Přistěhovaná - 4. kap. - Nagano - 3. část
Informace:
nastává neděle a školy jedou domů, ale nejdřív je vyhlášena vítězná škola. kdo to vyhraje? A jaká bude cesta domů?
Je to krátké, ale dávat to do sobotního dne jsem to nechtěla dávat. Je to i nezáživné, ale i tak snad se vám bude líbit.
4. Nagano - 3. část
V neděli ráno jsme měli budíček už v sedm. Tentokrát jsem byla vyspalá.. V koupelně jsem s Verčou narazila na Lawa a Zora. I na Lawovi bylo vidět, že je vyspalý. Udělali jsme si mlčky hygienu a setkali jsme se s ostatními na chodbě.
,,Tak můžeme?’’ zeptal se nás všech Frau. Každý přikývl a vyrazili jsme za Frauem.
Snídali jsme mlčky. Každý byl ve svých myšlenkách. Já myslela na to, kdy se pojede domů. Už jsem se těšila. Zítra nás měla čekat zase škola. A taky, že už neuvidím Nami s Robin. Tvář od facky od Nami, kterou jsem dostala minulý večer bolela. Ale už nebylo vůbec znát ani zmínka potom, že by mi někdo facku dal. Nevím jestli bych to Nami vrátila, nebo nechala být. Law s Frauem rychle jednali a zabránili tomu nejhoršímu. Byla to i moje první facka. Nikdy mě nikdo neuhodil. Spíš jsem byla v šoku, překvapena, a nic bych neudělala. Ale nevím. Naštěstí se to ani nikdo nedoví, co by se stalo. Po snídani, si upoutala naši pozornost paní Yuri.
,,Mládeži, poslouchejte a věnujte se mi.’’ snažila se přehlušit hluk. Povedlo se jí to a všichni ztichli. Všichni věnovali pozornost paní Yuri. ,,Chci vám oznámit, že tento pohár vyhrává Tokijská škoda.’’ vyhrkla rychle. Všichni začali tleskat. My se všichni na sebe podívali. Frau vstal a šel pro pohár. ,,Nestyďte se. Pojďte všichni.’’ vyzvala nás. Všichni jsme vstali a šli k paní Yuri a Frauovi. Podala si s námi ruku a věnovala nám medaile. Poté jsme si šli zase sednout. Studovala jsem medaili, a ani nevnímala, kdo byl na druhém a třetím místě. ,,Teď si běžte zabalit věci. Autobusy na vás čekají.’’ usmála se. Všichni se rozutekly do pokojů zabalit si věci.
S Verčou jsem měli zabaleno už od rána. I převlečeny jsme byly. Jenom jsme si vzaly batohy a tašky a šli na chodbu. Hoši už na nás čekali. Měli stejný nápad jako my s Verčou a ráno si taky zabalili věci. Frau beze slova vzal moji tašku a už s ní mířil ven. Šla jsem rychle za Frauem, abych ho zastavila, ale nedohonila jsem ho. Shizuo zase vzal tašku Verče.
Nastoupili jsme do minibusu. Paní Yuri čekala venku. Když jsem byli všichni, tak jsme paní Yuri zamávali a rozjeli se zpátky domů. Seděla jsem zase s Verčou. Na krku se nám rýsovala medaile. Měla jsem poprvé v životě nějakou medaili. Frau do poháru nalil šampaňské, které tajně dostal od paní Yuri.
,,Připijme si na vítězný a spolu pracující tým.’’ řekl Frau a napil se.
,,Ale nám není osmnáct.’’ protestovala Verča. Frau po napití podával pohár mě. Vzala jsem ho do ruky a chtěla jsem ho předat Lawovi.
,,My nikomu neřekneme, že jste se napili.’’ mrkl na Verču Frau. Předala jsem pohár Verče a ta se napila. Po Verče jsem se napila já, a pak pohár se šampaňským jsem podala Lawovi. Postupně se napili všichni až pití nebylo. Vše se z poháru vypilo a nikdo opilý nebyl. ,,A teď si každý dělejte co chcete. Klidně spěte. Dnes si hrát nebudeme.’’ dal nám volno. Podívala jsem se na Verču a ta na mě. Obě jsme se na sebe usmály a opřely hlavy o opěradla a usnuly. Spaly jsme dokud nás Law neprobudil, že jsme na místě.
Minibus zastavil před školou. Vystoupili jsme a každý si vzal své věci.
,,Teď si pohár vezmu domů, ale zítra ho vystavím ve škole.’’ rozhodl Frau. A zítra se sejdeme v pět po škole v klubovně.’’ rozhodl. Poté jsme se rozloučili. Verča šla domů s Lawem a Ichinosem. Law vzal Verče tašku. Frau a Shizuo se vydali na druhou stranu a já se Zorem na metro. Naštěstí ještě jsme stihli to poslední.
Když jsem dorazila domů, tak jsem vybalila věci a hupsla pod sprchu. Ozvala se otci a zalehla do postele a spala až do rána.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
