Přistěhovaná - 8.kap.: Nakonec vše dobré
Informace:
A je tu poslední kapitola, plná zvratů. Jane onemocní a nikdy nikdo by si nepomyslel, že je dá dohromady její onemocnění.
Užijte si ji. :)
8. Nakonec vše dobré
Bylo mi mizerně. Cítila jsem, že mám teplotu, nebo spíš horečku. Zoro si mě prohlídl od hlavy k patě, ale mlčel. Nejspíš si myslel, že to je ještě po tom včerejšku. Viděla jsem trošku rozmazaně. Možná že jsem se i motala, nevím. Ale nechtěla jsem nic zmeškat. Nemohu si dovolit být nemocná. Ne teď. Musela jsem si promluvit s Frauem. A to jsme byli domluveni až po škole.
Nějakým způsobem jsme dorazili metrem na naší stanici. Tam na nás čekala Verča. Spíš na Zora, ale i na mě. Law se neukázal, za což jsem byla ráda. Stejně jsem viděla mlhavě, tak bych ho nepoznala a vidět jsem ho chtěla i nechtěla.
,,Janey….co se děje?’’ zděsila se hned Verča, jak mě uviděla.
,,N...nic…’’ dostala jsem ze sebe. Ani pořádně nevím na co se mě Verča ptala. Šli jsme ke škole.
My tři stáli a čekali, až školu otevřou. Law se neobjevil. Ani nevím jestli byl ve škole, nebo ne. Po chvíli školu otevřeli a my šli do třídy. Naštěstí jsme ten den tělocvik neměli. Ve škole to utíkalo velice pomalu. O přestávkách jsem si položila hlavu o stůl a spala. Pokaždé, když začala hodina, mě Verča musela budit. Nakonec vytoužené konečné hodiny jsem se dočkala. Verča i Zoro věděli, že mám sraz v kavárně s Frauem. Měla jsem s Frauem sraz před školou.
Verča a Zoro šli k Verče domů. Frau na mě už čekal. Sotva jsem ho poznala, jak jsem viděla rozmazaně. Ani jsem si nevšimla, že nás sleduje Ichi a Shizu. Mlčky jsme šli do kavárny, kam jsme dřív chodili, jako úplná parta, než jsme se rozešli.
Došli jsme do kavárny. Sedli jsme si stranou, aby na nás nebylo moc vidět. Objednala jsem si arabskou kávu a to ji nemám v lásce. Naštěstí to Frau nevěděl. Jediný kdo to věděl byl Law. Frau si dal expreso.
,,Jane...je pravda, že jste se rozešli?’’ přešel hned Frau k tématu, o kterém chtěl se mnou mluvit.
,,J...je….Ukončila jsem to já….Nemiluju ho, ani nikoho jiného….’’ soukala jsem ze sebe. Za ten den jsem měla štěstí, že mě žádný profesor nevyvolal k tabuli. Bych byla úplně mimo. Vlastně jsem. Je zázrak, že Fraua vnímám, nebo aspoň vím, na co se mě ptá.
,,Hm...A teď pravdu.’’ řekl Frau chladně. Od toho incidentu, kdy se porval s Lawem se mnou taky moc nekomunikuje. Začala jsem ztráce nad mým tělem kontrolu.
,,C...chci, aby jsme byla zase ta stará známá parta.’’ dostala jsem ještě ze sebe.
,,Ale tím, že se s ním rozejdeš, nic nevyřešíš.’’ řekl Frau, jak jsem stupidní.
,,Máš...pravdu…’’ to bylo poslední co jsem ze sebe dostala. Ztratila jsem vědomí. Neslyšela jsem, jak se mnou Frau třese a křičí na mě, co to se mnou je a pak, aby zavolali záchranku. Od té doby, co jsem ztratila vědomí si po celé dva týdny nic nepamatuju. Vím to, ale z vyprávění ostatních.
