Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Past a neúspěšná poprava

Když se princezny ráno probudily, byl čas snídaně. Ani jedna z princezen toho v noci moc nenaspala. Přemýšlely, jak říci otci, že své ženichy si vybraly. Byl tu ještě jeden problém. Budou ty dva je chtít?

 

U snídaně nikdo nepromluvil žádné slovo. Král si všiml, že jeho dcery jsou mimo.

,,Dcery, co se to s vámi jenom děje?’’ zeptal se král svých dcer, když všichni dosnídali.

,,Ale nic otče.’’ promluvila Jane. Zatím o tom nechtěla mluvit. Misaki to poznala. Proto i ona mlčela.

,,Ale něco vás trápí.’’ nedal se odbýt král.

,,Dozvíš se to otče, ale teď není správná chvíle.’’ upřesnila to Jane. Misaki jenom přikývla.

,,Dobrá. Nutit vás nebudu. Ale jsem tu pro vás děvčat moje.’’ rezignoval král. Obě princezny přikývly. ,,Dneska odpoledne nachystáme past na vašeho strýčka Michia. Už jsem ho pozval na oběd.’’ připomněl děvčatům.

,,Neboj otče. Nezapomněly jsme.’’ řekla Misaki králi.

,,Dobrá. Teď můžete jít. V jedenáct ať jste doma.’’ rozpustil své dcery král. Princezny se uklonily a odešly do svého pokoje.

 

Ani jedna z nich neměla na nic náladu. Jane se v šatech usadila na okenní parapet. Misaki zase na pohovku.

,,Kdy to řekneme otci?’’ zeptala se Misaki Jane, kdy mu oznámí, koho vlastně milují.

,,Až zatknou strýčka Michia.’’ rozhodla Jane, kdy to otci oznámí. Věděly obě dvě, že to bude těžké, přemluvit otce. Ale nejdřív taky musely zjistit, co k nim ty dva cítí. Jestli to bude mít všechno cenu. Říct to otci. Aby se nestalo to, že otce přemluví, a svolí ke svatbám s těmi muži, ale ty dva princezny odmítnou.

 

Okolo jedenácté přijel strýček Michio. Už dávno věděl, že ty dvě utekly, tak překvapen nebyl, že je vidí. Ale sehrál šťastného a starostlivého strýčka.

,,Děvčata moje. Tolik jsem se o vás bál, když jsem zjistil, že jste byly unesené.’’ přetvařoval se strýček.

,,Strýčku Michio, tak rády tě vidíme.’’ řekla děvčata najednou. Taky se přetvařovala, a svého strýčka objala.

,,Jestli ceknete, že jsem vás unesl já, tak to s vámi skončí špatně!’’ zašeptal výhružně strýček. Misaki se zalekla, ale Jane ne. Ale obě se tvářily šťastně.

,,Bratře, jsem tak rád, že si přijal mé pozvání.’’ přivítal se král se svým bratrem.

,,Chtěl jsem vidět své neteře, šťastné a doma.’’ usmál se strýček. Oba se objali. Poté se všichni odebrali do jídelny.

 

Při obědě si vyprávěli. Misaki vyprávěla o únosu, a jak se dostaly ven. Strýček zase vyprávěl, že i on poslal své vojáky, aby je hledali. Jane se usmívala, občas doplnila Misaki, ale v hlavě stále si připomínala plán, nebo-li past na strýčka.

 

Po obědě předala Jane strýčkovi papírek se vzkazem. Plán nebo-li past se dala do pohybu. Strýček si tajně přečetl vzkaz.

,,Milý strýčku,

dnes ve tři v mém pokoji. Jistě víš, kde je.

Janey’’

 

Poté co si vzkaz přečetl, ušklíbl se. Jane i Misaki si toho všimli. Poté, co strýček si přečetl zprávu, se princezny omluvily a šly ven. Strýček ty dvě pozoroval z okna.

 

Když se blížila třetí hodina, tak Jane se vplížila potají do svého pokoje. Přišla ke židli a vzala mikinu dlouhána do ruky. Prosím ať to všechno vyjde. Pomyslela si Jane a mikinu položila na polštář. Poté si sedla na postel a čekala. Za chvíli někdo zaklepal na dveře a dveře se otevřely. Objevil se strýček.

