Anime World CZ/SK - Příběhy

Ani nevím, jak jsem se dostala domů.

A než jsem se z toho zážitku proberala, byl večer a já si čistila zuby.

 

„Ano?“

„Mio, můžu nachvilku?“řekla mamka a vstoupila do pokoje.

„Jsi v pořádku, celý den jsi byla mimo. Stalo se něco, chybí ti kamarádi, nebo se ti tu snad nelíbí?“

„Ne, jen jsem unavená. Den dva a budu v pohodě“ usmála jsem se, aby dál nepátrala po důvodu, mé duchanepřítomnosti.

„Tak to jsem ráda.“ řekla s úlevou. „A co se týče zítřka, zvládneš jít do školy sama? Musím zavét Keiko a Ryua do jejich školy.“

„Neboj se, zvládnu to. Už jsi to se mnou probírala snad stokrát. Půjdu do sborovny, kde se nahlásím sensei Aoki a ta mě odvede do mé třídy a představí.“

Můj pohled ji naznačil, že to s tou péčí trochu přehání.

„Promiň, zapomínám, že už nejsi dítě. Za tu dobu, co jsem se starala o dvojčata si strašně vyrostla a dospěla. Nějak si na to nemůžu zvyknout, ale kdyby tě cokoliv trápilo víš ,že si se mnou můžeš promluvit,viď. Protože pořád budeš a jsi moje malá holčičika.“ Když to dořekla pohladila mě pohlavě, jako když jsem byla malá a usmála se.

„Dobrou noc, mami“

„Dobrou noc, Mio.“

 

Dočistila jsem si zuby a lehla si do postele.

Přetáhla si přes sebe prošívanou deku a otočila se na bok.

„Kéž bych ti mohla říct, co si myslím, ale obávám se, že bys mi stejně nevěřila.“

Zavřela jsem oči a během pár minut usnula.

 

 

 

Zbudila jsem se, ještě než zazvonil budík.

Tentokrát jsem se probudila odpočatá a s dobrou náladou.

„Dnes začíná můj nový život.“ pomyslela jsem si a převlékla se do běžeckého, sešla dolů, přezula se a vyběhla ven.

„Doufám, že se mi dnes nic nepřihodí.“ a při té myšlence, jsem se rozhodla běžet po okraji vozovky a ne lesem.

Ze silnice bylo vidět celé údolí i městečko v něm, které jinak hory schovávaly ve svém středu, jako nějaký poklad.

Dokonce jsem viděla svoji novou školu.

„Doufám, že si tam najdu kamarádky“

Najdenou za mými zády, zvlétly ptáci a já se lekla, ale nic jsem nezahlédla, jen hýbající se větve, jak se z nich ptáci odrazily.

Když jsem se podívala na hodinky, rozeběhla jsem se rychle domů.

„Doufám, že nepřijdu první den pozdě.“

V rychosti jsem se osprchovala, převlékla do uniformy a seběhla dolů, kde už stála mamka s dvojčaty a čekali na mě.

Mio, pospěš si.“ řekla mamka a už ze dveří odmikala auto dálkovým ovládáním.

Rychle jsme nasedly do auta a vyrazily.

 

 

Mamka mě vysadila před školou a rychle jela odvézt Keiko a Ryua.

Vběhla jsem do školy a hledala sborovnu.

Naštěstí jsem ji našla celkem rychle.

Tahle škola byla podstatně menší, než ty v Toiku.

Zaťukala jsem na dveře a když mě hlas za nimi vyzval, vstoupila jsem dovnitř a ukonila se.

„Dobrý den, jmenuji se Mia Miyoshi a ode dnešního dne tu budu studovat“

„Dobrý den, Miyoshi.“ řekla starší elegantní dáma, která bude moje třídní učitelka.

„Tak tě tu vítám, jsi připravena?“

„Ano“

„Půjdeme tě představit, aby sis stihla najít místo, než začne hodina.“

Když to dořekla, zvedla se a vyšla na chodbu. Zahnula do leva a vydala se po schodech nahoru. Potichu jsem ji následovala.