Sanitka přijela do deseti minut. Hned se o mě postarali a zavezli do nemocnice. Tam mě z rentgenovali plíce a zjistilo se, že mám oboustranný zápal plic. Hned mi nasadili kapačku, antibiotika a odvezli na jipku. Tam nikdo nesměl jít. Frau dal vědět Verče a Zorovi a požádal Verču, aby to zavolala mému tátovi. Ten když se to dozvěděl, volal hned do nemocnice, kde se omluvil, že neví kdy přijede, protože je na služební cestě v Evropě, ale že se pokusí co nejdřív přijet. Uvedl tam jména Verči a Lawa, že těm dvěma mají říct veškeré informace, které by potřebovali vědět. Jejich jména si hned zapsali. Nikdo ke mně nesměl. Verča to hned dala vědět Lawovi i Shizuovi a Ichimu. Všichni se sešli v nemocnici. Frau tam čekal na Verču, že přijdou i ostatní s tím nepočítal. Lawa viděl tak nerad. Stačilo mu, že ho musel vídat ve škole.
,,Jak na tom Janey je?’’ zeptala se hned starostlivě Verča.
,,Nevím, nechtějí mi nic říct.’’ pokrčil rameny Frau. A spíš sledoval Verču, než ostatní. Na Lawa se ani nepodíval.
,,Co tu všichni chcete? Hledáte někoho?’’ zeptal se skupinky lidí doktor.
,,Jsme přátelé Jane, kterou jsem před pár hodinami přivezli. Nic o ní nevíme.’’ promluvila nejistě Verča.
,,Vy jste Verča Bičovská?’’ zeptal se pan doktor dívky.
,,Ano jsem. Proč?’’ zeptala se Verča nejistě. Zoro Verče stiskl ruku, aby jí dal najevo, že není sama.
,,Volal nám otec a oznámil nám, že neví kdy se vrátí, a že máme veškeré informace dávat vám slečno a nějaké Lawovi.’’ vysvětlil doktor všem. Lawa to velice překvapilo a nejen jeho, ale i Fraua.
,,A co jí je?’’ zeptal se hned Law, když se vzpamatoval. ,,Jmenuju se Law Trafalgar.’’ dodal, aby předešel otázce, kdo je.
,,Má oboustranný zápal plic. Má vysoké horečky a začíná blouznit. Je zázrak, že byla při smyslech tak dlouho. Nemuselo to dopadnout tak dobře. Žít bude, ale dost dlouho si tu pobude. Teď je na jipce, kam nikdo nesmí, ale tak za tři dny ji převezeme na normální pokoj. Kdy nebude potřebovat přístroje k podpoření k životu. Přijďte zítra, to možná budeme vědět víc, kdy ji budete moci navštívit.’’ odpověděl všem doktor. S těmi slovy se s nimi rozloučil a odešel.
,,To by chtělo něco ostřejšího.’’ poznamenal Shizu.
,,Mělo mi to dojít už ráno. Všimla jsem si, že není v pořádku.’’ začala si to vyčítat Verča. Všichni se odebrali ven z nemocnice.
Zoro objal Verču kolem ramen. Verča se na Zora podívala.
,,Nevyčítej si to. I mně to mělo dojít, když jsem ji ráno viděl. Jenže jsem si myslel, že to je dozvěna z toho včerejška.’’ řekl Verče a tím všem ostatním nasadil brouka do hlavy.
,,O čem je řeč?’’ zeptal se Ichinose.
,,To neřeš.’’ řekl Frau, kterému došlo, o čem Zoro s Verčou mluví. I Frauovi totiž došlo, že se Jane rozešla s Lawem jenom kvůli tomu, aby dala dohromady jejich bývalou partu.
,,Ty to víš?’’ divila se Verča a podívala se na Fraua.
,,Něco mi stačila říct, než ztratila vědomí.’’ řekl ledabyle Frau. Law měl něco ostrého na jazyku, ale radši si to rozmyslel, a dal jenom ruce v pěst.
