Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Království Saichi

Bylo jedno království. A ne ledajaké. Jmenovalo se  království Saicho. V tomto království žil vele významný král Saicho. Ano království se jmenovalo po králi. Manželku královnu už neměl. Zemřela při porodu dvojčat. Královi se před dvaceti lety narodily dvě dcerušky princezny. Jednu pojmenoval Misaki, ta starší, a druhou Jane, ta mladší. Obě si byly podobné, ale v chování rozdílné. Měly se rády, to ano. Ta starší se víc chovala princeznovsky, kdežto ta mladší vůbec. Jako malá se prala s hochy, lovila zvěř, lezla po stromech a nosila měšťanské oblečení. Takže jako by byla kluk. Měla krátké černé vlasy a tmavě hnědé oči. Ta starší je měla dlouhé. Ta starší byla poslušná, mladší zase neposlušná a drzá. Když jim bylo osmnáct let, tak jim jednou král, jejich otec, oznámil, že od mala jsou zasnoubeni s princi ze sousedství. Tato zpráva se nelíbila ani jedné. Ta starší poslušně, ale smutně souhlasila. Ta mladší se hned ozvala.

,,Ale otče, já nejsem připravena na svatbu. Ani se neznáme. Chci si vybrat sama, koho si vezmu.’’ ozvala se ta mladší nakvašeně.

,,Ale Jane, je to královské slovo a to se musí dodržet.’’ oporoval té mladší dceři král.

,,Ale mě se nikdo neptal jestli se chci vdávat, nebo ne.’’ začínala se rozčilovat mladší dcera.

,,DOST!’’ křikl král. ,,Už to padlo. Svatba se bude konat ve vašich dvaceti let. Zítra princové přijedou a vy se o ně postaráte. A Janey, slušně se obleč.’’ oznámil svým dcerám a svou mladší dceru napomenul. Mladší dcera si odfrkla a naštvaně odešla.

,,Postarám se o to, otče.’’ slíbila starší dcera, která za tu celou dobu nepromluvila ani slovo. Poté taky odešla. Vydala se hledat svou malou sestřičku.

 

Mladší princezna ve svém měšťanském oblečení vyšla ven. Osedlala si koně, vzala meč a vyjela do lesa. Její starší sestra věděla, kam má namířeno. Taky si nechala osedlat koně a hned se rozjela za svou sestřičkou, které vždy držely pospolu a podporovaly se.

 

Mladší princezna dojela do lesa, kde měla skrýš s měšťanskými dětmi. Když slyšeli koně byli ve střehu. Ale když zjistili, že to je, jejich kamarádka, princezna Jane, přivítali ji s otevřenou náručí. Ale hned jim zmizel úsměv ze rtů. Všimli si, jak je velmi naštvaná.

,,Janey, co se stalo?’’ ozval se jeden z nejstarších mladíků, který se dokázal princezně vždy postavit. Jmenoval se Daiki. Princezna seskočila z koně a podívala se na hocha.

,,Jdeme do doupěte.’’ řekla stále naštvaně princezna. Všichni se vydali do chýše, kterou si postavili na stromě. Princezna lezla jako první.

 

Když se všichni sešli v doupěti, jak svou chýši nazvali, tak všichni pozorovali princeznu.

,,Tak nám Janey konečně už řekni, co se děje.’’ naléhal Daiki.

,,Pšt...Někdo sem jede.’’ varovala všechny princezna, která měla dobrý sluch, než ostatní. Všichni ztichli. Naslouchali. Po chvíli slyšeli klapot koně. Chvíli se nic nedělo, ale pak se ozval známý hlas.

,,Janey, vím že tu jsi.’’ byla to starší princezna Misaki. Mladší princezna Jane vykoukla ze skrýše.

,,Uvaž koně k mému a pojď nahoru.’’ vyzvala Jane Misaki, aby vylezla k nim. Misaki tak učinila. Sice v šatech se jí blbě lezlo do chýše, ale rozhodně to nevzdala. Vlastně moc zdatná ve sportech, jako její sestra nebyla. Po nějaké době byla nahoře. Daiki se chystal něco pronést, ale Jane mu v tom zabránila. Podala ruku Misaki a pomohla ji vyšplhat úplně nahoru. ,,Misaki, co tu děláš?’’ zeptala se Jane. Daiki neměl šanci promluvit.

