Last ,,Good bye" - Směr za cílem
Informace:
Omlouvám se, že to mezi sebou mělo takové pauzy :)
Hodně jsem to přepisovala, snad se tento díl příběhu bude líbit. Je velice krátký, ale naši hrdinové se konečně přibližují k cíli !
Přeji dobré počteníčko ~
19:41
,, Hotovo …" vydělal mi rus šátek z pusy.
,, KURVAAAAA" pěkně jsem si zaječel. Všichni se zasmáli.
Najednou se ale zvážnilo, a všichni jsme přesunuli pohledy na ruse.
,, To zranění je velmi vážné Templáři … Bojím se …" na sucho spolkl.
,, Že už nebudeš moct tou rukou hýbat …" Povídal se na mě obličejem, který dával najevo to, že ho to mrzí. Ale on s tím nemohl nic dělat. Začal mi vysvětlovat podrobnosti o mém zranění, ale já to neposlouchal.
Byl jsem mimo, jen jsem tam tak seděl.
,, Kde jsou vůbec ti dva ? Celeb a ten … Arogantní ?" Lev se na mě podíval a začal se zase smát.
,, Moc se za to omlouvám … Marco ?" Přisedl si ke mně rus, který mi pomáhal s mojí zraněnou rukou. Tvrdě si ke mně přisedl a díval se semnou do dálky.
,, A co … teď … s tím bude ? Uřežete mi ji ?" Díval jsem se s vytřeštěnýma oči před sebe na jeden bod.
Rus se zasmál.
,, Jestli budeš chtít …" smál se a pod náporem smíchu se zhoupl mírně dozadu. Kde se pak opřel rukou a díval se na mě.
,, Hele, myslím, že ti tu ruku necháme…" Volnou rukou dělal různé gesta v výši svého obličeje, a já se na něj podíval.
,, Ale bude ti ju držet šátek…" Otevřel na mě své stunánkově modré oči.
,,… Jak dojedeme do tábora, tak ti dáme něco lepšího" usmál se.
Já se mírně začervenal a poděkoval mu.
,, Jinak já jsem Lev." představil se mi.
,, Marc…" odvětil jsem mu s menší nervozitou.
,, Nemusíš se mě bát !" Zasmál se.
,, Od Celeba jsem se dozvěděl, kolik ti je…" Byl hrozně upovídaný. Usmíval jsem se, a nechal jsem ho pokračovat.
,, Je ti dvacet pět nepletu se, hm ?" Zeptal jsem se a mírně nadzvedl blonďaté obočí.
,, Jo …" odpověděl jsem, a dál nic nenamítal, protože se zase protrhla smršť slov.
,, Jsem mladší, oproti tobě je mi devatenáct" Jeho ruský přízvuk byl čím dál vtipnější. Ale slušel mu.
,, Jsem sice nejmladší z asasínů, ale za to mám hodnost mámy !" Hlasitě se zasmál. Sledoval jsem, jak se jeho hruť silně a rychle zvedá. Oči mu začaly mírně slzet.
,, Kde jsou vůbec ti dva ? Celeb a ten … Arogantní ?" Lev se na mě podíval a začal se zase smát.
,, Arogantní ?" Nemohl se přestat smát.
,, Ten "arogantní" se jmenuje Yves, a je taky o něco mladší jak ty… je mu dvacet tři. Je to turek, a turci jsou často takový…Ale narodil se ve Francii, proto co Francouzské jméno." Zasmál se, a utřel si slzy rukávem od zeleného kostýmu. Předem mi zodpověděl otázku, což mi vyhovovalo.
,, Ale je to jinak hodný kluk" Usmál se.
,, Šli podle mě pro koně" Řekl Lev, a zadíval se do dáli.
Chvíli jsme tam jen tak seděli. Nic neříkali. Najednou však na nás zavolali Celeb s Yvesem.
,, Můžeme vyrazit!" Zvolal Yves z hřebu mohutného hnědáka. Kolenečně měl kapuci dole.
Pozoroval jsem ho z dola. Jak říkal Lev, je turecké národnosti, ale narozen ve francii. Když na nás útočil, připadal mi, že by byl větší jak aj Celeb. Určitě měl pěkných 190 cm, né aby více. Byl snědý, černé husté vlasy na mě působyly, jako kdyby byly mastné, ale nebyly. Měl velký nos a mírně přivřené, černé oči. Ústa měl plné. Kolem dokola jeho úst se mu leskly černé vousy, které nebyly ani dlouhé, ani krátké. Byly takový zlatý střed.
Doklusal před nás a čekal.
,, Celeb šel pomalu dobředu, domluvili jsme se, kde dáme sraz. Vzal si hlídku a tvého koně Lve" Zesedl z mohutného koně a šel k nám.
,, Dobře" odpověděl mu Lev, vstal a oprášil si kostým.
,, S něčím pomoct ?" Chytl se Yves.
Seděl jsem a sledoval ty dva, jak se dohadují.
,, Máš ještě nějaký šátek ? Na přivázání té ruky" Prohrábl si blonďaté vlasy Lev.
,, Jasně" Začal Yves vytahovat šátek zpozád řemene.
,, Děkuji" Lev si vzal rudý šátek, a obvázal mi ruku tak, jak se to dělává, když má někdo zlomenou ruku.
,, Díky…" ušklíbl jsem se tak, aby to vypadalo jako úsměv.
,, Maličkost, teď pojď na koně" Pomohl mi Lev s Yvesem na nohy.
Cesta ubýhala rychle. Mezitím jsme se střetli se Celebem, který čekal na předem domluveném místě.
Šli jsme se Celebem ve předu. Půjčili nám koně, byli jsme totiž podle nich velmi unavení, že to zvládnou na svých nohách.
Pravidelně jsem se nepatrně ohlížel, a koutkem oka je vždy pozoroval. Chovali se jako děti. Drželi se za ruce a měli prsty spletené mezi sebou. Smáli se a dávali si pravidelné polibky. Záviděl jsem.
Zaregistroval jsem, že mě celou dobu sleduje Celeb. Otočil jsem se na něj a usmál se na něj. Hned v obličeji zrudl. Byl velmi roztomilý.
Šli jsme prašnou cestou mezi skálami, lesy, a na konec podél krásně průzračné, čisté vody. Za kopci se objevoval náš cíl. Tábor.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