,,Tak co si chtěla, Janey?’’ zeptal se jízlivě strýček

,,Nedokončil jsi, to co si v té skrýši začal. Misaki ani nikdo jiný tu není. Nikdo nás nebude rušit.’’ začala Jane svádět svého strýčka.

,,Hm...Sice jsem chtěl Misaki, ale lepší něco, než nic.’’ souhlasil s návrhem Jane strýček. Přiblížil se k Jane a celý nedočkavý z ní strhal šaty. Odhalil tak její hruď. Prsa neměla moc velká, ale strýčkovi to stačilo. Rukou se dotkl levého prsa. Jane se chtěla začít bránit, ale tím by pokazila plán. Musela to nějak přetrpět. Strýček hrubě povalil Jane na postel. Ani si nevšiml, že jsou pozorováni a v pokoji nejsou sami. Potichu do pokoje vešel král, Misaki i stráž. Michio si v té chvíli všiml té mikiny. ,,Co tu dělá Lawova mikina?’’ zeptal se překvapeně a podíval se na Jane.

,,Nevzpomínáš si? když jsi nás chtěl znásilnit, že si z nás strhal oblečení?’’ připomněla Michiovi Jane.

,,To ano. Neříkej mi, že ti ji dal?’’ podivil se strýček.

,,Ano dal. Zakryl tím moje poprsí, které bylo vidět.’’ odpověděla Jane. Michio chtěl něco říct, ale král svého bratra překvapil i vyděsil, když promluvil.

,,Odkud znáš Lawa? Je to člen našeho království. Do nedávna jsem ho neznal ani já.’’ ozval se hlas krále. Michio se zděšeně otočil a podíval se na svého bratra, neteř a stráž.

,,Byl přeci přede mnou zmíněn. Nevzpomínáš si?’’ dostal ze sebe pohotově Michio. Jane vytrhla mikinu od strýčka a oblékla se. Aby už nikdo neviděl její poprsí.

,,Ale jak si poznal, že je to jeho mikina?’’ nedal se odbýt král.

,,No...Já…’’ koktal ze sebe Michio.

,,To ty si unesl mé holčičky, a pokusil ses je znásilnit.! Stráže, zatkněte ho!’’ řekl rázně král. Stráž se rychle chopila Michia a odváděla pryč. Do žaláře. Jane se ulevilo a s povzdechem si lehla na záda. I Misaki a králi se ulevilo. Oba přisedli k Jane na postel. ,,Tak dcerky moje, už mi řeknete, co se děje? A ty Janey, proč máš stále jeho mikinu?’’ optal se. Jane se posadila do tureckého sedu a ujala se slova.

,,Víš otče, já se do dlou...do Lawa zamilovala. Chtěla bych ho za muže, pokud by chtěl i on mě.’’ dostala ze sebe Jane. Král poslouchal svou dceru.

,,A já do Takumiho.’’ přidala se Misaki.

,,Ale to je nemožné. Jsou z té nejchudší čtvrti, a taky vaši únosci.’’ začal protestovat král.

,,Ale otče, slíbil si, že své ženichy si smíme vybrat.’’ nesouhlasila Jane.

,,To ano, ale ne ty dva!’’ řekl rázně král.

,,Ale tím porušuješ své královské slovo!’’ rozzlobila se Jane

,,Už jsem řekl! A to je mé poslední slovo!’’ řekl rázně král. Jane chtěla protestovat, když někdo zaklepal na dveře. Ve dveřích se objevil strážce.

,,Vaše veličenstvo, chytili jsem ty dva. Usuie Takumiho a Lawa Trafalgara.’’ oznámil strážce králi a jeho dcerám.

,,Kde jste je našli?’’ zeptal se král strážce.

,,Oba se přišli sami udat.’’ řekl strážce.

,,Odveďte je do cely.’’ rozkázal král. Strážce se uklonil, zavřel dveře a odešel.

,,Otče, co s nimi hodláš udělat?’’ zeptala se Misaki.

