Proč zrovna já? - 8. Divadelní přepadení
Informace:
Jane s Lawem jdou na předpremiéru představení, kde hraje hlavní roli Verča. Mají V.I.P. vstupenky. Po představení se koná raut. Law si jde odskočit, když divadlo přepadnout tři maskovaní muži. Lawovi se podaří uniknout a všechny zachránit s pomocí svého šéfa, parťáků a kolegů.
Krásné počtení a omlouvám se za chyby :)
8. Divadelní přepadení
Začal další, předposlední, školní rok. Tento týden jsme měli školu. I Verča měla školu. Už z ní, ale byla hvězda. V divadle hrávala, kromě vedlejších rolí, i hlavní role. Zrovna se k jedné hře, kde hrála hlavní roli, chystala.
,,Jane, ráda bych, aby si se přišla podívat na generálku nového představení. Dám ti i V.I.P. lístek.’’ oznámila mi Verča. Svým způsobem žadonila, abych jsem přišla. Už jsem se chystala odpovědět, když mě Law předběhl.
,,A pro mě nic nemáš?’’ ušklíbl se Law. Podívala jsem se na Lawa.
,,I pro tebe mám Lawe. Počítala jsem s tím.’’ usmívala se Verča. ,,Tak co Jane, půjdeš?’’ podívala se zase na mě. Otočila jsem se na Verču.
,,Půjdu, a ráda. Kdy je?’’ souhlasila jsem.
,,Tuto středu od dvou.’’ řekla usměvavá Verča. ,,Zítra přinesu lístky.’’ slíbila nám dvěma. Taky jsem se na Verču usmívala.
Dva dny uběhly, jako voda. A byla tu středa. Do školy jsme s Lawem tentokrát nejeli. Ale Yata se Zorem ano. Protože bychom tam byli na jedné hodině, a to by se nevyplatilo. Verča chtěla pozvat i Zora s Yatou, ale měla jenom dva V.I.P. lístky.
Verča už byla v divadle. Já s Lawem jsem se doma chystali. Měla jsem na sobě společenské tepláky a sváteční košili. Law byl ve smokingu. Když jsem byli hotovy, tak jsem zamkla byt, šli k autu a Law jel směr divadlo.
Když Law zaparkoval, šli jsme dovnitř divadla. Uchazečce jsme ukázali lístky a ta nás odvedla do salonku. Po představení se konalo občerstvení, pro herce a jejich V.I.P. hosty. A já s Lawem byla zvána. Představení trvalo dvě hodiny.
Po představení jsme se sešli s Verčou v zákulisí. Pár lidí tam už bylo. Byli to spíš rodinní příslušníci herců. Jenom Verča měla nás, přátelé a ne rodinu.
,,Jak se vám líbilo?’’ hned se nás ptala Verča, stále v kostýmu.
,,Paráda, byla jsi úžasná.’’ chválila jsem a byla jsem z toho nadšena.
,,Sluší ti to. Nikdo líp by to nesvedl, jako ty.’’ pochválil Verču Law.
,,Nepřehánějte se.’’ zrudla Verča. ,,Pojďte, oslava začíná.’’ řekla, čapla nás za ruku a už vedla na pódium.
Verča nás odvedla na pódium, kde byli všichni herci a jejich V.I.P. hosté a raut. Bylo mi jasné, že Law se těší hlavně na ten raut. Verča nás představila pár hercům. Některé jsem znala, některé ne. Se všemi jsme si podali ruce, a prohodili pár slov. Jedli a pili. Prostě jsem si to užívali.
,,Omluvte mě.’’ omluvil se Law a odešel na toalety. Když byl pryč, zazněl výstřel.
,,Ruce vzhůru a na zem!’’ ozval se hrubý hlas muže, který měl kuklu. Všichni jsme se ohlédli. Ženy začaly křičet.
,,Klid, klid! Když budete poslouchat, nic se vám nestane!’’ řekl další mužský hlas. Všichni jsme uposlechli. Lehli jsme si na zem. Lupiči nás prohledali, vzali nám mobily, které zničili.
,,Je tu ještě někdo schovaný? Třeba na záchodcích?’’ zeptal se třetí mužský hlas. Všichni jsme mlčeli. S Verčou jsme mlčely, že náš přítel Law, šel na toalety. Stejně jeden z lupičů se šel podívat na toalety. Viděla jsem to bledě.