,,Už půjdu. Zítra zase tady.’’ řekl nakonec Law. ,,Verčo, mohu s tebou mluvit?’’ zeptal se ještě Verči. Verča se podívala na Zora.
,,Jen jdi. Já už musím domů.’’ řekl Zoro Verče a políbili se. ,,Ozvu se ti.’’ dodal a vydal se na metro. Verča šla do čajovny s Lawem. Ostatní se vydali svou cestou domů.
Law by si nejradši dal panáka, i když plnoletý není, k 18.-ti let mu chyběli tři měsíce. Ale věděl, že Verča by si nedala a taky tušil, že by to nemuselo dopadnout dobře, tak se rozhodl pro čajovnu, ve které měli ještě otevřeno. Sedli si k oknu. Hned si objednali čaj a chvilku si dívali do očí. Verče to bylo nepříjemné. Ale pohledem neuhnula. Law si Verču přeměřoval ostrým pohledem. Trošku v něm panoval vztek. Nevěděl z čeho, ale měl ho.
,,Promiň.’’ náhle se omluvil Law Verče.
,,Za co?’’ divila se Verča.
,,Ale neřeš to.’’ mávl jenom rukou. Omlouval se za své chování. Jak se na ni mohl jenom zlobit? Pomyslel si Law. ,,Co se včera stalo?’’ zeptal se narovinu. Verča si upila z šálku čaje.
,,Vím pravý důvod vašeho rozchodu.’’ promluvila po chvíli Verča.
,,Řekneš mi ho, prosím? Tuším to, ale chci, aby mi to někdo potvrdil a Janey teď není schopna mi něco vysvětlit.’’ požádal Law Verču.
,,Chce navrátit naši partu zase dohromady.’’ řekla Verča Lawovi. ,,Jen to nikomu neříkej. Nechci, aby mi Jane už pak nevěřila a nic neřekla.’’ hned Lawa požádala.
,,Tak stupidní. Dalo se to řešit i jinak. Ne rozchodem, ale tušil jsem ten důvod. Neboj nic neřeknu.’’ slíbil Law Verče a pousmál se na Verču. Pak skoro v tichosti pili čaj. Law to zaplatil, když dopili a doprovodil Verču domů. Přeci se už stmívalo.
Druhý den všichni měli náladu pod psa. Ve škole se ignorovali, ale pak po škole, všichni šli do nemocnice. Vyhledali doktora. Hned si to k němu nahrnuli všichni, když ho zahlédli.
,,Pane doktore, jak to s Janey vypadá?’’ zeptal se hned Law. Ostatní čekali nedočkavě, co doktor odpoví.
,,Má stále vysoké horečky a blouzní, ale zítra ji můžete už navštívit. Převezeme ji na normální pokoj.’’ oznámil jim doktor. Všem se trošku ulevilo. Všichni byli na odchodu, jen Law se vrátil a chtěl si promluvit s doktorem osamotě.
,,Doktore smím s i s vámi o něčem promluvit?’’ zeptal se Law, když se za panem doktorem vrátil. Ostatní už odešli.
,,Jistěže, o co jde?’’ zeptal se pan doktor.
,,Chtěl bych Janey zaplatit nadstandard.’’ řekl Law svou prosbu.
,,Nebojte, o to se postaral už její otec.’’ usmál se doktor na Lawa.
,,Díky pane doktore.’’ poděkoval Law a usmál se na doktora. pak se rozloučil a odešel domů.
Druhý den po škole, hned všichni šli do nemocnice. Jane převezli na standard pokoj už dopoledne. Když se u ní všichni stavovali, byla vzhůru, ale nemluvila. I když všechny poznávala, i když viděla rozmazaně, přesto mlčela. Nevěděla co jim říct. A ani na to sílu neměla. Stejně do deseti minut zase Jane usnula. Všichni u ní byli a různě na ní mluvili. Law jediný mlčel a držel Jane za ruku. Byli u ní dokud je nevyhnali pryč. Law se na chvíli u Jane ještě zdržel. Jen na pět minut.