,,Popravit, co jiného.’’ odpověděl tvrdě král. ,,A na ty dva zapomeňte!’’ řekl důrazně a přitom sledoval hlavně svou dceru Jane. Když obě slyšely o popravě, zděsily se a Jane zbledla v obličeji. Poté král vstal a odešel. Nechal své dcery osamotě. Misaki se podívala na svou sestru. Ta byla bílá, než byla bílá jejich stěna ve zdi v jejich pokoji. I ona byla bledá, ale ne tolik. Byla víc při smyslech.

,,Janey, v pořádku?’’ zeptala se starostlivě Misaki.

,,Zachráním je a uteču odtud. Jdeš do toho se mnou?’’ zeptala se Jane a řekla své náhlé rozhodnutí. Misaki zůstala na svou sestru zírat.

,,A...ale co když nás odmítnou?’’ dostala ze sebe Misaki.

,,Dnes zjistím, jak na tom jsme.’’ řekla odhodlaně Jane.Misaki jenom svou sestru pozorovala. Nemohla uvěřit svým uším, co právě řekla její sestra.

,,To myslíš vážně?’’ zeptala se pro jistotu Misaki.

,,Ano myslím. Jdeš do toho se mnou?’’ podívala se Jane na Misaki.

,,Pomohu ti, ale neuteču. Budu tě krýt.’’ přislíbila pomoc Misaki, ale s útěkem nesouhlasila.

,,OK. Po večeři zjistím, jak na tom jsme.’’ rozhodla se Jane. Misaki Jane objala. I Jane objala svou sestru. Poté spolu šly na večeři. Ale předtím se Jane převlékla. Ale ne do šatů, ale do chlapeckého oblečení. Udělala to z trucu  vůči otci. Ale mikinu Lawa schovala. Aby ji nikdo nenašel. Jen Misaki o tom věděla.

 

Na večeři se král znovu rozzlobil na svou dceru Jane. Za to jak vypadá. Ale věděl, že to dělá z trucu. Proto se jenom na Jane mračil a nic neříkal. Po večeři šel král spát. Po tom dnešku byl unaven. Princezny šly do svého pokoje.

 

Chvíli čekaly. Jenom ty dvě znaly různé skryté chodby, které zámek ukrýval. Jedna z chodeb vedla i do žaláře. Jane čekala asi hodinu. Za pomoci Misaki se vydala na cestu.

 

Šla bez svíčky. V chodbě sice tma byla, ale vyznala se tam, i poslepu. Proto svíčku nepotřebovala. Nejdřív šla rovně, pak zatočila do doleva. Šla z kopce dolů. Po pár metrech došla ke schodišti. Seběhla je dolů.  Až došla do žaláře.

 

Všude svítily svíce. Ale stráž tu nebyla. I když nevěděla, kam je zavřeli, tušila to. Šla najisto. Na žalář se strýcem nenarazila. Celu těch dvou našla, jak tušila.

 

Chvíli ty dva potají sledovala. Byla ukryta hned vedle. Zrovna měli večeři. Jedli chleba s máslem.

,,Tvé kuchařské umění se nezapře.’’ pochválil jídlo jeden z mužů. To musel být Usui. Pomyslela si Jane.

,,Pšt, někdo tu je.’’ řekl šeptem další muž, ale Jane mu rozuměla. Ten hlad hned poznala. Patřil Lawovi.

,,Koukám, že si mě prokoukl, dlouháne.’’ vyšla z úkrytu  Jane. Oba muži se na Jane podívali.

,,P...princezno?’’ dostal ze sebe Usui.

,,Co to chce vaše výsost?’’ zeptal se chladně  Law.

,,Zachránit vás. A princezno, nebo vaše výsosti si nechte pro někoho jiného.’’ ušklíbla se Jane.

,,Zachránit? Proč?’’ byl překvapen Usui.

,,Taky jste nám pomohli.’’ odpověděla Jane Usuiovi.

,,Ale my vás unesli a to je rozdíl.’’ nesouhlasil Usui. Law je jenom poslouchal a nespouštěl oči z princezny.

,,Ale zachránili před...znásilněním, a pak pustili. A to jste nemuseli.’’ snažila se to nějak vysvětlit Jane.

,,Nechali jsme vás jít, aby váš strýček vás neznásilnil. Na tom jsem se s ním nedomluvili.’’ ozval se chladně Law.

