Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Biologická matka

Uběhl půl rok a blížili se jarní prázdniny. Chtěla jsem je trávit u babičky a dědy. Jenže se měl vrátit otec, tak jsem oželila návštěvu babičky s dědou. Chtěli jsem trávit volný čas spolu, i když učit se jsem měla v plánu. V prvním pololetí jsme všichni měli jedničky a dvojky. Každý se učil. Já, Verča a Zoro jsme se učili společně v jedné kavárně, když to bylo zapotřebí. Ale nikdy jsem u Verči nebo Zora nebyla a oni u mě taky ne. Jinak když jsem na víkendy jezdila za babičkou a dědou, tak jsem jezdila vlakem s Lawem. Dost jsme se sblížili a já začínala v jeho blízkosti cítit teplo u srdce, bušení srdce a mravenčení v žaludku. Když jsem si vzpomněla, jak se cítí Verča při blízkosti Zora, došlo mi, že jsem se zamilovala. Poprvé v životě jsem se zamilovala. Verče jsem se o tom zmínila. Jednou mi řekla, že si to myslela, ale jistá si nebyla. Jako jediná věděla, že jezdím s Lawem domů. Bydlel o tři stanice dál od Osaky. když se v neděli jezdilo domů, tak jsme se setkali v kupéčku. Celou cestu jsme si vždy povídali. Jednou jsem usnula na jeho rameni, když jsme museli sedět vedle sebe. Jinak sedíme naproti sobě.

 

Když nastaly prázdniny, tak jsme trávili hned první den s otcem při hraní videoher. Že plánuje pro mě překvapení to jsem nevěděla. V úterý ráno mě poslal na nádraží metra. Nevěděla jsem proč, ale řekl, že na mě čeká překvapení. Okolo desáté jsem vyrazila. Na nádraží metra jsem dorazila včas. Přijelo zrovna metro, ze kterého vystoupila Verča, Ichinose, Law, Shizuo a Frau. Chvíli jsem na ně zírala jak z jara.

,,C...co tu děláte?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Včera mi volal tvůj táta, ať přijedeme další den. Měla jsem dát vědět ostatním.’’ vysvětlila mi Verča.

,,Proč si nám neřekla, že máš narozeniny?’’ zlobil se Frau.

,,Nechci je slavit.’’ řekla jsem naštvaně. Ale byla jsem naštvaná na otce, ne na ně.

,,Tak nás veď do tvého doupěte.’’ řekl šibalsky Frau. Otočila jsem se a šla napřed. To si musím s tátou vyříkat. Přemýšlela jsem v duchu. Ani jsem si nevšimla, že mě dohnali a šli vedle mě.

 

Došli jsme ke mně domů. Táta na mě čekal přede dveřmi. Zlostně jsem se na něho podívala.

,,Nezlob se na mě, chtěl jsem tě překvapit.’’ usmiřoval si mě otec. Chtěla jsem něco říct, ale otec mě předběhl. ,,Dojdi prosím ještě na nákup. Tady je taška a v ní peníze i seznam, co musíš koupit.’’ požádal, spíš přikázal otec. Vzala jsem si od něho tašku.

,,Já půjdu s tebou.’’ řekl rychleji Law. Vzal ode mne tašku. Oba jsme vyrazili mlčky na nákup.

 

V blízkém obchodě jsem byla už tolikrát. Místní prodavačky mě už znali. Vešli jsem dál. Law vzal vozíček a z tašky mi podal seznam. Začala jsem do vozíčku dávat věci, které jsme museli nakoupit. Pomalu jsem chladla a na otce jsem se už moc nezlobila. Došlo mi, že si uvědomil, že poprvé v životě mám přátelé a nechtěl, abych na své narozeniny byla sama jenom s ním, ale i se svými přáteli. Když jsme vše měli, tak jsme šli k pokladně vše zaplatit. Já zaplatila, Law naskládal věci do dvou tašek, jedna bohužel nestačila a mohli jsme vyrazit.

 

Venku jsem vzala jednu tašku za jedno ucho a nesli jsme tašku spolu. Law pomoc nechtěl, ale já mu pomoc chtěla. Tak nakonec s touto formou pomoci souhlasil.

,,Nezlob se na otce. Myslel to dobře.’’ promluvil po delší době Law.

,,Už se nezlobím. Vím. Nikdy jsem přátelé neměla, tak toho táta chtěl využít. Chápu ho, ale sám vím, že překvapení nesnáším. A on pro mě udělal toto překvapení.’’ vysvětlila jsem Lawovi.

,,Chápu.’’ usmál se na mě Law.

,,Jane, mohu s tebou o něčem mluvit?’’ ozvalo se za námi ženský hlas. Já i Law jsme se otočili. Byla tam žena. Byla mi povědomá, ale nemohla jsem ji ze začátku nikam zařadit. Až po chvíli jsem si vzpomněla. Jednalo se o mou matku. Biologickou matku.