,,Janey moje. Nechci tě ztratit. Miluju tě.’’ šeptal Law a držel Jane za ruku. Jane se probrala.
,,Promiň…’’ bylo jediné co ze sebe dostala. Než Law odešel, políbil Jane na ústa. ,,Až se uzdravíš vše probereme. V klidu.’’ těmito slovy se s Jane rozloučil a odešel domů. Ostatní už byli dávno na cestě domů.
Týden utíkal velice pomalu. Otec Jane nemohl tak snadno se vrátit, ale byl v obraze. Mluvil po telefonu s Lawem, který mu dával informace, jak se Jane daří. Sice na tom Jane byla líp. Teda jak se to vezme. Antibiotika zabírala, ale Jane měla přesto vysoké teploty a mluvila z cesty. Hlavně říkala, promiň, neměla jsem to dělat, miluju tě. Lawovi, Verče, Zorovi i Frauovi bylo vše jasné. Ichimu a Schizuovi nebylo jasné, proč se Jane omlouvá. Nikdo jim to vysvětlovat nechtěl. Nikdo jim neřekl, pravý důvod rozchodu Jane a Lawa. Ale po tom týdnu, i když stále měla Jane horečky, tak klesaly, nemluvila z cesty a dokázala normálně komunikovat. Sice šeptala, ale přesto to dokázala. Ale jedna věc se přeci jen stala, když Jane ještě nebyla při smyslech.
Jane zase mluvila z cesty a jenom se omlouvala. Verča to psychicky nesnesla a zhroutila se. Zoro si všiml, že se Verča chvěje.
,,Verů, jsi v pořádku?’’ zeptal se Zoro Verči starostlivě.
,,Všichni za to neseme vinu, že je Janey v tom to stavu. Kdyby jsme se jenom nehádali a nerozpustili, tak by se to nestalo. Každý z nás na tom má svou vinu. Je to silný člověk, rozhodně silnější než já, ale i toto bylo na ni moc. Psychicky to nesnesla a zhroutila se. Dokonce kvůli tomu, abychom se vrátili k sobě všichni jako a stará známá parta, se rozešla s Lawem. Trpí tím. A my se rozpustili jenom kvůli lásce. Teď bych nejradši řekla pitomá láska, ale jsem za tu lásku ráda. Ale nesnesu pomyšlení, že někdo trpí. A Janey teď trpí za nás všechny. Jsme u její postele všichni a komunikujeme spolu. Jen když jsme mimo prostory nemocnice, tak se k sobě chováme jako cizí. Chtělo by to se nad sebou zamyslet. Kvůli tomu, že všichni jsou zamilovaní do dvou stejných osob a ty si vybrali své prince, se ostatní rozhádali, porvali a bůh ví co ještě. I já na tom nesu svou vinu. Ale nelituju toho. Byla jsem sobecká a ublížila vám dvěma, ale jsem ráda, že Zora mám. A u Janey je to to samé, ale je radši být pohromadě, proto se vzdala své lásky, kterou z celého srdce miluje. Jenom kvůli nám všem.’’ měla proslov Verča, při kterém jí tekly slzy. Zoro Verču držel za ruku. Po tomto proslovu nikdo nepromluvil ani slovo. Bylo vidět, že se nad sebou zamysleli. Po tomto proslovu se Verča zvedla i se Zorem a oba se s Jane rozloučili a odešli. Po chvíli se zvedl Shizu i Ichi najednou a oba se rozloučili a odešli. Ještě u Jane zůstal Law a Frau.
,,Hele Lawe můžeš na chvíli ven?’’ zeptal se po chvíli ticha Frau. Law se na Fraua podívala příkývl. Oba odešli před nemocnici.
Oba stáli na proti sobě. Law čekal to nejhorší, ale byl připraven se kvůli Jane porvat. I když po proslovu Verči věděl, že tím i on ubližuje Jane, kterou miluje. A nikdy by jí nechtěl ublížit.
