Jak jsme se poznali - 7.kap.: Minulost se vrací
Informace:
Jane se zcela uzdravila od zranění od Kini. Teď je čeká další dobrodružství. A další nebezpečí pro Jane, protože se to týká hlavně její minulosti. Všem řekne o své minulosti, ale přesto něco zatají. Ale i tato pravda nakonec vyjde najevo.
Omluvte krátkost tentokrát a chyby :)
7. Minulost se vrací
Pluli jsme několik dní. Mé zranění se zcela uzdravilo a já se mohla pohybovat po palubě, jak se mi chtělo. Stejně veškerý čas jsem trávila s Lawem, Frauem, Verčou a Misaki. Měli jsme si co říct. Poznávali jsme se. A nejen se svými sourozenci, ale i s Lawem. Sice jsme spolu chodili, ale neznali jsme se, tak dobře. Znali jsme se pár dní. Ale přesto jsem cítila, že ho miluju celým svým srdcem. O jídlo jsem se starala já. Chtěla jsem být nějak užitečná, a Lawův kuchař moc dobře vařit neuměl, ale k jídlu to bylo. Verča i Misaki mi pomáhaly.
Další ostrov byl na obzoru. Už jsem se k němu blížily. Že to bude osudový ostrov, to jsem nečekala. Že se mi vrátí vzpomínky, na které jsem chtěla pro vždy zapomenout, jsem zatím nečekala, ale každou chvíli se mi tyto vzpomínky měly vrátit. Nikdy jsem o své minulosti s nikým nemluvila. Ani s Luffy ne, a to je můj bratr. Ne biologický, ale s Luffym, Acem a Sabem jsme si jako malé děti slíbili, že budeme sourozenci navždy. Nedokázala jsem o tom mluvit. Chtěla jsem zapomenout a to se mi dařilo. Až do teď.
Jak jsme se přibližovali, tak jsem byla víc a víc vzrušenější. Těšila jsem na nové dobrodružství. Ostatní si toho na mě všimli. Sice mi Law říkal, že to bude průzkumná akce na doplnění zásob, ale i tak jsem se těšila.
,,Kam máte namířeno?’’ ozvalo se z vody. Všichni jsme se tím směrem podívali. Osobu, nebo spíš zvíře jsem poznala. Jednalo se o jednoho známého z mé minulosti. Která se mi navrátila. ,,Jane?’’ řekl překvapeně. ,,Co ty tu děláš?’’ byl stále překvapen. Ostatní se na mě podívali.
,,Ty ho znáš?’’ zeptal se mě Law.
,,Ahoj Bongo.’’ pozdravila jsem Bonga. ,,Plujeme na ostrov pro zásoby.’’ odpověděla jsem Bongovi. Pak jsem se otočila na Lawa a ostatní. ,,Ano znám.’’ neřekla jsem moc nadšeně. K ostrovu to bylo ještě daleko. Bongo jak se objevil hned i zmizel.
,,Janey, co se děje?’’ zeptal se mě starostlivě Law.
,,Pojďte do kajuty. Nemusí to slyšet všichni.’’ rezignovala jsem. Všichni jsme zamířili do naší kajuty.
Všichni jsme usedli na postele. Já vedle Lawa a Frau, Verča a Misaki na druhou postel. Všichni mě pozorovali
,,Je to má minulost. Ani Luffy o ní neví. Nikdo. Vy budete první, kteří ji uslyší. Nerada na to vzpomínám.’’ začala jsem vyprávět. Všichni poslouchali a nepřerušovali mě. ,,Když mi bylo deset let, tak jsme s rodiči opustili vesnici, kde jsem žila s Luffym, Sabem a Acem. Nevím kam jsme se dostali, když mě mamka schovala za křoví. Toto mám hodně mlhavé, ale objevil se člověk. Vím, že byl z Mariny. Ovládal něco jako oheň, ale byla to spíš láva. A ta dotyčná osoba zabila mé rodiče. To bylo naposledy, kdy jsem uronila nějakou tu slzu. Byl tu ještě jeden člověk, který vše viděl. Ujal se mě a přivedl k pirátům. K Bagdádově posádce. Ten mě přijal. Dělala jsem různé práce, jako uklízení, vaření atd...Tato pozice mi trvala tři roky. Pak jsem povýšila, na zabíjení, nebo spíš na popravy lidí, kteří se postavili Bagdádovi. Když mi bylo patnáct let, byl mezi nimi admirál. Jmenoval se Fuji. K mé nelibosti jsem ho popravila. Byl tam i Mariňák, ale toho si Bagdád nevšiml a já ho nechala pláchnout. Proto hned na mě vypsaná odměna 500 000 000 belly. Plánovala jsem od něho útěk, a to se mi povedlo před pár měsíci. Bude to skoro rok. Na tuto zkušenost jsem chtěla zapomenout a svým způsobem i částečně dařilo. Jenže, jak jsem viděla Bonga a zjistila, že tento ostrov patří Bagdádovi, tak se mi vše vrátilo.’’ vše jsem řekla, co jsem věděla, co jsem prožila. Jen jednu věc jsem zatajila. O té jsem mluvit nechtěla. Pro zatím. Byla to moc nepříjemná záležitost. Doufala jsem i na jednu stranu, že to zůstane utajeno. Bohužel jsem se mýlila. Law mě objal. Poté se přidala Verča, Misaki i Frau. Jejich podpora mi hodně pomohla. Chtělo se mi brečet, ale nešlo to.
