Anime World CZ/SK - Příběhy

7. Pravda o otci

Škola, první ročník, nám pomalu končila. Museli jsme se teď víc soustředit na školu, než na práci. Ale volno o prázdninách nebudeme mít. Protože budeme pracovat na komisařství. Jediná Verča měla volno, ale našla si brigádu. O prázdninách totiž se divadlo nehraje. Jen jí ještě chybělo pár zkoušek, jako nám.

Byl víkend a my se učili ve svých pokojích. Já s Lawem v našem pokoji a Verča sama ve svém pokoji. S Lawem jsem se učila kriminální právo, když v tom někdo zaklepal na dveře.

,,Dojdu tam.’’ křikla Verča. S Lawem jsme se dál věnovali učení. ,,Jane, to je pro tebe.’’ ozvala se Verča. S Lawem jsme se na sebe podívali. Zvedla jsem se, a šla se podívat kdo to je.

U dveří stála známá postava, teda muž. Byl mi povědomý, ale zařadit jsem ho nedokázala. Už jsem se chystala promluvit, když mě Law předběhl.

,,Doktore Keiji, co vy tu?’’ divil se Law. Ale díky Lawovi jsem už věděla, o koho jde.

,,Pane Trafalgare, vy jste tu taky?’’ byl překvapený doktor Keiji.

,,Co se děje doktore? Proč chcete se mnou mluvit?’’ zeptala  jsem se doktora.

,,Mohu dál?’’ zeptal se doktor.

,,Promiňte, jen pojďte.’’ omluvila jsem se a pustila doktora dál.

,,Udělám kávu.’’ řekl Law. Doktor vstoupil dál, a sedl si na zem ke stolečku. Já si sedla naproti němu.

,,Tak co se děje doktore?’’ znovu jsem se doktora zeptala.

,,Než začneme mluvit, tak si přečtěte toto.’’ řekl doktor a z kapsy vyndal dopis. Písmo jsem na obálce hned poznala. Patřil babičce.

,,Odkud znáte babičku?’’ dostala jsem ze sebe.Law překvapeně položil hrnky na stůl a sedl si vedle mě.

,,Jen čtěte.’’ vybídl mě doktor. Otevřela jsem obálku a vyndala dopis. Začetla jsem se.

,,Pane Keiji Hoshi,

pokud čtěte tento dopis, nežiju. Chtěla jsem vám oznámit, že má vnučka, Jane Mizuki, je vaše dcera.’’ přestala jsem číst, a podívala se na doktora.

,,Jen čtěte dál.’’ vybídl mě znovu doktor. Pokračovala jsem ve čtení.

,,Má dcera se synem, vám to nikdy neřekli, protože sami dítě nemohli mít. Tedy můj syn nemohl mít děti. Proto Vás dcera využila a Vaší známosti. Omlouvám se za chování své dcery i syna. Postarejte se o mou dvaceti letou vnučku. Ať na tomto světě není sama. Kromě vás nikoho nemá. Její rodiče zemřeli, když jí bylo pět let. Ještě jednou se omlouvám.

S pozdravem

Mia’’

Dočetla jsem dopis. Přitom čtení mi tekly slzy. Law mě pozoroval.

,,Tak co na to říkáte?’’ zeptal se mě doktor. Dopis jsem dala do obálky a obálku zase vrátila doktorovi.

,,N...nevím co říct. Nevěděla jsem to.’’ dostala jsem ze sebe. Setřela jsem si slzy. Ale pak jsem si vzpomněla, že před smrtí mi babička chtěla říct nějakou pravdu, ale zemřela dřív, než stačilo něco říct.

,,Věřím vám. a co se stalo babičce a rodičům?’’ zeptal se doktor a napil se kávy. I já se napila. Nadechla jsem se a s brekem mu vše řekla. ,,To je mi líto. Upřímnou soustrast.’’ popřál mi a potřásli jsme si ruky.

,,Děkuju.’’ poděkovala jsem za kondolenci. Doktor dopil kávu

,,Musím už jít do práce. Tady je má vizitka. Pokud by jste se chtěla sejít a promluvit si.’’ podával mi doktor jeho vizitku. Přijala jsem ji.

,,Uvidím, ale asi se ozvu.’’ usmála jsem se na doktora. Ten mi úsměv oplatil. Vyprovodila jsem ho ven. Zavřela jsem dveře.

,,Co stálo v tom dopise?’’ zeptal se hned Law.

,,Co to bylo za chlapa?’’ zeptala se u dveřích svého pokoje Verča.

,,Můj biologický otec.’’ dostala jsem ze sebe, sedla jsem si na zem, a opřela se o dveře. Rozbrečela jsem se.

,,COŽE?’’ vyhrkl Law a i Verča najednou. Oba po chvíli ke mně přišli a objali mě. I já je objala. Brečela jsem. Z toho dne jsme se už na učivo s Lawem nepodívali. Ani nevím, co jsme dělali, jak jsem byla mimo sebe.

Druhý den jsme jeli do školy na zkoušku. Já i Law jsem se moc nenaučili. Ale i když jsem se tolik nesoustředila, tak jsme to dali oba dva. I Yata se Zorem, ale ti měli lepší prospěch, než já a Law. Pak nám chyběla už poslední zkouška. Nakonec jsme všechny zkoušky zvládli a první ročník byl za námi. Na pana doktora jsem musela stále myslet. I Yata se Zorem věděli, co se přihodilo, kterým jsme to řekli.

Nastala doba práce. Zrovna žádný případ nebyl, tak jsem se rozhodla jít uklidit jeden z archívů. Při úklidu, jsem myslela na pana doktora. Na mého biologického otce.