Když zastavila před dveřmi 1-A, otevřela dveře a vstoupila.

„Počkej tu, trochu je ztiším“

Souhlasně jsem kývla hlavou.

Chvíly se ozývalo skřípání židlí a nesouhlasné remcání žáků, ale během několika minut bylo ticho.

„Miyoshi, pojď dál a představ se.“ vybídla mě učitelka.

Vešla jsem dovnitř a postavila se před tabuly.

Pohledem jsem přelétla přes celou třídu a začala jsem být trochu nervózní.

Tolik pohledů se na mě upíralo a všichni si mě prohlíželi, jako pod microskopem.

Všichni, kromně jednoho kluka, který měl sklopenou hlavu a četl si.

V tu chvíli jsem mu byla vděčná, že aspoň on dělá, jako by to bylo běžné a nic zvláštního se nedělo.

 

Ahoj, jmenuji se Mia Miyoshi a o ode dnešního dne, budu vaše nová spolužačka.“

Když jsem se ukláněla slyšela jsem, jak si o mě mezi sebou povídají.

„Děkuji ti Miyoshi, najdi si místo a posaď se prosím.“ řekla učitelka a ještě na chvíly opustila třídu.

Volno bylo buď v první řadě u dveří a nebo v poslední řadě uprostřed.

Bez zaváhání jsem vyrazila do poslední řady.

Jen co jsem se posadila, už se ke mně nakláněl spolužák z pravé lavice.

„Ahoj já jsem Yoshi, když budeš něco potřebovat, stačí říct.“

„Děkuji“ řekla jsem a v duchu si myslela „ Ani náhodu, klukovi si o pomoc říkat nebudu.“

„Yoshi, dej ji pokoj.“ okřikla ho drobounká dívka sedící přede mnou.

„Ahoj, já jsem Chouko Nakamura, ráda tě poznávám.“

„Ahoj, já jsem Miyoshi, taky tě ráda poznávám.“

Vypadala, že je hodná a že bychom si mohly rozumnět.

Se zvoněním vešla učitelka do třídy a zahájila hodinu.

 

Potichu jsem si prohlížela novou třídu a nové spolužáky.

Působilo to tu na mě příjemným a klidným dojmem.

Oči mi sjely na kluka, který si před tím četl a vůbec se o mě nezajímal.

Teď pozorně poslouchal výklad učitelky a rukou si podepíral bradu.

Měl polodlouhé černé vlasy, až na jeden pramen v zadu na temeni hlavy, ten byl bílý.

Začala jsem mít pocit, jestli to náhodou není ten kluk, kterého jsem potkala první den v lese.

Při myšlence, že by to byl on, se mi rozbušilo srdce.

Bilo tak hlasitě, že jsem měla pocit, že to musí slyšet i ostatní, ale nikdo se na mě neotočil.

Snažila jsem se uklidnit i svoji mysl a přesvědčovala se, že je to nesmysl a ten kluk tenkrát, musel být výplodem mé fantasie.

Ale co kdyby to byla pravda.

Mé tělo polil studený pot, až jsem dostala zimnici.

Při myšlence, že bych chodila do třídy s klukem, který mě jako první objal, jsem byla vzteky bez sebe, hlavně z nepříjemného pocitu, který to ve mně vyvolávalo.

Pohlédla jsem na něj znovu, abych se přesvědčila, že je to někdo jiný.

Ale když jsem na něj pohlédla, v tu chvíli už na mě hleděl a já pohlédla přímo do těch uhrančivých smaragdových očí.

Vyděšeně jsem vyskočila, ale špatně došlápla na zem a povrtla si nohu.

V tu ránu jsem spadla na zem vedle židle a narazila si i zadek.

Celá třída se na mě otočila a já cítila, jak v tváři rudnu.

„Moc se omlouvám, spadla mi tužka.“

Rychle jsem se zvedla a posadila se.

„No tak utište se!“ukidňovala učitelka třídu.

