Anime World CZ/SK - Příběhy

Město bylo až nezvykle tiché a všude po okolí se rozprostírala mlha, což pro nás byla výhoda. Já a Misaki jsme se pomalu plížili kupředu, Rin s ostatními se vydali druhou stranou. Náš dům byl nedaleko od hradeb města. Aki by měl být doma, pokud vím. Doufám, že se vyhneme střetu s otcem.

Dům už byl na dohled. V dálce byla vidět záře z oken, kterou tlumila mlha. Přišli jsme těsně ke zdi a já pohlédl na okno nademnou. Byla v něm tma a ticho. Otec je nejspíš dole. Nakoukl jsem spodním oknem do kuchyně a uviděl jsem otce s hlavou opřenou o stůl. V ruce svíral flašku a vypadalo to, že neví o světě. ,,Musíme do druhého patra. Tam je náš pokoj."zašeptal jsem a ukázal nahoru. Okno bylo otevřené, ale panovala vněm tma. Misaki jen přikývl. Vysadil si mě na ramena, na která jsem se mu následně postavil. Akorá jsem se dotýkal prsty dřevěného parapetu. Vyškrábal jsem se nahoru a rozhlédl jsem se do tmy. Oči mi žlutě zářily a na hlavě jsem měl nastražené uši. Nic. Ticho. Skočil jsem tiše dovnitř a rozhlédl jsem se po pokoji. ,,A-Aki?"zašeptal jsem tiše. Vím, že tu je. Cítím ho. Uviděl jsem, jak sebou na posteli někdo trhl a vzápětí se posadil. ,,Yuki? Si to ty?"zašeptal roztřesený tichý hlas mého bratra. Udělal jsem těch pár kroků, které mě dělili od postele a vrhl jsem se mu do náruče. ,,Tak moc si mi chyběl. Měl jsem o tebe strach, ale já věděl, že se vrátíš..."řekl Aki a zabořil tvář do mých vlasů a ještě pevněji mě objal. ,,Nenechal bych tě tu samotného..."odpověděl jsem a slzy mi stékaly po tvářích a vpíjely se do jeho košile. ,,Musíme jít!"ozval se tlumený hlas Misakiho pod oknem. ,,Už jdeme!"odvětil jsem. ,,Aki musíme jít. Všechno ti po cestě vysvětlím, ale musíme jít!"řekl jsem. Bratr se na nic nevyptával a jen němě přikývl.

Najednou jsem strnul. Po schodech byly slyšet těžké opilecké kroky. ,, Otevři ty dveře! Já vím, že si tam! Dělej otevři!"řval otec za dveřmi a začal do nich bušit ještě víc. ,,Běž k oknu. Misaki tě chytí, tak skoč!"vykřikl jsem na Akiho a postrčil jsem ho k oknu. ,,Ale co ty?!"vykřikl Aki. ,,Dělej skákej!"vykřikl jsem v momentě, kdy otec vyrazil dveře. Aki vyskočil a já jsem vytáhl dýku. Díky za bratrovy výcviky, kdy mě učil aspoň trochu se bránit.

,,Ty?!"vykřikl otec a vatřeštil na mě své oči plné nenávisti. Rozpřáhl a hodil po mě flašku, kterou svíral v ruce. Naštěstí jsem se jí vyhl, ale otec tím zřejmě chtěl odlákat pozornost. Nebyl tak moc namol, jak vypadal, a ještě dokázal normálně uvažovat. Rozeběhl se proti mě trochu nejistým, zato rychlým krokem. Narazil do mě plnou silou a chytl mě pod krkem. Narazil mě na okno a vyklonil mě z něj. Začal mě škrtit a já se snažil dostat z jeho sevření. Pomalu, ale jistě jsem začínal slábnout. ,,Si jako tvoje matka! Já to věděl! Měl jsem tě udat, stejně jako tenkrát jí! Lovci by se o tebe postarali a měl bych od tebe pokoj! Nenávidím tě!"prskal na mě vztekle slova a při tom mě nakláněl pořád víc a víc z okna. ,,Jestli mám zemřít já, tak tě vezmu s sebou."řekl jsem chraplavým hlasem a podkopl jsem mu nohy. Oba dva jsme padali volným pádem, ale naštěstí nebylo okno tak vysoko. Když jsem dopadl na záda tak jsem si vyrazil dech, což mi moc nepomohlo. Zrak se mi zamlžil a já uslyšel hluk a najednou se na mě vrhnul otec. Jen jsem bezmocně chrčel a snažil jsem se otce shodit dolů. Najednou otcovo tělo zesláblo a ochablo. Svalil se na mě. ,,Yuki! Yuki si v pořádku?!"uslyšel jsem známé hlasy a váha otcova těla zmizela. ,,J-jo žiju..."odpověděl jsem a zadíval jsem se na otcovo bezvládné tělo. Snažil jsem se popadnout dech a přitom pozoroval, jak Misaki vytahuje katanu ze zad mého otce, pod kterým se objevovala krev.