,,Potřebuji s tebou mluvit Janey.’’ řekla Misaki a s pomocí Jane vylezla nahoru. Usadila se vedle Jane a nejmladšího kluka s jménem Hiroyuki.

,,Jestli mě chceš přemlouvat, abych jsem si toho prince vzala, tak na to zapomeň.’’ zavrtěla hlavu hned Jane. Všichni hoši se podívali na Jane překvapeně. Už všem došlo, kvůli čemu je tak Jane naštvaná. Daiki něco procedil skrz zuby, ale rozumět mu nebylo.

,,Chci tě požádat, aby si je odstrašila. U otce to vezmu na sebe. Taky se nechci vdávat, i když to bude za dva roky. Ani poznat je nechci.’’ řekla pravdu Misaki. Vždy se snažila přemluvit Jane k rozumu, ale poprvé za osmnáct let, požádala Jane o pomoc a nabádala ji k špatnostem. Jane zírala na Misaki vykuleně.

,,Opravdu to tak chceš?’’ zeptala se pro jistotu Jane Misaki, jako by se přeslechla.

,,Ano chci.’’ přikývla Misaki.

,,Dobře. Musíme vymyslet nějaký plán.’’ řekla Jane a začala usilovně přemýšlet.

,,Hele co kdyby  jste je přivítaly v šatech jako správně vychované princezny a prince pozvaly na vyjížďku a ty Janey by ses převlíkla do tohodle úboru a v lese pak vyzvala prince k boji.’’ navrhl prostřední kluk jménem Hotaka. Jane i Misaki se zamyslely.

,,Mno, to nezní špatně. Na tu chvíli to v šatech přežiju a otec bude mít radost.’’ souhlasila nakonec Jane. Všichni se podívali na Misaki.

,,Ale neublížíš jim, že ne?’’ strachovala se Misaki a prosebně se dívala na Jane.

,,Neboj, jenom je odzbrojím.’’ slíbila Jane Misaki.

,,Dobře, jdu do toho taky.’’ souhlasila nakonec Misaki. Když se domluvili na plánu, tak všichni si šli zastřílet z luku. Mezi nejlepší patřila Jane a Daiki. Jako poslední byla Misaki. Daiki se jí snažil pomoct, ale nešlo to. Ale Misaki se nevzdávala. Nikdy nic nevzdala, i když jí to nešlo. Trénovali společně do večera. Než byl čas na večeři. Sestry se rychle vrátily domů, kde se převlékly. I Misaki musela, protože své šaty si umazala. Naštěstí král, jejich otec to neviděl. U Jane na to byl zvyklý, ale u Misaki ne. Všichni se sešli u večeře. Jak se sluší na princezny, i Jane měla šaty, ale byla otrávená, jako každý den. Jenže tentokrát v ní panovala i zlost. Svém otci to nedokázala stále odpustit.

 

Druhý den:

 

Druhý den se obě probudily nastejno. Jako každý den. Měly společný pokoj, jen postele naproti sobě. Obě vstaly a převlékly se do šatů. Poté šly na snídani, kde na ně čekal už král, jejich otec. Misaki ani Jane byly šťastné. Teda byly, ale nedaly nic najevo. Nechtěla ani jedna z nich, aby jejich otec zjistil co si na pány prince vymyslely. I král byl nešťastný, když viděl ustarané a smutné tváře svých dcer, ale nedalo se nich dělat. Jednou něco slíbil, tak to chtěl splnit. Nebo spíš musel. Dal královské slovo.

,,Otče jak se princové jmenují?’’ zeptala se během snídaně Misaki. I Jane si uvědomila, že jejich jména nezná.

,,Já vám je neřekl?’’ podivil se král.

,,Ne otče neřekl.’’ ozvala se podrážděně Jane. Ještě stále měla na něho vztek.

,,Princ Botan a princ Hideharu. Botan je pro Misaki a Hideharu pro tebe Jane.’’ oznámil jména princů dívkám král.

,,Budu mu říkat jenom Hide. Jak si to jméno může člověk zapamatovat.’’ ušklíbla se Jane.

