Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Posádka je úplná

Pomalu jsem přicházela k sobě. Cítila jsem, jak mě někdo drží za ruku. Z venku byl slyšet hluk, jako by někdo klepal na okno.

,,K...kde to jsem?’’ vysoukala jsem ze sebe. Celé tělo mě bolelo.

,,Janey...Jak ti je?’’ zeptal se starostlivý hlas. Ten hlas bych poznala kdykoliv. Patřil Lawovi.

,,Jde to.’’ můj hlas byl tichý. Sucho v krku jsem cítila. ,,Kde to jsme?’’ zeptala jsem se znovu.

,,V domě Kini. Frau mi řekl, že to problém nebude.’’ vysvětlil mi Law a usmál se na mě. Já se na něho pousmála. Ten hluk jsem poznávala.

,,Venku prší?’’ zeptala jsem se, aby jsem si to potvrdila.

,,Ano, už třetí den.’’ přikývl Law.

,,Jak dlouho jsem mimo?’’ zeptala jsem se překvapeně.

,,Čtyři dny.’’ usmál se Law. ,,Není divu, jsi těžce raněná.’’ vysvětlil mi Law.

,,Aha. Chtěla bych se napít.’’ řekla jsem něco jako prosbu.

,,Hned ti přinesu vodu a něco k jídlu.’’ přikývl Law. Pustil mi ruku a šel pro pití i jídlo. Já se tak nějak posadila na posteli. Byla to manželská postel se závojem. Jako pro nějakou princeznu. Někdo zaklepal na dveře.

,,Můžeme dál?’’ ozval se mužský hlas. Hned jsem ho nepoznala, ale podle blonďaté kštici vlasů jsem poznala, že je to Frau.

,,Jistě.’’ přikývla jsem. Dovnitř vešel Frau, Verča a Misaki.

,,Jane, jak ti je?’’ zeptala se hned Verča.

,,Ujde to.’’ pousmála jsem se. Misaki mi naklepala polštář, abych jsem si líp sedla.

,,Nevěděl jsem, že umíš používat haki sílu.’’ řekl mi Frau. Zírala jsem na něho jak na páva.

,,Haki?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Ty nevíš, co to je?’’ divil se Frau.

,,Ne.’’ přikývla jsem.

,,Haki je síla, se kterou se člověk narodí. Jen se ji pak učí ovládat.’’ vysvětlil mi Frau.

,,A jak se ji naučím ovládat?’’ zeptala jsem se Fraua.

,,To nevím. Kina nás to učila od mala používat Haki sílu, ale ani jeden z nás si to nepamatuje. Byli jsme moc malí.’’ vysvětlil mi Frau. Jenom jsem přikývla, že rozumím.

,,Neměla by se namáhat.’’ ozval se Lawův hlas u dveří. Všichni jsme se na něho podívali.

,,Já s tou návštěvou souhlasila.’’ pousmála jsem se na Lawa. Ten přišel k nám. Na stůl položil tác a podal mi sklenici vody. Já si ji převzala a třesoucí se rukou se napila. Došlo mi, že má zranění jsou dost vážná. Takhle se mi ruce klepaly, když jsem byla vždy po boji na pokraji smrti. Napila jsem se a zase ji podala Lawovi.

,,Jane, jsi v pořádku? Opravdu?’’ strachovala se Misaki i Verča.

,,Ano, už ano.’’ pousmála jsem se na ty dvě. Řekla jsem pravdu. Měla jsem u sebe lidi, které jsem milovala. Cítila jsem to tak. Na všechny jsem se pousmála. Usmát se mi stále nešlo. Měla jsem silné bolesti, ale snažila jsem se je nevnímat.

,,Nakrmím tě.’’ řekla Law. Věděla jsem, že se musím nechat na krmit, protože sama bych to nezvládla. Jídlo by bylo spíš na mně, než v mém žaludku. Jenom jsem přikývla hlavou, že rozumím a souhlasím.

,,My půjdeme. Nebudeme vás rušit.’’ ozval se Frau. Zvedl se, i Misaki s Verčou se zvedli a odešli. Já a Law jsme osamostatněli.

