Hell-2.díl
Informace:
Pokračování příběhu našeho satanova syna a dívky co bývala andělem... Nechci to dávat do jednoho, protože to má celkem 6 000 slov >_< tak je to na díly ^^
P.S: Gomene za gramatické chyby >_<
-
Kapitola
Nastal druhý den... Nastal čas jejich setkání. Soul byla překvapivě nervózní a absolutně nevěděla, že by mohla mít někdy staroti co si vzít na sebe... Nikdy to moc neřešila ale teď? Nakonec se rozhodla pro jednoduché černé šaty s jemnou vlnitou sukní, šaty krásně a lehce splývaly po jejím těle. Vlasy si nechala rozpuštěné jen jemně orámovala své oči čenými linkami a na rty nanesla jemný lesk.
To Wrath byl spíše mrzutý... Protože taky nevěděl co si počít, být to jiná žena, tak se něják nestresuje ale tu se jednalo o Soul... Nakonec si vzal vše černé, kalhoty, košili i budnu... Nechtěl to přehánět. I když on ani nemusel, jako ďáblův syn měl určité charismatické kouzlo, i v ošuntělých hadrech by vypadal prostě hříšně.
Soul byla už na místě a nervózně přešlapovala, spolu s chvěním od zimy jež přicháleza, ruku v ruce spolu s nocí. „Není třeba být nervózní! Není třeba! Proč by taky?! Waaaah...“ to si pořád opakovala v mysli a přecházela, sem a tam, před restaurací. Ani si neuvědomovala, jak divoce si kouše své plné rty. Dokonce si nevšimla přicházejicího malého ďábla...
Wrath už jí spozoroval z dálky. Soul by uviděl i v davu milióny jiných žen. Ona byla jedinečná... A to naprosto vším. Musel se pousmát jejímu nervóznímu chováni. Aspoň něco ho uklidnilo. Stačilo mu pohled na ní a všechny myšlenky se rozutekly a vrátil se s její podobou. Pomalu došel před restauraci a chvíli tam stál, než se Soul zastavila v pochodování a překvapeně se na něj podívala. Bylo to stejné, jak ho spatřila po prvé. Ta určitá síla, co z něj vyzařovala, živočišnost, tajemnost... Copak je i on succuba? Že jí tak nebezpečně přitahuje, aniž by ho poznala? Co je zač?
„Přeji krásný večer Soul...“ promluvil Wrath s jemnou poklonou a uličnickým úsměvem, který říkal, že ví o její nervozitě.
„Ah... Tobě taky... Uhm... Wrathe...“ řikala nesměle a utekla pohledem jinam. Zajímalo jí, proč takhle reaguje? Nikdy tak nereagovala... Má ji to děsit anebo těšit? Ale co v jejím životě už jí může vyděsit?
„Půjdeme?“ zeptal se Wrath s nabízenou rukou, Soul jí s jemným úsměvem přijala. Vešly do restaurace a usedly ke stolu v rohu. Restaurace byla v klidné atmosféře, obložená dubovým dřevem a židlepotažené přijemným temným brokátem. Na každém stolku se pyšnila stará lapička v níž tančil plamínek svíčky na pomalu ubívajícím knotku. Soul byla příjemně překvapená, když jí Wrath galantně pomáhal z kabátku jež měla. S jemným úsměvem, který na tváři nosila tak často usedla spolu s ním ke stolu.
„Jsi takhle... Galantní vždy?“ zeptala se zvědvě.
„K ženám vždy... Je to snad špatné?“ odpověděl a rovnou položil otázku.
„Oh, to ne... Jen... Překvapivé, ještě jsem se s tím doposud nesetkala, pouze v televizi...“ řekla pobaveně a koukla po něm. Setkaly se pohledy a ona cítila jak jí po celém těle vstává husí kůže ale nebyla to ta nepříjemná, spíše naopak... Opět byly jako v hypnóze a když už chtěla něco říct, přišel číšník oblečen v slušivém obleku. Optal se je na pití a hned na to jim dal jídelní lístky. Soul si dala červené víno a zeleninový salát s kuřecím masem, za to Wrath si dal krvavý biftek ale vínu neodolal. Když číšník odešel Wrath spustil.
