Anime World CZ/SK - Příběhy

8. Bagdád

Pomalu jsem se začala probouzet. Ostatní už byli při vědomí.

,,Janey, jak ti je?’’ zeptal se starostlivě Law, který seděl vedle mě. Podívala jsem se na něho.

,,Až na bolest hlavy dobře. Jak je tobě?’’ taky jsem se Lawa optala.

,,Jsem na tom stejně.’’ usmál se na mě Law. Úsměv jsem Lawovi oplatila.

,,Myslíš, že jeden z nich mluvil, a nalákal nás do pasti?’’ zeptal se mě Frau.

,,Nemyslím si. Těm dvěma věřím. Spolu ještě s Lupinem jsou nejlepší spojenci pod sluncem.’’ zamítla jsem tuto teorii.

,,Proč myslíš?’’ zeptala se mě Verča.

,,Jak říkám, nejlepší spojenci. tito tři mě drželi při životě, do mých dvaceti čtyř let. Podpořili mě i v útěku.’’ vysvětlila jsem všem.

,,Já ti věřím.’’ ozval se Law. Chytil mě za ruku a stiskl. Stisk jsem mu oplatila.

,,Ale jak se teda  tobě dověděli?’’ zajímalo Misaki.

,,Nevím. Možná se to dovíme. Možná ani nevěděli, že jsem to já.’’ pokrčila jsem rameny.

,,OK.’’ řekl jenom Frau.

,,Nevíte kolik tak může být?’’ zeptala jsem se všech.

,,Nevím, ale ne noc. To vím na sto  procent.’’ řekl Bepo.

,,Bepo poslepu pozná, jestli je den, nebo noc.’’ vysvětlil nám Law, který mě stále držel za ruku a já jeho.

,,Kapitáne, přestaň.’’ zrudnul chválou Bepo.

,,Já věřím Lawovi, a když to tvrdí, je to pravda.’’ usmála jsem se na Bepa. Bepo zrudl ještě víc.

,,Nechvalte mě tolik.’’ nakonec dostal ze sebe Bepo. Všichni jsme se museli zasmát. Hlavu jsem si opřela o rameno Lawa. Potřebovala jsem něčí podporu. Law vzal svou ruku a položil ji na mou hlavu. Uklidňovalo mě to. Dokonce se mi povedlo znovu usnout.

 

Ráno mě vzbudil hlahol. Otevřela jsem oči a narovnala jsem se.

,,Promiň, chtěl jsem tě zrovna vzbudit. Máme jít před Bagdáda.’’ omluvil se mi Law.

,,Není třeba se omlouvat.’’ usmála jsem se na Lawa. ,,Tak jdeme ne?’’ navrhla jsem a postavila jsem se na nohy. Ostatní mě následovali.

,,Konečně jste zvedli své prdele!’’ řekla nevrle žena. Hned jsem ji poznala. Byla to Michelle. Chtěla jsem ji pozdravit, když mě předběhla. ,,S tebou si to ještě vyřídím!’’ procedila skrz zuby, ale rozumět jí bylo. Radši jsem nijak na to nereagovala. Postupovala jsem s ostatními dál.

 

Došli jsme do královské komnaty. nebo to tak vypadalo. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Můj zrak se zastavil na královském trůně. Tam seděl člověk, kterého jsem už vidět nechtěla. Nikdy.

,,Jane, Jane, co jsi mi to udělala? Jak si jenom mohla. A já tě měl tak rád.’’ začal mi vyčítat ten člověk. Bagdád.

,,Jenže já tě vidím nerada!’’ řekla jsem z zostra. Law mě chytil za ruku, na znamení, ať se uklidním.

,,No tak klid.’’ byl stále v klidu Bagdád.

,,Co od nás chceš?’’ zeptal se Bagdáda Law.

,,Mám tu návrh pro Jane.’’ zasmál se Bagdád a stále mě sledoval.

,,Jaký?’’ zeptala jsem se už v klidu Bagdáda.

