Proč zrovna já? - 3. Archív
Informace:
Jane se Zorem se dovídají informaci, že na komisařství je archív, kde jsou všechny odborné knihy, které potřebují ke studiu. Ale musí slíbit, že o tom pomlčí. Jane dostává svůj první polibek od Lawa, ale i v životě. Je hodně na Lawa naštvaná. Jenže u polibku to jenom nezůstane.
Omlouvám se za chyby a příjemné čtení :)
3. Archív
A teď co máme dělat? Prolítlo mi hlavou. Už jsem chtěla navrhnout tu knihovnu, když Yata začal s Lawem komunikovat.
,,Řekneme jim to, ne? Šéf tu není a mají právo to vědět.’’ začal mluvit Yata. Byla jsem z toho všeho jelen. A nejen já, ale i Zoro.
,,Ale ne tady.’’ souhlasil s Yatou Law.
,,Co nám řeknete?’’ zeptala jsem se těch dvou.
,,Jak říkám, ne tady.’’ odsekl mi Law.
,,Dobře. Jdeme do archívu.’’ navrhl Yata Lawovi. Ten přikývl na souhlas. ,,Pojďte za mnou.’’ řekl mně a Zorovi. Oba jsme Yatu následovali. Naší skupinu uzavíral Law.
Yata nás odvedl do jednoho z archívů, které na komisařství byly. Law za námi zavřel dveře.
,,Mám to říct já, nebo ty?’’ zeptal se Yata Lawa.
,,Posluž si.’’ vybídl Law Yatu. Se Zorem jsme nejdřív sledovali Yatu a pak Lawa. Nakonec jsme sledovali Yatu, který se ujal slova.
,,Tady ten archív slouží pro studenty policejní akademie. Což znamená, že tady se dělají referáty, prostě úkoly do školy. Já i Law jsme se to dozvěděli od ředitele, když jsme sem nastoupili. Uchazeči z policejní akademie, odtud odešli, aniž by podepsali smlouvu. Nelíbilo se jim, že budou muset žít se svým parťákem, v jednom bytě. A být spolu 24/7. A vy jste jediní, kteří to podepsali. O školním týdnu budeme zalezlí tady, a pracovat na věcích do školy. O vaší praxi, i teda naší, se bude chodit do terénu.’’ vysvětlil nám Yata. Se Zorem jsme zírali na Yatu s otevřenou pusou. Nemohli jsme tomu uvěřit.
,,Takže se do knihovny nemusí. Vše najdeme v tomto archívu.’’ dodal Law. Se Zorem jsme se na Lawa podívali.
,,Ale tuto informaci musíte udržet v tajnosti. Nikdo o tom nesmí vědět.’’ varoval nás Yata.
,,Stejně, kdyby jsme to někomu řekli, nikdo by nám nevěřil.’’ řekla jsem, když jsem se vzpamatovala.
,,Pokud jenom cekneš, tak tě čeká trest.’’ procedil skrz zuby Law, že jsem ho slyšela jenom já. Chtěla jsem se zeptat, co by mi mohl udělat, ale držela jsem jsem klapačku. Pochopila jsem, že by mi to stejně neřekl, a taky určitě ne před Zorem a Yatou.
,,Tak dáme se do práce ne?’’ navrhl Yata. Všichni jsme přikývli na souhlas. Otevřela jsem tašku a našla sešit, kde byly napsány úkoly, a jaké referáty mám vypracovat. Na malý lísteček, který jsem si taky vyndala z tašky. Sepsala jsem k jednomu referátu odbornou literaturu. Byly to tři knihy. Vydala jsem se je najít, poté co jsem si to sepsala.
Hledala jsem po archívu. Dvě knihy jsem našla docela snadno. Tu třetí jsem nemohla najít. Už jsem chtěla jít požádat o pomoc, když jsem ji konečně našla. Ale byla v polici docela vysoko. Stoupla jsem si na špičky, a chtěla ji vytáhnout.
