Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Znásilnění

Od smrti babičky uběhl půl rok. Bylo po Vánocích a blížilo se jaro. Byl březen a já se Zorem měla tří týdenní praxi. Nejen já, ale i Law s Yatem. Ale teď se nám to hodilo. Řešili jsme už druhým týdnem několik znásilnění. Znásilněné byly vždy v šoku. Ten muž měl na hlavě kuklu a byl v celém černém. Z pusy mu páchlo po česneku. Nic víc si ty ženy nepamatovaly. Ale mělo to ještě jednu spojitost. A té si nikdo zatím nevšiml. Lawa i mě to štvalo, ale nejvíce Lawa. Byl podrážděný, nevrlý, ironický víc, než obvykle. Ten případ ho hodně vzal. I mě, ale jeho nejvíce. Ale jak to vše začalo?

 

Před dvěma týdny:

 

Zrovna jsme měli praxi. Já a Zoro jsme pracovali v archívu, když za námi přišel Yata.

,,Hele vy dva, nechte toho. Máme případ.’’ zazubil se Yata.

,,O co jde?’’ zeptal se zvědavě Zoro.

,,To nevím, bral to Law, ale jede se do nemocnice.’’ odpověděl nám Yata. Zase ta nemocnice. Pomyslela jsem si. Stále jsem nenáviděla nemocnice a doktory. Ale kromě Lawa to nikdo nevěděl.

 

Šli jsme rovnou k autům. Yata totiž vzal naše bundy, tak jsem si pro ně nemuseli chodit. Venku u aut na nás čekal Law.

,,To vám to trvá.’’ ušklíbl se Law.

,,Taky bych mohla říct, že v jistých věcech nejsi dochvilný.’’ ušklíbla jsem se taky. Lawovi došlo, co mám namysli. Hodně času tráví ve sprše. Dokáže tam být i hodinu.

,,Tsss…’’ odsykl si Law. Sedej a jedeme.’’ dodal a nastoupil si do auta za volant. I já si nasedla.

 

Law se rozjel a jelo se do nemocnice. Law věděl, že tam jedu s odporem. Law se na mě podíval.

,,Jestli nechceš jít dovnitř, tak nemusíš.’’ promluvil už v klidu Law.

,,V pohodě. Musím s tímto strachem a nenávistí bojovat. A těm dvou nechci vysvětlovat, pro tam nechci jít.’’ nesouhlasila jsem s Lawovým návrhem.

,,Nějak by se to zakecalo.’’ nabízel mi dál Law. ,,Ale dělej, jak myslíš.’’ dodal, když si všiml mého odhodlaného výrazu na tváři. Pak se jelo mlčky.

 

Law zaparkoval a vedle něho hned Yata. Všichni jsme vystoupili. Sešli jsme se u našeho auta.

,,Tak řekneš nám nějaké bližší informace, nebo si to necháš pro sebe?’’ ušklíbl se Yata.

,,Doktor Keiji mi víc do telefonu nechtěl říct. Ale ujistil mě, že o dítě se nejedná.’’ řekl nám Law. Ulevilo se mi. Pak jsme vyrazili do nemocnice.

 

Law zařizoval něco na informacích. Nejspíš se sháněl po doktorovi Keijim. Mně to vyvolalo zase vzpomínky. Když vše Law vyřídil a čekali jsme na doktora, přišel ke mně.

,,V pořádku, Jane?’’ zašeptal mi do ucha Law.

,,Jo je.’’ přikývla jsem šeptem. Za tu dobu, co jsem Lawa poznala, jsem zjistila, že ho miluju, ale při tom i nenávidím. Sex jsme stále provozovali. Chtěla jsem mu tolikrát říct dost, že to myslím vážně a ne jen jako nějakou bokovku, ale nikdy k tomu rozhovoru nedošlo. Když jsem chtěla o tom s Lawem mluvit, došlo místo na mluvení na sex. Nikdo o tom nevěděl. Verča možná tušila, ale ani jí jsem to neřekla. Po chvíli se objevil doktor a vedl nás do jednoho pokoje pro ženy.

 

Než zaklepal na dveře, doktor Keiji se na nás podíval.

