Everybody loves me! 1
Informace:
Opravování celé storky... nuda xD
Neustále mě někde sleduje. Rin. Když to vypadá, že si mě nevšímá a dokonale to před ostatníma holkama maskuje, stále cítím jeho pohled. I teď když sedím ve své lavici... Sama. Malý, dotěrný, perverzní stalker Rin!!! Neni třeba z jiný planety? Spolu s jeho kamarádíčky a několika holkama jdou dneska na karaoke.
Vím to, protože mě pozval a já zase vídala ty studené pohledyl ostatních. Odmítla jsem, jak už jsem jednou říkala „Nechci s ním mít nic společného!" povídám si sama se sebou, jelikož žádné kamarády nemám.
Jako malá holka jsem měla imaginárního kamaráda, u kterýho jsem si usmyslela, že mě taky zradil, jako všichni ostatní. Moji opravdový přátelé ve školce svedli vinu, za úmrtí třídního zvířátka na mě a já se definitivně rozhodla, že žádné kamarády nepotřebuju, že se nenechám.
A teď to vypadá tak jak to vypadá. Šla jsem po schodech nahoru do třídy na hodinu chemie, jelikož máme speciální učebny na skoro každý předmět. Na chodbě jsem se střetla pohledem se svým nenáviděným sokem Rinem, který se na mě přátelsky usmál a já se zatvářila ještě chladněji a znechuceněji než kdy dřív, na to se usmál ještě víc. Já ho asi fakt zabiju!!
Jeho přiblblý kamarád Matt se ke mě zezadu přiblížil na schodech a nadzvedl mi sukni,„Ty si o to přímo říkáš!" na což jsem zareagovala dost přehnaně agresivně a dala mu pěstí až mě bolely klouby na rukou „Nehrabej na mě ty imbecile!!!" Rin se jen přiblbě chechtal hlouposti svého perverzního kamaráda. Utekla jsem tomu jen o chlup.
Provokování utíkám způsobem vám již známím, prostě se biju a pak s lehkostí odcházím pryč, když to nepřítel nečeká. Tedy pokud se jedná o kluka, který silně projevuje svou úchylku na mé maličkosti.
Nesnáším lidi jako je Rin. Předvádí se a s prominutím si úžívají každou p*č*v*nu na kterou narazí.
„To byla fakt sranda, když si ho praštila." povídá mi po škole kdy mě pronásleduje na cestě domů. „Hmm..." odpovím tak nějak ze slušnosti. „Neignoruj mě, jsme kamarádi!" zvíší tón svého hlasu. „K-kamarádi?" říkam dost překvapeně a koktavě. To snad nemyslí vážně!
"Jop! Kamarádi!..." uchychtne se „... A možná něco víc!" dodá. Na to mi začaly hořet tváře. Rudnu!! >Nečervenej se! To neee!< mluvím v duchu sama k sobě.
Je přátelsky, ale i tak se neustále pokouším ho zbavit. Zatočila jsem tedy do úzké uličky mezi dvěma domy. Udělal to samé.
Otočila jsem se k němu čelem a tím mu dala nejspíše nový nápad. „Tak ty až tak jo...?" zeptal se, nechápala jsem, ale než jsem se stihla zorientovat byla jsem přitisklá zády ke studené, betonové zdi a Rin mě líbal. Nesnesitelně moc! „R-r-ri-ne!" pokusila jsem se vyslovit jeho jméno, abych ho okřikla, nepřestával. Vnucoval se mi.
Držel mi ruce, nemohla jsem se ani hnout. Jediné co mi došlo až po chvilce kdy jsem měla jeho slizkej jazyk v ústech... Mam volné nohy. Jedna noha mi tedy vylítla a Rin se v bolestivých křečích svalil na zem. Jednoduše jsem se strefila!! Asi kam tedy dochází kam do citlivé klučičí části těla, tedy ROZKROKU! „P-proč mě tak týráš?!" ptal se s hlasem ve kterém byla slyšet bolest a lítost, že se něčeho takového dopustil, ale nakonec se přecejen postavil a bolest se změnola ve smích.... Zase se směje když ho něco bolí!?!!
Další věc co na něm nesnáším. „Ty mě chces připravit o budoucí děti, že mi takhle ublížíš?!" ptá se, rozhodně mně štval tak jsem mu jednoduše odpověděla „Pokud by byla možnost, že tvé děti budou víc po tobě, pak ano..." a tím jsem s ním zakončila debatu....
Šla jsem domů, ještě stále tím úchylákem pronásledovaná. Otevřela jsem vrátka od našeho domu a Rin se mě pokusil následovat, ale těsně před ním jsem je zavřela. „No taaak! Zahrajem si nějaký videohry!!" usmál se. Znělo to dost lákavě, většinou jsem hrála jen s bratrem, ktery mi nebyl soupeřem, ale už je dospělý a odstěhoval se. Tak jsem ho nakonec přecejen pustila k nám dovnitř. Vzala jsem nějaký brambůrky a sedla na pohovku vedle něj, jak slíbil, hrály jsme videohry, poslouchaly hudbu a nakonec.... Jsme si i popovídaly.
Ale tohle nemění nic na tom, že je to pro mě jen další rozmazlený člověk!!
„Jako malej jsem měl kamaráda, byl to ten nejlepší, ale nepomohl jsem mu když ho šikanovaly a on se kvůli těm klukům odstěhoval... Nikdy jsem ho už neviděl." svěřil se mi se svým docela smutným příběhem. Nijak mě to neovlivnilo!! Tedy doufám.
Mamka se vrátí až pozítří, dneska tu budu celou noc sama, až se Rin stratí.
Dosla jsem nám do kuchyně pro pití, když jsem se vrátila Rin byl natažený na gauči a vypadal, že spí. Je docela rostomilej, ve spanku, kdy nic nedělá. Naklonila jsem se nad něj a koukala na jeho krásný a roztomilý obličej. Náhle vykouzlil úžasný úsměv a zamlaskal. Fuj....!! Najednou mu ruce vystřelily, chytl mě, přetočil se na bok čímž mne pohodil vedle sebe. V jeho objetí jsem se cítila bezpečně, ale jak se h toho dostanu?! Chvilku jsem si to užívala a odpočívala s ním.
Pak jsem sebou trhla, doufala jsem že mě pustí tak jsem se pokusila vstát, alw nepustil a já ho strhla sebou na zem. „Au-!" zaklvílím bolestí. Rin spadl do měkkého, tedy přímo na mě! „Vzbuď se!!" jsem zavalená jeho tělem.
Nelze se pohnout. „Nakopu ti zadek! Prober se! To bolí!!" křičím na něj. Nereaguje. Krom dalšího drobného úsměvu. On je vzhůru!! Dělal si ze mě jen srandu. Začal se hrozně smát a já se tak naštvala až jsem dost adrenalinu abych ho ze sebe shodila. „Já tě fakt zavraždim!!" začínám se uchechtávat taky. Tenhle pocit jsem neměla hodně dlouho....
Tak potom jsme se rozloučily a já zůstala sama doma....... Stejnak ho ráda nemam!!! -_-
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
