Everybody loves me!
Informace:
Určitě?
Jistě!
Inspirováno skutečnými událostmi, ale to jen hodně slabě... ;)
Co mi říká slovo škola? No, řekl bych, že tu největší srandu. Jsem na škole idol, každé holky! Každá by mě chtěla!! Všichni mě milujou!
Ano tak jako skoro všichni...
Jméno: Rin Ukeri~
Věk: 17
Výška: 176cm
Váha: 57kg
----------------------
A já jsem Kahari Umatoka,je mi 16, jsem vysoká 168cm a vážím 49kg.
Tamto nahoře byla odpověď na mou otázku vůči Rinovy, který je idolem celé školy. Podle mě je to jen další namyšlenej, bohatej, rozmazlenej frajírek! Štve mě jen pohled na něj!! Hnusí se mi. Je to idiot. Jelikož ho přestalo bavit chodit s holkama na rande, každé odpovídá „NE!" ale ony mu to vždy odpustí, úplně ho žerou pohledem. Nenormální a vygumovaný blbky se poznaj!
Jdu do školy. Po cestě si nevšímám svého okolí.
Jsem podle ostatních zamlklá šprtka, která za
1. Nezná zábavu
2. Je divná
3. Je chladná
a další takové kraviny.
Kdo by potřeboval přátele, když tě stejnak jednou odkopnou?!
V uších mám sluchátka a všechno ignoruju. V tu chvilku ke mě zezadu přiběhl nějakej kluk, chytl mě za rameno, přitáhl a vzal do náruče. Líbá mě?!! F-fuj! Nee! Snažím se vyprostit, ale nejde to drží mě pevně. Co to má ksakru znamenat?!!
Chvilku... Okolo probíhá parta nějakejch lidí. Dost naštvaně.
Pustí mě, jsem celá rudá, cítím to. „Promiň pronásledovali mě! Jsem Rin!" on mě líbal! „Já tě znám, chodíme spolu do třídy..." chvilku si mě prohlíží. „Aha to jsi Ty?! Nudo chla-!" ani nedořekl to slovo a z naštvanosti, že mě bezdůvodně líbal a ze slov co chtěl říslct jsem mu vrazila pěstí.
„C-co to děláš!!" vyjede po mě. Mlčím. „Právě jsem ti ukradl tvůj první polibek, že se tak červenáš?!?" ptá se s posměchem, zrudnu trochu víc, mluví dál „P-počkej to jako FAKT! SHIT!! Promiň." omluvý se a zatváří se vážně. Vyrazím zpět do školy, proč je tak neodbytný drží se mi poblíž celou cestu. Zničeho nic začne zas mluvit „Ještě jednou promiň, jaké je tvé jméno?" chvilku se rozmýšlím „Kahari." mluví dál „Ani jsem nevěděl, že jsi tak hezká." oznámí a usměje se, dál si mě prohlíží. Najednou se postaví přímo přede mě „Proč mě ignoruješ? Jsem idol, všichni mě milují, tak proč jsi tak jiná? A proč se mi to tak líbí!?" koukne nejdřív posmutnile a pak se usmějě. „Jsem jiná, protože se odstraňuju lidí jako jsi Ty? Ne, jsem jediná normální!! A Ty jsi jen další FRÁJA!!" vysvětluju se zvýšeným hlasem „Nech mě prosím být!" řeknu nakonec. Zase se rozmluví „Nemůžu tě nechat tak jak jsi!" zamračím se „Nepotřebuju tvou lítost ani pomoc, NIC!!!" zařvu. Rozbíhám se a utíkám mu z dohledu.
Proč si o době myslí, že si může všechno dovolit!?
