Království - 3. Únosce je znám
Informace:
Hlavní únosce je vyzrazen. Pokusí se své neteře znásilnit, ale nejdřív se chce obětovat mladší princezna, ale starší křičí o pomoc a dlouhán i ten mladší únosce přiběhnou princeznám na pomoc.
Omluvte mé chyby. :)
3. Únosce je znám
Hlavní únosce z princezny Misaki začal strhávat svrchní část šatů. Princezně začaly po tvářích téct slzy. Hlavní únosce se blížil už na spodní část, když se v tom ozvala princezna Jane.
,,Strýčku Michio, nech Misaki na pokoji! Vem si mě!’’ řekla ostře mladší princezna. Nechtělo se jí do toho jít, ale nemohla dopustit, aby někdo ublížil její sestřičce. I když je starší.
,,Jak...Mno to je jedno. Stejně, bych si užil i s tebou. Tak proč tebou nezačít.’’ ušklíbl se hlavní únosce. Starší princeznu nechal na později, sundal kuklu, kde se zjevil obličej jejich strýce Michia a vrhl se na mladší princeznu. Strhnu z ní svršek. Už se chtěl vrhnout na spodek. Teda spíš rozepnout a sundat kalhoty, když v tom začala starší princezna ječet.
,,POMOC!’’ křičela z celého hrdla starší princezna.
,,Sakra, měl jsem jí zacpat ústa.’’ zaklel nahlas strýček Michio. V tom se rozlétly dveře. Ve dveřích se objevily další dvě postavy. Ta vyšší postava, se vrhla na strýčka Michia. Byl to ten, který přinesl princeznám jídlo. Otočil si strýčka Michia čelem k sobě a jednu mu vrazila do obličeje. Strýček Michio se zhroutil bolestí na zemi. Držel se za nos.
,,TY! Proč jsi to udělal?’’ křičel na toho vysokého strýček Michio.
,,Nech je na pokoji. Na tom jsme se nedomluvili!’’ procedil skrz zuby dlouhán.
,,Neboj, taky si s nimi můžete pohrát, jako já.’’ zasmál se strýček Michio a postavil se na nohy. O starší princeznu bylo už postaráno. Ten menší únosce sundal ze sebe sáčko, které měl na sobě a přehodil to sáčko, přes ramena starší princezny, když jí rozvázal. Kdyby neměl kuklu, tak by viděla starší princezna, jak je rudý, protože viděl její prsa.
,,Nejsme takoví zvrhlíci, jako ty! Jestli se k nim ještě přiblížíš, tak dostaneš větší nakládačku, než jen jednu ránu!’’ zlobil se dlouhán. Strýček Michio se odfrknul a něco zamumlal pod vousy. Poté odešel. Dlouhán si sundal mikinu, kterou měl na sobě, rozvázal mladší princeznu a mikinu jí hodil. ,,Obleč se.’’ řekl mladší princezně. I on viděl její prsa, ale s ním to ani nehlo. Nezrudl, jako jeho menší komplic. Mladší princezna si všimla, jeho tetování skoro po celém těle. Velké srdce na hrudi, dvě menší srdíčka na ramenou a ornamenty na předloktí, hřbetech ruk a na prstech. Když se otočil k odchodu, tak na jeho zádech bylo další tetování. Byl tam znak. Dlouhán nechal projít mladšího společníka, poté odešel on, a zamkl dveře. Mladší princezna sundala roztrhané triko a oblékla si mikinu únosce. Starší princezna se rozbrečela. Mladší princezna přisedla k té starší a objala ji.
,,Už to bude dobré. Neboj. Nenechám, aby ti někdo ublížil. A díky za pomoc.’’ utěšovala a poděkovala za záchranu mladší princezna té starší.
,,Bála jsem se. Že nás opravdu znásilní. Jak si poznala, že je to strýček Michio?’’ zeptala se starší princezna.
,,Tušila jsem to. A když promluvil, byl mi jeho hlas povědomý.’’ vysvětlila mladší princezna. Poté se od sebe odtrhly.
,,Bála ses?’’ zeptala se starší princezna své sestry.
,,Ano, ale ne o sebe, ale o tebe.’’ přiznala mladší princezna pravdu.
,,Já se hodně bála. Ještě teď mám strach.’’ řekla pravdu starší princezna. Mladší princezna objala tu starší.
,,Neboj, už se tě nedotkne. Nikdo se tě nedotkne.’’ ujišťovala mladší princezna tu starší princeznu. Obě se znovu objaly. V tom se otevřely dveře. Vešel dlouhán s tácem, a na něm pití.
,,Hej ty.’’ ozvala se mladší princezna, když se odtrhla od své starší sestry. Dlouhán se na mladší princeznu otočil. ,,Díky….za pomoc.’’ poděkovala, i když se do toho musela tlačit, ale uvědomovala si, že nebýt jeho a toho druhého, tak by obě byly znásilněné strýčkem Michiem. Dlouhán měl stále kuklu, ale měl na sobě košili. Bylo vidět, jak se ušklíbl. Nebo spíš takový úšklebek, kdy maličko zkřivil ústa. Poté mlčky odešel. Obě princezny se šly napít. Muselo být už hodně pozdní večer, protože obě už byly unavené. Poté co se napily, tak si obě lehly. Mladší princezna chytla za ruku tu starší. Starší princezna to uvítala. Zavřela oči a vzápětí usnula. Mladší princezna jen tak snadno usnout nemohla, i když unavená byla. Musela o tom dnešku přemýšlet. Ale nakonec i ona usnula.
Ráno starší princeznu probudila nějaká vůně. Posadila se na posteli. Mladší princezna spala tvrdým spánkem. V tom se dveře otevřely. Vešel dlouhán s tácem, kde tentokrát byl čaj i snídaně. Míchaná vajíčka.
