Anime World CZ/SK - Příběhy

10. Únos

Venku před komisařstvím:

 

Law šel k autu. Ale Jane nikde nebyla. Už si myslel, že šla sama pěšky domů. Poslední dobou s ním nekomunikovala vůbec, pokud nemusela. Dostal vztek, ale vzápětí ho přešel. Všiml si na zemi u auta ležet tašku Jane. Dostal z toho špatný pocit.

,,Lawe, co se děje? A kde je Jane?’’ zeptal se Yata Lawa. V tom Lawovi zazvonil mobil. Law zvedl hovor. Než se stačil ozvat, tak se ozval někdo na druhém drátu.

,,Ty parchante.’’ křikl Law do mobilu, ale dotyčná osoba na druhém konci, hovor ukončil.

,,Co se děje?’’ zeptal se znovu Yata, když Law uklízel mobila do kapsy.

,,Někdo dívky unesl.’’ řekl naštvaně Law.

,,Jaké dívky?’’ nechápal Zoro.

,,Jane a Verču.’’ odpověděl Law. Jak Law, tak i Zoro dali ruce v pěst. Všichni tři se vrátili na komisařství, za šéfem.

 

Únosce:

 

Když Jane omráčil, tak ji zachytil, aby nespadla na zem. Tak si ani nevšiml, že Jane upustila tašku a nechali ji ležet na zemi u Lawova auta. Cestou únosce vzal mobila Jane a zavolal Lawovi.

,,Ahoj Lawe, mám Jane i Verču. Už je nikdy neuvidíš. Sbohem.’’ zasmál se a položil hovor. Ani neslyšel, že ho Law nazval parchantem.

 

Ve skladišti:

 

Pomalu jsem se začala probouzet. Třeštila mě hlava. Seděla jsem na zemi a měla jsem svázané ruce i nohy. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Vedle mě seděla Verča. Byla taky svázaná. Ale ještě spala. Jinak bylo v místnosti šero a nic jsem nerozeznala. Co se stalo? Ptala jsem se sama sebe. Po chvíli jsem si vzpomněla. Někdo mě praštil po hlavě. Víc nevím. Snažila jsem se vymanit z pout, ale jak jsem sebou škubala, provazy se víc zařezávaly do mé kůže. Cítila jsem, jak mi trošku teče krev. Po chvíli se probouzela i Verča.

,,K...kde to jsem?’’ zeptala se Verča nahlas. Podívala jsem se na ni.

,,Nevím, kde jsme. Jak ti je?’’ zeptala jsem se Verči.

,,Bylo i líp. Zazním sobecky, ale jsem ráda, že tu jsi se mnou, a že nejsem sama.’’ přiznala se mi Verča. ,,Co se ti stalo?’’ zeptala se mě.

,,Venku před komisařstvím jsem čekala na Lawa, když mě někdo praštil něčím do hlavy. Co ty?’’ zeptala jsem se taky Verči.

,,Čekala jsem v parku na Kioshiho. Ale neukázal se. V tom někdo přišel ke mně zezadu a dal mi kapesník přes ústa. Nakonec jsem se probrala tady.’’ řekla svůj příběh Verča.

,,Takže se jedná o únosce, kterého známe obě dvě.’’ uvažovala jsem nahlas. V tom se rozsvítila světla, ale byla tak ostrá, že nebylo nic vidět.

,,Tak co princezny, už jste se probudily?’’ zeptal se zkreslený hlas. Nedalo se rozpoznat, kdo to je.

,,Kdo jste?’’ zeptala jsem se zostra. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Nic, kvůli světlům, jsem neviděla.

,,Tsss...Takhle hrubá. Máš pěkně ostrý jazýček, Janey. Ale já tě zkrotím.’’ zasmál se hlas.

,,Mě nezastrašíte.’’ křikla jsem.

,,To se ještě uvidí.’’ zasmál se hlas. Světla zhasla a bylo zase šero a hlavně ticho.

