Druhá strana ep.23
Informace:
příjemné čtení, pokud se to dá říct. :]
...Chtěla jsem se na ní zase podívat, ale přišel další polibek. Ne jako ty předchozí… tenhle trval dlouho… a hlavně byl na ústa. Tentokrát jsem oči jen přivřela. Už mi to bylo jedno. Jestli je tohle co chce, ať si to tedy vezme všechno. Můj život, mou čest… moji lásku…
Ráno mě probudily sluneční paprsky v očích. To co se stalo včera večer, bylo pro mě do té doby něco nepředstavitelného. Ani teď si nemůžu vzpomenout co přesně se dělo, ale nějak jsme se ocitly spolu pod jednou přikrývkou. Neměly jsme ani čas převléknout si kimona a tak jsme je měly ještě teď na sobě. I když ve stavu, v jakém teď jsou, bych v nich nevyšla ze dveří. Líně jsem se protáhla a osoba vedle mě se zavrtěla. Podívala jsem se k ní a na tváři se mi objevil úsměv. Nishihara ještě spala a nevypadá to, že jsem ji probudila. Pořád nemohu uvěřit, že se něco takového stalo. Nepotrvá to dlouho a sluneční paprsky dorazí i k její tváři a probudí ji. Teď ale ležela vedle mě s vlasy spadlými do tváře. Opatrně jsem jí je odhrnula z očí a konečky prstů se při tom dotkly její tváře. Znovu se lehce zavrtěla a otevřela oči. „Ohayo“ usmála jsem se na ni. „Ohayo“ vrátila mi pozdrav, chytila za ruku a propletla naše prsty. Trochu se nadzvedla a políbila mě. „Z tohohle bude průšvih“ připomněla jsem ji, ale v duchu jsem doufala, že to tak nebude. „Na tom už nezáleží“ „ne… nezáleží“ lehla jsem si zpátky vedle ní a ona se ke mně přitiskla, jak to jen bylo možné. Užívala jsem si toho hřejivého pocitu, mít někoho ráno po boku, když se probudím. Toho pocitu, že mě někdo miluje… a že já jeho taky. Vůbec mi nevadilo, že ten někdo je Nishihara.
„Shiori?“ ozvalo se vedle mě. „mm…?“ „zvoní ti mobil.“ Do teď jsem si neuvědomila, že v místnosti se opakuje ton mého vyzvánění. Otočila jsem se za ním a popadla tu prokletou věc. Takhle mi ničit takové překrásné ráno. Ale kdo by to mohl být? Budík jsem si, pokud vím, vypnula ještě odpoledne. Podívala jsem se na display. No jistě… kdo jiný. „Ohayo“ pozdravila jsem toho na druhé straně. „Ohayo, promiň že budím, ale mohly by jste přijít obě do baru?“ „uhm…“ „snídani si dáte pak“ „hai.. hai… jsme na cestě“ „jo a ještě něco…“ chtěla jsem ten hovor ukončit, ale on zřejmě neskončil „mm…?“ „ať sestra přijde zase v kimonu jako včera, a ty si vezmi plnou polní.“ Jestli jsem do téhle chvíle na půl spala, teď jsem byla úplně probuzená. Prudce jsem se posadila a zeptala se do telefonu „co se děje?“ „máte návštěvu“ „c-cože? Jakou návštěvu?“ odpovědí mi byl povzdech. „Prostě přijďte co nejdříve do salonku“ ukončil hovor. Nishihara se teď taky posadila „co se děje?“ „Takao nás volá do baru, prý máme návštěvu“ „a on ti neřekl koho?“ zavrtěla jsem hlavou a zvedla se. „Ty si máš vzít to kimono ze včerejška, ale koukám, že bude potřebovat trochu upravit“ usmála jsem se na ni a pomohla se jí zvednout. Stejně jako já pod kimonem nic neměla. Neodvážila bych se v tom jít mimo ulici a už vůbec bych nikam nepustila ji. Hlavou mi proletěl záblesk událostí minulé noci a tváře mi zčervenaly. Čímž jsem si vysloužila slabé zachichotání. Zase mě políbila a pak si začala kimono upravovat, jako by se nic nedělo. Já nejprve chtěla udělat to samé, ale pak mi došlo, že opasek ke Kimonu není dobrý nápad. Převlékla jsem se tedy do něčeho pohodlnějšího a mezitím, co si Nishihara upravovala vlasy hřebenem, začala jsem kontrolovat svoje věci. Byla jsem zrovna u nabíjení zásobníků do pistole, když se za mnou ozvalo „nelekej se.“ Pochopitelně jsem sebou trhla a osoba za mnou se zase zasmála „promiň.“ Vzala moje vlasy do ruky a začala je rozčesávat. „bude to chtít zastřihnout, ať alespoň nějak vypadají“ poznamenala, ale já ji neodpověděla. Do teď jsem nad nimi skoro nepřemýšlela. Místo toho jsem si užívala její péči a slíbila si, že jí to nějak oplatím. Jenže jsem se musela vrátit k přípravám a tak jsem vzala další zásobník a zatím co ona pečovala o mě, já pokračovala ve své předchozí činnosti.