,,Je ti opravdu dobře?’’ zeptal se Law.

,,Sice je mi mizerně, ale jsem mezi svými milovanými a díky tomu je mi líp.’’ vysvětlila jsem Lawe. Law se usmál. Poté nabral na lžíci sousto a dal mi ho do pusy. Jídlo mi docela bodlo, po tom co jsem zažila.

,,To jsem rád.’’ řekl Law s úsměvem a dál mě krmil. Povedlo se mi vše sníst. Talíř položil Law zase na tác. ,,A teď odměna.’’ řekl šibalsky Law.

,,Jaká odměna?’’ divila jsem se. Law mě chytil za bradu a přiblížil se ke mně. Zavřela jsem oči. I Law je zavřel. Pak jsme se políbili. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli. ,,Moc pěkná odměna, za co to bylo?’’ zeptala jsem se Lawa.

,,Miluju tě,’’ řekl mi Law. To byla odpověď na moji otázku. Pousmála jsem se na Lawa.

,,Já tebe taky a moc.’’ taky jsem se Lawovi vyznala.

,,Odnesu ten tác. Měla by sis odpočinout.’’ doporučil mi Law. Já jsem jenom přikývla. Za pomoci Lawa jsem si zase lehla. Law vzal tác a odešel. Chtěla jsem ještě počkat až se vrátí, ale po vydatném jídle se mi tak klížily oči, že jsem si zavřela oči a vzápětí jsem usnula.

 

Když jsem se znovu probrala, byla tma. Někdo mě držel za ruku. Ale z druhé strany. Otočila jsem hlavu. Byl to Law, který ležel vedle mě a držel mě za ruku. Spal. Byl tak roztomilý. Nejradši bych ho pohladila po tváři, ale nemohla jsem se otočit, jak mým tělem projela bolest. I bolest jsem cítila, při dýchání a mluvení. Ale byla jsem šťastná. Věděla jsem, že nějaký čas to potrvá, než se vyléčím, ale věděla jsem, že je to na dobré cestě. Law je vynikající lékař. Proběhlo mi hlavou. Chvíli jsem Lawa pozorovala, než jsem znovu usnula.

 

Ráno mě probudila vůně. Krásná vůně. Otevřela jsem oči. Když jsem se otočila, tak Law stále spal. Byla to záhada. Co to je za vůni? Proběhlo mi hlavou.

,,Dobré ráno, jak ti je?’’ zeptal se povědomý hlas. Otočila jsem se a na stůl pokládala Verča snídani.

,,Dobré. Líp. To je pro nás?’’ zeptala jsem se Verči.

,,Ano, je už deset hodin.’’ odpověděla Verča a usmála se. Prudce jsem se posadila z šoku, kolik vlastně je hodin. Celým tělem mi projela bolest, tak jsem zasyčela bolestí. Probudila jsem i Lawa.

,,Janey, jsi v pořádku?’’ zeptal se hned starostlivě Law, aniž by ještě otevřel oči. Za zíval si.

,,Jo….Je jenom deset hodin.’’ dostala jsem ze sebe a pomalu ta bolest odpadávala.

,,Cože?’’ zděsil se Law.

,,Jen klid, tady máte snídani. Oba si odpočinek zasloužíte.’’ usmála se Verča. Já se na Verču podívala a úsměv jsem jí oplatila. Verča tác s jídlem dala mezi nás. Poté v tichosti odešla.

,,Nakrmím tě.’’ řekl Law.

,,Sice na to nemám sílu, abych tentokrát nakrmila já tebe, ale najím se sama. Aspoň to zkusím.’’ řekla jsem Lawovi. Law přikývl, že souhlasí. Naštěstí ruce se mi už netřásly a najíst jsem se mohla sama. I Law se najedl. Po snídani vstal a odložil tác na stůl. Pak si zase lehl ke mně.

,,Opravu ti nic není?’’ znovu se mě Law zeptal.

