Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Další spolu bydlící

Vešli jsme všichni do malého bytu. Já šla jako poslední, tak jsem za sebou zavřela dveře. Všichni jsme usedli na zem ke stolečku. Law svou tašku nechal u dveří.

,,Dáte si čaj, nebo kávu?’’ zeptala se Verča.

,,Kávu.’’ řekla jsem nastejno s Lawem. Oba jsme se na sebe podívali. Verča se zasmála.

,,Vážně chceš kávu?’’ zeptala se mě Verča, když se na mě podívala.

,,Ano, mám toho dost do školy.’’ usmála jsem se na Verču. Verča se dala do dělání jídla a pití.

,,Tak podíváš se na tu smlouvu?’’ zeptal se nevrle Law.

,,Jo, hned.’’ odpověděla jsem taky nevrle. Šáhla jsem do tašky a vyndala z ní smlouvu. Začala jsem ji číst. Na konci smlouvy stálo:

Uchazeč je povinen sdílet byt, jednu místnost se svým partnerem. Musí být spolu 24/7. Pokud jeden z nich smlouvu poruší, budou oba dva automaticky vyhozeni z práce.

Dočetla jsem celou smlouvu. Vykuleně jsem se podívala na Lawa.

,,Už víš, o čem je řeč?’’ ušklíbl se Law.

,,To jako budeš studovat vysokou se mnou?’’ dostala jsem ze sebe tuto otázku.

,,Ano, a po škole oba do práce.’’ přikývl Law. ,,S vaším ředitelem akademie, to domluví náš šéf.’’ dodal na vysvětlenou Law. Nespouštěla jsem z Lawa oči.

,,Tady,vemte si.’’ položila Verča na stůl jídlo, obložené chlebíčky, a kávu s čajem na stůl.

,,Teď to je jenom na tobě, jestli to podepíšeš nebo ne.’’ řekl ironicky Law. Vzal si chlebíček do pusy.

,,Podepíšu to. Ale ne kvůli tobě, ale kvůli práci.’’ řekla jsem rozhodně. Law toto nečekal a zakuckal se. Dala jsem mu herdu do zad. Pak mi Verča podala propisku, a já to podepsala. Law chtěl ještě něco dodat, něco ve smyslu, ať si to rozmyslím, ale bylo pozdě. Já to už podepsala.

,,Je ti jasné, že musíme sdílet i jeden společný pokoj a být všude spolu?’’ řekl stále překvapený Law.

,,Je mi to jasné. Futon tu ještě jeden je. A Verča má svůj pokoj. Jen nevím, jak tě později představit babičce, až za ní pojedeme.’’ zamyslela jsem se. Ji zajímá reakce babičky? Podivil se Law, a zeptal se sám sebe. Zajímavé. Dodal ve své mysli. Poté se ušklíbl.

,,A co rodiče? Ti proti nebudou?’’ zeptal se Law s úšklebkem na tváři.

,,Ne.’’ řekla jsem rázně a tvrdě. Lawovi zkameněl obličej. Něco tu nehraje. Pomyslel si Law.

,,Vybavím si věci a vrhneme se na ty úkoly. Musím si je taky vypracovat.’’ ušklíbl se Law. Vstal, vzal si tašku a odešel do našeho pokoje, který mu ukázala Verča.

,,Jsi si tím jistá?’’ zeptala se mě Verča. Podívala jsem se na Verču.

,,Ne, ale o tu práci stojím. Proto do toho jdu.’’ oznámila jsem Verče. Pochopila, že si jistá nejsem, ale odhodlaná jsem.

,,Jdu do sprchy.’’ oznámila Verča a odešla do svého pokoje pro své věci. Pak se svými věcmi odešla do sprchy. Já si vzala chlebíček a napila jsem se kávy. Law se po chvíli objevil se svým noťasem a psacími potřebami i blokem. Můj noťas byl už na stole. Oba jsme si je zapli. Z tašky jsem si vyndala sešity i psací potřeby. Museli jsme čekat, dokud nám nenaběhly noťasy. Law měl novější model, kdežto já ten nejstarší model. Law to nijak nekomentoval. Což dělal dobře. Asi bych na něho křičela. Hold nejsem tak bohatá, jako někdo. Asi po patnácti minutách, jsme mohli začít. Než se načetl můj noťas, tak si Law opsal zápisky a úkoly. Měli jsme vypracovat tři referáty na třech předmětech. Měli jsme na to týden.

