Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Návrh

Přistáli jsme na ostrova Sabaody. Každý si šel po svých. Jenom Franky, Sanji a Usopp hlídali loď. Já a Zoro jsme se šli projít. Podle madrovníku jsme věděli, kdy kotvíme. Jenže se nám tam připletla bublina a místo 71 jsme tak viděli 1. Procházeli jsme se a povídali jsme si. Koupili jsme si sake a cestou popíjeli. Po nějaké době jsme se rozhodli se vrátit na loď. Začali jsme hledat madrovník 1. Cestu na nás dva zaútočili tři lovci pirátů, ale na nás neměl žádný. Hned jsme je pobili a sami a dobrovolně nám řekli kudy se dostaneme do madrovníku 1. Poradili nám a my vyrazili. Jenže ani jeden z nás není žádný přeborník v orientaci v terénu. Zoro neví kde je pravá a levá. To já zas jo, ale jinak jsme na tom stejně. Znovu jsme se objevili u tě tří. Nějakým způsobem jsme se vrátili. Už jsme jim chtěli dát zase zavyučenou, když se ozvalo.

,,Zoro, Janey….’’ hlas patřil Luffymu, ale když jsme se ohlédli, tak jsme nikoho neviděli. V tom mě a Zora někdo čapl kolem pasu. Vzlétli jsme. Já přistála na Zorovi.

,,Já tě zabiju…’’ zanadával Zoro.

,,Promiň.’’ omluvil se s úsměvem Luffy.

,,Zoro, promiň, ale musím se tě držet, jinak bych spadla.’’ omluvila jsem se Zorovi a držela ho za kalhoty. Zoro nic neříkal. Po chvíli jsme byli na madrovníku 1. Luffy se opřel do řidiče, aby přistál. No přistání se nepovedlo, tak jak mělo. Vlétli jsme do aukční síně, kde se prodávali otroci. Při nebezpečném přistání jsem se neudržela a pustila se Zora. Odlétla jsem pěkně daleko. Přistála jsem mezi diváky. Ani nevím komu jsem to dopadla pod nohy. Hned jsem se postavila na nohy.

,,Luffy, já tě zabiju!’’ procedila jsem skrz zuby. Hned jsem byla na nohou, a když jsem zjistila, co se děje s naší novou kamarádkou, mořskou pannou Keimi, tak jsem jí hned běžela na pomoc. ,,Ukliď tu zbraň, nebo je po tobě.’’ řekla jsem hrubě ženě, která patřila k Tenryubitům. Otočila se na mě.

,,Jestli neodejdeš je po ní!’’ řekla mi ta dívka. Už jsem se chystala na ni zaútočit katanou, když zazněla obrovská síla. Žena padla k zemi. Všimla jsem si staříka. Nevěděla jsem kdo je, ale něco mi říkalo, že je na naší straně. Přešel ke mně a ke Keimi. Podíval se na její krk.

,,Odstup.’’ přikázal mi muž. Nevím proč, ale poslechla jsem a o několik kroků odstoupila. Katanu jsem měla stále v ruce. Muž nastavil ruku ke krku Keimi a druhou stranou. Zazněla menší výbuch a náramek z krku Keimi zmizel. Nic se jí nestalo. Hned jsem zase byla u nich a katanu jsem uschovala.

,,Keimi nasedni mi na záda.’’ řekla jsem Keimi. Ta se na mě podívala.

,,Ale…’’ začala protestovat.

,,Poslechni ji.’’ řekl ten muž. Keimi se chystala mě chytnout, když se ozval Franky.

,,Naše….’’ nedořekl. ,,Je mohu hledat a zbytečně.’’ dodal, když se vzpamatoval.

,,Kdo jste?’’ zeptal se Luffy muže.

,,Raylight. Odneseme je do putyky, potřebují ošetřit.’’ odpověděl muž. Vzal na záda Hachiho.