„Zapomněl jsem ti říct, že ti to sluší...“ odměnou za ty slova mu byly narůžovělé tváře Soul a další překvapený pohled jejích fialvých očí. Bohužel ale lhal... Ona vypadala naprosto úžasně, ale věděl by, že kdyby to řekl takhle, mohl by jí vyděsit... Ale přes to všechno, jeho šedé oči moc dobře pozorovaly její tělo v těch šatech, ladnou šíji, kterou měla odhalenou... Dlouhé prsty, které si vždy ladně s něčím hrály. Soul byla malá ale přesto její nohy působily jako krásné a dlouhé, i když je po kolena kryly černé záhyby sametové látky. Soul byla překvapená, sice byla na komplimenty zvyklá ale od něj jí to prostě nějak překvapilo. Proč se vůbec divý? O je celý jiný... Nakonec sklopila pohled.
„Děkuji... Ty taky... Nevypadáš špatně.“ řekla s tichým smíchem, který Wratha dráždil jako malé plamínky. To, že z něj byla trošku vedle neřekla, Wrath byl prostě někdo, kdo by mohl ženu svést pohledem. No opravdu co je zač? Pomyslela si snad už po bůh ví kolikáté. Přeto an sobě nedala nic znát, možná to je jen první okouzlení, přeci jen nezná ho. Možná kdyby vědla, že Wrath ji sledoval už nějáký ten čas, tak by utekla a nebo zavolala policii... Kdo ví. Pro Wratha bylo celkem těžké dělat, že nic neví. Byla přímo před ním, po celou tu dobu co jí sledoval z pekla, teď byla na dosah ruky ale přesto nemohl nic udělat. Po celou tu dobu byl trpělivý, a tak tedy musí být i teď. Přes to, jak je to lákavé... Ona byla pro něj hříchem... Jenže on je Pánem všech hříchů.
Jejich večer se překvapivě dobře rozvíjel, probíraly všechny možná témata. Ze Soul opadla její nervozita a cítila se v jeho společnosti překvapivě klidně a příjemně. Za to chudák Wrath měl čím dalvětší chuť jí popadnout do náruče a políbit ji, říctjí veškerou pravdu a už nikdy jí nepustit. Jak je vůbec mžné, že se syn ďábla zamiloval, do takhle jednoduché a normální dívky? Jednoduše... Ona byla jedinečná, jiná... Někdo řekne normální, on zas úžasná, někdo jednoduchá, on zajimavá... Nevěřil, že by se mohl zamilovat, přes to se to stalo. Čím víc s ní byl, tím měl větší pocit, že jí miluje. Soul ani nevěděla, že se jí dostává do hlavy ale i, že se pomalu jako stín plíží někde jinde... To bylo ale dobře... Kdyby to věděla, utekla by, protože pro Soul znamená láska smrt...
Když se Soul s Wrathem loučili, tak jí chtěl chytnout aspoň za ruku a políbit jí, na její hřbet. Jenže stačil jen natáhnoout ruku a ona ihned ucukla a ustrašeně ustoupila.
„Ah! Já... Promiň... Dneska jsem se opravdu dobře bavila ale... Bude lepší, když mě nebudeš znát Wrathe...“ říkala tichým hláskem, ve kterém se skrývalo tolik smutku. Wrath chvíli sledoval její tvář, která naznačovala klid ale přesto její uči upřené na její ruce, říkaly něco jiného. Hloupoučká... Pomyslel si a jemně se usmál...
„Promiň Soul... Ale já sám vím, co bude pro mě dobré. Je milé, že se o mě bojíš ale právě teď se chci domluvit na další schůzce, pokud by ti to nevadilo Soul?“ říkal lehce pobaveně a s úsměvem. Soul na něj pohledla a chvíli pozorovala jeho šedý pohled, kteý byl silný jako jeho slova. Povzdechla si a usmála se.
„Dobře...“ souhlasila. Pro oba to byl začátek jejich skázi a znovuzrození... Obzvlášť ve chvíli, kdy se z pod kápy postavy stojící nedaleko a pozorujíc ty dva, objevil bílý pramen vlasů a světlo pouliční lampy osvětloval plné rudé rty, skřivené v zlomyslném úsměvu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.