,,Co tu chceš?’’ řekla jsem chladně. Vidět jsem ji už nikdy nechtěla. Lawovi došlo, že se známe. Jen nevěděl o koho jde, a proč se chovám tak chladně.

,,Mluvit s tebou. A dát ti dárek k narozeninám.’’ vysvětlila mi matka.

,,Ale já od tebe nic nechci. Natož mluvit.’’ odsekla jsem matce.

,,Vím, že mě nejspíš nenávidíš, ale ráda bych byla s tebou v kontaktu. Poznat tě.’’ vysvětlila mi matka.

,,Jenže já o to nestojím. Jsi sice má biologická matka, ale to je vše. Pro mě nežiješ.’’ řekla jsem matce. Law se na nás díval překvapeně. Stejně, jako ostatní si myslel, že moje matka je mrtvá. Dokonce jsem to tak i řekla. Proto nechápal, že je možné, že žije a teď s ní mluvím.

,,Ale no tak.’’ snažila se mě uklidnit matka.

,,Jaké no tak. Je to pravda. Pro mě jsi mrtvá.’’ odsekla jsem matce. ,,A dej mi pokoj.’’ dodala jsem a utekla pryč.

,,JANE!’’ zvolala na mě mamka. Ale já ji ignorovala.

 

Doběhla jsem do blízkého parku a sedla jsem si na lavičku. Nebečela jsem, ale měla jsem pěkný vztek.

,,Tak tady jsi.’’ ozval se Lawův hlas. Podívala jsem se na něho. Byl zadýchaný a v rukou držel ty dvě plné tašky.

,,Promiň.’’ omluvila jsem se Lawovi.

,,Za co?’’ nechápal Law a sedl si vedle mě. Tašky opřel o lavičku.

,,Že jsi musel být svědkem takové scény.’’ vysvětlila jsem Lawovi.

,,To se neomlouvej. Jen mě překvapilo, že tvá matka žije.’’ řekl Law, co ho překvapilo.

,,Chápu. Vždyť jsem vám taky řekla, že je mrtvá. Pro mě je mrtvá od mých tří let, kdy od nás utekla, kvůli milenci. Vychovávala mě babička s dědou. Táta měl tuto práci a hodně cestoval, a stále cestuje. Nikdy se neozvala. Teď po čtrnácti letech se tu objeví a myslí si, že ji to prominu, nebo co?’’ vysvětlila jsem Lawovi jak to je. Neudržela jsem se a rozbrečela jsem se.

,,Ty si asi neměla jednoduché dětství co?’’ zeptal se mě Law a objal mě. Já objala i jeho a podruhé jsem se před ním rozbrečela.

,,Ne. Do školky jsem nechodila a na základce mě šikanovali. Hlavně Nami s Robin.’’ odpověděla jsem mu. Po chvíli jsem se od něho odtrhla. Zadívali jsme se do očí. Law mi setřel slzy. Poté chytil za bradu a začal se přibližovat. Zavřel oči. Věděla jsem, co chce udělat. Taky jsem zavřela oči. Něžně mě Law políbil a já Lawa. Byl to moc krásný pocit. Můj první polibek. Po chvíli se odtrhnul.

,,Miluju tě.’’ zašeptal mi do ucha. ,,Už od toho, co jsem tě sledoval ve vlaku, když jsi jela prvně jsem. Druhý den jsem tě uviděl v té třídě a chtěl jsem, aby ses přidala k nám.’’ vyznal se mi Law.

,,Já si uvědomila, že tě miluju, teprve nedávno. Ani nevím, že si jel stejným vlakem, na tož v kupéčku.’’ přiznala jsem.

,,Četla sis a poslouchala ipoda.’’ řekl mi, co jsem dělala. Usmála jsem se na něho. Znovu jsme se políbili. Když jsem přestali, ta jsem  se na Lawa podívala.

,,Zatím o tom to nikomu neřekneme. Tátovi to řeknu až budeme osamotě.’’ požádala jsem Lawa.

,,Neboj, budu jako hrob.’’ slíbil mi Law. Poté jsme vyrazili zpátky domů.

 

Otevřela jsem dveře a všichni vykřikli překvapení.

,,PŘEKVAPENÍ!’’ vykřikli všichni.

,,Díky moc.’’ poděkovala jsem a usmívala jsem se. Táta si převzal tašky od Lawa a ostatní mi přáli a dávali dárky, které narychlo sehnali. Když mi přál Law, tak mě přede všema políbil. Všichni byli překvapeni. Pak se vrátil táta a oslava započala. Tančilo se, zpívalo se karaoke, hráli deskové hry, hrála pantomima. Dokonce se hrály videohry. Slavili jsme asi do tří hodin ráno. Ve tři jsme šli všichni spát. Každý měl svůj pokoj. Než jsem usnula myslela jsem na Lawa a na to, jak jsme se dali dohromady.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.