Sen Reality III. - 4. Adolf K. Weissman
Informace:
Po střetu s modrými, si Shiro začíná pomalu vzpomínat. Snaží se dosvědčit, že není bezbarvý král, ale stříbrný král Adolf K. Weissman. Jane mu hned uvěří, ale kupodivu mu věří i Kuroh, ale nikdo mu do hlavy nevidí, tak neví, co si myslí. Neko Shirovi rozhodně věří, je jeho věrnicí. Po rozhovoru s modrým králem Munakatou se vydávají s ostatními modrými ke vzducholodi, která exploduje. Poté co červený klan Homra napadne ostrovní školu, se vracení do finální bitvy.
Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale mám rozdělanou i jinou práci a to pro moji kamarádku.
4. Adolf K. Weissman
Díky tomu jsem s Kurohem měli šanci zmizet. Běželi jsem se schovat do tribuny, kde byl podchod. Naštěstí Seri ani Munakata nás nepronásledovali a nechali nás být.
Sešli jsem se v podchodu, kde jsem se ukrývali. Já a Kuroh jsem vydýchávali. Poté jsem se oba podívali na Shira.
,,Tak přeci jsi bezbarvý král.’’ promluvil Kuroh, když se vydýchal. Já ještě dýchala.
,,Ne nejsem. Jsem Adolf K. Weismann, stříbrný nesmrtelný král. Pomalu, ale jistě si začínám vzpomínat.’’ řekl nám Shiro. Já mu to věřila. ,,Nad zemí se vznáší vzducholoď. Bezbarvý král ovládl mé tělo a mě přenesl do tohoto těla. Ale nejdřív zabil Tataru. Musíme modré přimět, aby si s ním promluvili. Aby zjistili, jak tomu doopravdy je.’’ vysvětlil nám. Bylo vidět, že i Kuroh mu věří. Počkali jsem, dokud modrý nezmizeli zcela a pak jsem se vydali do města prozatím se schovat.
Neko se bezmocně chtěla vrátit domů, do školy, ale to pro zatím nebylo možné. Přečkali jsem noc venku. Zmrzlý na kost, ale ráno, jak vyšlo slunce, jsme rychle uschli. Byli jsem v ukrytu, ani nevím v jakém, schovaní, aby nás nikdo nenašel. Obávala jsem se, abych jsem nebyla nemocná, ale naštěstí tomu nic nepředpovídalo. Byla jsem za to velice ráda. Nechtěla jsem, aby se to opakovalo, jako v anime Brothers Conflict. Tam Law poblíž byl, tady bohužel ne. Jak já si přála být po jeho boku. Chyběl mi.
,,Kuro, půjč mi mobil.’’ požádal Shiro Kuroha. Všichni jsem se na Shira podívali. ,,Chci modré přesvědčit, aby si promluvili s bezbarvým králem, v mé vzducholodi.’’ vysvětlil svůj plán. Došlo mi, co bude následovat. Kuroh vyndal svůj mobil a podal ho Shirovi. Ten vytočil číslo na modré, které si zjistil přes mobilní aplikaci a volal. Po chvíli se dovolal. Já, Kuroh a Neko jsem jenom tiše poslouchali. ,,Tady Shiro, hledáte mě ne?’’ ozval se do telefonu. Bohužel co říkal Munakata, nebylo slyšet, ale já to věděla. I když jsem přesně ta slova nevěděla. ,,Nahoře je vzducholoď Adolfa K. Weismanna. Prověřte ho. Pokud usoudíte, že není nebezpečný vzdám se vám. Ale pokud bude nebezpečný, víte koho hledáte při vraždě Tatary.’’ řekl do telefonu. Chvíli panovalo ticho. Pak hovor utichl a Shiro vrátil mobila Kurohovi. Pak se na nás podíval. Poznal, že chceme slyšet jak to dopadlo. ,,Souhlasil s tím.’’ přikývl a postavil se na nohy. ,,Teď je na čase se vrátit.’’ řekl a i my se postavili.
,,Domů?’’ zeptala se Neko.
,,Kam jinam.’’ zasmál se bezstarostně Shiro. Pomalu a opatrně jsme se vrátili domů ke škole.
Když jsem se dostavili ke škole, ještě jsme se schovávali. Nechtěli jsem riskovat, setkání s modrými. Poté jsme vyrazili do bytu k Shirovi. Cestou jsem narazili na Kukuri.
,,Kukuri, jak se vede?’’ zeptal se Kuroh Kukuri. Shiro Kukuri jenom zamával.
,,Ahoj Kuro, Jane, Neko a ty jsi kdo?’’ podívala se Kukuri na Shira. Všem nám vyrazila dech. Shira si nepamatovala. Mně to po chvíli došlo, čím to je. Neko zmanipulovala mysl všem ve škole, aby si Shira pamatovali. I Kurovi to docvaklo. Podíval se na Neko.
,,To ty…’’ jenom řekl a Neko provinile přikývla. Bylo zbytečné se vracet, když si Shira nikdo nemohl pamatovat. Vrátili jsem se zpátky do města.
