Anime World CZ/SK - Příběhy

Viděl jsem jen jak Celeb nademnou propíchává mého nepřítele mezi oči. Bohužel mi protivníkuv, velice tupý meč pod náporem Celebova těla zarývá do mého ramene. Ale tak nešikovně, že mi projel srkz rameno, a objevil se až v podpaží.

 

Lehl jsem k zemi.

 

 

,,Marco ! Marco !" křičel jsem se slzama a jako slepý jsem kolem sebe máchal rukama.

 

 

*Pohled Celeba*

 

Plazil jsem se po čtyřech k Templáři.

,,Templáři !" Chytl jsem jeho ruku, abych mu zkontroloval tep.

Žil.

Byl jsem strachy bez sebe. Už tak jsem měl kolem sebe hodně mrtvých těl. Nechci, aby tady bylo ještě jedno. Navíc.

Jak jsem držel jeho povolenou ruku, jemně jsem si ho přitáhl k sobě a dal si jeho hlavu na mé, krví potřísněné, pravé rameno.

,, Marco !" Ječel jsem se slzama v očích.

,, Do prdele !" Byl jsem na sebe tak nehorázně naštvaný. Přitulil jsem se k jeho bezvládnému tělu.

Nezvládl jsem to. Nezvládl jsem ho ochránit. Pevně jsem se k němu přitiskl. Meč, který měl Marc v rameni mi trhal kalhoty, a blížil se i k holé kůži.

Zběsile jsem se otáčel kolem sebe. Slzy mi tekly po tvářích v pravidelných potůčkách.

,, Marco, nevzdávejme to !" Podíval jsem se, kde leželo tělo zabitého koně.

,,Kurva ! Kurva ! Kurva !" Začal jsem mírně zmatkovat.

,, Marco ? Marco !" Proplácával jsem mu dlaní tváře.

,,Ehrmm …" Vydal se sebe Templář, a mě spadl kámen ze srdce.

,, Pojď … musíme jít … " Opatrně jsem ho zvedl. Nevěděl jsem, jak ho držet. Meč byl příliš nešikově zapíchnut.

,, Pojď … Pojď …" přehodil jsem si jeho zdravou ruku před můj krk a vyšli jsme do hustého lesa.

 

,,Ca-Ca… Ahgh…" Templářovo vzlykání mě zabíjelo.

,, Neboj … neboj …" Sledoval jsem všechno, co se děje kolem nás.

Byl jsem velice unaven po menším souboji, ale nesměli jsme zastavit. Marc hrozně krvácel… nesměli jsme ztratit ani vteřinu. Museli jsme se dostat do tábora …

Nohy se mi pletly, šli jsme od přepadení už půlku dne. Začalo se pomalu přitemnívat.

Pohlédl jsem na nebe, na kterém se začali objevovat malé světélka.

,, Jdeme dobře … Marco … Jdeme dobře …" Byl jsem silně vyčerpán, ale každým pohledem, do Marcovi bledé, bezmocné tváře mi dávalo vždy menší podporu, a vždy mi dodal energii pokračovat. Mám to pro někoho vydržet. Ne, musím to pro někoho vydržet. Musím.

Šli jsme hustým, tmavým lesem. Pod nohama se mi pletly malé větvičky, o které jsem zakopával. Už jsem pomalu přestával vidět na krok, rychlo se zpozdívalo. Rychle nás pohlcovala večerní, studená, noční mlha.

Došlapával jsem tvrdě, dával jsem si pozor na každý krok. Jeden chybný krok nás teď mohl zabít.

 

Najednou jsem nejistě našlápl nahou na propadající se zem.

,, K-k-kde … to … js-me … Ce-le..be" Cítil jsem jemné pohyby na mém rameni.

,, Klid " Odpověděl jsem, a jistě jsem zase našlápl. Byla to ale chyba. Zem se najednou podemnou propadla. Stoupl jsem na uvolněný kámen před strmým kopcem dolů.

,, Kur-" Zřítili jsme se po ostrých kamenech.

,,Aghh !" Křičel jsem každým ostrým dopadem. Ale pro Templáře to muselo být třikrát tak bolestivé …

Najednou však můj pád dolů zastavil strom. Silné bouchnutí mi krásně prokřupalo všechny obratle v zádech.

,, Kurva …" Sykl jsem mírnou bolestí. Pár sekund jsem se zotavoval po silném nárazu, ale hned jsem se začal zbrkle otáčet a pokoušel jsem se rozeznat pravou, a levou stranu v husté, noční mlze.

,,Marco ! Marco !" křičel jsem se slzama a jako slepý jsem kolem sebe máchal rukama. Házel jsem pohledy kolem sebe a mezitím jsem se snažil vstát. Po chvíli se mi to však podařilo, ale za pomocí stromu, který mě "zachránil" před delším pádem dolů.

,, Marco ! Kde jsi ?!" Křičel jsem slepě do mlhy.

,,Do prdele Marco ! Vydej aspoň nějaký zvuk !" Má nervozita se prala se strachem. Stál jsem opřený o strom, druhá ruka slepě šmátrala kolem mého, pohmožděného těla od silného nárazu.

Ozvalo se zasténání. Marc byl v pořádku. Teda … v tom smyslu, že přežil silný pád.

Kulhavým, a velmi bolestným krokem jsem se vydal směrem, z kama šlo zténání zraněného Templáře. Dopadl o něco níže než já. Musel toho hodně schytat...

O něco jsem zakopl a přepadl jsem přes hlavu.

,,Ah…" Ozvalo se zasyčení, ale né moje.

,,Marco !" Rychle jsem se otočil, a připlazil jsem se zase za zraněným Templářem. Ano, zakopl jsem o Marca.

,, Jsi v pořádku ? Marco ? Jsi - v - pořádku ?" Objal jsem mého Templáře.

,,A-Ano … ale … " Nemohl vůbec mluvit. Za každým slovem měl malou pauzu.

,, Ale ?!" Vystrašeně jsem na něj vyjel.

,, M-mačkáš … mě … Ten … m-meč … Bolí … bolí to" Vykuňkal ze sebe.

,, Oh, Ano… promiň.." Začervenal jsem se a povolil jsem sevření.

,, N-nemůžeme… Nemůžeme - tady … počkat do rána ?" Otevřel na mě pomalu své hnědé oči lemované červení od pláče.

,, Nejsem si jist … zda je to dobrý nápad … Je tady divoká zvěř a je zi-"

Políbil mě.

Vytřeštil jsem překvapením oči.

,, Děkuji …" pomalu mi zašeptal do úst a oddělal je od těch mých. Potom se zachumlal v mém náručí a usnul. Byl jsem zmatený. Překvapený, rozhněvaný, unavený … a … šťastný.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.