,,Hele, Verča má pravdu. Kdyby nebylo našich hádek, kvůli lásce, tak jsme stále všichni spolu. Kdyby mi někdo řekl, že se s někým pohádám a usmířím se s nimi, až když jeden z nás na tom bude zle, vysměju se mu. Ale stalo se to skutečností a věřím tomu. Tím chci říct, že se ti omlouvám. Přátelé?’’ omluvil se Frau Lawovi. Law toto nečekal. Ale nabízenou ruku na usmíření přijal.
,,I já se Omlouvám. Ale spíš by jsme se měli oba omluvit Janey. Té jsme ublížili nejvíce.’’ souhlasil s Frauem Law.
,,Máš pravdu. Až se probere a bude při smyslech, což doufám, že bude brzy, tak se jí omluvíme. A to všichni. Dokopu k tomu i ty dva tvrdohlavce.’’ tím měl na mysli Ichiho a Shizua.
,,S tím ti pomohu.’’ přislíbil pomoc Law. Ale to nebylo zapotřebí. Ještě ten den se ti dva sešli s Verčou a Zorem a vše si vyjasnili. Usmířili se. Jen všichni museli čekat až nastane den, kdy Jane bude při smyslech a bude moci vidět všechny dohromady.
Po dvou týdnech co jsem byla mimo jsem se probrala tak, že jsem vše vnímala. Dokázala jsem i komunikovat. Když jsem otevřela oči a než se rozkoukala, cítila jsem, jak mě někdo drží za ruku. Když jsem se podívala, kdo to je, tak to byl Law, ale nebyl tam jediný. Byli tam i ostatní a všichni se usmívali.
,,To sním?’’ dostala jsem ze sebe. Všichni se zasmáli.
,,Ne nesníš. Je to opravdová realita.’’ usmál se a řekl Frau. ,,Něco ti chceme říct.’’ pokračoval. Frau se podíval po ostatních.
,,OMLOUVÁME SE.’’ vyřkli všichni najednou. Byla jsem překvapena. Chtěla jsem se posadit. Law mi pomohl.
,,To...myslíte vážně?’’ dostala jsem ze sebe. Po tvářích mi tekly slzy.
,,Ano myslíme. Už jsme se všichni usmířili a dali dohromady, jak sis přála. Vše jsme si v klidu vyjasnili.’’ přikývl Frau. Law mi začal stírat slzy, které mi tekly proudem.
,,Nikdy bych si nepomyslel, že nás spojí dohromady vážné onemocnění nejlepšího přítele.’’ řekl Shizu.
,,Teď necháme vás dva osamotě a až se uzdravíš, všichni to oslavíme.’’ rozhodl Frau. Všichni se se mnou rozloučili, až na Lawa, ten zůstal na místě a držel mě stále za ruku. Když všichni odešli, chvíli panovalo ticho.
,,Lawe...Promiň…’’ dostala jsem ze sebe.
,,Kdo by se tu měl omlouvat jsem já. Byl jsem hlupák a nevšiml si, že rozpuštěním party tolik trpíš. Promiň.’’ omluvil se mi Law.
,,Ale i já se mám co omlouvat. Dala jsem ti kopačky….’’ vysvětlila jsem.
,,Já to nebral vážně. Tušil jsem to tak trochu.’’ usmíval se Law. ,,Ale už to neřešme.’’ dodal a stále se usmíval. Já se na Lawa taky usmála. Poté jsem usnula. Nakonec jsem se úplně vyléčila. Poté co mě propustili z nemocnice do domácího léčení u nás bydlel na pár dní Law. Byl domluven i tátou, kterého jen tak nepustili a musel pracovat. Ostatní mě každý den chodili navštěvovat. Až když jsem byla úplně fit oslavili jsme to v čajovně. Oslavovali jsme návrat staro-nové party. Od té doby jsme všichni spolu šťastní i veselí. A i když po roce nás Frau opustil, protože odmaturoval, byl s námi stále ve styku. A tak to zůstalo až do naší smrti. Přátelé na život a na smrt.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
