Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Nagago - 2. část

Nastalo ráno. Bylo půl osmé. S mým tělem někdo třásl. Byla to Verča, ale v tu chvíli jsem to nevěděla.

,,Já chci ještě spát.’’ řekla jsem ospale a otočila jsem se na druhý bok.

,,Určitě flámovala. Jen ji nech ať má průser.’’ řekla zostra Nami Verče. Nami jsem poznala podle hlasu. Došlo mi, že bych jí tím udělala radost, a to jsem nechtěla. Posadila jsem se na zemi. Vylezla jsem ze spacáku.

,,Jane, jsi v pořádku?’’ zeptala se mě Verča starostlivě.

,,Jo, jenom jsem nemohla usnout.’’ přiznala jsem rozespale Verče. Vstala jsem, vzala své věci na převlečení a šla do koupelny. Verča si rychle vzala taky věci a šla se mnou.

 

V koupelně byli i kluci, ale žádného jsme s Verčou neznaly. Zalezly jsme každá pod jednu sprchu a zatáhly závěs, aby na nás nikdo nečuměl a osprchovaly jsme se. Rychle se oblékly a šly si vyčistit zuby. Cestou do našeho pokoje jsme narazily na naše kluky. Teda jenom Zora, Fraua a Lawa.

,,Dobré ráno, jak jste se vyspaly?’’ zeptal se nás z vesela Frau.

,,Dobré, jo dobře.’’ řekla jsme a usmála jsem. Jak jsem zahlédla Lawa, tak jsem si vzpomněla na ten večer. Nedala jsem nic znát. Ani Law ne. Jenom se na nás dvě usmál. I Zoro se usmál.

,,Dobré ráno, já výborně.’’ odpověděla Verča.

,,Za chvíli se sejdeme na chodbě.’’ oznámil nám Frau. Já i Verča jsem přikývly a šli odložit naše pyžama a ručníky a hygienu. Poté jsem čekaly na chodbě.

 

Na chodbě byli už Ichinose a Shizuo. Oba nás přivítali s úsměvem na tváři. Přidaly jsem se s Verčou k nim a čekali na ty tři.

,,Ahoj, jak jste se vyspaly?’’ pozdravil nás Ichinose.

,,Dobré ráno.’’ pozdravil Shizuo.

,,Dobré ráno, docela dobře, ale málo.’’ přiznala jsem.

,,Ahoj, dobře.’’ odpověděla Verča. Za chvilku jsme byli komplet a mohli jsem vyrazit do jídelny na snídani.

 

V jídelně už bylo plno, ale přesto všichni jsme nebyli. Chyběla ještě jedna třída. Usedli jsme ke stolu a dali se do jídla. Jedli jsme mlčky. Tak nějak jsme se všichni ještě probouzeli. Tedy aspoň já jo. Ani jsem si nevšimla, že dorazila poslední třída, která chyběla.

,,Dobré ráno studenti. Než se nasnídáte, tak v devět začne váš první turnaj. Jedná se o pinčesovou babu. Pravidla vysvětlím na místě. Do té doby si můžete dělat co chcete, ale v devět se sejdeme v herně u pinčesového stolu.’’ oznámila nám Yuri. Každý se podíval na svého protějšího souseda.

,,Umíte hrát pinčes?’’ zeptal se nás všech Frau. Všichni až na Verču jsem přikývli, že jo.

,,Já moc ne. Já nejsem moc stavěná na sporty.’’ přiznala se nám všem Verča.

,,Nevadí.’’ usmál se Frau na Verču. ,,To nějak dáme dohromady. Znáte pravidla?’’ a znovu se po nás všech podíval. Zase kromě Verči jsem všichni přikývli.

,,Moc ne, ale asi vím jak se to hraje.’’ přiznala se Verča.

