Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Boj proti ďáblovu ovoci

Blížila se druhá hodina. Boj proti Kin. Ne že bych jsem se bála, ale byla pěkně nervózní. Vždyť jsem ji vyzvala na souboj já a ne ona mě, jak jsem zvyklá, že někdo vyzve mě a ne já jeho, nebo ji. A taky jsem začala chodit s Lawem. I když v tom roli nehrálo. Protože je mi jasné, že musí žárlit. I když nedával nic najevo. Stále měl kamennou tvář, ale když jsme se na sebe podívali, nebo mluvili, tak se usmíval. Ostatní z posádky se ke mně nikdo nepřiblížil. Báli se kapitána, nebo-li Lawa. Muselo být půl druhé odpoledne, když si mě Law vzal stranou od všech.

,,Janey, chci ti jenom říct, aby si byla opatrná. Je uživatel ďáblova ovoce. Nevíme jak bojuje. Kromě hypnózy nevíme vůbec nic. Mám o tebe strach, ale věřím, že to zvládneš. Včera i dneska jsme trénovali. Sice tu nedostatky jsou, ale jsi jinak dobrá. Boj budeme trénovat spolu i po tomto souboji. Miluju tě.’’ vzal si Law proslov. Pozorně jsem Lawa poslouchala a dívala jsem se mu do očí.

,,Vím, že mám nedostatky. Vždy jsem trénovala se Zorem. A trochu toho souboje lituju. Nejsem ten typ člověka, co vyzve někoho na souboj. Spíš, že někdo vyzve mě. Ale naštvala mě. A taky chci tu hypnózu zrušit.’’ řekla jsem Lawovi, že toho lituju, což pravda byla.

,,Ničeho nelituj. Možná bych udělal to, že kdyby si ji nevyzvala ty, tak bych to udělal já. A v tu chvíli by mi bylo jedno, že budu bojovat proti ženě. Ale když jsem zjistil, že jsou všichni zhypnotizovaní a touží po tobě, žárlil jsem. I teď žárlím, ale nechci se jevit, jako nějaký žárlivec, tak se ovládám.’’ přiznal se mi Law. Usmála jsem se na  Lawa.

,,Proto ji chci porazit, aby si nemusel mít už důvod k žárlení.’’ usmála jsem se na Lawa. Law měl vzal za bradu a něžně mě Law políbil. Já  taky políbila Lawa. Obou nám bylo jedno, že nás ostatní vidí. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli, usmáli se na sebe a vrátili k ostatním.

 

Ostatní dělali, že nic neviděli. Věnovali se jiným věcem. Frau brousil svou kosu, kterou používal k boji a Misaki leštila své pistole. Verča si povídala s naší posádkou. Potichu jsme si k nim přisedli. Oba jsme mlčeli. Každý byl ve svých myšlenkách.

,,Já myslela, že se tu chystá souboj a ne po obědní siesta.’’ ozval se hlas Kin. Všichni jsme se na ní podívali. Na sobě měla bílé šaty, rozpuštěné vlasy a v ruce držela katanu. Byla to pozlacená katana. Ještě jsem takovou nikdy neviděla.

,,Jenom čekám na tebe.’’ řekla jsem nepřípustně a postavila jsem se na nohy. Všichni se postavili. V tom mě Verča i Misaki objaly.

,,Hodně zdaru Jane.’’ popřáli mi obě dvě. Pak mě pustily. Přišel ke mně Frau a taky mě objal a popřál hodně zdaru. Posádka jenom za křičela hodně štěstí. Jako poslední ke mně přišel Law. Objal mě a popřál taky hodně štěstí. Dal mi pusu na čelo. Asi nechtěl mě líbat před Kin.

,,Koukám, že si podlehla lásce, ale až se hypnóza zruší, teda pokud, tak tě odkopne. Nemiluje tě. Je to jenom hypnóza.’’ zašklebila se Kin.

,,Uvidíme.’’ procedila jsem skrz zuby. Byla jsem naštvaná. Věděla jsem, že se musím uklidnit. Z hluboka jsem se nadechla a vydechla. Stoupla jsem si doprostřed louky naproti Kin. Ze zad jsem tasila svou katanu. A boj mohl začít.

 

Držela jsem katanu oběma rukama, jak jsem zvyklá. Kin katanu držela v levé ruce. Čekala jsem, co se stane.