,,Budeš bojovat, proti Michelle. Jestli vyhraješ, jste všichni volní. Pokud prohraješ, vrátíš se ke mně a všechny popravíš, jako si to dělávala v minulosti.’’ navrhl mi Bagdád. Hned jsem s tím chtěla souhlasit, ale byla jsem v klidu a podívala jsem na Lawa, jestli s tím souhlasí. Byl to přeci můj kapitán. I milenec. Law na mě taky podíval. Přikývl hlavou.

,,Dobrá souhlasím, jen mám dotaz.’’ řekla jsem v klidu.

,,Jaký?’’ zeptal se mě Bagdád.

,,Jak ses o nás dozvěděl?’’ zeptala jsem se Bagdáda.

,,Viděli jsme připlouvat loď. Zajímáme každou loď a pak popravujeme.’’ vysvětlil nám všem Bagdád. Přikývla jsem, že rozumím. ,,Dobře, jdeme na to.’’ souhlasil nakonec. V tom se zem i strop začaly zvedat. Strop se změnil na oblohu a zem se začala zvedat nahoru. Všichni jsme to sledovali překvapeně. Po chvíli jsme se objevili v aréně. I Bagdád na svém trůně.

 

Michelle byla v aréně  připravena k boji. I já tam měla namířeno, ale nejdřív jsem se otočila na ostatní hlavně na Lawa.

,,Drž se Jane.’’ popřál mi Frau, Verča, Misaki a Bepo. Verča s Misaki mě objaly. Pak jsem se otočila na Lawa. Ten mě chytil za bradu. Zavřela jsem oči. Políbili jsme se.

,,Vyhraj. Miluju tě.’’ popřál mi Law.

,,Dobře. Taky tě miluju.’’ vyznala jsem lásku Lawovi. Pak jsem šla do arény.

 

Dostala jsem zpátky svou katanu. Michelle požívala k boji dýky. Stouply jsme si naproti sobě. Pomalu jsme začaly chodit dokola kolem sebe.

,,Teď se ti pomstím, za to co si provedla!’’ řekla výhružně Michelle.

,,Co jsem tak strašného provedla?’’ byla jsem překvapena. Neuvědomovala jsem si, že bych Michelle něco udělala.

,,Tvůj útěk! Krásně jste si užívali, a ty vše  útěkem zkazíš!’’ byla naštvaná Michelle. Došlo mi, na co naráží. Takže ona o tom vše ví. Teda částečně, ne úplnou pravdu. Pomyslela jsem si.

,,Víš co? Když nechuť a donucení je užívat si, tak ano, užívala jsem jsem si to. Od třinácti let.’’ ztratila jsem trpělivost a vmetla jsem Michelle do tváře, že se jednalo o znásilnění. K mé smůle to všichni slyšeli. I Law. Ten měl co dělat, aby neztratil trpělivost a sám se nevrhl na Bagdáda. Frau ho chytil za rameno. Law si to uvědomil a dal jenom ruce v pěst. Mně začaly po tvářích téct slzy. Po dlouhé době jsem zase brečela.

,,C...cože?’’ dostala ze sebe Michelle, která se zastavila. ,,On...tě znásilňoval od třinácti let?’’ soukala ze sebe překvapeně a šokovaně.

,,Ano...Znásilňoval.’’ dostala jsem ze sebe ubrečeně. Michelle se otočila na Bagdáda.

,,Ty jedno prase!  A mně si tvrdil, že je to od jejích osmnácti let, a že tě sama sbalila!’’ rozkřičela  se na Bagdáda Michelle. Zůstala jsem v šoku stát. Nemohla jsem se vzpamatovat z toho, co si Bagdád vymyslel. Prej od osmnácti a já ho sbalila. Tak směšné. Řekla jsem si pro sebe.

,,Michelle, nedělej to!’’ někdo křikl. Byl to Lupin. Vzpamatovala jsem se a podívala jsem se na Michelle. Ta se vrhla na Bagdáda.

,,NE!’’ křikla jsem a skočila do té rány. Naštěstí jsem měla katanu v ruce, tak se nic nestalo. Zasáhla jsem totiž svou katanou. ,,Michelle, jdi stranou. To je můj boj.’’ řekla jsem tvrdě, ale v klidu. Michelle se na mě podívala. Viděla můj tvrdý, odhodlaný obličej. Radši odstoupila stranou.