,,Jane, mám strach.’’ zašeptala Verča.

,,Neboj, nedovolím, aby ti někdo ublížil.’’ utěšovala jsem Verču. Kdyby to šlo, tak bych jsem ji i objala.

,,Víš, kdo to byl?’’ zeptala se mě Verča.

,,Tuším.’’ přiznala jsem. Opravdu jsem něco tušila.

,,A kdo to je?’’ zazněl Verčin hlas překvapeně.

,,Ještě neřeknu. Až si budu jistá.’’ zamítla jsem. ,,Co ty a Kioshi?’’ zeptala jsem se Verči.

,,Chodíme spolu, asi. Už jsme měli spolu sex.’’ přiznala se mi Verča. Tím mě překvapila.

,,Vážně, jste spolu spali?’’ řekla jsem překvapeně.

,,Ano. Už tu první noc, co jsme se viděli.’’ přiznala se Verča.

,,Promiň.’’ omluvila jsem se Verče.

,,Za co?’’ byla překvapená Verča.

,,Ty se mi tu svěřuješ, že jsi už spala s Koishim, ale já ti za ten rok a půl neřekla, že spím s Lawem.’’ vysvětlila jsem svou omluvu Verče.

,,V pohodě. Stejně jsem to tušila.’’ řekla Verča a v tom šeru se i usmála.

,,Ještě jednou promiň.’’ omluvila jsem se znovu.

,,Neomlouvej se. Jen jedno nechápu.’’ řekla Verča.

,,A co nechápeš?’’ zeptala jsem se Verči.

Proč ten vztah tajíte?’’ divila se Verča.

,,Nic netajíme. Ani spolu nechodíme. Chci mu rok a půl říct, že chci vztah a ne jen sex. Jenže když si o tom chci promluvit, tak dojde ke sexu, nebo usne.’’ vysvětlila jsem Verče.

,,Aha. A řekla jsi mu, že ho miluješ?’’ zeptala se mě překvapeně Verča.

,,Ne. Nebylo kdy. A ani on mi neřekl, že mě miluje.’’ přiznala jsem.

,,Opravdu by jste si měli o tom promluvit.’’ souhlasila se mnou Verča. Pak jsem si různě povídaly.

 

Na komisařství:

 

Law, Zoro a Yata zaklepali na dveře šéfa. Čekali až zazní dále, a když zaznělo, vstoupili dál.

,,Hoši, co se děje? A kde máte Jane?’’ byl šéf překvapen.

,,Jane i Verču, někdo unesl.’’ řekl v klidu Yata, protože Law i Zoro by vylítli z kůže, vyslovit slovo unesl.

,,COŽE?’’ vyhrkl šéf. ,,Jak se to stalo?’’ divil se poté šéf.

,,Je to moje vina. Měl jsem říct Jane, aby na mě čekala uvnitř a ne venku.’’ řekl naštvaně Law.

,,Nikdo si nic vyčítat nebude.’’ snažil se šéf uklidnit Lawa. V tom Law zaklel.

,,Já blb.’’ řekl a zaťal pěsti ještě víc, až mu klouby zbělely. Všichni se na Lawa podívali.

,,Lawe, co se děje?’’ zeptal se šéf.

,,S Jane jsme se nepohodli. Obvinila mě, že ji šmíruju. Mělo mi dojít, že se jí to nezdá, a je opravdu šmírována. Myslel jsem si, že je to její představivost.’’ snažil se to vysvětlil Law.

,,Měli jste to někomu říct.’’ řekl šéf. ,,Teď se podívejte na kamery z parkoviště, jestli něco nezachytily.’’ rozhodl a všichni se sebrali a šli k dispečinku, kde se vše nahrávalo.

 

Únosce:

Únosce, poté co se dívky probraly a on s nimi hovořil, je teď sledoval na odposlouchával. Takže  slyšel, co si říkají. Usmíval se u toho a baštil brambůrky.