,,Můžete se najíst.’’ oznámil starší princezně.
,,Dneska prosím přijďte pro prázdný talíř později. Janey spí vždy dost dlouho.’’ požádala starší princezna. Dlouhán jenom přikývl na souhlas. Poté odešel. Starší princezna zasedl ke stolu a dala se do snídaně. Jenže to byla krásná vůně. Hlavně vůně slaniny, že to vzbudilo i tu mladší princeznu. Posadila se na posteli a protřela si oči. ,,Dobré ráno Janey. Nějak brzy.’’ usmála se starší princezna na svou sestru. Ta jí úsměv oplatila.
,,Dobré. Ta vůně se nedá necítit.’’ vysvětlila mladší princezna a šla ke starší princezně. Sice musela stát, ale i tak si pochutnala na vydatné snídani.
,,Jsem se chtěla zeptat, jestli nevíš, kdo jsou ti dva, co nám pomohli?’’ zeptala se starší princezna své sestry. Ta se zamyslela.
,,Uvažovala jsem nad tím, ale nic mě nenapadá. Asi patří do království strýčka Michia.’’ pokrčila rameny mladší princezna.
,,Je fakt, že víš o všech lidech z našeho království.’’ usmála se starší princezna.
,,To zase přeháníš. Z těch nejchudších kruzích neznám nikoho.’’ přiznala mladší princezna. ,,Můžou patřit do našeho království.’’ dodala zamyšleně.
,,Chápu.’’ přikývla starší princezna. Pak se obě najedly mlčky. Po snídani sedly na postel. Mladší princezna byla ráda, že její sestra se už vzpamatovala ze včerejška. Hodně o tom mladší princezna přemýšlela. ,,Nad čím přemýšlíš, Janey?’’ zeptala se své sestry.
,,Že ti dva, co nám pomohli, nemusí být až tak špatní. Kdyby byli zlí, tak strýčka Michia nechají, aby udělal to co měl v plánu a pak by se určitě přidali. Jenže oni nás zachránili, před tím. Nerozumím tomu.’’ vysvětlila mladší princezna co ji trápí.
,,To je fakt. Většinou z těch nejchudších vrstev, jsou pervezáci a úchylové.’’ souhlasila starší princezna se svou sestrou. ,,Opravdu patří do našeho království?’’ zeptala se své sestry.
,,Myslím, že ano. Nevím proč, ale něco mi říká, že ano.’’ nedokázala to vysvětlit mladší princezna.
,,Nemusíš všechno vědět.’’ usmála se starší princezna. Mladší princezna se na svou sestru podívala.
,,Máš pravdu, ale i tak si budu namáhat mozek.’’ usmála se mladší princezna.
,,To je mi jasné. Znám tě.’’ zasmála se starší princezna. Ta mladší byla ráda, že se zase směje i usmívá. Bylo poznat, že se už tolik nebojí, jako předtím.
,,Mám tě moc ráda, Misaki.’’ řekla mladší princezna. Říkávala to zřídka kdy a vždy u toho zrudla. I tentokrát tomu bylo. Starší princezna se podívala na svou mladší sestru.
,,Já tebe taky, Janey.’’ řekla starší princezna a obě se objaly. Asi za hodinu se otevřely dveře a vešel dlouhán, který odnášel tác.
,,Mohu se na něco zeptat?’’ ozvala se mladší princezna. Dlouhána to překvapilo. Proto zavřel dveře a tác položil zase na stůl.
,,Možná odpovím, možná ne.’’ neslíbil svou odpověď dlouhán.
,,Vím, že jména mi neřeknete, ale aspoň by jste nám mohli říct, odkud pocházíte.’’ zeptala se mladší princezna, aby měla jasno.
,,Jsme vám blíž než si myslíte.’’ odpověděl v hádance dlouhán. Poté otevřel dveře, vzal tác a odešel. Zase dveře zavřel.
,,Co to mělo být za odpověď?’’ zeptala se starší princezna zmateně. Mladší princezna přemýšlela, tak neodpovídala. Po chvíli se přeci ozvala.
,,Patří do našeho království.’’ řekla mladší princezna. Starší princezna se na svou sestru podívala.
,,Jak si na to přišla?’’ divila se starší princezna.
,,Řekl, že jsou nám blíž, než si myslíme. Což znamená, že patří do našeho království. Kdyby řekl, jsme dál od vás, než si myslíte, tak by patřili do jiného okrsku, nebo království.’’ snažila se to nějak vysvětlil mladší princezna. Pak si obě povídaly, dokud nebyl čas oběda. Oběd jim přinesl, zase dlouhán. Obě se mlčky najedly. Když dlouhán přišel odnést tác, přišel s ním i ten druhý únosce. Tentokrát dveře nechaly otevřené a přisedli k princeznám. Ani jedna nechápala co se to děje.
,,Je nám líto, co se stalo včera.’’ začal ten dlouhán. I tak oba měli kukly.
,,Nevěděli jsme, že se o to váš strýc pokusí. Proto jsme o tom dost dlouho uvažovali a došli jsme k závěru, že vás pustíme.’’ řekl ten menší a mladší únosce. Obě princezny se na sebe podívaly.
,,Princezno Jane, až vylezete ven, vy se tu zorientujete hned, tak si vemte naše koně a utíkejte domů, než dorazí sem váš strýček.’’ řekl ten dlouhán. Mladší princezna se hned vzpamatovala. Vzala svou sestru za ruku a táhla ji pryč.
Vylezly ven a mladší princezna našla koně uvázané o kůl. Obě koně rozvázaly, nasedly a rychle prchaly na zámek. Za otcem. Mladší princezna se rychle zorientovala, jak říkal ten dlouhán. Do půl hodiny byly v království.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
