Chata v horách - 5 kapitola - Rybník, 2 část
Informace:
Omlouvám se za pravděpodobné chyby :D
Když jsme dorazily na chatu, večeře už byla na stole. Všichni jsme se nasnídaly a vydaly se do svých pokojů. Yuko mi oznámila, že až do noci bude u Moe. Nevadilo mi to, aspoň se můžu učit. V pokoji jsem si sedla na postel a vytáhla si učebnice. Učení jsem po půl hodině vzdala. Vůbec jsem se nemohla soustředit. Poořád jsem musela myslet na to, co se stalo v lese. Z mých myšlenek mě vyrušilo zaklepání na dveře.
,,Dále."
Dveře se otevřely a vešel Shiro.
,,Můžu?" Usmál se na mě a zavřel za sebou dveře.
,,Stejně už jsi tu." Ušklíbla jsem se.
,,Kde je Yuko?" Rozhlédl se po pokoji.
,,Šla k Moe. Potřebuješ něco?"
Shiro se na mě vážně podíval. Přešel místnost a sedl si na postel vedle mě.
,,Víš proč jsem byl v tom lese s Yuko?"
Hlavu měl sklopenou, proto jsem mu neviděla do tváře.
,,Řekla jsem ti, že je mi to jedno."
Shiro mě ignoroval a pokračoval : ,,Když jsme byly u rybníka už nějakou dobu, Yuko někdo zavolal. Když se podívala kdo jí to volá, zbledla jako stěna. Pak začala brečet. V tu chvíli stál jsem vedle ní jenom já, proto jí nikdo jiný brečet neviděl. Začala se mi omlouvat, že neví proč brečí a stírat si ty slzy. Vzal jsem jí za ruku a zatáhl jí do lesa. Nechtěl jsem po ní, aby mi to vysvětlila, ale věděl jsem, že se potřebuje sklidnit. Pak jsme se jenom mlčky procházeli, než se uklidnila. Pak se mi znova omluvila a něco mi řekla..."
Podíval se na mě a zadíval se mi do očí.
,,Co ti řekla?" Zeptala jsem se ho. V krku mi vyschlo a scvrkl se mi žaludek. Bála jsem se, že mi odpoví to, čeho se bojím.
,,Řekla : To byl ON! Takeo."
Svět se o kolo mě zastavil. Přesně toho jsem se bála. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se zklidnit. Ale moc se mi to nedařilo. Celá jsem se chvěla a začali mě pálet oči.
,,Já... Já..." Vykoktala jsem. ,,Omluv mě." Dostala jsem ze sebe a rychlostí blesku jsem vyběhla z pokoje. Potřebovala jsem na čerství vzduch. Když už jsem byla venku, z očí se mi vykutáleli první slzy. Spadla jsem na kolena a začala jsem brečet.
,,Potřebuješ se projít." Slyšela jsem za mnou Shira. Vůbec jsem nevěděla, že šel za mnou. Nečekal na mou odpověd, zvedl mě a oprášil od sněhu. Potom mě chytil za ruku a táhl mě za sebou do lesa.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.