,,Jestli nechceš, můžeme to obrátit. Zásoby nám ještě nějaký čas vystačí.’’ řekl Law. Nechtěl, abych jsem se trápila ještě víc, než se trápím.
,,Ne, v pohodě. Musím se vypořádat se svou minulostí. A jednou pro vždy to s Bagdádem ukončit.’’ nesouhlasila jsem s Lawem.
,,Takže tě bude čekat další souboj?’’ zeptala se Misaki.
,,Pravdě podobně ano. Nechci, aby jste se do toho míchali. Ale pokusíme se tomu nějak vyhnout.’’ požádala jsem ostatní.
,,Dobrá, ale kdyby došlo na souboj, nenech se zabít.’’ souhlasil, sice neochotně, ale nakonec souhlasil Law.
,,Slibuju.’’ slíbila jsem a pousmála jsem se. Law se na mě usmál. Ani Misaki, Verče a Frauovi se to nelíbilo, ale Law byl kapitán a ten jediný v tom mohl zabránit. Ale neudělal to, a ještě mě podpořil. I ti tři mě podpořili.
Když jsme vyšli z kajuty na palubu, zrovna jsme přistávali. Bongo tam na nás už čekal. Vystoupili jsme a Bongo si to přiřítil za mnou a objal mě.
,,Dlouho jsme se neviděli Jane.’’ řekl nahlas.
,,Jo, to jo.’’ souhlasila jsem s Bongem.
,,No ne. Naše malá Jane.’’ ozval se pro mě známý hlas. Odtrhla jsem se od Bonga a podívala jsem se po hlase. Ten hlas bych poznala všude.
,,Tygre….’’ dostala jsem ze sebe. ,,Nejsem už malá. výškově ano, ale jinak jsem už velká.’’ nesouhlasila jsem s Tygrem. Tyger ke mně přišel a objali jsme se.
,,Vidím. Jak to bude dlouho?’’ zeptal se Tyger.
,,Skoro rok.’’ řekla jsem šeptem.
,,Rok. Páni to letí. Teď musím jít, ale sejdeme se u Lupina. Tady je adresa do jeho putyku.’’ podal mi mapu Tyger. Přijala jsem ji.
,,Dám ji někomu, kdo se v mapách vyzná.’’ usmála jsem se na Tygra.
,,Stále se neorientuješ?’’ zasmál se Tyger.
,,Bohužel ne.’’ usmála jsem se.
,,Běžte. Ale nějak nenápadně. Ať vás nikdo nepozná. Nejsou tu všichni tak nadšeni, že ses vrátila. Nebo spíš tu objevila.’’ opravil se Tyger.
,,K vám se nikdy nevrátím. A ty víš proč, i když všichni jste mi seděli, kromě ty víš koho.’’ oznámila jsem Tygerovi.
,,Chápu….Tak jděte a nezdržujte se.’’ oznámil mi Tyger a propustil mě. Sám se vydal na jinou cestu. Otočila jsem se na ostatní.
,,Lawe orientuješ se podle mapy?’’ zeptala jsem se Lawa, protože tím jsem si jistá nebyla.
,,Jo, ale dej to Bepovi.’’ přikývl Law. Mapku jsem předala Bepovi. Ten se na ni podíval a vyrazili jsme podle orientace Bepa, který se řídil podle mapy.
,,Myslel jsem, že si od nich z radostí utekla.’’ nechápal Frau. Law mě chytil za ruku.
,,Jenom Bagdáda. Ostatní jsou fajn. Teda aspoň část. Podle mě můj útěk od nich někoho pohoršil.’’ pousmála jsem se. ,,Jinak ten co mi dal tu mapku, je Tyger, ten který mě sem přivedl a svým způsobem zachránil i život, i když jsem zažívala peklo. Ale on mě vždy udržoval při životě.’’ vysvětlila jsem všem. Law mi pevně stiskl ruku. Já jemu taky. Pak se šlo mlčky. Nikdo nic neříkal. Museli jsme být na pozoru. Byli jsme na nepřátelském území.
Šli jsme tak dobrou půl hodinku, když jsem zpozorněla. I Law si toho všiml. Všichni jsme zastavili. Po chvíli se ozvali něčí kroky. Nebo spíš, že někdo na něčem jel. Bohužel jsme byli na poušti a nebylo se kam schovat. Tasili jsme zbraně a připravili se k boji. Jenže ti co přijeli, tak seděli na velbloudech. Jeli poměrně rychle. Měli masky. Což jsme nepochopili, proč, ale po chvíli nám to došlo. Zaútočili na nás uspávacími bombamy. Snažili jsme si skrýt ústa, ale marně. Po chvíli jsme všichni ztratili vědomí.