Anime World CZ/SK - Příběhy

Společně s Taji jsem mířila zpátky na Střední školu Agatsuma. Snažila jsem se jít rázným mužským krokem. Měla jsem na sobě volné hnědé kalhoty, obyčejné modré triko a černou mikinu. Bez sebemenší úpravy nějaké kosmetiky a s parukou na hlavě. Paruka měla stejnou barvu jako mé vlasy pod ní, a to rudou. Akorát byli kratší.

Ocitli jsme se opět před školou. Zatnula jsem pěst a těžce polkla.

"Věřím v tebe." objala mě Taji a trochu mi urovnala vlasy.

"Díky, za všechno Taji." poděkovala jsem ji.

"Nemáš za co." pousmála se a popostrčila mě. "Tak už běž!"

Vstoupila jsem do školy, kde už se pomalu vše probouzelo. Školník kontroloval zda-li všechno podstatné funguje, uklízečky čistily každý centimetr budovy. Prošla jsem kolem nich a zaklepala na ředitelnu. Bez pozvání jsem do ní vstoupila. Ředitelka hleděla z okna s rukama sepnutými za zády.

"Dobrý den." pozdravila jsem svým mužnějším hlasem.

"Dobrý den." otočila se na mě a neslušně na zírala.

"Chtěl bych se zapsat." pronesla jsem.

"Vaše jméno?" řekla uraženě.

"Tokuyama Nikko." odpověděla jsem a posadila se k jejímu stolu.

"Těší mne." přistoupila ke mně a podala mi ruku. Podala jsem ji svou též, ale ještě než jsme se dotkli jsme se zastavila a vážně ji pohlédla do očí. "A vaše jméno?"

"Paní Shishido." zavrčela ředitelka.

"Rád vás poznávám." usmála jsem se vítězně.

"Takže, ještě než přejdeme k důležitým faktorům, máte dostatečné finanční prostředky na to chodit na mou školu?" posadila se a podepřela si hlavu.

"Vlastně, nemám. Ale slyšel jsem, že tato škola nabízí i jiné možnosti, jak se sem dostat. Například být napomocní jiným studentům." pronesla jsem znalecky.

"To nabízíme." přikývla. "Už máme jen jednoho studenta, který nemá pomocníka. A zájemců je spousta. Pokud jste natolik inteligentí, troufnete si porazit mnohem zralejší chlapce?" znechuceně a opovrženě na mě hleděla. Na jazyku jsem měla tolik urážek a vtipných stěrů, ale nemohla jsem je říct. Kdyby někdo zjistil mé tajemství, mé šance na studium v zahraničí by byli zničeny. Musím se uklidnit a být více stydlivá. Tedy...stydlivý.

"Věřím ve své schopnosti." pověděla jsem milým hláskem.

"Dobrá tedy." ředitelka vytáhla kupu papíru a požádala mě o můj rodný list a další dokumenty.

 

Byl první školní den a já stála přemýšlela nad tím, jak jsem mohla všechny zkoušky a pohovory zvládnout jako kluk?! Nebylo tak těžké zfalšovat různé dokumenty, potvrzení a ani rodný list nebyl tak těžký. V tom měla Taji dobré známosti.

"Stále nemohu uvěřit, že jsem na to přistoupila." mumlala jsem si pro sebe a sledovala se v zrcadle. Stále jsem si urovnávala svoji paruku s krátkým rudým účesem.

"Vypadáš...no na kluka roztomile." zasmála se Taji a urovnala mi uniformu.

"No super." vzdychla jsem.

"To zvládneš! Dala si pohovor, zkoušky, zvládneš cokoliv...jako kluk." když se smála zněla jako zvoneček.

"Ha, ha, ha." ironicky jsem se zasmála. “Nějaké rady? Znáš tu školu dobře." zeptala jsem se.

"No to jo, ale s kluky se nepotkávám. Jsou tam klasičtí intelektuálové a sportovci nebo rváči." pokrčila rameny.

"Aha." přikývla jsem.

"A ještě je tam jeden, ale toho nepotkáš. Je to hrozný samotář, ktery rád dělá problémy." přiznala.

Znovu jsem se podívala do zrcadla. Z hluboka jsem se nadechla a usmála se.

"Tak jdeme?" ptala se mě plná nedočkavosti. Jen jsem se na ni váhavě koukla a nakonec přikývla.

Škola od Taji nebyla zas tak daleko. Vlastně jen tři zastávky autobusem. Po cestě jsem si trénovala svůj hlubší hlas.