„tak hotovo“ ozvalo se za mnou, když skončila. „Já skoro taky“ zvedla jsem se a zapnula si opasek k boku. Pistole byla na svém místě, zásobník připraven, nabito a zajištěno. V případě potřeby by mi teď trvalo jen chvíli, než bych zareagovala. Ve druhém pouzdře spočíval snad poprvé skutečný nůž. Zásobníky a náhradní vzduch taky na místě. „Tak já už taky“ prohlásila jsem nakonec a otočila se na ni. Očima mě přejížděla od hlavy k patě a sem tam něco upravila. „Tak, teď jsi ochranka na reprezentaci“ usmála se na mě a já ji provedla to samé. Kimono bylo místy trochu pokrčené, ale celkově to nevypadalo nijak hrozně. „A ty zase někdo, kdo si mou ochranu zaslouží.“ Ještě jednou mě políbila „pojďme, bratr na nás čeká už dlouho.“
Bok po boku jsme zamířily do baru. Místní na nás na ulici zvědavě pokukovali. Možná se už dozvěděli co se včera dělo? Naštěstí jsem neměla čas nad tím přemýšlet, protože jsme dorazily k cíli. Do baru jsem vstoupila jako první a rozhlédla se. Takhle brzy ráno tady krom personálu nikdo nebyl. Teda nikdo, a Alexej. Stejně jako včera na nás čekal u baru a já se chvíli lekla, že se včerejšek bude opakovat. Ale to by snad nechtěli, abych si brala věci… nebo mě chtějí nechat s někým zápasit? „Ohayo“ vytrhla mě z přemýšlení Alexejův hlas. „Ohayo“ odpověděla jsme mu a všimla si, že Nishihara jenom kývla hlavou. Je na něj naštvaná? Téhle představě jsem se v duchu pousmála. Pak jsem ale vrátila svou pozornost před sebe. „Co se děje?“ zajímala jsem se a Nishihara se postavila vedle mě. „Zapomeň, že bych ji tady s tebou teď nechávala samotnou“ prohlásila odhodlaně ve stejnou chvíli, kdy se nadechl. Teď už můj úsměv nezůstal jen v mé hlavě, ale prodral se i na povrch. Koukla jsem prvně na ni a pak hned na Alexeje před námi. Vypadal, že ho to dost překvapilo, ale rychle se oklepal. „Chytili jsme Fumiko, ale má to háček“ teď jsem potřebovala chvilku na vzpamatování se já. „Jaký háček?“ „za chvíli uvidíte.“ Kývl na nás rukou a zavedl nás do salonku.
Dnes tady bylo prázdno. Jenom Takao seděl na stupínku jako včera a upíjel ze šálku. „Konečně, už jsem se začínal bát, že to nestihnete“ zmateně jsme se podívaly jedna na druhou a pak zase na něj. „Nemáme moc času na vysvětlování, tak z toho musíme vytěžit co nejvíce…“ narychlo nám vysvětlil situaci a pak nás poslal za zástěnu vedle něj, kde jsme měly čekat a poslouchat. Neřekl nám, kdo má přijet. Podle všeho je ale nějak spojený s Fumiko a tedy nese částečnou odpovědnost za útok na Nishiharu. My měly přijít na scénu v pravý čas a byly jsme v podstatě Takaovo eso v rukávu, jak se říká na západě. Naši roli jsem pochopily a poslušně se přesunuly na nám vyhrazené místo. Vlastně jsme seděly vedle něj, ale přes zástěnu nebylo nic vidět. Na zemi jsme měly připravené polštáře. Na stolku dva pohárky s čajem ale na ty jsme byly upozorněny, abychom se jich ani nedotkly, až přijdou. Prý by jakýkoliv zvuk mohl prozradit, že tam jsme a pokazit překvapení. Takže bude prý úplně nejlepší, když se nebudeme ani hýbat. Naštěstí nám zbyl ještě nějaký čas a za poslouchání dalších detailů jeho plánu jsme dopily skoro polovinu obsahu šálků, než přiběhl Alexej s tím, že už jsou tady.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