,,Každý má pálku a jeden tým stojí u jedné strany stolu a druhý tým na druhé straně stolu. Začíná kapitán, nebo ten, který byl určen kapitánem, že začne. Poté co odehraješ nebo se trefíš do míčku běžíš na druhou stranu a čekáš, dokud nepřijde na tebe řada. Vypadneš z kola ven, když míček netrefíš, nebo hodíš aut. Postupně, jak lidé odpadávají, zbydou od každého týmu jeden člověk. Ten si zahraje klasický pinčes. Jednou hrají o to, kdo začne rozehrávat. Pak hrají o bod pro tým. Vyhrává tým, který odehraje míč a protivník ho nechytí, nebo když protivník hodí aut a vy se nedotknete míčku.’’ Vysvětlil nám všem Frau. Svým způsobem to vysvětlil Verče a nám ostatním připomněl pravidla hry. Poté jsme se odebrali do herny, kde nikdo nebyl.

 

Sedli jsme si na lavičku. Když se člověk podíval na Verču všiml si, že má menší strach z turnaje.

,,Neboj se Verů, jde o zábavu a ne soutěž.’’ snažila jsem se Verču uklidnit.

,,Jane, má pravdu Verčo.’’ usmál se na Verču Frau.

,,Vím, ale i tak jsem dřevo.’’ přiznala Verča.

,,Nevadí. Hlavně dávej pozor, aby se ti něco nestalo.’’ uklidňoval Verču Frau. ,,Na to dávejte všichni bacha. Ať se vám nic nestane.’’ podíval se po nás všech Frau. Abychom uklidili Verču, povídali jsme si o různých věcech.

 

Okolo deváté se tělocvična začínala plnit ostatními. I paní Yuri dorazila, s košem plného pálek. Sešli jsme se u paní Yuri. Ta nám vše rozdala pálky.

,,Jsem ráda, že tu jsme všichni. Teď vám řeknu pravidla.’’ přivítala nás paní Yuri a řekla pravidla, která nám už říkal u snídaně Frau. Jako první jsem nastoupili zrovna my proti Nami. Náš kapitán byl Frau u nich to byla zrovna Nami. Frau dal Verču na začátek, aby začínala. Ze začátku to bylo OK, ale pak protihráči začínali používat na Verču smeče, které Verča nedokázala odehrát. Poznali, že je to slabý článek naší skupiny. Takže Verča vypadla jako první a začala nám fandit. My ostatní jsem pro ně byli těžký oříšek. Což se nelíbilo Nami. Všimla jsem si, že maličko zuří. Už od základky byla soutěživý typ člověka. Do míčku dala takovou ránu. Chtěla smečovat, ale ta rána byla tak silná a prudká, že netrefila vůbec stůl a míček letěl do autu. Jenže letěl tak prudce, že kdyby Frau nedal před můj obličej pálku, tak by mě ten míček trefil. Zachránil mi tím život. Nebo spíš zachránil před zraněním. Nami se mi ani neomluvila a šla ven od stolu, sednout si na lavičku.

,,Díky.’’ poděkovala jsem Frauovi a usmála jsem se na něho. Frau mi úsměv oplatil. Poté se pokračovalo ve hře. U protivníka zbyli už jen dva hráči. Dva kluci, kteří nebyli špatní. Vyřadili u nás Zora a Ichinoseho. Když přišla řada na mě, dala jsem smyčec. Letěl do autu. Už jsem si chtěla jít sednout, k Verče, Zorovi a Ichinosemu, když ten jeden protivník odpálil míček a trefil síťku. Vypadl on.

,,Co to kruci vyvádíš?! Nevidíš, že to byl aut?!’’ křičela Nami na toho kluka. Ten Nami něco zašeptal a sedl si. Pro nás zbyl už poslední soupeř. Ten byl dost dobrej. Vyřadil Shizua, Lawa i Fraua. Zůstala jsem sama proti tomu klukovi. Paní Yuri odehrála míček a my hráli o to, kdo začne. Ten kluk vyhrál. Začínal. Hra to byla napnutá a vyrovnaná. Jenže protivníkovi podjeli nohy a hodil moc vysokou a prudkou ránu. Nevěděla jsem, jestli míček letí do autu, nebo ne. Rozhodla jsem se, že míček nechám spadnout. Hop nebo trop. Řekla jsem si pro sebe. Přišlo mi, že míček letí šíleně pomalu, že to nemá konce. Ostatní vše sledovali v napětí, jak to dopadne. Míče po chvíli, kdy mi to přišlo, že uběhl jeden rok, spadl na zem. Nami vzteky zahodila pálku na zem. Paní Yuri jí za to vynadala. Celý můj tým přiběhl ke mně a začal s jásotem. Pak nastoupil další tým. Každý si zahrál s každým. Nami tým vyhrál ostatní zápasy. A náš tým taky. Ale tím, že jsme porazili tým Nami, tak jsem se stali vítězi tohodle sportu.