,,Jsem rád, že je mezi vámi i žena. Paní Miyako Kotaru byla znásilněna. Musela ji ošetřit doktorka. Přivezli ji s velkým krvácením. Potratila. Proto s vámi možná bude mluvit.’’ oznámil nám doktor Keiji. Při vyprávění sledoval jenom mě. Dala jsem ruku v pěst. A nejen já. I Law. U ně ho kypěla zlost. Doktor zaklepal na dveře a otevřel je. Na pokoji byla jedna žena. Ležela u okna. Podívala se na nás vyděšeně. ,,Nebojte se paní Miyako. Jsou od policie.’’ snažil se ženu uklidnit doktor Keiji.

,,Ať jdou pryč. Nic nevím.’’ řekla žena a rozplakala se.

,,Ani se mnou mluvit nebudete?’’ zeptala jsem se ženy, když jsem se prodrala ke dveřím. Žena se na mě podívala. Usmívala jsem se na ni.

,,Dobře, ale jenom vy.’’ souhlasila nakonec žena.

,,Nebude vám vadit, když můj parťák taky zůstane? Nebojte bude stát u dveří.’’ zeptala jsem se ženy a vzápětí ji uklidnila. Poté přikývla hlavou na souhlas. Já a Law jsme vstoupili. Law zavřel dveře a stál u dveří, jak jsem slíbila. Já přišla k posteli ženy. Ostatní zůstali venku před dveřmi. Co dělali, nemám potuchy. ,,Jmenuji se Jane Mizuki, ale říkejte mi Jane.’’ představila jsem se ženě.

,,Miyako. Miyako Kotaru.’’ představila se mi ta žena. Nastavila svou klepající ruku. Potřásly jsme si.

,,Tak Miyako, kdy a co se vám stalo?’’ zeptala jsem jsem Miyaki. ,,Nespěchejte. Hezky pomalu.’’ uklidnila jsem Miyako, že opravdu není kam spěchat. Miyako se nadechla a začala se slzy vyprávět.

 

Miyako vypráví:

 

Byla jsem cvičit pro těhotné. Byla jsem ve druhém měsíci. Můj přítel chodí vždy se mnou, ale tentokrát nemohl. Musel pracovat. Cvičení končilo v osm. Šla jsem kratší cestou. Přes park. Tam mě zezadu přepadl nějaký muž. Jak vypadal nevím. Měl totiž masku, nebo spíš kuklu. Nemluvil, jenom dýchal. Páchlo mu z pusy. Jeho dech byl cítit po česneku. Poté mě odvedl do křoví, kde mě znásilnil. Po tom aktu odešel. Po nějaké době, jsem našla kabelku a vyndala mobila a zavolala jsem si pomoc. O to dítě jsem přišla. Ani na přítele se teď nedokážu pořádně podívat.

 

Nemocniční pokoj:

 

Miyako nám vše dovyprávěla. Tekly jí přitom slzy. I já měla co dělat, abych jsem nezačala brečet. Kypěl ve mně vztek. I Law měl co dělat, aby se ovládl.

,,Děkujeme Miyako.’’ poděkovala jsem ji.

,,Nepomohla jsem vám.’’ nesouhlasila Miyako.

,,Ale ano. Už tím, že jste to řekla. Teď je na nás, se postarat o toho násilníka.’’ pousmála jsem se na ni. Miyako se taky pousmála.

,,Na shledanou.’’ rozloučila jsem se. Miyako jenom pokývala hlavou na rozloučenou.

,,Na shledanou.’’ rozloučil se Law.

 

Vyšli jsme před pokoj. Tam na nás čekal Zoro s Yatou. Když oba viděli naše naštvané obličeje, tak si nedovedli nic představit.

,,To je tak strašné?’’ zeptal se opatrně Yata.

,,Ještě horší.’’ procedila jsem skrz zuby.

,,Jestli ho chytíme, bude to zázrak.’’ procedil skrz zuby Law. Yatovi i Zorovi došlo, že nás dva to hodně vzalo. V tichosti jsme vyšli ven.

 

Před auty se nás Yata opatrně zeptal.

,,Co jste zjistili?’’ zeptal se Yata.