Když se zase všichni věnovali výkladu, poohlédla jsem se po tom klukovi.

Rukou si zakrýval ústa, ale z boku bylo vidět, že se směje.

„To snad ne, on se mi posmívá? To je drzost, to má takovou radost, že mě vyděsil a já si natloukla? Jen co budu mít příležitost, tak mu to oplatím i s úroky.“ pomyslela jsem si a vztek pohltil všechnu moji pozornost. Popravdě ani nevím o čem celou hodinu učitelka mluvila, protože jsem vymýšlela plán, pomsty.

 

Zazvonil zvonek a oznámil konec hodiny.

„Miyoshi, přijď za mnou do sborovny potřebuji s tebou ještě nečo probrat.“ řekla učitelka a odešla.

Vytáhla jsem rozvrh a podíval se, co máme další hodinu.

„Chemie, další hodinu máme chemii.“ řekla Chouko a usmívala se na mě, ani jsem si nevšimla, kdy se na mě otočila.

„Počkám tu na tebe, něž to vyřešíš s učitelkou a pak půjdeme spolu, jestli chceš? Učebna chemie je v suterénu, tak aby si nezabloudila.“ Celou dobu, co na mě mluvila, se smála.

„Děkuju, budu ráda.“odpověděla jsem a úsměv oplatila.

Když jsem se postavila, trochu mě píchlo v kotníku.

„Snad to nic nebude.“ pomyslela jsem si a vyrazila uličkou ke dveřím, ale když jsem procházela kolem tuho kluka, sotva jsem prošla.

Několik dívek i chlapců se s ním vybavovalo a zabírali obě uličky, tak ža jsem je musela obejít velkým obloukem.

Sešla jsem dolů po schodech a zaklepala na dveře sborovny.

„Vstupte“ ozval se hlas za dveřmi.

„Pani učitelko?“

„Ano, pojď dál Miyoshi. Chtěla jsem ti říct, aby jses přihlásila do nějakého klubu. Vím, že je zrovna uprostřed semestru, ale jsem si jista, že ať si vybereš cokoliv, tak tě tam příjmou. Koukala jsem, že jsi sportově založená a věnovala si se hned několika sportům najednou, to je obdivuhodné. Bohužel klub aikida nebo běžecký klub tu nemáme. Za to fotbalový klub ano, co kdyby si se zkusila zapsat tam. Tady máš formulář, až ho vyplíš dones mi ho, dobře?“ řekla učitelka a podávala mi přihlášku.

„Mohla bych ho vyplnit hned, prosím?“ nechtěla jsem se s tím déle zabývat, protože fotbal miluju, tak že by jiný klub stejně nepřipadal v úvahu.

„Jistě.“ řekla učitelka a podala mi propisku.

 

Když jsem vyplněný formulář podávala učitelce, řekla, „Chlapci budou jistě rádi, že budou mít dívku v týmu.“

„Co že? Tam jiná dívka nechodí?“ zeptala jsem se vyděšeně při představě, že budu mezi samými kluky.

„Ne, zdejší dívky dávají přednost vaření, zpěvu a umění. Ale jsem si jistá, že s chlapci najdeš společnou řeč a staneš se oporou našeho týmu.“ řekla s úsměvem.

 

Vůbec jsem nechápala, kde bere tu jistotu, že budu z kluky vycházet, vždyť musí vědět, že jsem chodila na dívčí školu.

Trochu v šoku jsem došla zpět do třídy, kde na mě čekala Chouko. Už z dálky se na mě smála.

„Už to máš vyřízené?“

„Ano.“ řekla jsem odavzdaně, protože bych s tím stejně asi moc jiného nemohla udělat.

„Tady máš tašku.“ a natáhla ruku ve které drzěla moji aktovku a podávala mi ji.

„Děkuju, víš že si strašně milá, jsem ráda, že je tu někdo jako ty. Hned se tu necítím tak cizí.“

„Děkuju Miyoshi, taky se mi líbíš.“ řekla a začala se smát ještě víc a já věděla, že mám novou kamarádku.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.