Anime World CZ/SK - Příběhy

,,Ario, přijď za mnou.''

Po místnosti se ozýval chraplalavý ženský hlas. Ze dveří jednoho z pokojů vykoukla drobná dívčí postava. Po ramena krátké vlasy měla bílé jak čerstvě napadaný sních.

,,Copak bábule?''

,,Běž na trh a kup mi tam nějaké bylinky. Do zítra potřebuju udělat mastičku pro paní Grandyovou.''

Aria přikývla. Za chvilku ji babička donesla lísteček se seznamem všech potřebných bylinek. Aria si ho s úsměvem převzala.

,,Hlavně přijď do západu slunce! A né že zase půjdeš do toho zamšelého sídla! Víš moc dobře, že nejsem ráda, když se s těmi invidui stýkáš!''

Aria se v mžiku otočila na svoji babičku. Zamračila se na ní.

,,Nejsou to žádné invidua! Jsou to normální lidé, jako my ostatní! Kolikrát jsem ti říkala, aby jsi o nich takhle nemluvila! Vůbec o nich nic nevíš!'' 

Arii pulzovala podrážděně žíla na čele.

,,Ario! Nezvyšuj na mě hlas!'' 

Aria si jenom odfrkla a odešla do toho města.

,,Holka jedna nepoučitelná!'' Zamumlala si pod nos Ariina babička.

***

Aria se loudala tmavou uličkou. Šla zkratkou, nechtěla potkat moc lidí a tahle cesta na to byla jako stvořená. Ostatní lidé tudy moc nechodí. Asi po 10 minutách chůze, přes tuhle uličku, došla Aria na začátek tržiště. Byla ráda, že na tržišti, kvůli dešťovému počasí, moc lidí nebylo. Podívala se na oblohu, přičemž ji do tváře spadl pramínek vlasů. Nebe bylo celé šedé a vypadalo, že následující dny taky tak zůstane. 

Aria si zasunula pramínek vlasů za ucho, tam kam patří a mírně se pousmála. Vůbec jí nevadilo, že je zataženo. Ba naopak. Chmurné počasí měla, na rozdíl od slunného, ráda. Při deštivém počasí moc lidí nevychází a to se jí na tom líbilo. Ten pocit, že může vyjít ven bez toho, aby se musela hodně lidem vyhýbat. Už od malička se na ní ostatní dívali skrz prsty kvůli barvě jejich vlasů. Jediné její babičce nevadila její barva vlasů, proto jí nedělalo problém si Ariu před osmnácti lety adoptovat. Proto Ariu hodně vytáčelo, když zrovna ONA mluvila o jejich jediných přátelích tak, jako všichni ostatní. Při vzpomínce, co si o jejich přátelích povídá celé město, jí zase vyskočila žíla na čele. Byla do svých myšlenek tak zabraná, že si ani neuvědomila, že stánek s bylinkami přešla asi o tři stánky. Proto se musela vrátit.

 

***

Asi po hodině a půl měla vše co chtěla. Musela obejít ještě další tři stánky, než koupila všechny bylinky co její babička chtěla. Než se bude muset vrátit zpátky domů, chtěla se podívat ještě k malému potůčku, který teče uprostřed lesa. Už se blížila ke konci tržiště, které končí tam, kde končí město, když uviděla štíhlou dívku, o něco větší než je ona. Svoje dlouhé rudé vlasy měla schované v kápi, ale pár nezbedných pramínků bylo stejně vidět. Aria k ní potichu přistoupila.

,,Jak to, že jsi tady sama?''

Dívka sebou leknutím trhla. Svoje modré oči upřela na Ariu.

,,Ario! Vyděsila si mě!''

Aria se na ní omluvně usmála.

,,Omlouvám se Fumiko. Nechtěla jsem tě vyděsit.'' Aria se rozhlédla okolo. ,,Jak to, že s tebou není Raidon? Stalo se snad něco?''

Fumiko se nervózně usmála. Aria si ji nedůvěřivě prohlédla.

,,Fumiko, jsi v pořádku?''

,,Jasně že jsem. Proč bych neměla být?''

Fumiko se začala nejistě smát. Aria jí znala dost dobře na to, aby poznala, že v pořádku není.

,,Fajn. Když mi to říct nechceš, tak si to nech pro sebe. Nejspíš znáš někoho lepšího než jsem já.'' Řekla sarkasticky Aria a nadzvihla jedno obočí. To už Fumiko nevydržela a začala se smát. 

,,Ne, nikoho jiného neznám. Dobře, řeknu ti to, ale tady ne. Už tady se mnou stojíš dost dlouho na to, aby si ostatní všimli, že se tu se mnou bavíš.''

Aria se na ní zamračila.

,,Už jsem tobě i Raidonovi říkala asi stokrát, že mi je jedno, jestli mě s vámi uviděj!''

Fumiko se na ní usmála.

,,A za to tě mám ráda. Ale bude lepší, když se sejdeme jinde. Co třeba za 10 minut u potůčku v lese?''

Aria přikývla. Fumiko se usmála a zmizela mezi lidmi, aby jí neviděli s Ariou odcházet. Aria si jenom povzdechla a po pár minutách se vydala za Fumiko.

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.