,,Nic moc…’’ řekla jsem o trochu klidnější. Poté jsem těm dvou řekla celý příběh, který nám vyprávěla Miyako.

,,Tak to je hrozné.’’ pronesl soucitně Yata.

,,Jedeme.’’ promluvil Law a otevřel auto. Nikdo nic nenamítal. Nastoupili jsme si a jeli na komisařství.

 

Na komisařství jsme šli ke svým stolům, napsat zprávu pro šéfa. Nikdo neměl moc dobrou náladu. Šlo tu přeci o znásilnění těhotné ženy. Při sepisování zprávy  se mi zvedal žaludek. Nejhorší na tom bylo to, že u jednoho znásilnění to neskončilo. Dalších pět žen bylo znásilněno. Což bylo na mě i Lawa moc

 

Nastala tří týdenní praxe. Násilník se po tři dny neozval. Což bylo dobré znamení. Já a Zoro jsme byli v archívu a hledali jsme složky, které by ukazovaly na nějakého násilníka, který už byl trestaný. Jenže nic jsme nemohli najít. Znovu jsem si pročítala výpovědi znásilněných žen, když mi to v tom trklo. Náhle jsem našla spojitost mezi našimi znásilněnými.

,,Já blbec.’’ zaklela jsem nahlas. Zoro se leknutím na mě podíval.

,,Jane, co se děje?’’ zeptal se mě Zoro.

,,Rychle prosím přiveď Lawa a Yatu. Na něco jsem přišla.’’ oznámila jsem Zorovi. Ten bez přemýšlení vstal a šel pro ty dva. ,,Já jsem takový vůl.’’ nadávala jsem si. Po chvíli dorazili ostatní I náš šéf, což jsem nečekala. Byla jsem překvapena, že ho vidím.

,,Šéfe?’’ dostala jsem ze sebe nakonec.

,,Chci si poslechnout, na co si přišla.’’ usmál se na mě šéf.

,,Tak spusť.’’ řekl podrážděně Law.

,,Stále jsem si četla výpovědi těch znásilněných žen. Byla jsem slepá, že jsem si toho nevšimla dřív.’’ začala jsem vysvětlovat.

,,Rychle k věci.’’ skočil mi do proslovu podrážděně Law. Zatkla jsem zuby, abych jsem mu něco neřekla.

,,Ženy chodili na různá cvičení. A tomu jsme měli věnovat pozornost. Protože to bylo cvičení pro těhotné. Podle lékařské zprávy, všechny byly těhotné, což víme. A to cvičení muselo být pro těhotné. Nevyptávali jsme se, teda já se nevyptávala, protože byly na tom psychicky špatné. Ale každý z nich chodila do jiného fitka.’’ řekla jsem vítěz oslavně. Všichni mlčeli. Byli překvapeni.

,,Měli jsme se na to cvičení hned zeptat.’’ pronesl Yata.

,,Dobrá práce Jane. Ale co teď?’’ pochválil mě šéf.

,,Ujistit se, že ty ženy opravdu chodili cvičit pro těhotné, a pak nějak zjistit, kde zaútočí příště.’’ řekl Yata.

,,O to cvičení se postarám já.’’ řekla jsem, protože ty ženy komunikovaly jedině se mnou. ,,A nastavit na pachatele volavku. Najít někoho, kdo se toho zhostí.’’ dodala jsem, a zároveň odpověděla Yatovi na jeho druhou otázku. Všichni se na mě podívali, až na Lawa. Ten se díval před sebe. ,,Co tak na mě koukáte?’’ podivila jsem se. Law se podíval na ostatní, jako já.

,,Nemůžeme tě do toho nutit, ale tu volavku by jsi mohla dělat ty. Jsi mladá, přitažlivá a taky jsi ve věku, kdy můžeš otěhotnět. Ale nemůžeme to po tobě chtít.’’ oznámil mi šéf. Law i já jsme se po šéfovi podívali.

,,Skvělý nápad šéfe. Ale Jane, šéf má pravdu. Nutit tě nemůžeme. Jsi nováček a na praxi. Nejsi oficiálním členem pátrací party, a hlavně na o dělat volavku.’’ souhlasil se šéfem Yata.