,,Zab ho!’’ ještě mi zašeptala do ucha rázně. Jenom jsem přikývla na srozuměnou.

,,Troufáš si na mě?’’ ušklíbl se Bagdád.

,,Ano, troufám!’’ řekla jsem rázně. Bagdád se začal smát z celého hrdla. ,,Nevím co je tu k smíchu!’’ trošku jsem byla překvapena.

,,Ty. Ty tu jsi k smíchu. Myslíš si, že mě porazíš?’’ smál se dál Bagdád. Ještě jednu věc jsem zapomněla zmínit. Až na mě, tak celá Bagdádova posádka snědla ďáblovo ovoce. Stali se  nich zvířata, bez návratu na člověčí podobu. Tentokrát jsem se cítila silná a odhodlaná. I když Bagdád měl v sobě ďáblovo ovoce. Ale věděla jsem jaké. Oproti Kin. Žádný strach jsem necítila.

,,Nejsem tak slabá, jako před rokem!’’ řekla jsem rázně.

,,Uvidíme, uvidíme.’’ řekl stále se smíchem Bagdád. Oba jsme se vrátili do arény.

 

Stoupli jsme si naproti sobě. Já chtěla bojovat s katanou.Bagdádův nos se proměnil v  ostrý a špičatý nebezpečný nástroj. Když to ostatní viděli,došlo jim, že je taky uživatel ďáblova ovoce. Lawa to znepokojilo, ale mlčel. Nic neříkal. Jen tam stál a pozoroval souboj, jako ostatní. Ale ruce měl stále v poloze pěst.

,,Nechceš se ještě vzdát? A přidat se ke mně?’’ navrhl mi znovu Bagdád. Bylo vidět, že o mě hodně stojí.

,,Ne!’’ odpověděla jsem rázně.

,,Tvoje chyba.’’ řekl posměšně Bagdáda a zaútočil. Já jsem se bránila. Moje katana narážela na ostrý nos Bagdáda. Z tohoto boje létaly jiskry. Na čele se mi orosil pot. Zatím jsem kromě bránění nedokázala nic udělat. Bagdád se jenom smál. Nechápala jsem, co je tu k smíchu. ,,Neumíš nic jiného, než se jen bránit?’’ zasmál se.

,,Umím!’’ procedila jsem skrz zuby. Zatím nenastala má chvíle. Říkala jsem si v duchu. Při boji jsem se jenom bránila, a couvala dozadu. Asi po dvaceti minutách bránění, jsem dostala nápad. Rozhodla jsem se riskovat. Skrčila jsem se, v podřepu jsem udělala otočku a podrazila Bagdádovi nohy. Bagdád to nečekal a upadl na zem. Hned jsem nad ním získala převahu. Jenže Bagdád se dokázal bránit i v leže. Sice couval plazením dozadu, ale nedokázal se postavit na nohy. Po chvíli jsem toho nechala, a nechala jsem Bagdáda, aby se postavil na nohy.

,,Proč jsi to udělala?’’ zeptal se překvapeně Bagdád.

,,Nebyl by to férový boj.’’ ušklíbla jsem se. Křik ostatních, kteří mě povzbuzovali, jsem dokázala vypustit z hlavy. Boj započal na novo. Sice Bagdád měl navrh, ale i já si nevedla špatně. Chvilku jsem útočila já, chvilku Bagdád. Byl to nerozhodný boj. Stále jsem používala k boji katanu. Tady to nijak ani nešlo, protože Bagdád byl též ve střehu. Při bránění jsem si všimla, že Bagdád dělá při jednom útoku chybu. Této jeho chyby jsem chtěla využít, ale věděla jsem, že přitom budu raněna v rameni. Přesto jsem to risknout chtěla. Když Bagdád zaútočil, při kterém dělal chybu, jsem se napřáhla levačkou a vrazila bagdádovi pěst do břicha. Dokonce mi ruka zčernala a několik lidí ztratilo vědomí. Bagdád na chvíli se skrčil bolestí, ale na zem nepadl. Já udělala otočku a svou katanou jsem Bagdádovi probodla srdce. Jenže se stalo to, co jsem čekala, že se stane. Svým nosem mi Bagdád probodl pravé rameno. Bagdád poté padl na zem mrtev. Ti, kteří byli při vědomí začali jásat. Levou rukou jsem uklidila katanu za záda. Poté jsem se chytla za pravé rameno. Law s ostatními přiběhli ke mně. I Bongo, Tyger, Lupin a Michelle.

