Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Lawovo vyznání

Ráno jsem se probudila mezi prvními. Teda skoro. Law už byl vzhůru. Když si všiml, že jsem se probudila, tak mávl rukou, abych jsem si k němu přisedla. Učinila jsem tak. Seděli jsme vedle sebe a mlčeli. Nikdo z nás nevěděl co říct. Nebo teda aspoň já ne.

,,Skončím pro snídani. Nikdo z chlapů by tam nemusel být.’’ oznámila jsem po chvíli ticha. Law jenom přikývl. Ani se na mě nepodíval. Vstala jsem a šla jsem do města, nakoupit pro všechny snídani.

 

Law přemýšlí:

 

Měl jsem jí to říct. Pak může být pozdě. Kruci, jsem takový slaboch. Cora-san kdybych nebyl tak slaboch, tak bych Janey řekl co k ní cítím. Je pravda, že nejdřív musím porazit Doflaminga, ale nechci Janey ztratit. Měl bych jít za ní. Může se jí něco stát. Vždyť ty ženský můžou mít na Janey vztek, i když za nic nemůže.

 

Mezitím u Jane:

 

Šla jsem do města, nebo spíš do středu vesnice, kde se prodávalo jídlo i oblečení. Peněz jsem u sebe moc neměla, ale na snídani to mělo stačit. Cestou jsem přemýšlela, proč Law se chová tak chladně, jako by na něho ta hypnóza nepůsobila. A ten jeho nepřípustný a chladný obličej. Za tu dobu co jsem u něho se ani jednou neusmál. Byla to pro mě záhada. Chtěla jsem se Bepa na to zeptat, jestli je takový pořád, ale ještě nebyla příležitost. Došla jsem k jednomu stánku. Když jsem se vzpamatovala ze zamyšlení a koukla na stánek, uvědomila jsem si, že se tu prodává pivo a saké. Už jsem chtěla něco poznamenat, když ta paní vykřikla.

,,To je ona, která ukradla naším mužům srdce!’’ křikla prodávající. Všechny se podívaly ze svých stánků na mě. Jejich pohled se mi nelíbil. Všechny vyšly ze svých stánků.

,,NA NI!’’ nějaký z nich vyhrkla. Všechny se na mě vrhly. Já začala prchat jak nejrychleji jsem dovedla. Sakra, Zoro by se jim postavil, na mém místě. A co dělám já? Já prchám jako malé vystrašené děcko. Mohla bych je jenom omráčit, ale na to bych nebyla hrdá. Přemítala jsem v hlavě. V tom mě někdo zatáhl za rok budovy a dal ruku na má ústa.

 

Cítila jsem, jak ten dotyčný dýchá na můj krk. Šel mi mráz po zádech. Nevěděla jsem, kdo to je. Ale poznala jsem, že je to. Ruka na mých ústech byla mužská. Po chvíli jsem si všimla na hřbetě ruky tetování. Law? Co ten tu dělá? Přemítala jsem v hlavě.

,,Buď potichu, pustím ruku.’’ zašeptal hlas. Už podle hlasu jsem poznala, že je to Law. Law po chvíli pustil svou ruku z mých úst. Ještě stále jsem se na něho lepila. Po chvíli jsem se ale otočila.

,,Lawe? Co tu děláš?’’ zeptala jsem se šeptem.

,,Došlo mi, že ti hrozí nebezpečí i od těch žen.’’ zašeptal Law. Už chtěl mě chytit za bradu a políbit mě, ale než stačil něco udělal, promluvila jsem.

,,Na tebe ta hypnóza nepůsobí?’’ zeptala jsem se, co se mi honilo hlavou už od včerejška. Byla jsem překvapena, že jsem ji vyslovila nahlas.

,,Působí...Ale snažím se ovládnout, ne jako ostatní.’’ odpověděl mi Law. Law si vduchu nadával, že měl říct pravdu. Že to na něj nepůsobí, protože mě doopravdy miluje. Jenže toto jsem netušila. Hned jsem mu uvěřila. Law proto radši vykoukl ven. ,,Vzduch je čistý, měli bychom se vrátit.’’ dodal a podíval se na mě. V hlavě se mu honila myšlenka, jak teď má příležitost. Jen já opatrně vylezla ven. Law si potichu povzdychl a šel za mnou. Oba jsme vyrazili zpátky na louku.

 

Na louce byli všichni vzhůru. Určitě si říkali, kde jsme. Ulevilo se mi, když jsme se vrátili. Ostatní se po nás dvou podívali.

,,Kde jste byli?’’ zeptal se nás dvou Frau.

,,Chtěla jsem jít nakoupit něco k snědku. Ale napadli mě ženy z vesnice. Nebýt Lawa, tak nevím jak by to dopadlo.’’ odpověděla jsem pravdu. Lawovi zčervenaly tváře. Já se na něho nepodívala, tak jsem si toho nevšimla.

,,To bylo nebezpečné. Ještě štěstí, že jsi měla ochránce u sebe.’’ oddychl si Frau. Tentokrát jsem zrudla já. Law se rozhodl k riskantnímu kroku.

,,Omluvte nás. Můžete jít všichni sehnat něco k jídlu?’’ požádal všechny Law. Jedinému Frauovi došlo, co Law má v plánu. Byla jsem překvapena. Už jsem chtěla navrhnout, že bychom mohli jít stranou, ale nestačila jsem nic říct.

