Chata v horách - 5 kapitola - Rybník, 1 část
Informace:
Po dlouhé době přidávám další kapitolu Chaty v horách. Snad se najde ještě někdo kdo si jí rád přečte. :)
„Shiro! Co si jako myslíš, že děláš?" Naštvaně jsem křikla na Shira.
„Buď tiše nebo nás uslyší!" Okřikl mě.
„Mě je fuk jestli nás uslyší! Jdu zpátky za Michaelem!"
Shiro se na mě zamračil a přitlačil mě na strom. Ruky si opřel podél mojí hlavy abych mu neutekla.
„Shiro! Nech mě jít!" Znova jsem ho okřikla.
„Buď už z ticha!"
Z jeho hlasu šel slyšet vztek. Zarazila jsem se. Zničeho nic jsem se začala Shira bát. Nechápala jsem z čeho je tak naštvaný.
„Shiro prosím... Nech mě jít." Špitla jsem a uhnula pohledem. Nedokázala jsem se mu dívat do očí.
„Až mi řekneš co jsi tu dělala z Michaelem." Řekl už poněkud klidněji, ale pořád z jeho hlasu šla slyšet zlost.
„Už jsme vám to přeci říkaly!Byly jsme na cestě k rybníku a protože já neznám cestu Michael šel se mnou." Snažila jsem se krotit svůj vztek abych na něj zase nevyštěkla.
„To jsem neměl na mysli." Zadíval se mi dlouze do očí.
„Tak co teda?"
„Proč jsi na něm tak dlouho ležela?" Znova naštvaně pokrčil obočím.
„Jak dlouho?" Zamračila jsem se. „Spadly jsme tam chvíli před tím než jste se tam s Yuko objevily. Zrovna jsem z něho chtěla slézt, když jsi promluvil." Uhla jsem pohledem. „A vůbec, co je ti do toho." Zašeptala jsem to tak potichu, že jsem si nebyla jistá jestli mě slyšel.
„Už můžu jít?" Podívala jsem se na něj.
„Ještě jedna věc." Ušklíbl se.
To už není naštvaný? Podivila jsem se.
„Ty se mě nezeptáš co jsem dělal v lese s tvou sestrou?" Nazdvihl obočí.
„Mě je fuk co jste tu dělaly!" Řekla jsem otráveně. Ve skutečnosti mi to jedno nebylo, ale to se on nesmí nikdy dozvědět. Stejně by mi pravdu neřekl.
„Jak myslíš." Pokrčil rameny. „Ale kdyby ti to jedno přece jen nebylo, tak zamnou můžeš kdykoliv přijít. Klidně i zamnou do pokoje." Ušklíbl se. Já jsem se na něj zamračila a praštila jsem ho do hrudi.
Když jsme došly k rybníku, zjistily jsme, že si nikdo nevšiml, že jsme tam přišly. Po důkladnějším prozkoumání okolí jsem zjistila, že Yuko s Michaelem ještě nedorazily.
„Ahh, tak tady jste!"
Otočila jsem se. Z lesa zrovna vycházel Michael s Yuko.
„Omlouvám se. Trošku jsme zabloudily." Ozval se Shiro. Já jsem se jen omluvně usmála.
Když si ostatní všimly, že jsme dorazily, tak nás zatáhly do jejich aktivit. Yuko šla s Moe jen tak se klouzat po ledu. Shiro šel za svým šestiletým bratrem. Já jsem se přidala k Akirovi a dvojčatům. Po chvíly se k nám přidal taky Yuu, Akirův mladší bratr. Kichiro navrhl, že by jsme si mohly zahrát na honěnou. Mě a Akiru vybrali, že je budeme honit. Jako prvního jsme chytily Yuua. Chytit Kichira a Kenza bylo těší, ale asi po dvaceti minutách jsme je přeci jenom chytly.
„Nebýt Akira, tak by jsi nás v životě nechytila sestřičko!" Ušklíbl se na mě Kichiro.
„Ale nepovídej." Usmála jsem se na něj.
„Vracíme se na chatu!" Zavolal na nás pan Tamura.
Všichni jsme se zvedly a připojily se k ostatním. Pan Tamura s Michaelem šly první. Táta s panem Hanadou šly poslední a my ostatní jsme byly mezi němi.
„Jsem rád že jsi tam nakonec přišla." Usmál se na mě Akira.
„Prosím tě, jen kdybys nelhal." Usmála jsem se na něj.
„Myslím to vážně." Mrkl na mě. „Jsem rád, že se tady bavíš, když si vzpomenu jaké jsi měla předsudky než jsme odjely."
Zamračila jsem se.
„A kdo říká, že si to tu užívám? Víš kolik času jsem ztratila? Už jsou to tři dny co jsem neběhala, kdyby jsem sem nepřijela, nikdy bych si ten kotník nevyvrtla." Ušklíbla jsem se.
„Abych nezapomněl." Podíval se na mě Akira. „Volala mi Annie." Překvapeně jsem se na něj podívala.
„Annie ti volala?" Ptala jsem se překvapeně. Akira kývl.
„Ptala se na tebe. Prý ti volala, ale byla jsi nedostupná." Usmál se.
„To všechno vysvětluje." Usmála jsem se.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