 

Ve skladišti:

 

S Verčou jsem probíraly život na střední škole. Po nějaké době se objevil robot s jídlem a pitím.

,,Radši to nejez.’’ poradila jsem Verče.

,,Myslíš…’’ nedořekla Verča.

,,Nevím. Radši držím hladovku.’’ nebyla jsem si tím jistá. Verča přikývla a jídla se taky nedotkla.

 

Na komisařství:

 

Law dispečerovi řekl čas, kdy zhruba mělo dojít k únosy. Dispečer to našel a všichni čtyři pozorně sledovali obrazovku. Po chvíli na obrazovce bylo vidět, jak Jane je otočena směrem k autu a čeká. V tom se někdo k Jane přiblížil zezadu, a nějakým páčidlem praštil do hlav. Dívku únosce hned zachytil a odtáhl k dodávce, se kterou pak odjel.

,,Vrať to zpátky.’’ řekl naštvaně Law. Dispečer tak učinil. ,,Já ho už viděl.’’ procedil skrz zuby.

,,Lawe, vzpomeň si. Kde si ho viděl?’’ byl v klidu Yata, a snažil se Lawa uklidnit. Law usilovně přemýšlel.

,,No Jasně. Nedávno byl s Jane ve městě. Teda Jane byla ve městě sama, ale potkali se tam. On ji pak doprovodil domů. S Verčou jsem se s nimi potkali, u bungalovu. S Verčou jsem se taky vracel domů. Pak šel ven s Verčou. Jo Kioshi se jmenuje. Jak dál nevím.’’ vzpomněl si Law. Hned běželi za šéfem.

 

Šéf nemohl vydat zatykač na někoho, u kterého znali jenom jméno. Ale díky fotce z kamer, kterou měli, mohli vyhlásit po něm celostátní pátrání. Po hodině a půl, co vyhlásili pátrání se jim ozval muž. Poznal svého kolegu z práce. Yatovi řekl i adresu. Ti tři s komandem jeli na určitou adresu.

 

Únosce:

 

Únosce nechal přes robota poslat dívkám jídlo a pití. Poté sám odjel domů s tím, že další den, je bude sledovat a užívat si s nimi.

 

Dorazil domů a do trouby si dal pizzu V tom někdo rozrazil dveře. Lekl se. Na nic se nezmohl. Už ležel na zemi.

,,Kde jsou ty parchante?!’’ křikl Law na únosce. Ten se začal smát. Yata vypl troubu a dal únosci pouta. Poté ho odvedl do auta, a jel s ním na komisařství.

 

Na komisařství:

 

Kioshiho vyslýchal Yata. Law i Zoro by ho na místě hned zabili, jaký měli na něho vztek.

,,Kde jsou ty dívky?’’ zeptal se v klidu Yata.

,,Nevím o čem to mluvíte.’’ usmál se Kioshi.

,,Nedělej blbýho. Jsi zachycen na kameře, jak unášíš Jane.’’ nedal se nachytat, aby vybuchl vzteky Yata. Kioshi si podíval do zrcadla, kde za zrcadlem stál Law a Zoro. Oba kypěli zlostí.

,,Dobrá. Radím vám, najděte je rychle, nebo zemřou.’’ smál se Kioshi. ,,Ale musím říct, že jsou v sexu obě úžasné.’’ ušklíbl se do zrcadla.

,,Zatknout!’’ řekl rázně Yata. Strážník tak učinil. Yata hned pospíchal ke dveřím. Tam zastavil Lawa a Zora, kteří byli rudí vzteky. Rozhodně by Kioshiho zabili.

,,Klid hoši. Najdeme je.’’ klidnil ty dva Yata. Yata je radši odváděl pryč. Zpátky do kanceláře.

 

V kanceláři si Law sedl ke stolu, který patřil Jane. Myslel na ní. Jak jí je, jak to zvládá, jestli není zraněná atd…

,,Jestli jí jen zkřivil vlásek, tak ho zabiju!’’ procedil skrz zuby Law.