,,Ukaž, podám ti ji, prcku.’’ řekl za mnou Law. Nečekala jsem to, a zakymácela jsem se. Kdyby mě Law nezachytil, tak jsem spadla na zadek. Law si mě otočil čelem k němu, obličejem k obličeji.
,,Dí…’’ nestačila jsem poděkovat, když mě v tom Law políbil. Vytřeštila jsem oči. Poté, co jsem se vzpamatovala, jsem Lawa od sebe odtrhla, a povedlo se mi mu vrazit facku. Byla jsem celá rudá. Vzala jsem knihu z Lawovi dlaně, a naštvaně odkráčela pryč.
,,To byl…’’ nedořekl Law. Došlo mu, že to byl můj první polibek. Po chvíli se vzpamatoval a šel za námi.
Přišla jsem k Yatovi a Zorovi naštvaná a rudá. Naštěstí v ruce jsem držela všechny tři knihy, které jsem potřebovala. Sedla jsem si ke stolu, vedle Zora.
,,Co se děje, Jane?’’ zeptal se mě Zoro, který si všiml, že jsem s těmi knihami práskla o stůl.
,,Ale nic.’’ dostala jsem ze sebe. Zoro pochopil, stejně jako Yata, že o tom nechci mluvit. Yata mě pozorně sledoval. Po chvíli se vrátil i Law, který se rychle vzpamatoval z šoku.
,,Ukaž jednu knihu, prcku.’’ řekl mi Law.
,,Nejsem prcek.’’ odsekla jsem naštvaně Lawovi a podala jsem mu tu prostřední knihu. Law poznal, že se hodně zlobím, tak radši mlčel. Všichni jsme v tichosti studovali, a dělali si zápisky do referátu z odborné literatury. Skočili jsme v osm hodin večer.
,,Pro dnešek končíme.’’ prohlásil Yata. Všichni jsme to uvítali. Sbalili jsme si věci do tašek. Zhasli světla a Yata nás z toho bludiště vyvedl ven.
Venku jsme se zastavili před auty. Všichni jsme se na sebe podívali.
,,Tak zase zítra.’’ pronesl jako první Yata.
,,OK. Tak zítra.’’ rozloučila jsem se se Zorem a Yatou.
,,Jo, čau.’’ rozloučil se Law.
,,Dobrou.’’ rozloučil se s námi Zoro. Každý nastoupil do svého auta, a odjeli jsme zpět domů.
V autě panovala tichá a chladná nálada. Ještě jsem Lawovi neodpustila zato, co udělal.
,,Promiň. Nevěděl jsem…’’ začal se omlouvat Law.
,,Neřeš to.’’ přerušila jsem Lawa. Law poznal, že mám stále vztek. Radši zmlkl. Aspoň ví, kdy má přestat. Pomyslela jsem si. Nejhorší na tom bylo, že to byl můj první polibek, a taky jsem stále cítila jeho vlhké rty na svých rtech. A to bylo to nejhorší. Měla jsem to stále před sebou, a ne to vymazat z hlavy.
Dojeli jsme domů. Verča doma ještě nebyla. Odemkla jsem byt a s Lawem jsme vstoupili dovnitř. Odložili jsme si tašky a se šla vrhnout na večeři. Law v tichosti šel do sprchy. Vařila jsem čínu. Slyšela jsem z koupelny téct vodu. Při vaření jsem byla myšlenkami u toho polibku. Ani jsem později nezaregistrovala, že voda v koupelně přestala téct. Zrovna jsem se vzpamatovala, se slovy, že nato nebudu už myslet. Zamíchala jsem čínou a podívala jsem se ke dveřím od koupelny. Po chvíli se dveře otevřely a vyšel Law. Byl jenom zahalen do ručníku. Bylo jinak odhalené jeho vypracované tělo. Na zádech měl velké tetování, na pravém i levém rameni měl tetování a na hrudi další tetování. Že tetování má na předloktí, hřbetě a prstech jsem si všimla hned první den.