,,Teď budu losovat, který tým půjde udělat oběd.’’ rozhodla paní Yuri, když nám vítězům pogratulovala.

,,My to půjdeme udělat. Včera jsem přijeli pozdě a nic jsme neudělali.’’ ozval se Frau. Paní Yuri nic nenamítala. Odvedla nás do kuchyně.

 

Hlavní kuchařka nám řekla, co má v plánu uvařit. Bramborový salát s řízky. Já a Verča jsme šli naklepat a obalit vepřové i kuřecí řízky. Ostatní kluci se věnovali surovinám na bramborový salát. Povídali jsme si u toho. Frau každého pochválil za výbornou hru. I Verču, u které byla vidět ta snaha. Oběd byl přesně ve dvanáct hodin. Vše bylo hotové. Chtěli jsem umýt a utřít nádobí, ale kuchařka nás poslala jíst. Že to už dodělá.

 

Sedli jsem si ke stolu a dali se do jídla. Všem moc chutnalo. Po jídle za námi všemi přišla paní Yuri.

,,Po jídle máte do dvou odpočinek. Můžete být venku, v pokoji, v herně, kde chcete být. Ve dvě se sejdeme venku. Bude vás čekat orientační soutěž.’’ oznámila nám paní Yuri. Poté odešla.

,,Půjdeme ven.’’ rozhodl Frau. Já i Law jsme si chtěli jít lehnout, ale Frau nám to nedopřál. Všichni jsme se zvedli a šli jsme ven.

 

Venku jsme si sedli ke dřevníku. Hlavu jsem si opřela o rameno Verči a zavřela jsem si oči. Skoro jsem spala.

,,Jane, nespi.’’ probral mě Frau.

,,OK, nespím.’’ probrala jsem se, narovnala hlava protřela jsem si oči. Frau se chystal něco říct, ale nakonec si to rozmyslel a mlčel.

,,Jak se těšíte na orientaci?’’ zeptal se Frau nás všech.

,,Neumím zeměpis moc. Ale v mapě se vyznám.’’ přiznala jsem.

,,Já neumím ani tu mapu. Ze zeměpisu jsem měla vždy jedničku, ale vše našprtané.’’ přiznala Verča.

,,Podle mapy se orientuju.’’ přiznal se Ichinose.

,,To asi my taky, ne?’’ zeptal se Shizuo a všichni hoši přikývli.

,,Tak to bude OK.’’ usmál se Frau.

,,Doufám, že dneska půjdeme dřív spát.’’ pronesl Law a za zíval si. Tím mě nakazil.

,,Co jste proboha včera dělali, že jste tak unavení?’’ zeptal se překvapeně Zoro. Kdybych jsem zrovna pila, tak se zakuckám. Tváře mi zčervenaly.

,,Nic, nemohl jsem usnout.’’ odpověděl v klidu Law. Podívala jsem se na něho a on na mě. Z očí jsem četla, neboj se nic neřeknu.

,,A já když jsem někde, kde to neznám, tak se mi blbě usíná.’’ zalhala jsem. Naštěstí mi na to všichni skočili. Až na jednoho člověka, který věděl pravdu. Čas utíkal velice rychle. Dvě hodiny odbyly a my se sešli u táboráku s paní Yuri.

 

Paní Yuri čekala, až se vše uklidní. Poté promluvila.