,,Přidám se k tobě!’’ přidal se k Lawovi Zoro.

,,Klid vy dva! Musíme se soustředit, kde je vězní.’’ klidnil Lawa a Zora Yata. Oba zmlkli, protože Yata měl pravdu.

 

Ve skladišti:

 

Verča usnula, jenom mně se to nedařilo. Kručelo mi v žaludku. Ale toho jídla jsem se dotknout nechtěla. Bůh ví, co by se stalo. Pomyslela jsem si. Zavřela jsem oči a myslela jsem na Lawa. Jak mu dlužím omluvu. To on mě sledoval, a ne Law. Říkala jsem si pro sebe. Nakonec se i mně povedlo usnout.

 

Na komisařství:

 

Po celé tři dny nemohli nic najít. Kioshiho stále vyslýchali, ale ten se jenom smál a nic neříkal. Všichni tři se z kanceláře vůbec nehli. Ani toho moc nenaspali. Když se objevila nějaká stopa, jeli to prověřit, ale vždy to byla falešná stopa.

,,Pusťte mě na něho! Já ho přinutím mluvit!’’ řekl vztekle Law.

,,Ne, ty by si ho spíš zabil.’’ zamítl tento návrh Yata. Law chtěl něco říct, ale objevil se šéf.

,,Máme stopu hoši. Ve skladišti 13 se objevila ta dodávka. Stojí tam už tři dny.’’ oznámil šéf Lawovi, Zorovi a Yatovi. Všichni tři vylítli ze židlí, převzali si adresu od šéfa, a rozjeli se ke skladišti 13.

 

Ve skladišti:

 

Nevím, jak dlouho jsme byly s Verčou drženy, ale co jsem to tak počítala byly to tři dny. Za tu dobu se tu nikdo neobjevil. Bylo mi to divné. Ale moc jsem to neřešila. V místnosti stále panovalo šero. Pokud jsme nespaly, tak jsme si povídaly. I když čím dál tím míň. V místnosti nám docházel kyslík. Robot, který nám přinesl jídlo a pití, tak toho jsme se vůbec nedotkly. Verča před pár minutami ztratila vědomí. I já ho pomalu začínala ztrácet. Než jsem ztratila vědomí úplně, tak jsem uslyšela hlasy. Ještě jsem stačila otevřít oči. Někdo se mě dotkl. Podívala jsem se do těch očí. Tu osobu bych poznala všude. Byl to Law.

,,Máte...Kioshiho?’’ dostala jsem ze sebe. Pak jsem ztratila vědomí.

 

V nemocnici:

 

Pomalu jsem začínala přicházet k sobě. Někdo mě držel za ruku.

,,Už se probouzí.’’ zaslechla jsem Lawův hlas.

,,Jane, jak ti je?’’ zeptal se můj otec Keiji.

,,Tati…’’ dostala jsem ze sebe. To bylo i poprvé, kdy jsem Keijiho nazvala svým otcem. ,,Lawe, kde je Verča?’’ zeptala jsem se.

,,Klid, jen lež. Verča leží hned vedle tebe.’’ řekl otec a uvolnil mi cestu. U Verči seděl Zoro.

,,Verů.’’ dostala jsem ze sebe.

,,Jane, v pořádku.’’ odpověděla mi Verča. Ulevilo se mi.

,,Co Kioshi? Máte ho?’’ zeptala jsem se Lawa.

,,Ano. Zatkli jsme ho hned první den.’’ odpověděl mi Law.

,,Tys to věděla Jane, že?’’ zeptala se s pláčem Verča.

,,Tušila. On byl jediný, který nás znal.’’ řekla jsem pravdu. Zoro stíral slzy Verče. Sice Zoro se Verče nevyznal, ale sblížil se s Verčou. V nemocnici jsme s Verčou byly čtyři dny. Na Vánoce jsme byly už doma.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.