,,Já vezmu Keimi.’’ řekl Franky a byl hned u nás. V tom se objevili mariňáci. Luffy a dva piráti zmizeli. My ostatní začali bojovat proti mariňákům. Znovu jsem tasila katanu. Bojovala jsem s katanou, ale i pěsti a kopy jsem rozdávala. Boj trval trošku dýl, protože mariňáků bylo hafo. Ani nevím jak, ale všichni, kteří bojovali proti mariňákům taky, byli fuč. Porazila jsem posledního mariňáka a běžela jsem ven.

 

Venku bylo několik mariňáků, jinak nikdo. Věděla jsem, že Luffy s ostatními utekli, aby zachránili Hachiho s Keimi. Mariňáci začali na mě útočit. Chvíli jsme spolu bojovali. Jenže mariňáci si uvědomili, že na mě nemají, tak zdrhli. Jejich velitelé byli fuč, tak radši se schovali. Jenže kam se teď vydat?  Vrtalo mi hlavou. Nevěděla jsem jestli se vydali na pravou, nebo levou stranu. Nakonec jsem se rozhodla pro pravou stranu. Bohužel tu špatnou.

 

Běžela jsem s katanou v ruce. Slyšela jsem další boj. To snad nemá konce. Pomyslela jsem si. Jenže když jsem tam doběhla, tak proti Shichibukacovi Kumovi bojovali dva piráti s posádkou. Pro mě cizí. Po Luffym a zbytku ani památka. To mi ještě chybělo. V tom ten Kuma si mě všiml a svým paprskem na mě zaútočil. Stačila jsem jen tak tak uhnout. Oba piráti se podívali, kam Kuma míří. Pak si mě všimli.

,,Tady něco nesedí.’’ procedila jsem skrz zuby.

,,Mugiwara tu není.’’ řekl posměšně červeno-vlasý pirát.

,,No a? Tak vám aspoň pomohu.’’ ušklíbla jsem se a přiskočila k nim. Toto není pravý Kuma. Snad není s Luffym. Zoro by to nepřežil. Strachovala jsem se. Druhý pirát vytvořil prostor a svou katanou chtěl zaútočit, ale Kuma na něho zaútočil paprskem. Všichni jsme museli uskočit.

,,Nepleťte se mi do toho.’’ procedil na mě a toho piráta ten červeno-vlasý pirát.

,,Už jednou jsem ti řekl, že tě nebudu poslouchat, Eustaci.’’ řekl s úšklebkem pirát v kloboučku. Měl hluboký hlas.

,,A já poslouchám jen svého kapitána a ne tebe.’’ řekla jsem a už jsem znala jeho jméno. Ale musela jsem být ve střehu. Kuma se chystal znovu zaútočit. Postřehla jsem si jeho slabiny. Když v tom zaútočil rukou. Všimla jsem si, že nemá na rukou tlapky. Zarazila jsem se. ,,Ale….to je…’’ nedořekla jsem. Poznala jsem, že se jedná o pacifistu, o kterém se zmiňoval Kuma na ostrově Thriller Barku.

,,Pozor:’’ křikl ten pirát v kloboučku. Rychle jsem se vzpamatovala a stačila jen tak tak uhnout. Dopadla jsem na břicho. Hned jsem byla špinavá.

,,Do prdele.’’ zaklela jsem. Rychle jsem se postavila. ,,Potřebuju od jednoho z vás dvou pomoc.’’ otočila jsem se naty Eustase a piráta v kloboučku.

,,Pche, já ti nepomohu.’’ ušklíbl se Eustas.

,,O co jde?’’ zeptal se pirát v kloboučku.

,,Potřebuju, aby si ho zaměstnal. Vím, jak na něho zaútočit.’’ vysvětlila jsem a rychle uhnula před dalším útokem.

,,Jen, pojď si pro mě.’’ zakřičel pirát v kloboučku na pacifistu. On vážně mi pomůže? Podivila jsem se. Ale hned jsem se soustředila. Pirát v kloboučku chtěl použít další prostor svou silnou ďáblova ovoce. Pacifista se na toho piráta v kloboučku zaměřil. Já se rozeběhla proti pacifistovi. Pirát v kloboučku uhnul další ráně od pacifisty.