,,To ať tě nenapadne Janey.’’ zhrozil se král. ,,Říkej si stále dokola Hideharu. Není to tak těžké.’’ poradil své dceři. Jane si jenom povzdychla a přikývla. Pak znovu snídali všichni mlčky. Po snídani měla děvčata hodinu slušnosti. Jane tyto hodiny nesnášela. Ale pro tentokrát se na hodině chovala slušně, bez žádných naschválů, pro učitele. Učitel, který děvčata učil si myslel, že Jane onemocně. Nepoznával ji. Učil je, jak se správně chovat před princi. Jane se chovala ukázkově. Dokonce líp, než její sestra Misaki. Jejich otec, král, se tentokrát ukázal na hodině a nemohl uvěřit svým očím. Viděl jak se jeho nejmladší dcera snaží. I on sám musel uznat, že je lepší než Misaki, která je o patnáct minut starší. Jane byla vždy lepší než Misaki, to věděli všichni, ale Jane učení vždy flákala, tak byla vždy lepší Misaki. Když hodina končila, král i učitel zatleskali.

,,Dobrá práce Jane. Jen tak dál. Určitě si své výsledky polepšíš.’’ chválil Jane učitel. Jane se jenom ušklíbla a pomyslela si svoje.

,,Učitel má pravdu Jane. Jsi dokonce lepší než tvá sestra. Jen nevím, kde se stala chyba.’’ také pochválil svou dcera král a zamyslel se.

,,Asi se dějí zázraky.’’ ušklíbla se Jane. Poté obě princezny odešly do svých pokojů.

 

Každý si ve svém pokoji dělala co chtěla. Misaki si četla a Jane trénovala boj s mečem. Jen tentokrát neměla protivníka. jako její protivník byl vždy Daiki, ale tentokrát nevěděla kdy se setkají. Dneska pro ně, hlavně pro Jane čekal náročný den. Oběd se tentokrát posunul na jednu hodinu. Princové totiž přijeli až kolem půl jedné. Princezny s králem čekali na trůnech, až se princové představí.

 

Když princové přijeli, tak dvorník, který uváděl návštěvy, tak představil králi a princeznám jejich manželi.

,,Vaše výsosti, princezny, dovoluji si vám představit prince Hidehara a prince Botana.’’ řekl dvorník a uvolnil cestu pro dva mladé dvacetileté prince. Princezny se zděsily. Jednomu odstávaly uši a druhý byl moc pihatý.

,,Dobré poledne králi, princezny. Jmenuji se Botan. Rád vás poznávám.’’ představil se ten pihatý.

,,Vítejte princi Botane. Toto je má nejstarší dcera Misaki a mladší dcera Jane, ale všichni jí říkáme Janey.’’ představil své dcery král. Obě princezny se princi uklonily.

,,Dobrý den, já se jmenuji Hidehara, ale všichni mi říkají Haru.’’ představil se druhý ušatý princ. I Haruha přivítal král a znovu i jemu představil své dcery. Jen v opačném pořadí. Nejdřív Jane a pak Misaki. Po přivítání se šlo na oběd.

 

Všichni se naobědvali a přitom si různě povídali. Princové vyzvídali, jaké jsou princezny. Princ Botan seděl vedle Misaki a vedle Jane zase princ Haru. Obě princezny slušně odpovídaly na otázky princů. Jane se chovala ukázkově, že i král si myslel, že onemocněla. Nepoznával ji. Bál se, že ztropí před princi nějakou scénu, ale nestalo se tak. Byl za to rád. Ani jemu se princové nelíbili vzhledově. Nepočítal s tím, že jeden bude ušatý a druhý pihatý. I když ten pihatý, nebyl tak špatný. Pihy se dali snést, ale ty uši? To bylo i pro krále moc. Po obědě, chtěla princezna Jane navrhnout princům projížďku na koních pro království, když se otevřely dveře a vešel muž. Všichni se na muže podívali.