,,Tak moji drazí. Teď vás čeká orientační soutěž. Dostanete mapu. Na mapě jsou vyznačeny stanoviště, kde budete plnit různé úkoly. Jestli budete podvádět to nezjistím, ale buďte féroví. Nejde o to, kdo bude lepší, ale o to, zažít zábavu. Zástupci si teď dojdou pro mapu. Na mapě máte zapsán čas, kdy vyrazíte.’’ řekla nám paní Yuri. Frau šel pro mapu. Když se vrátil, měli jsem vyjít až za půl hodiny. Mezitím jsem studovali mapu. Mně a Verče to nic neříkalo, ale hochům jo. Naštěstí. Byla jsem si jistá, že se neztratíme. Za půl hodiny jsme vyrazili.

Rozhodli jsme se, že půjdeme pomalu. Že nikam spěchat nebudeme. O mapu se hlavně staral Frau s pomocí Zora a Shizua. Já, Verča, Ichinose a Law jsme šli krátce za nimi. Povídali jsme si, ale dávali i pozor. Hledali jsme nějaký stanoviště. Nakonec jsme na první stanoviště dorazit. Byla tu křížovka.

,,Má tu někdo papír a tužku?’’ zeptal se Frau a po všech se podíval.

,,Já mám propisku.’’ oznámila jsem Frauovi a z kapsy jsem vytáhla propisku.

,,Ty vždycky nosíš propisku u sebe?’’divil se Ichinose.

,,Nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit.’’ ušklíbla jsem se na Ichinoseho. ,,Ale papír nemám.’’ dodala jsem. Ani jeden z nás jsme si nevšimli, že Verča z brašny, kterou si vzala sebou vyndala blok.

,,Snad to bude stačit.’’ promluvila Verča. Všichni jsme se na nic podívali.

,,Vy jste úžasné holky.’’ usmál se Shizuo. Já i Verča jsem zrudly.

,,Která z vás píše nejlíp?’’ zeptal se mě i Verči Frau.

,,Já to přenechám Verče.’’ řekla jsem rychle, aby mě nepředběhla Verča a podávala jsem jí propisku. Verča si ji vzala. Nechtěla se teď dohadovat, kdo bude zapisovat. Pod křížovkou byly otázky. Některé věděla Verča, některé já a některé hoši. V křížovce nám vyšlo: Krásný víkend v Naganu. Poté jsme podle mapy vyrazili zase dál. Zase jsme si povídali. Hoši hlavně mě a Verču chválili, za znalosti. Ale s Verčou jsme se shodli, že je to týmová práce a každý přidal ruku k dílu.

 

Dorazili jsme na druhé stanoviště. Tady se konal sportovní kvíz. Tady si věděli rady spíš hoši, než já a Verča, ale když tam byla otázka ohledně hokeje, tak jsem věděla odpověď. Po splnění úkolu jsme vyrazili dál.

 

Na třetím stanovišti, jsme si museli všichni dohromady svázat lanem nohy k sobě. Hoši rozhodli, že já s Verčou půjdeme uprostřed.

,,Chyťme se za ruce. Aspoň nespadneme.’’ navrhla Verča. Hoši souhlasili okamžitě. Já se držela za ruku s Verčou a Lawem. Zoro držel Verču z druhé strany. Verča byla celá šťastná. Mně to bylo jedno, koho držím za ruku. Poté jsme všichni vyrazili na cestu. Cestou jsme mlčeli a snažili jsem se dávat pozor na cestu. Ale nakonec se povedlo, že jsme všichni spadli na zem. Ichinose zakopl, když se mu rozvázala tkanička. Nikdo to nečekal a nikdo neudržel rovnováhu. Natáhli jsme se, jak jsme velcí a širocí.

,,Všichni jsou v pořádku?’’ zeptal se nás všech Frau. Všichni jsme řekli, že ano. Pomalu jsem se všichni postavili a vyrazili zase na cestu. Tentokrát naštěstí bez pádu a jiného neštěstí.

