Noční můra
Informace:
Pairing: Sebastian x Ciel
Anime: Kuroshitsuji
Asi jsem na Ciela moc zlá, no to je ta láska, nemůžu za to že je strašně sladký a přímo zrozený k týrání :3
Jako obvykle byl Ciel ve své pracovně. Na stole měl hromadu netknutých papírů. Seděl a hrál si s figurkami ze šachovnice. Zase přemýšlel nad nesmyslnými rozkazy, kterými by mohl zaúkolovat svého komorníka. Vždy mu totiž přichystal něco speciálního aby nevyvázl bez škrábnutí. Líbila se mu představa, když si Sebastian ošetřoval své rány. Čekal až mu komorník přinese čaj. I Sebastian rád trápil svého pána tím, že jej nechával dlouho čekat.
Když se ozvalo zaklepání vyzval chlapec sluhu, vešel. "Zde je váš čaj bocchan." řekl komorník s klidným hlasem a podivným úsměvem jako by měl něco v plánu. Přistoupí blíž ke stolu a podá Cielovi šálek.
"Voní hezky..." odpoví chlapec, když si přičichne k čaji a poté se napije. Stoupnul si a přešel k oknu, jenže v tu chvíli se Ciel začal dusit, nemohl dýchat, marně lapal po dechu, až se mu nakonec úplně setmělo před očima. Upustil čaj a spadl na zem. Sebastian ho na poslední chvíli chytil. "Teď si budeme hrát...bocchan." řekl si pro sebe démon s ďábelským širokým úsměvem. V náručí zvedá Ciela a odnáší ho neznámo kam.
Když přišel Ciel k sobě, měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Marně se snažil upnout k myšlenkám, aby byl nějak při smyslech. Jen mírně pootevřel oči a opět se mu před nimi setmělo. O den později přišel mladíček opět k sobě. Otevřel pomalu oči, první co spatřil bylo světlo jež osvětlovalo bílou místnost. Pomalu se snažil rozhlédnout kolem sebe. V místnosti nebyla žádná okna, jen jedny dveře. Ležel na posteli a ruce měl spoutané podél těla koženými pásy. Dokonce i nohy i měl přivázané. Chtěl se posadit, ale díky tomu, že byl připoután nemohl. Vyděsil se a snažil se z nich dostat, škubal sebou, ale k ničemu to nebylo. Prudce otočil hlavou, všiml si malé skříňky a židle u postele, nebylo na nich nic zvláštního. Chtěl křičet, jenže byl tak zesláblý, že nemohl ani mluvit. Jeho tělo ho zrazovalo. Měl strach, nevěděl kde je, ani co se to děje.
Otevřeli se dveře, Ciel k nim pohlédl a nevěřil svým očím. Spatřil Sebastiana oblečeného celého v bílém a v rukou nesl malý tácek, na kterém byly podivné pilulky a injekční stříkačka s dlouhou jehlou.
"Tak jste se konečně probral...bocchan." řekl klidným hlasem a přistoupil blíž k posteli. Položil tácek na skříňku a sedl si na židli. "Musíte mít žízeň." dodal a nalil do sklenice vodu. Podepřel chlapci hlavu a počkal až se napije. Vzal sklenici a položil ji zpět na skříňku. Ciel si ani nevšiml, že zmíněné tabletky, vhodil do sklenice a poté co se rozpustili mu podal vodu, kterou vypil.
"Co... co se to děje? Kde to jsem?" zeptal se nervózním a velmi zmateným hlasem Ciel. "Rozvaž mě Sebastiane!" vykřikl hned následně když mu jeho komorník neodpověděl. "Tohle není... legrace...!" dodal s těžkým povzdechem jakoby se mu zadrhl hlas.
Sebastian ho ignoroval, podal si injekční stříkačku, podíval se na jehlu a jen se usmál. Naklonil se k Cielovi, odkryl mu límec sněhové bílé košile, kterou měl na sobě a nasměroval jehlu přímo ke krční tepně. Modrovlásek se chtěl bránit, jenže nemohl. Díky těm práškům byl příliš slabý nedokázal se ani pohnout. Po tvářích mu steklo několik slziček. "Se... Sebastiane... přestaň...co to děláš?" ptal se mladíček, ale jeho komorník mu vůbec neodpovídal. Nikdy předtím se tolik nebál jako teď.
"Ššš... zavřete oči bocchan, bude to jen chvilka." zašeptal Sebastian modrovláskovi do ucha a vpichnul mu neznámou látku. Cielovi se znovu v hlavě rozleželo prázdno.
Když potřetí přišel k sobě byl celý svlečen, připoután k lůžku nemoci se bránit a křičet. Sebastian stál kousek opodál. Přistoupil blíž k Cielovi, na chvíli se zastavil, aby si ho prohlédl. Povolil mu pásy, které ho svazovali. Kleknul si na to malé tělíčko a obrátil si jej rovnou na břicho a rukou mu svíral a laskal mladíčkovu chloubu. Ciel byl jako omámený, nedokázal vnímat naprosto nic, co se dělo, ale Sebastianova slova slyšel, vnímal je dobře, ta slova "Je čas na vaši léčbu, bocchan..."
Doktor roztáhnul svému pacientovi nohy od pořádně od sebe. Jednou rukou pečoval maličkému o mužství a druhou si ho pečlivě připravoval ke vstupu do něj. Prsty jej roztahoval jak jen to šlo, i když se Sebastian bavil a užíval si to nechtěl mu nijak ublížit. Po pečlivé dostatečné přípravě si nastavil jeho tělíčko do přijatelné polohy a následně do něj prudce vstoupil. Cielovi vytriskli slzy z očí, když pocítil ostrou pronikavou bolest. Při každém Sebastianově přírazu zrychleně a hlasitě vzdychal. Snažil se tlumit bolest hlubokými nádechy a výdechy, ale nešlo mu to, dýchal příliš rychle, nepravidelně. Jeho tělo se prohnulo v zádech ve chvíli, kdy dosáhl svého vrcholu, ale démonovi nebo spíš doktůrkovi to nestačilo. Začal přirážet rychleji a silněji. Teprve až po uplynulé hodině dosáhl svého orgasmu i on a udělal se vnitra modrovláska. Černovlasý muž vystoupil z těla svého pacienta. Očistil jej od spermatu a oblíknul mu košili. Poté ho připoutal zpět a nechal ho odpočívat, Uklidil místnost a odešel.
S hlasitým a vyděšeným výkřikem se slzami stékajících po tvářích se Ciel probudil ze své noční můry. Byl ve své ložnici, v noční košili a mohl se hýbat jak chtěl. "Cože... byl to jen sen?!" ptal se zmateně sám sebe. Když v tom okamžiku do pokoje vtrhl Sebastian, "Co se děje bocchan? Jste v pořádku?" Otáže se velmi vyděšený komorník svého pána. Hned si všimnul Cielova obličeje, který byl uslzený a plný strachu a zmatenosti. Položí mu svou dlaň na čelo a poté hned zpět na polštář, aby ležel.
"Máte horečku bocchan, odpoledne jste prodělal další astmatický záchvat..." když to Sebastian dořekl odešel do koupelny pro další studené obklady. Vrátil se až po několika minutách s novými obklady pro Ciela apoložil mu je na čelo.
"Byl to jen sen, jen noční můra..." zamumlá si pro sebe chlapec, zavírá oči a pomalu usíná.
Kdo ví, co se mu bude zdát tentokrát...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