,,Uděláme jenom jeden a další necháme na další den.’’ rozhodl Law. Podívala jsem se na něho. ,,A to je rozkaz.’’ dodal, když v mých očích musel číst odpor.

,,Proč bych tě měla poslouchat?’’ zeptala jsem se Lawa.

,,Musíme být na další den vyspalí. A já nehodlám nocovat.’’ vysvětlil okrajově Law. zatím něco vězí. Pomyslela jsem si.

,,A co když neposlechnu?’’ zeptala jsem se zvědavě.

,,Čeká tě trest.’’ ušklíbl se Law.

,,Jaký?’’ zajímalo mě.

,,Neřeknu, to by nebylo překvapení.’’ znovu se ušklíbl Law.

,,To mě nutí zlobit.’’ taky jsem se ušklíbla. A jak jsme se dohadovali, ani jeden z nás si nevšiml, že Verča  byla osprchovaná a řekla nám dobrou noc. Poté co jsem se přestali dohadovat, začali jsme pracovat. Pracovali jsme asi do dvou hodin do rána. Musela jsem uznat, že měl pravdu, že bychom byli do školy nevyspalí. Když jsme si šli lehnout, tak Law v klidu hned usnul. Kdežto já ne. Bylo to poprvé, kdy jsem sdílela jeden pokoj s chlapem. S chlapem, který mi lezl krkem. Naštěstí nechrápal, jak je u chlapů zvykem. Nakonec jsem i já usnula.

 

Ráno v šest nás vzbudil můj budík na mobilu. Posadila jsem se, protřela oči a vypla jsem budík. Vedle mě ležel Law a protíral si taky oči.

,,Proč tak brzy?’’ zeptal se Law ospale místo pozdravu.

,,Tak škola začíná v deset, a autobus tam jede dvě hodiny.’’ pronesla jsem, taky místo pozdravu.

,,Ale my autobusem nepojedeme. Jede se autem.’’ oznámil mi Law.

,,Ty tu máš auto?’’ byla jsem překvapena.

,,A co sis myslela? Že jezdíme taxíkem?’’ byl protivný Law. Ten má zase náladu. Pomyslela jsem si.

,,Že je to jenom služební auto.’’ vysvětlila jsem.

,,To až se naučíš řídit, taky auto dostaneš. I když to asi nebude zapotřebí.’’ ušklíbl se Law.

,,Tsss...Jdu do sprchy.’’ oznámila jsem. Vstala jsem, vzala si věci, a šla jsem pod sprchu.

 

Ve sprše mi to trvalo deset minut. Law mezitím uklidnil futony. A převlékl se. Když jsem vylezla z koupelny oblečená, šla jsem si uklidit futon a pyžamo. Byla jsem překvapena, že Law uklidil i můj futon. Ale v pokoji už nebyl. Z kuchyně byl slyšet hluk. Vzala jsem si tašku a připravila jsem si na dnešek. Poté jsem šla i já do kuchyňky.

 

Law dělal zrovna snídani. Nečekala jsem to. Dělal omeletu. Sledovala jsem Lawa, skoro s otevřenou pusou.

,,Co tak zíráš? Sedej za chvíli to bude hotové.’’ ušklíbl se Law.

,,N...na nic.’’ dostala jsem ze sebe, a sedla jsem si na zem. Sledovala jsem koberec na zemi. Law položil talíř přede mne.

,,To celou tu dobu budeš sledovat ten koberec?’’ utahoval si ze mě Law.

,,Víš, že mi lezeš na nervy?’’ odsekla jsem Lawovi. ,,A díky za o jídlo.’’

,,To mi říká každý.’’ zasmál se Law. To bylo poprvé, kdy se za tu dobu co jsme spolu usmál, nebo zasmál. Teda, co je v naší domácnosti a můj parťák. ,,Dobrou chuť.’’ popřál mi.

,,Dobrou chuť.’’ taky jsem Lawovi popřála. Oba jsme se dali do snídaně. Byla výtečná. ,,Wow, to je výborný.’’ pochválila jsem to jídlo Lawovi.

,,Nic moc extra to není.’’ odbyl to Law. Pak jsme se najedli mlčky. Po snídani jsem šla umýt nádobí. Law mi šel pomoci.

,,Nemusíš mi pomáhat.’’ protestovala jsem.

,,Pomohu a bez diskuze.’’ nesouhlasil Law. Jenom jsem si povzdychla. Udělali jsme nádobí a vyrazili k Lawovu autu.