,,Čistý.’’ odpovědě muž. Překvapeně jsem se podívala na Verču. I ta byla překvapena. Kde jen může být? Pomyslela jsem si v hlavě.
Venku:
Law čekal venku na posili, které zavolal. Když zaslechl výstřel, chtěl se vrátit, ale uvědomil si, že by to byla chyba. Vyplížil se ven s tím, že Jane to tam zvládne, i když se o ni bál. Dostal se ven, a zavolal na komisařství, které přislíbilo okamžitou pomoc. A ti vskutku do patnácti minut dorazili.
V divadle:
Tři lupiči se potichu na něčem domlouvali. Ale byli ostražití, že si hned všimli, když se někdo pohnul. Přemýšlela jsem, kam se poděl Law. Po chvíli jsem se nadzvedla.
,,Chci se vás zeptat, co od nás chcete?’’ zeptala jsem se z zostra. Všichni tři se na mě podívali.
,,Co tě to zajímá? Tady klademe otázky my!’’ zaburácel jeden z nich.
,,Nemyslíte, že bychom měli vědět, co po nás chcete? Když už jsme ti rukojmí?’’ nedala jsem se. Jeden z nich ke mně přišel. Toho druhého držel ten třetí.
,,Drž hubu, nebo ho nechám, ať se na tebe vrhne!’’ zavrčel mi do ucha jeden z lupičů, s bouchačkou u mé hlavy. Radši jsem už držela klapačku. Bylo mi jedno, jestli mi ustřelí palici, nebo ne, ale nechtěla jsem ohrozit život ostatních. Zase jsem položila hlavu na zem. ,,Hodná holka!’’ zasmál se mi do ucha. Nejradši jsem ho chtěla něčím praštit, ale nechtěla jsem riskovat.
,,Tady policie, vzdejte se!’’ ozvalo se z lampionu. Law. Blesklo mi hlavou.
,,Kurva, jak o nás vědí?’’ zaklel jeden z nich.
,,To je už jedno!’’ procedil další jeden z nich.
,,Co budeme dělat?’’ zeptal se ten poslední.
,,Tato slečinka jim oznámí naše požadavky. Chceme televizi, rádio a pizzu.’’ řekl ten první a nadzvedl hlavu Verče a k jejím spánkům položil hlaveň zbraně.
,,Nechte ji být! Půjdu já!’’ ozvala jsem se, když jsem si všimla, jak je Verča vyděšená.
,,Ty mlč!’’ křikl muž a jednu mi vrazil. Ze rtu se mi zputila krev. ,,Tak jdeme!’’ zavelel a vyšel ven i s Verčou.
Venku:
Po patnácti minutách dorazil Yata, Zoro i šéf. A pár komisařů. Law jim vylíčil, co zjistil. Jak spíš utekl, aby zavolal pomoc.
,,Lawe, dobře si udělal.’’ pochválil Lawa šéf. Ale Law se tak necítil. Cítil se, jako srab, co nechá lidi ve štychu, hlavně jednu osobu. Ale sám věděl, že udělal dobře. Šéf dal Lawovi lampion. ,,Máš velení.’’ oznámil Lawovi. Law si převzal lampion od šéfa. Nadechl se a zvolal do lampionu.
,,Tady policie, vzdejte se!’’ řekl výhružně Law. Čekali nějakou odezvu. Asi za deset minut se otevřely dveře a vyšla ven Verča se svým únoscem a zbraní u hlavy.
,,Chtějí televizi, rádio a pizzu.’’ oznámila vše Verča. Zoro vše zapisoval. Poté muž v kukle odvlekl Verču zpátky do divadla. Ani neřekli čas. Pomyslel si Law. Podíval se na šéfa. Ten přikývl.
,,Yato, sežeň ty věci.’’ rozkázal Yatovi. Myslel si, že uvidí Jane, ale ta nevylezla. Yata si dal do práce se sháněním potřebných věcí únosců, které chtějí. Nic jiného jim nezbývalo, než čekat.
V divadle:
Po pěti minutách se únosce vrátil i s Verčou. Tu zase položil na zem vedle mě. Ze rtu mi krev už netekla. Určitě by mi Verča řekla, jak to proběhlo, ale bála se promluvit. I já radši mlčela. Únosci přešli k nám a začali si šeptem povídat, ale já i Verča jsme jim rozuměly.