,,Dlouháne, nemusíš lhát. To ti nevěřím.’’ zasmála se Jane. Usui se taky začal smát.

,,Co je tu k smíchu?’’ zeptal se nevrle Law.

,,Ty.’’ smála se Jane.

,,Je jediná, která poznala, že lžeš.’’ smál se Usui. Law odvrátil tvář. Nechtěl, aby Jane viděla, jak rudne.

,,Ještě jedna otázka., než odejdu.’’ uklidnila se Jane. Oba se na princeznu podívali. ,,Proč jste nás zachránili a udali jste se?’’ zeptala se znova.

,,To jsou dvě otázky.’’ ozval se Law. Jane chtěla něco pronést, ale Usui ji předběhl.

,,Protože vás od dětství milujeme.’’ řekl pravdu Usui.

,,Mluv za sebe.’’ řekl nevrle Law. Jane poznala, že i Law je zamilovaný.

,,Brzy se uvidíme.’’ řekla Jane tajemně a zmizela, aniž by něco řekla. Ani Usui, ani Law nevěděli kam. Prostě z ničeho nic zmizela. Law i Usui se dali mlčky do jídla.

 

Jane se vrátila do pokoje stejnou cestou. Byla ráda za chlapecké oblečení, protože bylo ušpiněné. Hned si vlezla do vany. Služky se divily, proč princezna Jane, je tak špinavá. Ale služkám nic neřekla, a ještě jí musely slíbit, že o tom pomlčí před králem. Samosebou, že to slíbily. Poté se Jane vrátila do svého pokoje a hupsla do své postele.

Misaki netrpělivě čekala, co Jane zjistila. Netrpělivě čekala dokud se nevrátila z koupelny.

,,Tak povídej.’’ vyzvala svou sestru Misaki. Ta se přestěhovala do její postele. Aby nemusela na Misaki křičet, a aby je nikdo neslyšel.

,,Milují nás. Oba. Jen nevím kdo koho. Dlouhán to nechce přiznat. Usui je víc výřečný.’’ oznámila vše, co zjistila Jane.

,,Zachráníš i Usuie?’’ zeptala se Misaki své sestry. Jane se podívala na Misaki.

,,Jasně. Oba, ale o dlouhána budu bojovat.’’ ušklíbla se Jane na svou sestru.

,,Neboj, Usui je zase můj.’’ ujistila Misaki svou sestru. Poté Jane šla do své postele. Obě vzápětí usnuly.

 

Král stanovil popravu za sedm dní. Princezna Jane a princezna Misaki se domluvili i s Daikim, že osvobodí Lawa i Usuie. Daikimu se to nezamlouvalo, ale nakonec s pomocí souhlasil. Den před popravou přinesl Daiki Jane černý hábit i kuklu. Zbraň Jane měla u sebe. Celý týden dělala Jane vše pro to, aby se král na ni rozzlobil, že jí zakázal chodit na popravu. Uvěznil ji v jejím pokoji. O to Jane právě potřebovala.

 

Nastal den D. Den popravy Lawa a Usuie. Misaki s králem seděli na svých místech. Popravčí se strážci přivedli oba muže na šibenici. Dali jim oprátky na krk. Král si vzal proslov.

,,Ti to muži se opovážili unést princezny. za svůj hrdelný zločin budou popraveni. Máte poslední slovo?’’ zeptal se těch dvou král.

,,Nic.’’ řekl smířeně Law.

,,Já jo. Princezno Misaki, miluju vás. A pro tebe princezno Jane mám zprávu. Dlouhán tě taky miluje.’’ byla poslední slova Usuie. Jane vše slyšela. A to, co chtěla slyšet sice chtěla slyšet z úst někoho jiného, ale slyšet to chtěla, i když od někoho jiného. Král dal znamení a zem pod muži se propadla. Oba zůstali viset ve vzduchu. V tom maskovaná osoba se vznesla ve vzduchu a mečem prosekla provazy. Oběšenci dopadli na zem. Živí a draví. Jen Usui se držel za krk. Maskovaná osoba seskočila k mužům dolů.

,,Za hodinu na místě, kde se konal únos.’’ promluvila osoba a vzápětí zmizela. Muži se dali na úprk. Oba.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.