Anime World CZ/SK - Příběhy

Rukou naznačil pohyb, že je to v pohodě, že si mám deku nechat. Nasadil si kapuci a zalehl do vlhké, zarosené, zelené trávy. Přímo na čerstvé sluneční paprsky.

Za pár minut jsem z jeho strany slyšel jen pravidelné oddechování.

Musel být velice unaven. Usmál jsem se a zakryl jsem se dekou. Opřel jsem se o klád kde jsme ještě před chvílí seděli.

Usnul jsem.

 

 

 

 

 

,,Ach!" Vykřikl jsem z náhlého násilného probuzení. Někdo mě vzbudil nepříjemným trhnutím a než jsem se nadál, u mého hrdla se usídlila břitva ostrého měče.

 

*Pohled Celeba*

 

Uslyšel jsem jemné praskání větviček poházených kolem našeho provirozního tábora. Pootevřel jsem jedno oko, abych se ujistil, zda to bylo jen nějaké, zatoulané, divoké zvíře, které ucítilo pach salámu. Nikde nic nebylo. Tak jsem aspoň zkontroloval Templáře.

V klidu spal na zemi před kládou, která nám sloužila jako lavice k sazení. Vypadal tak bez mocně, natož, že to byl velmi silně, a určitě dobře vycvičen pro boj a zabíjení.

Pousmál jsem se, a chystal se zase přemístit do říše snů. Najednou mi však někdo zacpal pusu smradlavou a špinavou rukou. Vytřeštil jsem oči,dalo by se říct, že i hrůzou, ale na venek jsou se pokoušel vypadat v klidu, před sebou jsem uviděl mladého, vzrostlého chlapce, který měl přes sebe roztrhaný, hnědý hábyt. Měl blonďaté, mastné vlasy, které mu lezly do modrých očí. Hádal jsem na osmnáct let. Určitě né více. Jak jsem si prošel celého debila, který se odvážil mě vůbec přidušovat, tak jsem se rychlým škubnutím, a mírným pocítěným uvolnění napadačovi síly, podíval směrem, kde ještě před nějakou tou chvilkou ležel mírumilovně Templář.

,,Tem-ugh-pláři!!" Zvolal jsem skrz toho debila prsty. Viděl jsem jen. Jak komplice toho špinavého blonďáka drží meč u mého Templáře. Myslel jsem si, že jsou jen dva. Ale slyšel jsem silné, neklidné řechtání mého mohutého koně.

Najednou, ale řechod přestal.

Zabili.

 Zabili mého koně. Cítil jsem, jak mi nečekané ticho od řechtání, dupotu a pokvílení trhá srdce. Neměl jsem ale čas pro smutek. Musel jsem jednat.

,, Kde máte peníze ?!" Zavolal jeden, asi vrah mého koně. Špinavý blonďák mi povolil ústa, abych mohl odpovědět.

,, Ž-ž… žád-né… Ne-nemá-me…" Křičel jsem prsty odporného Blonďáka.

,, Nelži !" Zaječel jeden, ten, který držel Templáře, a který mírně přitisl studené železo blíž k jeho krku.

Viděl jsem pohled Templáře. Z najednou odhodlaného rytíře, tam bylo malé dítě, které se bálo a mělo v očích slzy. Slzy strachu. V očích mu jiskřilo. Ostré železo se mu pomalu zarývalo pod kůži, a zpouštělo pod sebe malé, rudé potůčky krve. Ústy naznačoval, jakoby mi šeptal "Pomoz mi, prosím…". Jeho tváře lemovaly potůčky slz, a mírně se natřásaly pod každým jaho vzlykem. Jeho tmavě hnědé oči byly v červených lázních od silného breku.

Musel jsem. Musel jsem mého Templáře zachránit. Stejně jako jsem to udělal na té louce.

 

Po chvilce výměn pohledů s Templářem jsem sebral všechny síly na to, abych mohl přehodit lehkého, ani né tak silného smradlavého blonďáka z mého trupu.

Vymrštil jsem obě ruce na ty jeho, které mi držel na ústech, a máchl jsem s něma tak, aby blonďák rozpažil. Tím jsem vyžil pár sekund jeho nepozornosti, a vytasil jsem z rukávu schovanou, velmi ostrou "Tajemnou čepel" a zapíchl jsem ji přímo do hrdla zmateného, špinaveho blonďáka. Jeho krev mi potřísnila hruď, a též obličej plný nenávisti.

,,Adrienne!" Zavolal ten parchant, co mi zabil koně.

,,Denielle! Drž toho čuráka pevněji!" okřikl se po dalším zmrdovi, který mi věznil Templáře. Ten jen kývl, a učinil, jak jeho kamarádíček řekl.

Odhodil jsem mrtvé tělo blonďáka a rychle se zvedl a šel naproti tomu "hlavnímu" šéf-kreténovi. Zrzek. Hnědé oči. Nechutný, popálený obličej. Odplyvl jsem si, a čekal na zrzka dokud se ke mně nepřiblížil tak na metr. Běžel přiti mně s dýkou. Jak dětinské.

Když se napřáhl, a chystal se mě "jakoby" zabodnout, rychle jsem se zkrčil a podkosil jsem mu rychlostí světla, a otočkou na druhé, pokrčené noze nohy. Ten se zřítil jako zhnilá švestka k zemi. Jeko velmi, velmi zhnilá prolezlá červama, hnusná švestka.

Když ležel na zemi, vymrštil jsem se na něj, a ohnal se stejnou čepelí, jako na teď už mrtvého, smradlatého blonďaka. Sedl jsem si na jeho bedra a levou rukou jsem si jeho hlavu zvedl zrzavými vlasy.

,,Arghh!" Zařval. Naposledy. Podřízl jsem mu krk a bezcitu pustil jeho hlavu zpět na zem.Najedou se jeho hlava ocitla v kaluži vlastní, rudé krvi, které stále přibývalo. V mojí ruce mi zbylo pár, jeho ohnivě zrzavých vlasů. S znechucením jsem si je otřepal o svůj bok a pomalu se blížil ke smradovi, který držel mého Templáře.

,,S-s-stůj!" Vydal ze sebe koktavě. Já se stále klidným krokem blížil k němu, a k mému ubrečenému Templáři. Rozklepaly se mu kolena a ruka s mečem, který tím pádem pomalu sjížděl po Templářově krvavém krku. Rozběhl jsem se. Odrazil jsem se přesně před ním. Jen jsem viděl, jak jeho oči byly vykulené strachem.

,,Stů-"Nestihl to ani doříct a hned jsem ho zabodl přesně mezi oči. Ostrá čepel se mu hladce ponořila až k mozku. Pod náporem mého těžkého těla mu sjel meč a propíchnul Templáře zkrz rameno.

,,Ahhgh!" Zařval bolestí Templář. Jak jsem dopadl s mrtvím tělem na zem, hned jsem se otočil na Templáře.

 

*Pohled Marca*

 

Viděl jsem jen jak Celeb nademnou propíchává mého nepřítele mezi oči. Bohužel mi protivníkuv, velice tupý meč pod náporem Celebova těla zarývá do mého ramene. Ale tak nešikovně, že mi projel srkz rameno, a objevil se až v podpaží.

 

Lehl jsem k zemi.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.