S.W.A.G #1
Informace:
Zatím znáte jména...
Ne celý jejich příběh..
Jsou to nejlepší kamarádi...
Nic víc, nic míň..
I když oba k sobě chovají skryté city...
Černovlasý chlapec oblečen do klasické školní uniformy, jménem Kyoharu, již pěknou chvíli nedočkavě očekával příchod své spolužačky a nejepší kmarádky Rity, kerá zrovna vyšla z hlavního vchodu svého domu.
"Kde se couráš, obludko, už tu stojím sto let!" stěžoval si Kyo a svou tašku sebral ze země, kde ji měl opřenou o nohy. "Kde bych se courala ty parazite? Abys náhodou nepřirostl k zemi. Víš jak dlouho trvá líčení?" zašklebyla se Rita a zasmála se. Tahle dvojice, byla již dlouho známá jako "komediální duo", ale to brzy poznáte i vy.
"Netuším, ale ty toho moc na sobě napatláno nemáš, ne?" pokračoval v konverzaci, která se rozvinula o něco víc, než bylo původně v plánu. "Alespoň nevypadám jako ty děvky co se kolem tebe furt točí!" bránila se brunetka a prohrábla si své neposlušné hnědé vlasy.
"Okey, ano ty jsi speciální edice, jak se jmenovala ta panenka od Matela?" skousl si ret a zasmál se. "To bylo vtipný Haru, až se za břich popadám!" i přesto se Rita zasmála taky a bok po boku se oba vydali ke škole.
Nepřestávali si povídat a rozdělili se až na školní chodbě u skříněk, Kyo šel napravo a Rita nalevo. I když byli nejepšími přáteli už dlouho a většinnu času trávili spolu, každý z nich chodil do jiné třídy.
Kyoharu se odebral ke své skříňce a když ji tótevřel okamžitě se vysypala hromada obálek, tak jako vždy. Růžové, červené, bílé a všechny obsahovaly milostné dopisy od dívek, které zasvětily své srdce jen jemu. Což mu nedělalo radost, měl přecejen jiné vyhlídky než nějaké bloncky, které ani netuší kolik je 1+1.
Svůj zájem jevil o roztomilou černovlásku s brýlemi, která se vždy v jeho přítomnosti tak krásně červenala. Vlasy měla krátké, sestříhlé do roviny zakončené těsně nad rameny, stejně tak i ofinu, která jí končila u obočí. Zdála se mu taková půvabná, když nesměle koktala při jejich konverzaci.
„Ahoj, Chizuru-chan.“ usmál se Kyo, když svou roztomilou tmavovlásku uviděl jak se pomalu přibližuje k němu. „Dobré ráno, Kyo-san.“ začervenala se tak jako vždy a sklopila pohled k zemi, zatímco se jí rozbušilo srdce, div neexplodovalo. „Jak jsi se měla? Vyspala ses dobře?“okamžitě ji zahrnul otázkami, na které momentálně nechtěla odpovídat, jelikož celou noc přemýšlela nad svými city.
„J-já jsem ti chtěla říct..“ vykoktala polohlasně stále se skloněnou hlavou, v krku měla knedlík, nedokázalla tu větu doříct. Bála se jeho odpovědi, ale nakonec se pevně rozhodla a knedlík v krku spolkla. „..že tě mám ráda Kyoharu!“ s těmi slovy prudce vedla hlavu a podívala se mu do jasně, modře zářících očí. Kyo jen chvilku nevěděl a ani netušil jak odpovědět.
„Víš.. no já..“ pškrábal se nervozně na hlavě, což v mladé Chizuru vzbudilo pochybnosti a rychle se rozběhla pryč. „Chizuru-chan!“ vyhrkl Kyoharu a vzápětí jí chytl za ruku a automticky si ji přitáhl k hrudi. „Já tě mám taky rád...víc než pouhou kamarádku.“ zašeptal a jemně ji pohladil po havraních vlasech. Zatímco chizuru se celá rudá vzpamatovávala v jeho objetí.
Mezi tím vším se Rita přezula z bot a s úsměvem vyrazila na cestu do třídy, ale ne k sobě, nýbrž ke Kyovi, zastavila se u skříněk. ~To není možné~ pomyslela si když viděla dění, které proběhlo mezi Kyem a Chizuru. Zrudla a s mírně pootevřenými ústy a sklamanou tváří jen tiše přihlížela. Cítila tlak na hrudi, jakoby ji cosi sevřelo a drtilo. Nechala ty zamilované holubičky být a raději šla do své třídy, kde se jako zombie posadila do lavice, kterou měla sdílet s novým chlapcem, jen o tom ješě nevěděla. A tak tam jen seděla do zazvonění, kdy se postavila, jako slušná žákyně na pozdrav učiteli. „Posaďte se.“ rozkázal učitel a celá třída poslušně poslechla. Do místnosti, vešel kluk, nejspíš stejného věku jako ostatní žáci a přátelsky se usmíval.
„Tak třído, chtěl bych vám představit vašeho nového spolužáka, pana....“ učitel chtěl nejspíše říct jméno, které mu naprosto vypadlo a tak ho blonďatý chlapec doplnil. „Jmenuji se Hide Yokoyama, rád vás poznávám.“ usmál se a Rita konečně spozorněla. Ten Hide, který ji zaujal svým kaštanově hnědým pohledem si s ní vyměňoval pohled.
Nemohla se soustředit na jeho pohled. Vlastně na nic...protože si uvědomovala, že vztah Kya s Chizuru jí nepřivede nic dobrého. Asi si stále nechtěla přiznat, že ke svému nejlepšímu kamarádovy cítí něco víc než jen přátelství. Bloumala nad tím snad celou hodinu, že si ani pořádně nevšimla, že Hide sedí vedle ní a tak trochu jí pozoruje.
Škola uběhla jako voda a Rita, již s dobrou náladou čekala na dvoře školy až přijde Kyo. Vždy chodili domů spolu. Když ho viděla ve dveřích rozzářil se jí úsměv a jedna ruka jí vystřelila nad hlavu s velkým křikem „Haru! Dělej ty couro! Jde se dom-“okamžitě zmlka a ruku stáhla k tělu. Už šel s Chizuru. ~raději je nechám být~ nadechla se a sklonila pohled k zemi. Kyo se svou milovanou jen prošel okolo a Ritě do zad zavál ledový vítr, který jí do tváře vehnal ty dlouhé hnědé vlasy. Na zem dopadlo několik kapek. Ale ne deště.. byly to slzy, které ji zaplavily oči. ~proč to tak bolí?~
Utřela si tváře do košile a s červenými tvářemi se přes rameno podívala jak Kyoharu odchází. Zdálo se jí jakoby ji pouštěl a nechával ji na tomto světě naprosto samotnou.
„Ten, kdo opravdově miluje, skoro nikdy nepozná, kdy ho ten druhý milovat přestal.“ -François de La Rochefoucauld
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.