Hluk z náměstí zesílil. Ozvala se hlasitá rána a křik. ,,Měli bychom jim jít pomoct."řekl Misaki a podíval se mi do očí. Jen jsem přikývl a přijal jsem Akiho nabízenou ruku. Misaki otřel katanu od krve a vrátil ji na její původní místo, na svá záda. Ještě naposledy jsem se ohlédl a vyrazili jsme k náměstí.

Když jsme dorazili na místo, bitva už byla v plném proudu. Všude okolo byl chaos a zmatek. Srážnická věž hořela a plameny pohlcovaly některé domky v okolí, ze kterých vybíhali zmatení lidé. Ve vzduchu byla cítit krev, strach a zuřivost. Lovci a stráže se zapojovali do boje a bránili město. Mlha už trochu zřídla a bylo lépe vidět. Akimu jsem dal luk a šípy a řekl jsem mu, ať se drží dál a nesnaží se moc zapojovat. Proměnil jsem se na bílého vlka a pohlédl jsem na Misakiho, který se taky přeměnil. Jeho stříbrné brnění zářilo na jeho černé srsti. Kývl na mě hlavou a rozběhl se mezi zápasící muže. Také jsem vyrazil kupředu a pustil jsem se do boje s lovci. Zrovna jsem jednomu prokousl hrdlo a uviděl jsem Rina, jak brání zraněného Akiru, který na tom nebyl zrovna nejlíp. Rin už byl vysílený a jeho drobná zranění po celém těle ho připravovala o zbytky sil, které ještě měl. Lovci se něj vrhli. Srabi. Čtyři na jednoho je opravdu nefér. Zuřivě jsem zavrčel a vyrazil jsem jim na pomoc.

Z RINOVA POHLEDU

Když jsme dorazili k městu, popřál jsem Yukimu a Misakimu hodně štěstí a vyrazili jsme s muži vpřed. Snažili jsme se nepozorovaně dostat co nejdál, ale lovců stále přibývalo. Čím blíž jsme byli ke středu města, tím jich bylo víc.Okolo hlavy nám prosvištěl první šíp. Na věži a jejích hradbách už stálo několik stráží a posílali salvy šípů proti nám. Z brány vybíhali lovci se svými meči a upravenými zbraněmi, které nám už několikrát způsobily nemalé problémy. Proměnil jsem se na šedého vlka a rozeběhl jsem se mezi nepřátele. Hned jsem skočil někomu po krku a začal jsem zuřivě vrčet.

Trhal jsem. Zabíjel jsem, ale také jsem utržil několik zranění. Nejhorší zranění bylo na noze, což mě zpomalovalo a ještě ke všemu vytáčelo. Okolo byl chaos. Všude byla cítit krev, která otupovala moje smysly. Rozhlédl jsemse kolem, abych zhodnotil situaci, ale najednou po mě někdo skočil a srazil mě k zemi. Pohlédl jsem do očí Darena, vůdce lovců. Ohnal jsem se po něm zuby. On bohužel uhnul a vrazil mi jednu přímo mezi oči. Snažil jsem se zaostřit svůj zamlžený pohled na Darena, ale jediné co jsem viděl, byla rozmazaná postava. Měnil jsem se zpět do své lidské podoby a snažil jsem se vyhrabat na nohy.

Daren se rozpřáhl svým mečem a chtěl mi setnout hlavu. Tak tady asi končím...pomyslel jsem si a usmál jsem se. Znenadání se přiřítil sněhově bíly vlk a skočil na Darena. Složil ho k zemi a zuřivě na něj vrčel. Poté se otočil ke mě a zadíval se mi do očí. ,,Akiro!"vykřikl jsem, když se Daren rozpřáhl dýkou, kterou měl nejspíše schovanou, a zabodl ji do Akirova nechráněného boku. Sněhově bílý vlk bolestně zakňučel a svalil se k zemi. Zděšeně jsem se na Akiru podíval a poté obrátil pohled na Darena. Ten se vítězoslavně usmíval a výsměšně na mě koukal. ,,Tak co?! Teď se vzdáš potom co jsem zranil toho tvýho pejska?!"vykřikl radostně se zlomyslností v hlase. Tiše jsem zavrčel a vrhl jsem se na Darena tak zuřivě až málem úlekem uskočil. ,,Ty hajzle!"vykřikl jsem a máchl jsem svojí katanou takovou silou až jsem mu zlomil meč. Vyděšeně se na mě podíval a já jsem se usmál. Rozmáchl jsem se a zabodl mu katanu těsně vedle srdce. ,,Trp tak jak museli trpět ostatní jako jsem já. Jenom kvůli vám jsme přišli skoro o všechno. Chcípni!"zakřičel jsem a ještě naposledy zakroutil katanou, abych měl jistotu, že se nezvedne.