 

Nechala jsem se vést. Nevěděla jsem, jaké má auto. Došli jsme k autu. Jednalo se o fabii. Tašky jsme si dali do kufru auta. Law nasedl za volant, a já vedle něho. Připoutali jsme se a Law vyjel.

 

Cestou se mi chtělo spát. Ale snažila jsem se udržet oči na šťopkách otevřené. Přesto se mi občas povedlo ty oči zavřít a hned zase otevřít.

,,Klidně spi, pak tě probudím.’’ ušklíbl se Law

,,Takovou radost ti neudělám.’’ odsekla jsem Lawovi.

,,Moc jsi toho nenaspala, tak si s chrupni.’’ nesouhlasil se mnou Law.

,,Mno a? Ty jsi taky toho moc nenaspal.’’ odsekla jsem Lawovi.

,,Já bych si ty oči zavřel, kdybych nemusel řídit.’’ ušklíbl se Law.

,,Máš smůlu. Spát nehodlám.’’ řekla jsem své rozhodnutí.

,,Jak myslíš.’’ pokrčil rameny Law a dál se věnoval jízdě. Už se pak jelo mlčky.

 

Po dvou hodinách jsme dorazili na místo. Law zaparkoval a oba jsme si vystoupili Z kufru auta jsme si vzali tašky, Law zamkl auto, a šli jsme ke  škole.

 

Před školou už čekal Zoro s Yatou. Yata se na nás usmíval.

,,Tak jak se máte?’’ zeptal se nás Yata místo pozdravu.

,,Dobrý.’’ odpověděl stručně Law.

,,V rámci možností dobře.’’ odpověděla jsem. ,,A jak vy?’’ taky jsem se těch dvou zeptala.

,,Dobře, dobře.’’ usmíval se Yata.

,,Šlo to.’’ odpověděl ospale Zoro.

,,Neměl jsi dělat ty referáty.’’ poplácal Zora po zádech Yata.

,,Ty jsi udělal všechny referáty?’’ zeptala jsem se překvapeně.

,,Jenom dva. Na ten třetí potřebuju do knihovny.’’ za zíval Zoro.

,,My udělali jede, a pracovali jsme do dvou.’’ oznámila jsem Zorovi.

,,Neříkej mi, že jsi pracoval, Lawe.’’ podivil se se smíchem Yata.

,,No co.’’ odsekl Yatovi Law. ,,Neměli bychom jít do školy?’’ zeptal se. Podívala jsem se na hodinky. Bylo skoro deset hodin.

,,Sakriš, to je už tolik?’’ zděsila jsem se. Vyrazili jsme všichni do školy.

 

,,Třídu jsme našli docela rychle. Law i Yata se tu vyznali. Vždyť to není tak dlouho, co tu studovali, nebo si aspoň myslím. Nevím kolik jim je let. Jenom jsem byla zvědavá, jak si to zařídili, že tu taky budou studovat. Vstoupili jsme do třídy a našli jsme si volná místa.

 

Škola utekla docela rychle. K mému překvapení Law tolik do mě nerejpal. Byla jsem za to ráda. Nesnášela jsem ho. Hodně mi vadil. A myslím, že to bylo oboustranné. Po škole se jeho zpátky do středu města.

,,Jedeme do knihovny. Chci si udělat další referát.’’ požádala jsem Lawa. Ten nic neříkal a jel dál. Aha, teď tu bude panovat tichá domácnost. Pomyslela jsem si. Jenže Law nejel ke knihovně, ale na komisařství. ,,Hele, to si do té knihovny mám dojít pěšky a sama, nebo co?’’ zeptala jsem se naštvaně.

,,Jdeme se komisařství. Práce začíná.’’ ušklíbl se Law.

,,Jaká práce? My nastupujeme se Zorem, až příští týden.’’ protestovala jsem.

,,To sice jo, teda oficiálně, ale neoficiálně už dneska.’’ ušklíbl se Law a vysvětlil mi to. ,,Ale to jsem ti dneska už říkal.’’ neodpustil si to.

,,Aha,a referáty, které máme splnit budu dělat kdy? Když se do knihovny nedostanu?’’ vyjela jsem po Lawovi.

,,Šéf ti to dneska vysvětlí.’’ jen pronesl Law a vystoupil z auta, které zaparkoval.

Jenže šéf ten den nebyl v práci. Byl na nějaké konferenci. Smlouvy, které jsme se Zorem podepsali, jsme nechali u sekretářky. A pak jsme šli pracovat, aniž by nám někdo něco sdělil, nebo vysvětlil.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.