,,Ale kapitáne, nestačí jít dva, nebo tři?’’ zeptal se nešťastně Bepo.

,,Ne. Všichni.’’ řekl rázně Law. Přemýšlela jsem, co se to s Lawem děje.

,,Jdeme, bude to pořádná snídaně.’’ řekl Frau. Všichni se nešťastně zvedli. Když všichni odešli, otočila jsem se na Lawa. Musela jsem mít zvednutou hlavu. Law měří 191 centimetrů a já pouhých 155 centimetrů.

,,Lawe co se….’’ nedořekla jsem. Law mě chytil rukou za bradu. Sehnul se a políbil mě na rty. Můj první polibek. Po chvíli se odtrhl.

,,Zamiloval jsem se do tebe.’’ zašeptal mi do ucha. Po chvíli jsem se vzpamatovala.

,,Jasně, to říkají všichni.’’ začala jsem se smát, ale byl to takový nejistý smích.

,,Nepůsobí. Lhal jsem ti. Frau mi včera řekl, že na toho na koho to nepůsobí je do té osoby doopravdy zamilovaný. A já se do tebe zamiloval, jak si mi v té síní přistála k nohám.’’ oznámil mi Law. Byl sice vážně, ale poprvé jsem ho viděla se usmívat. Jeho oči mi říkali, že je to pravda. Že nelže.

,,Ale já si nepamatuju, že bych ti přistála k nohám. Prvně jsem tě viděla, s Kidem bojovat proti pacifistovi.’’ řekla jsem pravdu.

,,Myslel jsem si to. Jinak by si mě poznala už při tom boji.’’ řekl Law, co si myslel. ,,Chápu,že potřebuješ čas na rozmyšlenou, ale nenech mě čekat dlouho. To byl i důvod, proč jsem ti nabídl tak drastickou nabídku.’’ oznámil mi Law.

,,Není co rozmýšlet. Zkusme to spolu. Nevyznám se v lásce, ale když nad tím přemýšlím, tak bych nikdy s touto nabídkou nesouhlasila, kdyby ses mi nelíbil. Jen tak z ničeho nic odejít od Slamáků. Ale musím se s nimi sejít a oznámit jim to.’’ pousmála jsem se na Lawa a řekla mu pravdu. I když jsem  z toho polibku byla překvapena, tak se mi to moc líbilo.

,,Opravdu?’’ byl překvapen i potěšen Law.

,,Opravdu. A když se sehneš, tak tě taky políbím.’’ usmála jsem se na Lawa. ,,Chci to s tebou zkusit. Nevím jestli nám to bude klapat, ne, ale zkusit to chci.’’ řekla jsem pravdu. Law se sehnul a sám mě políbil. Tentokrát jsem mu polibek vrátila. Ostatní se zrovna vraceli, když nás viděli v polibku.

,,K...kapitáne?’’ dostal ze sebe překvapeně Bepo. Oba jsme se od sebe odtrhli. Hned jsem byla rudá jak rak. I Lawovi zrudly tváře.

,,To už jste tady?’’ dostal ze sebe Law.

,,Jane, ty věříš, že to myslí vážně?’’ zeptal se mě Shichi. Podívala jsem se na Lawa a pak na Shichiho.

,,Ano, vím že to myslí vážně.’’ odpověděla jsem pravdu.

,,Ta hypnóza na Lawa nepůsobí. Myslí to vážně.’’ řekl Frau a podíval se na zbytek Lawovi posádky. Všichni jsme si sedli dokola a dali se do jídla. U jídla nikdo nic neříkal. Po jídle si šel Frau promluvit s Lawem.

 

Rozhovor Lawa s Frauem:

 

Oba stáli stranou od ostatních. Law možná tušil, co mu Frau chce, ale i tak mlčel, dokud Frau nezačal mluvit.

,,Nemám právo se vám dvěma plést do života a ani to v plánu nemám. Mám na tebe jinou prosbu.’’ začal Frau.

,,O co jde?’’ zeptal se Law Fraua.

,,Mohl by si mě, Verču a Misaki vzít na palubu? Chceme být nablízku Jane.’’ řekl svou prosbu Frau. Díval se o očí Lawa. I Law se díval do očí Frauovi.

,,Bez problémů. Jen bych dneska chtěl už vyplout, ale záleží jak dlouho potrvá ten souboj.’’ souhlasil Law.

,,Chápu. Možná dokážeš přesvědčit Jane, aby se omluvila a souboj by se zrušil.’’ navrhl Frau Lawovi.

,,Neudělám to. Nelíbí se mi to stejně, jako tobě, ale my piráti máme svou hrdost a když někoho vyzveme na souboj, tak to neporušíme a jdeme do toho, i kdyby to stálo náš život.’’ vysvětlil situaci Law. Frau jenom přikývl, že rozumí. Pak se oba vrátili zpátky k ostatním.

Když se Law a Frau vrátili, tak jsem šla zase trénovat boj proti Lawovi. Oba jsme chtěli, abych jsem vyhrála. Jen nevýhoda byla v tom, že se to týkalo boje proti ďáblovu ovoci.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.