VE ŠKOLE
Musím si vyčistit hlavu. Na těláku jsem necvyčila a místo toho jsem se válela po příjemné trávě. Dala jsem si zase sluchátka do uší a poslouchala svou milovanou uklidňující hudbu. Chvilku jsem pozorovala klidná býlá oblaka na nebi a pak zavřela oči. Slunce mi ozařovala obličej, bylo tak příjemné a teplé. Dokud mě někdo nezastínil. Otevřela jsem oči a pak uviděla těsně nademnou něčí obličej. Lekla se a zvedla, tím jsem tu osobu bouchla do hlavy, až mi cvaklo v zubech. „Tak ses přecejenom lekla..." směje se a hladí si nabourané čelo. Rin. Zase on! „Co chceš?" ptám se chladným hlasem a ještě ledovějším pohledem. „Chci bejt s tebou." říká. Cítím pohledy ostatních holek, jak na mě civí a zírají jejich naštvané pohledy a vše jen kvůli němu! „Koukají na nás, měl bys jít." skláním hlavu k zemi. „Nemusím, jen ať se pokochaj tvou krásou." pousměje se a zalehne vedle mě. „Nejsou ty mraky nádherný?" ptá se jakoby se nikdy nic nestalo. Odšoupla jsem se trochu dál, nemám zájem o někoho takového. „Jo, to jsou." odpovídám a vyndavám z tašky malou knížečku.
Je velká asi jako notýsek, také tak úzká. Její název je "TY" půjčila jsem si jí z knihovny. Upřímě jsem nikdy moc nečetla a tahle tloušťka knihy je pro mě ideální. Otáčím se na břicho a začínám číst. Rin dále pozoruje mraky.
Jsem za polovinou během tří minutek, ani ne. On se zatím zvedl a lehl naproti mě. Zase pozoruje. Ani jsem si nevšimla toho, že se jeho neohrabaná ruka dostala k mému výstřihu. Lehce zatáhl a viděl... Všechno. Moje reakce... „Běž ode mě ty perverzní debile!!" zrudla jsem, zvedla se ze země a odešla. Slyšela jsem jen jak se za mnou chychotá.
RIN~
Proč je tak zajímavá? Svou neviností mě přitahuje. „Haha...!" líbí se mi. Také jsem se zvedl a šel do šatny pro pití. Po cestě mě pozorovali jako vždy holky, kterým se tak tuze líbím. Jsou teď trochu v rozpacích, když mě viděli s ní...
KAHARI~
Došla jsem na lavičku, kde jsem se posadila a koukala na kluky hrající fotbal. Stále přemýšlím na Rinem. „Ať chcípne!!" vyjekla jsem najednou a všichnj se na mě tázavě podívaly. „N-nic!!" rozkřikla jsem se abych se necítila tak ztrapěná jak vlastně jsem.
DALŠÍ HODINA- MATIKA
Před matikou se mi na lavici kbjevil malý zmuchlaný papírek, vyhodila jsem ho a navrátila se na své místo. Když jsem se rozhlédla po třídě, všimla jsem si Rina, který měl obličej zabořený do dlaně. Asi to byl dopis od něj, ale to je mi vcelku fuk. Začal psát. A pak prošel kolem mé lavice na níž mi dal další papírek.
Naschvál jsem ho schodila z lavice a dělala jako že nic, abych mu dala najevo, že FAKT zájem nemám.
On to ale asi nevzdal! Chvilkami si opravdu přeju aby ho srazilo auto!! Mám naštvaný výraz, snažím se na vše zapomenout. Do hlavy se mi strefí vlaštovka. Otáčím se dozadu a on na mě přátelsky mává. Vstávám ze židle a naštvaným, výhružným krokem si prorážím cestu k jeho lavici. „Ahooooj!" ušklíbne se na mě. Houpal se na židly, tak jsem mu jen trochu pomohla tam kam patří...na zem. Podkopla jsem židly a on slítl s doprovodem obřího třísknutí. Všichni se otočily a pozorovali nás. „Nepřibližuj se ke mě!!!" zařvu na něj a odcházím ze třídy. Díval se dost vyjeveně, ale pak se to ozvalo zas... Jeho hlasitý smích.......
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