,,Strýčku Michio.’’ vyhrkly princezny najednou, vylétly od stolu a šly se přivítat se svým strýčkem. Ale že ho rády vidí jenom předstíraly. Protože o jejich strýčkovi bylo známo, že je to velký kurevník. Jeho žena nemohla otěhotnět, tak si hledal milenky. A když některá z nich otěhotněla, tak ji vždy odkopl. A když nějaká žena, chtěla být věrný svému muži, tak Michio ji vždy znásilnil. Hlavně miloval křik ženy, kterou znásilňoval. Prostě prasák se vším všudy.

,,Holky moje, tak rád vás vidím.’’ řekl šťastným hlasem jejich strýc Michio. Poté co se přivítali se podíval na dva prince. ,,Kdo jsou zač tito hoši?’’ zeptal se dívek.

,,Naši budoucí manželé.’’ řekla Misaki potichu, ale slyšet je bylo.

,,Manželé? Hm...To se na to podívejme. Jeden pihatý a druhý ušatý. Opravdu si je chcete vzít?’’ urazil prince strýček Michio. Ti ale dělali, že nic neslyšeli. Ani jeden z nich se neozval. Jane už bylo jasné, že soubojem je snadno zastraší.

,,Bratře Michio, neurážej naše hosty. Smlouva byla podepsána, před osmnácti lety. Nelze nic vzít zpátky. A na vzhledu nezáleží. Co tě sem přivádí?’’ zeptal se král svého bratra.

,,Promluvit si o sousedním království Deikoshi.’’ řekl strýc Michio.

,,Děvčata chovejte se slušně a ty bratře Michio pojď.’’ souhlasil s rozhovorem král. Král a jeho bratr Michio šli do komnat krále. Naštěstí všichni byli už po obědě. Jane i Misaki se na sebe podívaly a přikývly.

,,Princové, co takhle se jít projet na koních po království?’’ navrhla princezna Jane.

,,Říkejte mi Haru, a nápad nezná špatně.’’ souhlasil princ Haru.

,,I mně říkejte křestním jménem Botan. Souhlasím.’’ souhlasil i princ Botan.

,,Tak chvilku počkejte venku. Jenom se převlékneme.’’ usmála se mile princezna Jane. S Misaki poté odešla do jejich pokoje, se převléci. I Misaki šla, protože si nechtěla zašpinit další šaty.

 

Když princezny se objevily venku, tak princové byli překvapeni, jak to princezny vypadají, a proč má princezna meč. Ale na nic se neptali. Bod pro Jane a Misaki. Princezny odvedly prince do stájí. Princové si vybrali koně a osedlali si je. Jane a Misaki si vzaly své koně. A všichni vyjeli.

 

Jeli lesem, když uprostřed lesa Jane zastavila svého koně a slezla ze sedla. Misaki ji následovala.

,,Proč zastavujeme?’’ zeptal se Haru.

,,Oba slezte, mám pro vás návrh.’’ ozvala se Jane. Moc přátelsky to neznělo. Oba princové se zalekli a poslechli Jane. Oba slezli ze sedel. Jane tasila meč. ,,Tak teď budeme spolu bojovat. Kdo vyhraje, tak tomu poraženému řekne, co si přeje a poražený to musí splnit.’’ nabídla princům.

,,A to musíme?’’ ozval se princ Botan.

,,Ano musí.’’ řekla potichu Misaki.

,,A...ale my nechceme.Jedeme pryč.’’ řekl Haru a už nasedal na koně. Botan nezůstával pozadu a taky nasedl a oba prchali co nejrychleji pryč z lesa.

,,Vidíš, a máme po starostech.’’ zasmála se Jane. I Misaki se usmála.

,,Jak si věděla, že to vzdají bez boje?’’ zeptala se Misaki Jane.

,,Když už je strýček urážel, nic neřekli a nechali si to oba líbit. Docvaklo mi, že boj bude hračka.’’ vysvětlila Jane Misaki. ,,A teď zpátky do hradu.’’ rozhodla, když v tom k ní někdo přistoupil zezadu a dal hadřík na ústa. Byla v tom uspávací tekutina. Jane se chvíli bránila, ale nic jí to nebylo platné. Dotyčná osoba byla hodně silná. Silnější, než Jane. Jane po chvíli usnula a její bezvládné tělo zachytila dotyčná osoba. Ale Jane nebyla jediná. I Misaki někdo omráčil.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.