,,TY...TY...ÚCHYLE!’’ křikla jsem na Lawa. Law se lekl, protože toto nečekal. Ručník se mu rozvázal a upadl na zem. Celé tělo Lawa bylo odhaleno. A aby to nebylo málo, otevřely se dveře, a v nich stála Verča. Takže celého nahého Lawa, jsme viděly obě dvě. Obě dvě jsme hned zrudly a odvrátily zrak od Lawa. Law, když se vzpamatoval, rychle zvedl ručník, a uvázal si ho kolem pasu. Poté odešel do pokoje.
,,Omlouvám se za zpoždění.’’ omluvila se Verča.
,,V pohodě. Večeře bude za chvíli hotová.’’ řekla jsem Verče, když jsme se obě vzpamatovaly. Verča se šla do svého pokoje převléct. Já dodělala večeři. Mezitím se k nám mlčky připojil Law. Nachystala večeři na stůl. Verča nám při večeři vyprávěla, co prožila za tento den. Pak jsem vypravovala já. Nerada, ale musela jsem Verče lhát. Řekla jsem Verče, že jsme studovali v knihovně. Po večeři Law udělal nádobí. Já si zapla noťas, abych mohla přepsat referáty, na kterých jsme pracovali celý den. Law, když udělal nádobí se ke mně připojil. I Verča se k nám připojila, a pracovala na svém referátu. Všichni jsme pracovali v tichosti. Já si šla lehnout, jako první. Protože jsem to měla už hotové. Ani nevím, kdy šel spát Law. Po tomto dni jsem byla unavená, ale zase se mi v noci zdály divoké sny.
Takhle to pokračovalo do pátku. S Lawem jsem už komunikovala, už druhý den po tom, co se stalo v archívu. O nic takového se už nepokusil. Ale rejpavou náladu měl stále. Jen ve škole se krotil.
Nastal pátek. Referáty jsme měli hotové. Za ten týden jsme udělali všichni kus práce.
,,Konečně dva dny volno.’’ protáhl se Yata. Já si začala balit věci. I Law se Zorem. ,,Chtělo by to oslavit.’’ navrhl nám všem. ,,Po tomto týdnu si to všichni zasloužíme.’’ vysvětlil vzápětí.
,,Já jsem pro.’’ souhlasil Zoro. Law jenom přikývl. Všichni se na mě podívali.
,,Ale já chtěla jít s kamarádkou na večeři.’’ začala jsem protestovat.
,,Tak ji taky pozvi.’’ navrhl mi Yata. ,,Rád ji poznám.’’ dodal a zazubil se.
,,No já nevím.’’ váhala jsem.
,,Tak jí zavolej a uvidíme.’’ přemlouval mě Yata. Nakonec jsem vzala mobila a zavolala Verče. Ta to po chvíli zvedla.
,,Ahoj Verů, víš jak jsme plánovaly jít ven?’’ zeptala jsem se Verči. Poslouchala jsem, co mi říká. ,,Nechtěla by si jít s mými přáteli ze školy?’’ navrhla jsem Verče. Zase jsem poslouchala, co mi říká. ,,Dobře, za chvíli tě vyzvedneme.’’ slíbila jsem jí a položila hovor. Otočila jsem se na ostatní. ,,Mám ji vyzvednout. Yato, řekni mi, kam jdeme a my tam dorazíme.’’ zeptala jsem se Yaty.
,,Půjdeme s tebou. Law i tak musí jít.’’ navrhl mi Yata.
,,Dobrá, tak jdeme.’’ souhlasila jsem s tímto návrhem. Všichni jsme si sbalili věci a šli ven.
Všechny jsem vedla k herecké vysoké škole. Verča tam na nás už čekala.
,,Tomu říkám vítací výbor.’’ zasmála se Verča.
,,Chtěli jít taky.’’ usmála jsem se na Verču. ,,To je Zoro Roronoa a Yata Misaki.’’ představila jsem Verče ty dva. ,,A to je Veronika Bičovská.’’ představila jsem těm dvěma Verču. Všichni tři si podali ruce.