Ukryli jsem se, a čekali na akci od modrých. Vrtulníky už byly přichystané. Něco se začalo dít až večer. Byli jsem schovaní, že nás nikdo neviděl. Když nastal čas, jeden vrtulník jsem ovládli. Vrtulník pilotoval Kuroh se Shirem. Já a Neko jsme byly vzadu. Věděla jsem, že se Neko bude nudit a způsobí havárku, ale zastavit jsem ji nemohla. Mobila jsem měla na vibrace, tak jsem jenom cítila, že mi někdo napsal. Podívala jsem se potají, kdo to je. Byl to Law. Psal:
,,Ahoj krásno,
dlouho jsem se neviděli. Jaké máte plány? Včera jsem byli ve vaší škole, ale nenašli jsem vás tam. Byli tam jenom modří. Yata se dostal do potyčky s jedním z modrých. Miluju tě
Law’’
Přečetla jsem si co mi napsal. V rychlosti jsem mu odepsala:
,,Ahojky lásko,
jsme ve vrtulníku a noc přečkali venku. Po fotbalovém zápase se na nás přichystali modří, ale zvládli jsme to. Teď jdeme na bezbarvého krále. Vše je OK a OK vše bude. Miluju tě.
Jane’’
Odepsala jsem Lawovi. Při tom jsem ani nezaregistrovala, že jsme vzlétli. Shiro s Kurohem si povídali o stříbrném králi, nebo-li bezbarvém. Já byla myšlenkami u Lawa, tak jsem ty dva nevnímala a nevšimla jsem si, že se začala Neko nudit a začala si hrát se světly.
,,Kdo to svítí těmi světly?!’’ rozkřikl se rozčilený hlas. Hlas patřil Fushimimu. Neko se jenom ušklíbla. A začala mačkat čudlíky u Shira.
,,Neko sedni si.’’ poprosila jsem Neko a zatahala za ni, ale nevnímala mě a převzala řízení za Kuroha, který měl co dělat, aby jsme nehavarovali.
,,Jaký idiot!’’ ozval se znovu rozčilený hlas Fushimiho. Byli jsme blízko vzducholodi, která před námi přímo před očima vybouchla. Sledovali jsem jenom padající a hořící vzducholoď s vytřeštěnýma očima.
Poté jsme přistáli tak, že jsme narafičili, že vrtulník havaroval. Za pomoci schopností Neko jsem vystoupili a utekli do úkrytu. Což bylo ve městě. Po nějaké době mi přišla smska, která byla od Lawa.
,,Mikoto venku. Jdeme na ostrov. Budou se dít věci.
Law’’
Přečetla jsem si zprávu. Potají mu odepsala.
,,Uvidíme se tam.
Jane’’
a poslala zprávu. Poté jsem čekala na rozkazy, které vydá Shiro. Nějakou dobu jsme se skrývali. Dokud jsme neslyšeli zprávu, že Homra, červený klan ovládl ostrovní školu.
,,Vydáme se tam.’’ rozhodl Shiro. Byla jsem ráda. Zase uvidím Lawa. Všichni tři jsme přikývli. Vydali jsme se zpátky domů.
Před školou už hlídkovali modří. Neko musela použít svoji moc hned několikrát aby zmátla ostatní, aby nás neviděli. A díky Neko se tak i stalo. Dostali jsem se do školy.
Počkali jsme si, až se setmělo a vyrazili jsme tam, kde Shiro s Neko pobýval. I já s Kurohem, když jsem sem přišli Shira zabít. K jakému našemu překvapení a zděšení, byl byl zdemolován.
,,Zloději?’’ zeptal se Shiro.
,,Zloději by nenechali díru ve zdech.’’ nesouhlasil Kuroh. Hned jsem si vzpomněla, na ten výbuch, který způsobil bezbarvý král. Ale mlčela jsem. Mobila jsem měla vypnutýho. Nechtěla jsem, aby Kuroh zjistil, že jsem ve vztyku s Lawem, bratrem červeného krále.
,,Ne, to byla moje oblíbená.’’ zesmutnila Neko. Našla svoji misku celou zničenou. Snažila se veškeré kousky dát zpátky dohromady. Bylo to maličko komické. Jak malé dítě. I když Neko něco jako malé dítě je.
,,Věděli jsme, že tu budou červení, ale že i jejich král.’’ promluvil po chvíli Kuroh. ,,Neměli jsem se sem vracet.’’ dodal vzápětí.
,,Ale tady je náš domov.’’ ohradila se Neko.
,,Neko má pravdu.’’ souhlasil Shiro s Neko.
,,Ale co podniknout teď?’’ zeptal se spíš sebe Kuroh.
,,Takse zeptáme Ichigena.’’ navrhnul Shiro.
,,Nikdy bych neřekla, že to řekneš Shiro.’’ ušklíbla jsem se.
,,Co?’’ podivil se Kuroh.
,,Říkali jste, že viděl budoucnost, tak co třeba tam říká něco o naší situaci, ne?’’ vysvětlil Kurohovi Shiro. Kuroh se zamyslel. Všiml si starého vzkazu od Kukuri na svém kufříku.
,,Víme co musíme udělat. Zachránit Kukuri a ostatní přátelé.’’ promluvil po chvíli Kuroh. Všichni jsme se na sebe podívali a usmáli. Poté jsme potichu vyrazili na chodbu. Rozloučili jsme se s pokojem a vyrazili na záchranou akci.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
