Anime World CZ/SK - Příběhy

Jako každé ráno i dneska jsem vstala o půl šesté ráno. Naštěstí mě kotník už nebolel, ale nechtěla jsem to zakřiknout. Opravdu bych nechtěla opakovat včerejšek. Proto ještě dneska běhat nebudu. Napsala jsem na lísteček, že se jdu projít, aby Yuko věděla kde jsem. Pousmála jsem se, když jsem si vzpomněla, jak včera vyváděla.

Když jsem zavřela za sebou vchodové dveře, nadechla jsem se čerstvého vzduchu.

„Jdeš pozdě!“

Leknutím jsem se otočila. Shiro se opíral o stěnu chaty a pobaveně se na mě koukal. Chvilku jsem na něj zírala jak na ducha. Shiro si to nejspíš hodně užíval.

„To jsem až tak neodolatelný, že ze mě nemůžeš spustit oči?“ ušklíbl se.

„Co tu děláš?“ byla jsem pořád v šoku, než abych se zmohla na něco jiného.

„Čekám na tebe.“ Odpověděl jednoduše a pokrčil rameny.

Konečně jsem se na něj ušklíbla. „Ale nepovídej.“ Řekla jsem ironicky. Shiro se usmál.

„Včera jsem se tě nezeptal na všechno, na co jsem chtěl a venku nás nebude nikdo rušit.“ Vydal se ke mně. „Jsi na řadě, pamatuješ.“ Usmál se na mě a pokračoval dál v cestě. Mohla jsem ho ignorovat a jít úplně jiným směrem, ale něco mě nutilo jít za ním. Doběhla jsem ho a dala mu pokyn, aby zpomalil.

„Tak co chceš o mě vědět?“ zeptal se mě.

„Jak se jmenuješ příjmením?“ Shiro se na mě překvapeně podíval.

„Ty chceš vědět, jak se jmenuji příjmením?“ Kývla jsem. „Asai. Shiro Asai.“ Odpověděl. Shiro se na chvilku zamyslel, než se mě zeptal.

„Když Akira není tvůj přítel, znamená to, že máš jiného?“

„Nemám kluka.“ Řekla jsem jednoduše. Shiro se na mě překvapeně podíval.

„Vážně.“ Kývla jsem.

„Proč se na to ptáš?“ Podívala jsem se na něj. Shiro jenom pokrčil rameny.

„Jen mě zajímalo, jestli existuje nějaký blázen, komu by se tenhle ostrý jazýček líbil.“ Ušklíbl se. „Ale jak vidím, tak žádný takový blázen neexistuje.“

„Nebuď si tak jistý!“ Ušklíbla jsem se na něj. „Vlastně jich existujou mraky.“

„Vypadá to, že sebevědomí ti nechybí.“ Mrkl na mě. Oba jsme se začali smát.

„Jsem na řadě ne?“ Zeptala jsem se. Kývl.

„A co ty? Máš nějakou holku?“ Shiro se pousmál.

„Momentálně ne. Čemu se směješ?“ Okřikl mě.

„Ničemu, jenom že mě ta odpověď nepřekvapila.“

„Ty máš co mluvit.“ Řekl uraženě.

„Přece byste se kvůli tomu neurazil, vážený pane.“ Strčila jsem do něj prstem.

„Neurazil jsem se!“ Křikl na mě.

„Jasně že ne, jen ses nafoukl jak žabák.“ Naštvaně se na mě podíval a já se neubránila smíchu.

„Přestaň se smát a odpovídej! Teď se mám ptát já.“

„Dobře, dobře ptej se.“

„Proč se chováš tak jak se chováš?“ Zmateně jsem se na něj podívala.

„Jak to myslíš?“

„Kromě mě se ke všem chováš mile, ke mně ne, proč?“ Zarazila jsem se. Nevěděla jsem, jak mu na to má m odpovědět.

„Zeptej se mě na něco jiného.“

„Ne.“ Zakroutil hlavou. Povzdechla jsem si.

„Arogantní a namyšlené lidi nemám ráda, a protože takový jsi i ty, tak se k tobě tak chovám.“

„Opravdu máš drzý jazýček, mladá dámo.“ Ušklíbl se. Já jsem se na něj jenom zamračila.

„Ty máš co mluvit.“ Vrhla jsem na něj vražedný pohled. Shiro se na mě tázavě podíval.

„Nevšimla jsem si, že by ses choval k někomu stejně jak ke mně.“

„Mám k tomu stejný důvod, jak ty.“

„No dovol!“ Uraženě jsem nafoukla tváře. „Já nejsem arogantní ani namyšlená!“

„To ne.“ Zakroutil hlavou. „Ale na holku, jsi dost drzá a navíc, když se urazíš nebo naštveš, vypadáš hrozně roztomile.“ Rozesmál se. Já jsem ho naštvaně pozorovala. Ale jenom chvilku, protože jsem se rozesmála taky.

„Víš…“ Podívala jsem se na něj. „Nejsi až takový namyšlený sobec, jak jsem si myslela.“ Shiro se na mě zářivě usmál.

„Ty taky nejsi taková, jakou jsem si tě představoval.“

„A jak sis mě představoval?“

„Připomínala jsi mi někoho, na kom mi dlouho záleželo. Teď už ale vím, že nejsi jako ona.“

„Jako ona?“ Nechápala jsem. Shiro se zarazil

„Zapomeň na to, plácám hlouposti. Pojď, měli bychom se už vrátit.“ Nejistě se na mě usmál a vydal se zpátky na chatu. Já jsem ho mlčky následovala. Jako ona? Zajímalo by mě o kom to mluvil.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.