,,Tělo mě sice ještě bolí, ale jinak se cítím líp. To byla ta má unáhlená reakce na to, kolik je hodin.’’ usmála jsem se na Lawa. Hlas byl silnější a i úsměv se mi dařil vykouzlit na tváři. Law mi úsměv oplatil.

,,Dobře. Podívám se na tvé rány.’’ oznámil mi Law. Pomohl mi svléknout tričko, které jsem měla na sobě. Pak začal obvazy sundavat. Nejdřív se podíval na má záda a pak na hruď. Bušilo mi srdce o život. ,,Vše se dobře hojí. Za tři dny budeš schopna jít na loď.’’ řekl mi mou diagnózu, jak vypadá teď. Ulevilo se mi. Už jsem tu nechtěla víc být. ,,Teď odpočívej, ať na cestu nabereš sílu.’’ dodal a vyměnil mi obvazy. Vzal tác i použité obvazy a odnesl je pryč. Já si zase lehla. Tentokrát jsem počkala, dokud se Law nevrátil.

,,Lawe? Mohu se tě na něco zeptat?’’ zeptala jsem se Lawa a podívala jsem se na něho.

,,Ptej se na co chceš.’’ usmál se Law a chytil mě za ruku.

,,Sice chci plout s tebou na moři a zažívat dobrodružství, ale nechci ztratit své sourozence. Určitě si máme co říct atd…’’ řekla jsem své obavy, které mě trápily.

,,Neboj. Už jsem o tom s Frauem mluvil. Přidají se k nám.’’ usmál se na mě Law.

,,Kdy? Jak?’’ chrlila jsem jednu otázku za druhou překvapeně.

,,Před tvým bojem. Souhlasil jsem s tím. Všichni budeme v kajutě. Snad ti nebude vadit, že budeš spát se mnou v jedné malé posteli? Nebude to takový přepych jako je to tady.’’ oznámil mi a zeptal se mě Law.

,,Nevadí. Ráda budu spát po tvém boku. Stejně se i na této velké posteli na mě lepíš.’’ zasmála jsem se. Hned jsem toho nechala, protože mým tělem zase projela ostrá bolest.

,,J...jak to víš?’’ byl Law překvapený.

,,V noci jsem se probudila. Spal si jak neviňátko.’’ usmála jsem se na Lawa tentokrát. I Law se na mě usmál.

,,Měla si mě vzbudit.’’ řekl na oko vyčítavě Law.

,,Hned jsem usnula, nemělo by to cenu.’’ usmála jsem se na Lawa. Chvilku jsme si povídali a pak jsem zase usnula.

 

Tři dny utekly jako voda. Frau, Verča i Misaki byli připraveni vyrazit. Já už chodila normálně. Teda pomalým krokem, ale normálně. Sice Law mě maličko podpíral, ale nevadilo mi to. Ti tři se rozloučili s vesnicí. Cestou si spíš povídal Frau s Lawem. Já se soustředila na chůzi. Sice tělo mě tolik nebolelo, ale tato dlouhá chůze byla na mě namáhavá. Bepo Shichi i Pinguin čekali těch sedm dní na lodi. Zásoby na lodi už byli. Law se s nimi neměl jak spojit, tak každý den ráno Frau chodil za Bepem a předával zprávu od Lawa a pak po návratu, vše co se dozvěděl od Bepa řekl Lawovi. Law by si to zařídil sám, ale nechtěl mě opustit ani na minutu. Frau to pochopil a prý se i sám nabídl.

Po třech hodinách jsem dorazili na pobřeží k lodi. Všichni jsme si nastoupili. Law mi pomohl. Hned jsme všichni šli do kajuty. Verča si to ustlala nad námi a Misaki nad Frauem. Já ležela společně s Lawem. Law mi pomohl ulehnout. Po té náročné cestě jsem hned usnula. Ani jsem si neuvědomila, že loď se dala do pohybu. Každým dnem se mé zranění lepšilo a lepšilo. Vypluli jsme za dalším dobrodružstvím, jako úplná posádka Srdcových pirátů.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.