,,Ty útočit nebudeš?’’ začala se posmívat Kin. Zatla jsem zuby. Nebylo mou specialitou začít útočit jako první. Ale tady se nedalo nic dělat. Cítila jsem se jako špatný člověk. Počkat já jsem špatný člověk. Uvědomila jsem si. Na chvíli jsme si vzpomněla na svou minulost. Že o ní brzy budu muset mluvit s někým jsem nevěděla a ani nepočítala. Rychle jsem zahnala tu minulost pryč. Nadechla jsem se a vydechla. Poté jsem švihla svou katanou.

,,Sedmicípá hvězda.’’ řekla jsem nahlas a švihla katanou. Ke Kině letěla síla sedmicípé hvězdy. Kini se to ani nedotklo. Eh, co? Byla jsem překvapena. V té rychlosti jsem si nevšimla, že ona máchla rukou a můj útok jednoduše odrazila.

,,Na mě nemáš.’’ zasmála se Kin. Stále jsem se divila, jak je to možné. A nejen já, ale i ostatní. Ale čtyřem lidem to došlo, co to je. Jak je to možné. V tom zaútočila Kina. ,,Růžový šíp.’’ křikla a na mě se řítil šíp, který vyšvihla ze své katany. Já se tomu vyhla jen tak tak. Šíp mě trochu škrábl do tváře. Z tváře se mi spustila krev. Rukou jsem si tu krev setřela. Dostala jsem nápad. Rozeběhla jsem se ke Kině blíž. A snažila jsem se ji švihnout. Jenže Kina rychle zmizela a objevila se za mnou.

,,JANEY POZOR!’’ křikl Law. Já se stačila otočit, ale ne ubránit. Kina mě sekla do hrudi. Z čela mi tekl pot. Padla jsem na kolena. Z hrudi se mi spustila krev. Teď to nesmím vzdát. Řekla jsem si. Pomalu a nejistě jsem se postavila na nohy. Začala se mi třást kolena. Jako vždy, když jsem při boji byla raněna. Ale nikdy jsem se vzdala. Nikdy. I teď jsem to nehodlala zabalit. Kruci to není síla ďáblova ovoce. Co to jenom je za sílu? Ptala jsem se sama sebe. Jeden člověk to věděl. Už se s tím jednou setkal. Jenže teď nemohl nic dělat, než jen sledovat souboj. Věřil, že Jane vyhraje, ale věděl, že to bude hodně těžké. Počítal s tím, že bude ještě víc raněná, ale poznal, že je to velký bojovník. Ani teď se nevzdala, když je raněna na hrudi.

,,Ty ještě stojíš na nohou?’’ pošklebovala se Kin. Ale v hloubi duše byla překvapena. Po tomto útoku by to každý vzdal.

,,J...já….se nevzdám.’’ řekla jsem zadýchaně. Dech jsem měla zrychlený a z čela mi tekl pot. Nemohla jsem to vzdát. Teď ne. V rychle blesku byla hned za mnou. Než jsem stačila zareagovat, tak mě sekla do zad. Znovu jsem padla na kolena. Cítila jsem, jak jsem vyčerpaná. Ale to mě neodradilo od toho nebojovat dál. Znovu a nejistě jsem se zase postavila na nohy. Celá jsem se chvěla. I ruce a sotva jsem udržela katanu v ruce. Ostatní vše sledovali, se zatajeným dechem. Frau se chystal už zakročit, ale Law mu v tom zabránil.

,,Nesmíš. Jak jsem ti řekl. My piráti bojujeme na život a na smrt. Neboj vyhraje.’’ vysvětlil znovu Law Frauovi.

,,Jak si můžeš být jist?’’ nedal se Frau.

,,Věřím v ní. Sice se známe krátce, ale co jsem o ní slyšel je dost silná.’’ vysvětlil Law. Ale strach o svou Janey měl. Taky by rád zakročil, ale věděl, že by mu to Jane neodpustila, kdyby to udělal. Znal ten pocit, kdy jste na pokraji sil, ale přesto se nevzdáte, dokud vás soupeř nezabije. Law věřil, že Jane přežije, i když věděl, že to bude těžké. Sama neví, co to je za sílu, kterou Kin používá.

,,Ty nemáš dost?’’ divila se Kin. Tak těžké zranění a ona bojuje dál? Divila se Kin.

