Sen
Informace:
Yey zase něco krátkého ;) :D příjemné čtení :D
Stála tam v tom dešti bosá a usmívající se. Přišel jsem k ní a nabídl jí deštník, jen ho odstrčila drobnou ručkou. ,,Děkuji pane Alexi" zašeptala medovým hláskem. ,,Jak znáš mé jméno?" Nechápavě jsem se na ní podíval.
,,Já znám každého na celém světě" pohladila mou tvář na které zůstaly kapky. Tak chladný dotek jako ručka panenky. Jako by nežila.
,,Jak je to možné?"
,,Protože žiji s každým z vás. Jsem každý večer vedle vaší postele a šeptám vám příběhy které se vám odehrávají v mysli." nechápal jsem její slova.V mé hlavě vířilo tisíce otázek. Ale ona dál mluvila a já jsem naslouchal.
,,Někteří mně nenávidí jiní zase miluji. Jsem tu pro každého od prvního nádechu až do posledního. Jsem únik z reality když lidé spí."
Její slova mi v mysli poletovala jako ptáci kteří byli vystrašeni kočkou. Proč její slova zní tak chladně a bez citů? Je snad z porcelánu? podobné otázky jsem měl na jazyku ale nedokázal jsem je vyslovit. Pomalu jsem se dotkl její tváře, i ta byla tak chladná. Položila svou dlaň na mou ruku.
,,Tak teplá...." zašeptala do ní. Její dech se mi zabodl jako tisíc jehel do kůže.
,,brzy se setkáme" usmála se a pustila mou ruku ,,Ale asi mně nepoznáš" pomalu docházela než se mi stihla ztratit vykřikl jsem otázku ,,Kdo jsi?!"
Otočila se na mně její rty se pohybovaly do slova snad říkala sen? pak mi zamávala a její drobná postava zmizela v dešti.
O té doby tam chodím pořád ale nikdy jsem jí už neviděl. Ale jestli říkala pravdu tak je se mnou každý den. Jako s každým z nás. Pro každého má jinou podobu ale vždy to byla ona co nás dováděla do světa snů a zase nás pouštěla ven když nám ráno zazvonil budík. Poslušně na nás čekala až se vrátíme a lehneme si do postele, zavřeme oči, celá natěšená nás zase vzala do světa snů....
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