,,Janey, jsi v pořádku?’’ zeptal se starostlivě Law.

,,Jo, jen menší ošetření budu potřebovat, pane doktore.’’ řekla jsem a zazubila jsem se na Lawa. Law se taky usmál, a poté mě objal. Ramenem mi projela ostrá bolest. Sykla jsem bolestí.

,,Oh, promiň.’’ omluvil se mi Law a hned mě pustil.

,,Pojďte za mnou.’’ vybídl nás hlas Michelle. Všichni, hlavně já a Law jsme následovali Michelle.

 

Michelle nás odvedla do komnat Bagdáda.Ta komnata se nezměnila, od minule. Měla jsem na tu místnost špatné vzpomínky.

,,Tady ji můžeš ošetřit.’’ oznámila nám Michelle. Poté odešla. I ostatní čekali venku. Law se na mě podíval. Všiml si, že jsem celá nesvá.

,,Tady se to odehrávalo?’’ zeptal se mě  Law. Došlo mi, co tím myslí.

,,Jo.’’ jenom jsem řekla.

,,Nechceš jít jinam?’’ zeptal se Law, jestli nechci jít jinam.

,,V pohodě. Můžeš mě ošetřit tady.’’ nechtěla jsem se stěhovat jinam, i když mi to tady bylo nepříjemné.

,,Tak svlékni tílko. Neboj dívat se nebudu.’’ řekl mi Law.

,,Klidně se dívej. Stejně si je musel už vidět.’’ usmála jsem se na Lawa. Byla tím myšlena má prsa.

,,Dobře. Já jen, aby sis nemyslela, že jsem úchyl.’’ řekl Law a taky se na mě usmál.

,,O doktorech si to nemyslím, a navíc tě miluju. Tak mi to nevadí.’’ vyznala jsem se Lawovi. Law mlčky se vrhl na ošetřování mé rány. Oba jsme mlčeli. Občas jsem sykla bolestí. Za půl hodiny byl Law hotový a mé rameno ošetřeno. Začal sklízet lékařské potřeby a obvazy krvavé vyhazovat do koše.

,,Můžeš se obléct.’’ poradil mi Law. Opatrně jsem se oblékla tílko. ,,Měla by sis odpočinout.’’ poradil mi.

,,Vraťme se na loď. Tam si odpočinu.’’ slíbila jsem a požádala Lawa.

,,Dobře.’’ souhlasil Law. Vstala jsem. Law mě objal. ,,Miluju tě.’’ pošeptal mi do ucha. Chytil mě za bradu a něžně políbil. I já Lawa políbila. Pak jsme se od sebe odtrhli a vyšli ze dveří, kde čekali ostatní.

 

Chvíli jsem ostatní pozorovala. A oni nás dva taky.

,,Tak jak to vypadá.’’ zeptala se Misaki Lawa.

,,Dobře. Balíme se a odjíždíme.’’ rozkázal Law.

,,Ale kapitáne, co zásoby?’’ zeptal se Bepo.

,,Jídlo i pití vám dáme. Ale pokud chcete vyrazit, měli by jste teď. Jinak to do setmění nestihnete.’’ oznámil nám Tyger.

,,Děkujeme za jídlo i pití.’’ poděkoval Law.

 

Čekali jsme venku. Než dorazili ostatní chlapi se zásoby jídla i pití.

,,Jane?’’ ozvala se Michelle. Podívala jsem se na Michelle. ,,Chci se ti omluvit. Nevěděla jsem…’’ v tom jsem Michelle přerušila.

,,V pohodě. Už se o tom nebavme.’’ usmála jsem se na Michelle. Ta mi úsměv oplatila. Po chvíli dorazili chlapi a my vyrazili všichni na cestu na loď. Cestou jsme si různě povídali a vzpomínali na minulost, kde jsme vynechávali Bagdáda. Nalodili jsme se rozloučili a vypluli za dalším dobrodružstvím.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.