,,N...nevzdám se.’’ vysoukala jsem ze sebe. Už jsem to opravdu viděla bledě. I když zemřít jsem nechtěla, přesto jsem chtěla bojovat dál. Po chvíli jsem si uvědomila, že tuto sílu jsem někde už viděla. Jen jsem si nemohla vzpomenout kde a při jaké příležitosti. Ale dumat nad tím neměla teď cenu. Musela jsem se soustředit na boj. Na boj na život a na smrt. V hloubi duše jsem chtěla, aby Law zakročil, ale vím, že bych ho proklínala, kdyby to udělal. A taky jsem věděla, že to neudělá. Znal ten pocit, když člověk bojuje se silným soupeřem. I když to se mnou vypadalo bledě, věřila jsem v mou výhru. Ano i přes ta zranění jsem měla silnou vůli žít. Vždyť dneska jsem se dala dohromady s Lawem a hned vztah ukončit mou smrtí? To nepřicházelo v úvahu. Cítila jsem, že myslím sobecky, že chci vyhrát, abych s někým mohla být, ale  jinak to nešlo. Ať to bylo sobecké či ne, vyhrát jsem chtěla. A nejen láska k Lawovi mě držela při životě, ale i myšlenka ta, že se zase sejdu se Slamáky. S mým bratrem Luffym a přáteli z posádky. I když jsem věděla, že když se potkáme, že to bude loučení. Že k nim už nepatřím. Že patřím k někomu jinému. Při představě, jak bude jednat Sanji jsem se pousmála. Ten jeho výraz. Výraz zklamání, šoku. I když šok to bude nejspíš pro všechny. Vzpomněla jsem si na začátky s Nami. Jak jsem ji v lásce neměla za její nafoukanost a nenávist k pirátům. A hlavně jak prahla po bohatství. Ale když jsme všichni zjistili její minulost a pak se k nám přidala, změnila jsem na ni názor a staly se z nás dobré kamarádky. I když po bohatství touží dál. Pak tu byl Usopp. Největší strašpytel a lhář. Ale věděla jsem, že i on mi bude chybět. Ty jeho vynálezy a srandičky. Taky na tanukiho Choppera. Našeho doktora. Taky strašpytel, ale pro přátelé se obětuje. Robin jsem ze začátku taky nemusela. Patřila k siru Crocodileovi, ale pak se ukázalo, že není tak špatná, a že Luffymu vděčí za záchranu život. Jako další je na řadě Franky. S ním jsem si do noty nepadla, ale věděla jsem, že i on, tento úchyl mi bude chybět. Pak jetu Brook. Toho moc neznám. Přidal se k nám nedávno, ale jediné co vím, že je to kostlivec, kterému je už sedmdesát dva let. Ze všech z nás nejstarší a muzikant. Umí hrát snad na všechny hudební nástroje. Pak je tu Zoro. Něco jako můj bratr. Další. Zoro dost často trénoval boj s katany. Vždy jsme trénovali spolu. Jenom když si dal šlofíčka, nebo posiloval, tak to jsem se k němu nikdy nepřidala. A jako poslední je tu Luffy. Můj bratr. Ten jeho humor, naivita i neznalost a to, že si dělá co chce, mi bude chybět asi nejvíce. Ale věděla jsem, že patřím už Lawovi a Law mně. Tyto vzpomínky na setkání s posádkou Slamáků se mi prolítlo v hlavě. Ne dost. Žádné loučení se konat nebude. Pro zatím. Napomenula jsem se. Věděla jsem, že mám poslední šanci. Pokud se nezdaří, je po mně. Ať se mi třásla kolena, nebo ne, tak jsem se ze zbytku sil rozeběhla proti Kin, s katanou namířenou na její hruď. I když byla vysoká, tak jsem mířila přesně na její hruď. A v tom se to stalo. Nabrala jsem rychlost jako nikdy předtím. Katana mi zčernala a mně se povedlo Kinu probodnout. Poté co jsem ji probodla, skácela se k zemi.

,,J...jak...je to...možné?’’ dostala Kin ze sebe. Já si sedla na zadek ke Kin.

,,Nevím….co to...bylo za….sílu...ale co mě….drželo….při životě...bylo to….že mám...přátelé, které...nechci...ztratit.’’ vysoukala jsem ze sebe. Kin ještě stačila zvednout moji ruku a zakřičet.

,,VÍTĚZ!’’ pak ztratila veškerou sílu a její ruka padla na zem. Zemřela. Podívala jsem se na ostatní hlavně na Lawa. Law se blížil ke mně. I Frau, Verča i Misaki.

,,D...dokázala...jsem to…’’ dostala jsem ze sebe. Pak nevím co se dělo. Ztratila jsem vědomí.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.