,,Jdu do toho. Zjistím víc o tom, jestli to bylo cvičení pro těhotné, a vy by jste mohli zjistit víc o těch cvičení.’’ souhlasila jsem a s tím, že budu volavka. Law vytřeštil oči a sledoval mě.

,,Opravdu to uděláš?’’ zeptal se mě Yata.

,,Jo.’’ přikývla jsem.

,,Dobrá. Najdeme fitko, kde žádná z těhotných nebyla, a Jane tam bude ze začátku chodit s Lawem, a pak sama. Stále tě budeme Jane sledovat. Neboj.’’ souhlasil a ujistil mě šéf. Přikývla jsem.

,,Jdeme.’’ řekl ještě víc podrážděně Law. Vstala jsem a šla jsem za Lawem k autu.

 

Law šel do auta mlčky. Nechápala jsem, co mu zase je. Nasedla jsem si taky a jeli jsme mlčky do nemocnice, kde ty ženy ještě ležely.

 

Přijeli jsme k nemocnici. K mému nepříteli. Chtěla jsem vystoupit a mít to co nejdřív za sebou, když mě za ruce chytl Law.

,,Nedělej to.’ řekl rázně Law. ,,Ještě to můžeš odmítnout.’’ promluvil, co ho štve tak nějak. Podívala jsem se na něho.

,,Ne, jdu do toho. Chci ho dostat, toho parchanta. Jdu do toho buď s tebou, nebo bez tebe.’’ řekla jsem rázně. Oba jsme vystoupili z auta a mlčky šli oba do nemocnice.

 

V nemocnici jsme to vyřídili do patnácti minut. Všechny potvrdily, že chodily cvičit pro těhotné. Sedli jsme si pak do auta a já čekala, kdy vyjedeme.

,,Tak jedem, nebo co?’’ podívala jsem se na Lawa. Ten se díval před sebe.

,,Nechci, aby si do toho šla.’’ začal se o tom zase bavit Law.

,,Ne, mě neukacáš. Jsem rozhodnuta.’’ řekla jsem rázně.

,,Ale jsou tu lidi, kteří se o tebe bojí.’’ nenechal se obamalutit Law.

,,Je to má, teda naše práce. Prostě jdu do toho.’’ řekla jsem maličko naštvaně. Law vztekle nastartoval a my jeli zpátky do kanceláře.

 

O šest dní později:

 

Byl šestý den, kdy jsme chodila s Lawem cvičit pro těhotné Tento šestý den jsem tam byla sama. Dvou hodinovka skončila, a já se rozloučila a šla domů. Vzala jsem to přes park.

 

Šla jsem svižným krokem. V tom jsem zaslechla něčí kroky. Zrychlila jsem. Ale dotyčná osoba byla rychlejší a zacpala mi ústa. Nešlo mi vůbec křičet o pomoc. A ani v plánu jsem to neměla. Zatím. Ani moc bránit mi nešlo. Ale i tak bych jsem ho přeprala. Odtáhl mě do nejbližšího křoví. Z pusy mu táhlo po česneku. Zvedal se mi žaludek. V křoví ze mě strhal oblečení. V tom jsem zakřičela.

,,POMOC!’’ což bylo znamení, pro zbytek týmu. Lidé z mého týmu čapli násilníka. Odtáhli ho ode mne. Law sundal svou bundu a přehodil ji přese mne. Byla jsem za to ráda. Hned jsem si ji zapla, aby nebylo nic vidět. Nikdo u nás už nebyl. V tom mě Law objal. I já jeho objala. Uvědomila jsem si, že se celá chvěju, ale ne zimou.

,,Bál jsem se o tebe.’’ zašeptal mi Law do ucha. Po chvíli jsem se odtrhla a oba jsme šli k autu. Jelo se na komisařství.

 

Já zabalena v bundě Lawa, stála jsem s Lawem za zrcadlem. Poslouchali jsme výslech pana Kazukiho, kterého vyslýchal Yata se Zorem. Přiznal se ke všemu. Dělal to proto, že jeho přítelkyně ho opustila, když mu oznámila, že je těhotná s jiným. Proto se mstil na těhotných ženách.

Po práci jsem jela domů, převléci se, a pak i se šéfem zapít úspěšný vyřešený případ.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.