Došli jsme do školy.

"Tak...a jsme tady." Zastavila se před otevřenými dveřmi. Bylo zde již několik studentů. Chlapců i děvčat.

"Okay, takže zahájení je společné, pak se rozdělují pomocníci. To už budeš muset zvládnout sama-chci říct sám." zasmála se.

Štípla jsem ji do boku a pokračovala do hlavního sálu. Ředitelka Shishido nás přivítala a informovala o pravidlech školy.

Seděla jsem vedle několika kluků a párkrát se podívala na Taji ve vedlejší řadě. Ta mi vždy poslala vzrušený pohled.

"Doufám, že se vám v novém roce povede skvěle." falešně se usmála ředitelka, uklonila se a odešla bez dalších slov.

Dav vstal a rozdělil se na dvě skupiny. Nervózně jsem následovala tu chlapeckou. Ti šli do novější části budovy, kde se také nacházel krytý bazén a tělocvična. Tam na nás čekal profesor tělocviku Murakawa. Byl to muž s brýlemi, hnědými vlasy a obtaženým trikem, které ukazovalo jeho svaly.
"Takže nováčci se postaví sem, zde půjdou vyšší ročníky a jejich pomocníci." rozmíšťoval nás. Stoupla jsem si k nováčkům. Murakawa začal rozzařovat nové pomocník.

"Tokuyama Nikko k Hamasaki Sachio." vyšla jsem z řady a rozhlédla se.

"Sachio?!" volala Murakawa a hledal ho mezi staršími studenty. "Sachio!" Zuřil, jenže Sachio tu prostě nebyl. "Budeš si ho muset najít, Nikko." řekl mi.

Přikývla jsem a vydala se na prohlídku školy. Nevěděla jsem kde ho mám hledat. Byl to tak velký pozemek, že ani nevím jak jsem se ocitla na hřišti. Procházela jsem se sem a tam.

"Sachio?" cítila jsem se tak nesvá. Nohy se mi motaly, srdce zrychlovalo a spodní ret se mi chvěl. "Hamasaki Sachio?" zavolala jsem opět. Mířila jsem ke konci hřiště a pokračovala dál zahradou. "Sachio!" křikla jsem. Tenhle kluk mě začínal unavovat.

"Huh?" ozvalo se náhle. Otočila jsem se za hlasem a zahlédla nějakou osobu ležící pod koruny stromu. Byl to kluk s opřenou hlavou o kmen. V ústech držel stéblo trávy. Oči měl zavřené a vítr mu jemně pohupoval s černými vlasy. Nejistě jsem k němu přistoupila. Začervenala jsem se....byl opravdu pěkný.

"Co chceš?!" zabručel a otevřel oči. Jeho oči vlastnili barvu fialové. "Ty se červenáš?" odrkl a stéblo mu vyletělo z pružných úst.

"Ne..." bránila jsem se svým hlubokým hlasem.

"Tak co je?!" posadil se a vzápětí postavil. Zírala jsem na něho, jak na záři z nebes. Byl o dost vyšší než já. Být holka tak to nevadí, ale já jako kluk vypadám hrozně slabě. Všimla jsem si řetízku s křížem na jeho krku. Zvedl ruku a položil mi ji na hlavu.

"Kolik ti je, prcku?!" zasmál se.

"Šestnáct. Jmenuji se Tokuyama Nikko. Jsem tvůj nový pomocník." představila jsem se. "Nestojím o pomocníky." zavrčel nepřátelsky a odstoupil ode mne.

"Ale....tohle je má jediná šance tu studovat." prosila jsem ho.

"No a? Ty nejsi můj problém, Nikko-kune." pohodil vlasy a zamířil k odchodu.

"Počkej! Já tě prosím. Udělám pro tebe cokoliv!" chytla jsem ho za rukáv. Věnoval mi otrávený a zamyšlený pohled.

"Fajn." vzdychl poraženě. "Ale....budeš mě poslouchat!"

"Ano, Senpai! Děkuji." uklonila jsem se a šťastně se usmála.

"Jsi ty vůbec kluk?" chápala jsem to jako provokativní vtip a zasmála se. On se na mě zamyšleně díval a pak se otočil. "Pojď, ukážu ti náš pokoj." zavolal na mě.

"Máme společný pokoj!?" vyjekla jsem. A kde se budu převlékat?! A chystat na kluka!? Do háje!

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.