S.W.A.G #2
Informace:
Jak už bývá zvikem v každé slaďárně, co by to bylo, bez milostných rivalů a zápletek, které často hlavní postavu uvádějí do rozpaků.
Po nějaké době, -přesně jednom dni a dvou hodinách- se rita rozhodla, že by svému kamarádovi ve vztahu s Brýlatkou – jak Chizuru přezdívali ve škole – jen překážela a chtěla jim naopak být nápomocná. Oba je pozvala na oběd ke stolu a brala to jako 'dobro', ale vyvádělo ji z míry jak se k sobě oba tulí i když sedí přímo naproti nim.
„Budete na školním festivalu?“ usmála se Rita. Černovláska sedící po pravé straně, vedle svého miláčka, kterým byl samosebou Haru se na něj chvilku zadívala, jakoby očekávala, že odpoví za ně za oba. Měla stále tak červeňoučké tváře, až Ritu napadal, že má nejspíš z jeho přítomnosti horečku.
„Jo, vždyť jsme u stejného stánku, plánovala jsi to od začátku roku.. zapoměla jsi?“ podivil se Kyoharu. Věděl, že Ritě na tom předtím tolik záleželo a neměla ve zviku zapomenout na něco takového, čímž se cítil mírně znepokojen, ale to nedával najevo.
„Já a zapomenout? Blázne, vždyť já vím, ale...“ odmlčela se, protože hledala výmluvu proč nemůže být s ním. „No já...“ v hlavě panikařila ~Co mu mám říct? Nechci jim nic kazit!~
Z jejího nešěstí ji zachránil chlapec, který zrovna procházel okolo stolu, bleskurychle vstala a chytla se jeho paže. „Už mám nějaké plány.. promiň.“ nervózně těkala pohledem mezi Kyem a Chizuru, dokud mu nenaskóčil úsměv na tváři. Kyoharu moc dobře věděl, že mu lže, ale musela mít nějaký důvod, proč zapoměla. Jako dobrý přítel se nechtěl moc vyptávat.
„Neřekla jsi mi, že máš frajera...“ pousmál se, čehož někde hluboko trochu litoval. „No, mám.. no.“ zazubila se. Upřímě netušila, kolem čí ruky se obtáčela jako had, ale rozhodně to byl kluk. „Takže, když už tu je, máme spolu něco na práci... Zatím Haru!“ z vesela se uculila a chlapce rychlím krokem táhla pryč.
Když došla s chlapcem za roh konečně se ho pustila. Opřela se zády o zeď a tiše vydechovala jakoby uběhla maraton. „Takto využít cizí osobu jen vůli útěku, jste zajímavá, slečno Takizawo.“ tyčil se nad ní blonďák se světle kaštanovíma očima. „Jak znáš mé jméno?“ vzhlédla na mladík, který se na ni jen zaculil. Nejspíš nad její ubohostí. „Sedíme v jedné lavici, jistě že Vás znám.“
„Hide-san.“ rozpoměla si, vůbec si ho nevšímala a ani nevnímala jeho přítmnost. Jen se čas od času rozhlédla a viděla jak se její spolužák baví se svími obdivovatelkami nebo přáteli. „No proto, netušil jsem, že jsi tak zapomětlivá, lásko.“ jednou rukou se opřel o zeď kousek od Rity hlavy. „Lásko?“ pozvedla nechápavě jedno obočí.
„Haru, mne nazval 'tvým frajerem'.“ pousmál se a mrkl na ni. „Za to se omlouvám.“ podívala se jinam, mírně znepokojeně. „Nějaký plán?“ od zdi se trochu, opřenou rukou odrazil a o krok se vzdálil.“J-jakej plán!?“ vykulila oči Rita, na což hide protočil svýma očkama a pokračoval: „Asi nejsi nijak moc velký stratég, co? Jednoduše... nabízím se, jako výpomoc v tvém milostném trojúhelníku. Ještě jednodušeji, spolu budem chodit.“ pokrčil rameny, jakoby šlo jen o něco bezvíznamného. Jakoby nešlo o city ani nic jim podobného.
„To jako.. JEN tak?“ zvedla obočí nevěřícně. „Jop, trochu se odreagovatt od školy, od problémů reality a prostě si užít s někým pár dní nudného života.“ zašklebil se. Rita se zasmála, stále nemohla uvěřit jak to ten kluk může brát tak v pohodě. „Dobře, platí. Takže počítám s tím, že na vestivalu budeš s mou roztomilou maličkostí.“ jednu ruku si dalarita v bok a šibalsky se uculila.
Festival, jen ty, já, stánky, hry a jídlo.“ jako skaut vztičil ruku s ukazováčkem a prostředníčkem zdviženým, jakože tedy přísahá. Ještě si podali ruce a tak uzavřeli dohodu. „A i po tom, zůstanem jen přátelé a spolužáci.“ pronesl, „Jasně jasně, hlavně už musíme do třídy.“ zasmála se a vyšla pár kroků směrem ke třídě, než ji hide, pevně chytl za paži, než se nadála, líbal jí. Důvodem jeho prapodivného činu, který Rita rozhodně nečekala, byl Kyoharu, který je s výrazem, který říkal, že je značně vyveden z míry, pozoroval.
Vzápětí Haru odtrhl pohled a opět se věnoval Chizuru, které se držel za ruku. To se událo, jen v několika sekundách a Hide s tím, přestal až když si byl jistý, že je Kyoharu pryč. Rita, celá rudá, s knedlíkem v krku a poměrně dost vyděšená se koukala na, údajně svého frajera. „to v naší smlouvě nebylo.“ zamumlala. „Tohle se počítá k našemu citovému vztahu, lásko.“ to slovo. Říkal ho tak sladce a přesto tvrdě. Bez potíží by dokázal oslovit „lásko“, každou, kterou kdy potkal.
Ritě jemně bilo srdce a i přesto ho jasně slyšela. „Omlouvám se.“ poškrábal se Hide na hlavě. „V původním plánu to byl až bod číslo 5, ale tvůj milý přišel až příliš brzy.“ povzdechl si.
Její milý?
Myslel Kya?
Ano, koho jiného... myslel toho ke komu Rita vzhlížela, s kým trávila čas, kdo jí byl oporou a teď. Jakoby se točil zády. „Když se k tobě svět otočí zády, otoč se ty zády ke světu.“ zašeptal sladce, takový flirtovní tón, jakým by si snad každá přála být oslovována. Až Ritu přejel mráz po zádech. „Já se otočím zády ke svým stínům.“ pronesla rozhodně. „Určitě překonám své démony.“ kývla hlavou a jednu ruku zaťala v pěst.
Nechce stát ve vztahu, nechtěa být třetím kolem u vozu. Chtěla se 'odmilovat'. Ať už její cesta měla vésti trním, válkou, bolestí. Chtěla dokázat, že může překonat city.
„Jestli ho opravdu miluješ, necháš ho jít...“
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.