,,Můžeme?’’ zeptal se Yata.
,,Jasně.’’ všichni jsme přikývli. Yata nás vedl do jedné restaurace.
Restaurace byla docela drahá. Patřila mezi nejlepší špičku všech restaurací. Už jsem to s penězi viděla bledě. I Verča se netvářila moc nadšeně. Obě jsme chtěly už protestovat.
,,To si nemůžu dovolit.’’ promluvil dřív Zoro, než já s Verčou.
,,My taky ne.’’ promluvila jsem za sebe a Verču.
,,Nebojte se, to je na náš účet. Dejte si co chcete.’’ usmíval se Yata. My tři se po sobě podívali.
,,Dobrá.’’ souhlasil za nás všechny Zoro. Yata nám otevřel dveře a my vešli dovnitř.
Yata zavřel dveře a šel před nás. Vedl nás úplně dozadu. Mezi salonky.
,To tu máte V.I.P. místa, ne?’’ pronesla v otázce Verča.
,,Dá se to tak říct.’’ zazubil se na nás Yata. Sedli jsme si do jednoho salonku.
Za chvíli přišel číšník, ještě dřív, než jsme usedli ke stolu.
,,Co to dneska bude?’’ zeptal se nás číšník.
,,Pět specialit a červené víno.’’ objednal za nás všechny Yata. Číšník se uklonil a byl pryč. ,,Musíte všichni ochutnat místní specialitu.’’ vysvětlil nám Yata, proč objednal i za nás. V tom začala hrát hudba.
,,Vždyť tu nic nehrálo.’’ podivila jsem se.
,,Když jde někdo do nějakého salonku, vždy mu pustí nějakou hudbu.’’ vysvětlil nám Yata. Law se netvářil moc nadšeně. Ale mně to bylo jedno. Ignorovala jsem ho. Po chvíli přišel číšník s flaškou červeného vína.
,,Na co s připijem?’’ zeptala se Verča.
,,Na nás, samo sebou.’’ řekl Yata, jako by to bylo samozřejmost. Číšník do pěti sklenic nalil víno a odešel. Všichni jsme pozvedli sklenice a připili jsme si. Ochutnala jsem víno.
,,Wow, to je dobré. Lepší jsem ještě nepila.’’ pronesla jsem v úžasu. Yata se na mě zazubil. Než nám přinesli jídlo, tak Yata vyzpovídal Verču. Po jídle, kdy jsme i dopili víno, já i Verča jsme chtěly odejít domů.
,,Kampak? Ještě panáka.’’ nedal se odbýt Yata. Jenže to u jednoho panáka nezůstalo. Všichni jsme se opili. Law mě vytáhl na parket. Na pár písniček jsme spolu tančili. Verča v opilosti usnula na rameni Zora. Nakonec v jednu hodinu ráno jsme se rozloučili.
Law nesl Verču na zádech. Oba jsme se motali. Ale naštěstí udrželi rovnováhu, že jsme nespadli na zem. Došli jsme domů. Trvalo mi pět minut, než jsem otevřela dveře. Nemohla jsem se trefit do zámku.
Law uložil Verču do jejího pokoje, na postel. Sundal jí boty a přikryl. Já mezitím hupsla pod sprchu. Naštěstí nahá. Pustila jsem si krásně teplou vodu. Po chvíli, kdy jsem byla už ve sprše, se otevřely dveře a Law vešel dál.
,,Čekala jsem tě.’’ řekla jsem v opilosti. Law se svlékl a šel do sprchy ke mně. Začali jsme se líbat. Poté Law do mě vnikl. Zabolelo to a spustila se krev. Prožili jsme spolu ve sprše sex. Ale to nebylo všechno. Ještě jsme pokračovali v našem pokoji, kde jsme si dali druhé kolo. Nakonec jsme usnuli k sobě přituleni a nazí. Ráno bylo moc kruté.