,,Kryj si záda Kumo.’’ procedila jsem skrz zuby a několikrát po něm sekla. Objevilo se jeho kybortické tělo. Eustas taky zaútočil svou silou ďáblova ovoce. Pacifista se vzapamatoval, ale svými světelnými útoky útočil na vše kolem sebe. Eustas pacifistovi zasadil poslední ránu. Po té jeho ráně se nevzpamatoval a ležel na zemi.

,,Tak já se s vámi loučím. Příště tak mírnej nebudu.’’ řekl Eustas a se svou posádkou odcházel pryč. Já se chtěla vydat za Luffym a ostatními.

,,Jsi v pohodě?’’ zeptal se mě pirát v kloboučku. Otočila jsem se na něho.

,,Jo, jsem. Poradil by si mi, kudy se Slamáci vydali?’’ požádala jsem ho znovu o pomoc.

,,Odvedu tě tam.’’ odpověděl mi. Usmála jsem se na něho.

,,Ale kapitáne…’’ protestoval lední medvěd.

,,Klid Bepo, hned zmizíme.’’ uklidňoval medvěda pirát v kloboučku. Hned jsme vyrazili na cestu.

Já šla za pirátem v kloboučku. Byla jsem mu vděčná za dvojitou pomoc.

,,Hele...eh...díky za pomoc.’’ dostala jsem ze sebe. Nevěděla jsem, jak ho mám jmenovat.

,,Law. Law Trafalgar. A není zač.’’ představil se mi

,,Jane Mizuki.’’ taky jsem se mu představila. Poté jsme šli mlčky.

 

Došli jsme na břeh vody. Byla tam naše loď, ale jinak nikde nikdo. Nejspíš šli do toho hostince. Někdo se přibližoval.

,,Někdo jde.’’ řekla jsem šeptem.

,,Vím.’’ pošeptal Law.

,,Jdeme na naši loď.’’ zašeptala jsem. Všichni jsem tam vyskočili a schovali jsme se.

 

Lehli jsme si a mlčeli. Doufali jsem, že si nás nikdo nevšimne. Slyšeli jsme hlas, který jsme poznali. Patřil Kumovi. Druhý hlas jsem nepoznala.

,,Co si s nimi udělal?’’ zeptal se něčí hlas. Ani nevím jestli patřil muži nebo žene.

,,Někam na příkaz. Jsou odděleni. Ale žijou. Víc neřeknu.’’ řekl Kuma. Hned jsem si zacpala pusu svou vlastní rukou a doufala , že si toho nikdo nevšimne. Že neudělám nějakou chybu.  Naštěstí sem nic nepodnikla a hlasy po chvíli utichli. Vykoukla jsem, maličko, abych viděla jestli je vzduch čistý. A byl. Postavila jsem se na nohy. Law a jeho posádka mě napodobila. Law mě pozoroval chvíli. Bylo vidět, že o něčem přemýšlí.

,,Nevím kde je tvá posádka, ale my musíme rychle zmizet. Dám ti návrh. Můžeš se k nám přidat, nebo tu zůstat. Ale myslím to tak, že se k nám přidáš napořád.’’ řekl Law a zahleděl se mi do očí. I já se mu dívala do očí. Nadechla jsem se a vydechla.

,,Dobrá beru to.’’ souhlasila jsem s Lawovým návrhem, aniž bych věděla proč.

,,Dobře a teď na loď.’’ rozkázal. Vydala jsem se za Lawem a jeho posádkou. Jejich loď, ponorka nebyla od té naší lodi nějak extra daleko. Naskočili jsme na loď a do podpalubí. Loď se rozjela a vzápětí ponořila do vody. A tak započalo mé dobrodružství s Lawem a jeho posádkou.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.