,,Ten jejich šéf, tam je taky. Ale velení se ujal nějaký mlaďoch.’’ řekl ten, co byl s Verčou venku.
,,Pomstíme se mu ne?’’ zeptal se ten druhý.
,,Určitě, ale mít tu tak někoho z jeho lidí.’’ souhlasil první muž. S Verčou jsem se na sebe podívaly.
,,Vy něco víte?’’ zeptal se nás ten třetí, který si všiml, že jsem se na sebe podívaly. Tak to je zlé. Prolítlo mi hlavou.
,,Tak mluvte!’’ křikl ten první muž. Nadechla jsem se.
,,Patřím ke sboru.’’ odpověděla jsem těm třem. Ti tři se na sebe podívali. Něco si zašeptali, ale rozumět jim nebylo.
,,Dobře, můžeš.’’ souhlasil ten první muž. Ten druhý muž mě čapl a postavil na nohy.
,,Pojď se mnou.’’ přikázal mi ten muž. Poslechla jsem ho. Odtáhl mě na záchodky.
Přišli jsme na dámské záchodky.
,,Svlékni se!’’ přikázal mi ten muž.
,,A co když neposlechnu?’’ zeptala jsem se opovážlivě. V tom zazněl výstřel.
Venku:
Law s lampionem v ruce čekal před budovou divadla. Yata se Zorem zařizovali věci pro únosce.
,,Neboj, vrátí se ti.’’ pronesl šéf šeptem, když Přistoupil k Lawovi. Law se na šéfa podíval. Law chtěl něco říct, když v tom zazněl výstřel. Všichni se podívali na budovu, a pak na šéfa. ,,Výpad!’’ křikl na své muže. Law předal lampion šéfovi a sám dostal zbraň. Poté utíkal do budovy divadla s ostatními.
V divadle:
Když ze záchodků zazněl výstřel, ti dva únosci se začali smát. Verča vytřeštila oči hrůzou. Ženy začaly křičet.
,,Policie, rychle k zemi!’’ křičeli komisaři kteří přiběhli do divadla. Ti dva byli tak překvapeni, že to nečekali a hned si lehli a vzdali se.
,,Kde je Jane?’’ zeptal se Law Verči, když nikde Jane neviděl a našel Verču.
,,N...na záchodcích.’’ dostala ze sebe Verča. Law se rozběhl se zbraní v ruce na záchodky.
Na záchodcích:
Ten chlap mě střelil do pravého ramene. Hned jsem se za to rameno chytla.
,,Dělej, svlékej se!’’ křikl na mě znova ten chlap. Tentokrát jsem bez keců poslechla. Levou rukou, která byla zakrvácená, jsem začala rozepínat knoflíky u košile. Muž si mezitím rozepl rifle a vytáhl ho ven.
,,Hneš se, a máš díru v hlavě!’’ procedil skrz zuby Law. Všimla jsem si ho a ulevilo se mi. Nechala jsem knoflíky a chytal se za pravé rameno. Muž se hned vzdal a zapl rifle. Law ho odvedl pryč.
,,Zůstaň tu.’’ řekl mi Law, než s mužem odešel. Já zůstala sedět na místě a držela jsem se za rameno. Law se po chvíli vrátil. Hned ke mně při dřepl a začal zapínat knoflíky u košile.
,,Díky.’’ poděkovala jsem Lawovi a rozbrečela jsem se. Ze strachu, že budu znásilněna.. Law mě pak vzal mlčky do náruče a odváděl z divadla pryč.
Venku byli už všichni. Verča, Yata a Zoro se k nám hned nahrnuli. Šéf koordinoval situaci.
,,Jane, jak ti je?’’ zeptala se mě hned ustrašeně Verča.
,,Odvedu ji do nemocnice. Sejdeme se doma.’’ odpověděl za mě Law. Verča přikývla. Law mě naložil do auta, a odvezl do nemocnice.
Naštěstí měl službu otec. Takže to on mi ošetřil rameno a propustil do domácího léčení, se slovy, že se za mnou ještě zastaví. Už mi bylo líp. Už jsem nebrečela, a na taťku jsem se i usmála.
Ti tři se chtěli pomstít šéfovi za to, že při zatýkání zabil jejich bratra. Měli v plánu všechny rukojmí zabít.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.