Anime World CZ/SK - Příběhy

A je to tu. První den školy. Tolik se toho za den změnilo... Jak vypadám? Sluší mi to? Nemohla jsem se dočkat celou noc a teď tu stojím před školu. Vidím jak Rin pomalu přijíždí na skejtu, zastavuje u přechodu, sekakuje a přebýhá silnici směrem ke mě. BUM! Srazilo ho auto.

"Aaaaa!!" vylekaně jsem sebou trhla na postely a nějakým záhadným způsobem se sesunula na zem. Byla to jen noční můra. Náhle zazvonil budík, hlásíc mi, že už bych měla vstávat. Silou jsem do něj bouchla, aby sklapl, což mi na první pokus ihned splnil. "Bože už ne..." postěžovala jsem si a vstala ze země. Pak se ozval můj mobil s Rinovím jménem.

"Haloo?" okamžiitě jsem ho zvedla.

"Nazdar ospalče. Vstávinkej dneska bude perný den, lásko." zatípnul to než jsem  stačila jakkoliv odpovědět.

Lásko... nad tím slovem jsem se prostě musela pozastavit. Jak se můžu do školy vůbec vrátit, vždyť mě ty holky svýma pohleddama ukamenujou! Pomalu jsem se převlíkla a sešl dolů na snídani. Na stole ležel talíř s míchanými vajíčky a malým papírkem "Užij si den. S láskou máma."  usmála jsem se. I když ji moc nevídám, protože pylně pracuje... i tak ji mám ráda. 

Vše jsem poslušně snědla a všimla si hodin, které už ukazovali ČAS VYRAZIT DO ŠKOLI. Nádobí jsem dala na linku, popadla tašku, obula se a vyběhla z domu.

Jaká na mě bude reakce jakožto Rinovu novou holku?

Došla jsem před školu. Rin už tu nejspíš vystál důlek a jakmile si mne všiml ihned se dal směrek ke mně. "Kde si se flákala?" uculil se roztomilým úsměvem a než jsem se nadála byla jsem v jeho náruči. "Promiň, nestíhala jsem." zasmála jsem se a očekávala další rekaci. Jen se odemne lehce odtáhl a podíval se mi hluboce do očí s poněkud příjemným úsměvem. Po chvilce se přiblížil a předevšemi mi na rty vtiskl sladký polibek.

"Bál jsem se jestli se ti po cestě něco nestalo." znovu se mi koukl do tváře, byla jsem celá rudá. Nakonec jsem se dostala z onoho tranzu a usmala jsem se. "Nemusel jsi, jsem v pořádku."

Najednou je to o tolik jiné. V jeho blízkosti jsem v klidu, víc než normálně. Nejsem nemocná?

Bok po boku jsme vešli do školy, ruku v ruce s propletenými prsty. Rin se rozhlížel a vždy navázal oční kontakt s nějakým klukem. Pohled, který naznačoval "Dostal jsem ji." Ck s ním bylo jsem nnepochopila, ale napadla mě hned nějaká sázka...

"Eh, asi jsem si něco zapoměla u skříněk... tak se sejdem ve třídě!" rychle jsem se vypáčila z jeho stisku a utekla na dívčí záchody. Co když si ze mě jen střílí? A teď si s někým povídá o tom jak jsem blbá, že jsem mu na to skočila...?

A tak jsem tam stála na záchodech u zrcadla a koukala na svůj odraz. "Nejsem hezká... ani nijak vímečná." řekla jsem si nahlas a očekávala odpověď od svého odrazu v zrcadle. Nic. "Jsem hloupá..." chytla jsem se za hlavu a nakonec svěsila ruce k tělu a vyrazila zpět do třídy.

"Našla jsi co jsi hledala?" ozval se hned Rinův hlas, když jsem byla mezi futry dveří. "J-jo našla..." rychle jsem odpověděla a došla si ke své lavici, klasicky si připravila věci a sedla si.

"Čau, ty teď jsi s Rinem, co?" bouchla do mé lavice dívka, asi tak stejně stará, s rozesmátým obličejem, hnědými vlasy, lehce vlnitými a tmavě hnědýma očima. Klasická usměvavá brunetka. "No, J-jo jsem..." pokusila jsem se o úsměv. "Jsem jeho kamarádka a pochop, jeho přátelé jsou i mími! A ty jakožto jeho holka do toho zapadáš!!" pronesla jakoby šlo o něco velkého "Jmenuji se Risa, přezdívají mi Riki." představila se stejným tónem.

"Já jsem Kahari. Ráda tě poznávám." Pousmála jsem se aby mé nadčení vypadalo věrohodně.
"Copa Ričíku, zas otravuješ?" se smíchem ji Rin chytil okolo krku, jakoby ji chtěl škrtit a dusit.
"Já a otravovat? NIKDY!!" zasmála se a ruce ze svého krku, mu jednoduše sundala. Rin jí taktéž úsměv oplatil a pak se koukl na mě. Samozřejmě mi nezbylo nic jiného než se taky usmát.

Teprv teď si začínám všímat, jak velký jsem ve skutečnosti introvert!! Otec často pracoval a ani nijak moc nechodil domů. Jeho životem se stala jeho práce.  Řídí obří firmu, která vlastní několikset hotelů po celém světě. Taky nemá moc přátel a od svých 12 letjsem ho už nespatřila. Neejspíš na mne zapoměl...

"Jasně, jesně... nezajdem někam po škole? Karaoke, bar.. nebo tak?" zazubil se Rin. Já jen tiše přikývla a Risa rychle vyjekla jen "Joooo!!" Tak tedy po škole jsme šli ještě s pár lidma na karaoke. Užívali jsme si zábavy, smíchu i legrace, která doprovázela celý večer. Rin mne doprovodil domů, před domem  jme se dlouze rozlučovali. Padlo dokonce i na dobrovolný polibek na rozloučenou.

A ak jsem se umyla a následně zalehla na postel, kde jsem koukala do stropu a přemýšlela o budoucnosti. O mojí, o rinově... o naší budoucnosti. Co všechno nás ještě čeká.

Můj život se zlepšil o 360° a já už očekávám jen kdy vyjdu ze školy. Vidíte jak rychle se vše dokáže změnit? Je to jen jedno krátké romantické story... ale já věřím, že se někdo takoví jako Rin, najde pro každou. ♥♥♥

THE END

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.