 

Na čtvrtém stanovišti jsme si mohli rozvázat lano. Byla to úleva. Na tady bylo za úkol, že každý musel nakreslit nějaké to zvířátko. Takže každý si namaloval nějaké to zvířátko. Já namalovala psa, ale vypadal spíš jako tuleň, nebo lachtan. Malovat moc neumím. Ostatním se to podařilo. U všech bylo poznat, co kdo nakreslil. Jen u mého výtvoru jsme napsali, co to je za zvíře. Poté jsme zase vyrazili na cestu.

 

Dorazili jsme na páté a poslední stanoviště. Tady bylo za úkol, že tři si museli dát škrabošku na oči a dělat slepý.

,,Já si tu škrabošku vezmu.’’ rozhodla jsem  se.

,,Já taky.’’ přidala se Verča.

,,A já budu ten třetí.’’ rozhodl se Ichinose.

,,Hele Fraue, ty máš mapu, tak nás povedeš. Já se postarám o Jane.’’ rozhodl Law.

,,Já si vezmu na starost Verču.’’ rychle se ozval Zoro. Na Ichinoseho zbyl Shizuo. Law, Zoro a Shizuo vzali své partnery za ruku a vyrazili jsme za Frauem. Naši vodiči nás vedli velice dobře. Říkali nám, kde je díra, kámen. Co je okolo nás atd…

 

Okolo páté jsme dorazili na místo. Vrátili jsme se do kempu. Tam mi Law sundal škrabošku. I Zoro ji sundal Verče. Frau odevzdal mapu a i blok, kam jsem psali odpovědi a malovali. Propisku jsem už měla v kapse.

,,Výborná práce. Ostatní se museli vracet, pro tužky a papíry, jediní vy jste vše měl. Opravdu výborná práce.’’ pochválila nás paní Yuri. My jsme si šli umýt ruce a šli ven. Sedli si k ohništi, kde byla Nami a Robin. Moc nadšená jsem z toho nebyla, ale když tam chtěli ostatní jít, tak jsem se podřídila.

 

Chvíli jsme seděli mlčky. Nikdo nic neříkal. Po chvíli ticha se ozval Frau.

,,Tak jak vám to šlo?’’ zeptal se dívek Frau.

,,Dobře.’’ odpověděla Nami.

,,Šprtka vám to určitě kazila, co?’’ neodpustila si Robin. Já i Law jsem věděli, že je to mířeno na mě. I Verče to došlo. Možná i ostatním nevím, ale Law se mě hned zastal.

,,Nikdo nám to nekazil. Všichni jsem se podíleli na úkolech bez problémů.’’ řekl Law Robin odměřeně.

,,To se divím.’’ promluvila Nami.

,,Dejte mi pokoj.’’ promluvila jsem na Nami i Robin. ,,Jsem ráda, že chodíte jinam a nemusím vás už vídat.’’ dodala jsem. Nami vstala. Bylo to poprvé, kdy jsem se jim odporovala.

,,Řekni to ještě jednou.’’ řekla výhružně Nami. Přešla až ke mně. Já se postavila. I Law se postavil spolu s Frauem. Nami jsem to zopakovala. Nami se napřáhla a vrazila mi facku. Už jsem se chystala jí to vrátit, když mě zachytil Law a Frau zase Nami.

,,Dámy klid. Snad by jste se nepraly.’’ promluvil Frau.

,,Pusť mě.’’ křičela Nami. Frau stisk nepovoloval a i Law i mě stále držel.

,,Půjdeme jinam.’’ navrhla Verča. Frau pustil Nami a Law pustil mě. Všichni jsme šli do jídelny.

Zůstali jsem v jídelně. Tvář mě stále štípala. Měla jsem tam obtisklou ruku Nami. Chtělo se mi brečet, ale potlačila jsem slzy. Když všichni dorazili, tak jsme vše připravili na táborák. Opékali jsme si k večeři buřty. Paní Yuri nám po večeři řekla výsledky. Náš tým vyhrál. U táboráku jsme zpívali písničky. Některé jsem znala a některé ne. Okolo jedenácté jsme šli pod sprchy a spát. Tentokrát jsem neponocovala. Jakmile jsem si lehla, hned jsem usnula a spala do ranního budíku.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.