,,Myslíš stále na něho, viď?’’ ozval se za mnou Lawův hlas. Lekla jsem se, až jeden šanon, který jsem držela v ruce, mi spadl na nohu.

,,Au…’’ zaklela jsem.

,,Promiň, to jsem nechtěl.’’ omluvil se mi Law. Oba jsme se sehnuli pro ten šanon. Naše ruce se dotkly. Podívali jsme se na sebe, do očí. V tom mě Law políbil, a já jeho. Dali jsme si rychlovku v archívu. Chtěla jsem mu říct, že s tím končím, že chci vážný vztah, a nejen sex. Jenže Law skoro beze slova odešel.

,,Zavolej mu.’’ ještě dodal, než zmizel za dveřmi.

,,Prevít jeden.’’ zaklela jsem, a dala se znovu do práce. Po dvou hodinách jsem nakonec vzala mobila, vizitku na doktora a zavolala jsem mu. Domluvili jsme se na sobotním odpoledni. A dneska byla středa.

Po čtyřech hodinách v archívu, jsem se vrátila k ostatním.

,,Tak co volala jsi?’’ zeptal se s úšklebkem Law.

,,Do toho ti nic není.’’ odsekla jsem Lawovi.

,,Takže jo. Jak jste se domluvili?’’ zeptal se mě Law a ušklíbl se.

,,V sobotu ve tři v kavárně.’’ odpověděla jsem Lawovi.

,,Dovedu tě tam., něco si zařídím, a pak tě vyzvednu.’’ řekl suveréně Law. Chtěla jsem protestovat, ale uvědomila jsem si, že nesmím odporovat. Nechtěla jsem porušit smlouvu. Stačilo, že s panem doktorem budu sama. A za to jsem byla ráda. Do soboty to uteklo poměrně rychle.

Nastala sobota půl třetí a já s Lawem vyrazila pěšky do města na schůzku s panem doktorem.

Doktor už na mě čekal. Byl překvapen, že vidí i Lawa, jako můj doprovod.

,,Dobré odpoledne.’’ pozdravil nás doktor.

,,Dobrý den.’’ pozdravila jsem doktora.

,,Pak tě vyzvednu.’’ oznámil mi Law. ,,Na shledanou.’’ rozloučil se s doktorem a nějak zmizel.

,,Sedneme si, ne?’’ řekl doktor a nabídl mi židli. Sedla jsem si. I doktor si sedl. Sedl si naproti mě. Po chvíli přišel číšník a my si objednali kávu. ,,Jsem rád, že jste se ozvala. Moc jsem v tom nedoufal.’’ oznámil mi.

,,Byla jsem v pořádném šoku. Ale chtěla jsem s vámi mluvit. I když stále nevím o čem, ale přesto je tu toho spousta k probrání.’’ začala jsem vysvětlovat.

,,To máte pravdu. Nebudeme si tykat?’’ navrhl mi doktor.

,,Souhlasím. Jane.’’ představila jsem se a souhlasil s tykáním.

,,Keiji.’’ představil se mi doktor. Potřásli jsme si. ,,Pan Trafalgar je váš, teda tvůj přítel?’’ zeptal se na Lawa.

,,Tak nějak.’’ odpověděla jsem neurčitě. ,,Ale nebavme se o něm, prosím.’’ požádala jsem Keijiho.

,,Souhlasím.’’ souhlasil Keiji. Číšník nám přinesl kávu, vodu a sušenku.

,,Co mi o tobě řekneš?’’ zeptala jsem se Keijiho.

,,Co bych tak řekl…’’ zamyslel se Keiji. ,,Jsem výbušný občas teda. Ale to už musí být, abych jsem vybuchl vzteky.’’ přiznal se mi. ,,Jinak jsem pracovitý, aspoň myslím. Přátelský. Budeš si muset na mě udělat svůj vlastní obrázek. Až mě líp poznáš.’’ dodal a usmál se na mě. ,,Co jsi studovala za střední školu?’’ zeptal se mě.

,,Tu výbušnost mám nejspíš po tobě.’’ zasmála jsem se. I Keiji se zasmál. ,,Studovala jsem tady obchodní akademii, a teď jsem na policejní akademii.’’ odpověděla jsem Keijimu.

,,Já myslel, že babička žila v Naganu?’’ podivil se Keiji.

,,Bydlela. V šestnácti mě sem pustila, když jsem tu chtěla studovat. Divila jsem se, proč nedělá z toho drahoty. Nechtěla, abych jsem věděla, že je vážně nemocná.’’ vysvětlila jsem Keijimu.

,,Kdyby byla tady, tak bych jí pomohl. Ale to ona by s tím nesouhlasila, co?’’ navrhl, ale vzápětí zamítl Keiji.

,,To ne no. Ale co umřel dědeček, a já obvinila lékaře, tak s babičkou od té doby lékaře a nemocnice nemusíme. Hlavně mi to vrací vzpomínky. Ale ty smutné.’’ souhlasila jsem s Keijim

,,Chápu, ale na mě se kdykoliv obrať. Rád ti pomohu.’’ nabídl mi Keiji.

,,Díky. Asi, teda určitě se na tebe obrátím, ale ne z lékařského hlediska.. Možná časem, ale doktorům prostě nevěřím.’’ nezamítla jsem zcela Keijiho.

,,Chápu, ale i v nemoci se na mě obrať.’’ chápal, přesto dál nabízel svou pomoc Keiji. Dost dlouho jsme si povídali. Až v sedm se pro mě stavil Law. Rozloučili jsme se, a domluvili na další schůzce. Od té doby se poznáváme, nejen jako přátelé, ale i jako otec a dcera.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.