Otočil jsem se, že vyrazím za Akirou, který už byl člověk, a pomůžu mu. Ale sesypali se na mě asi čtyři vojáci a já cítil, jak mi ubývají síly. V tom se objevil bílý vlk podobný jako Akira a vrhl se na jednoho z vojáků, kterému následně roztrhal hrdlo. ,,Yuki..."vydechl jsem překvapením a vrhl jsem se na vojáka, který se snažil Yukiho zasáhnout. Když jsme se jich zbavili, tak jsem se vrhl k Akirovi a Yki mi byl v patách již v lidské podobě. Nebyl na tom dobře. Pod ním se tvořila krvavá kaluž a on těžce oddechoval. ,,R-Rine si v p-pořádku."řekl tichým hlasem, který v tom hluku nebyl skoro slyšet. ,,Ano jsem v pořádku. Díky Yukimu. Neboj pomůžeme ti. Dostaneš se z toho."říkal jsem, i když jsem věděl, že to není pravda. Akira se jen usmál a podíval se na mě svýma barevnýma očima. ,,Rine, m-moc dobře víš, že to tak není. Měl jsem vás r-"najednou se rozkašlal a vyplivl krev. ,,Rine jmenuji tě novým Alfou smečky. Dávej pozor na Yukiho a jeho bratra. M-mám tě rád. Sbohem..."řekl Akira a položil mi svou ruku na tvář. Usmál se a z očí mu stékaly slzy. ,,A-Akiro ne, ne , ne, ne. Neopouštěj nás! No tak Akiro!"vykřikl jsem a pevně jsem ho objal. Jeho bezvládná ruka mi sklouzla po tváři a nechala za sebou krvavou stopu.

Z YUKIHO POHLEDU

Sledoval jsem člena své rodiny jak umírá. Bylo to hrozné. Po tvářích mi stékaly proudy slz a já nemohl zastavit. ,,Akiro!"vykřikl jsem zoufale, i když jsem věděl, že už mě neslyší. Proměnil jsem se ve vlka a zoufale zavyl. Rin se ke mě za chvíli přidal a bojištěm se rozlehl dvojí žalostný táhlý zvuk. Po chvíli se přidávali další a další členové naší smečky, kteří truchlili nad tou hroznou ztrátou.

Když jsem probíhal bojištěm a prohlížel si mrtvá těla, najednou jsem zastavil a strnul na místě. Věděl jsem, že jsem ho neviděl mezi přeživšími a to mě děsilo.  Díval jsem se na bezvládné tělo svého jediného přítele. Jeho zrzavé vlasy byli rozprostřeny kolem něj a připomínali plameny. Z jeho skelných očí mu stékaly poslední slzy bolesti a smutku. Změnil jsem se na člověka a zhroutil jsem se na zem. Hlasitě jsem se rozvlzykal. Položil jsem si jeho hlavu do klína a pohlédl jsem k nebi, které bylo zatažené a začaly se z něj snášet první kapky deště. Zoufale jsem vykřikl a nechal dopadat kapky na mou tvář, kde se mísily slzami.

Sbohem Misaki...

EPILOG

Bitvu jsme vyhráli. Město bylo zničeno. Ztratili jsme spoustu skvělých lidí a přátel. Zato jsme získali svobodu a byli jsme konečně volní. Rin převzal místo Alfy a byl z něj výborný vůdce. Smečka se přemístila do města, které se celé zrenovovalo. Nabídli jsme pozůstalým lidem, že tu mohou zůstat, ale většina jich odešla. S Akim jsme konečně byli volní.

Konečně jsme všichni byli svobodní. Už jsme nebyli ve stínu. Nebyli jsme nenávidění...

KONEC

Komentáře

SoAkarui

-

16.03.2016

Naozaj ma ten koniec dostal. Otcovi Akiho a Yukiho som želala niečo podobné, preto ma to nakoniec až tak nedostalo, ale potom smrť Akiru bola naozaj dojemná.. A Misaki.. No to ma zaklincovalo, ale som rada, že si vybojovali svoje lráva a lepší život. :) Naozaj pekný koniec. :) Teším sa na tvoje ďalšie diela, ak nejaké náhodou chystáš. :)

yachiru

-

15.03.2016

Moc děkuji \(>~<)/

HendyMerrid

-

15.03.2016

Konec mě dostal. Moc smutný. Aspoň že Yukimu, Akimu a ani Rinovi se nic nestalo. Jeho Otci jsem to docela přála a jsem i ráda, že to s ním skončilo takhle. Je mi líto Misakiho, ani nevíš jak a taky Akiri. Příběh se povedl. :D :3