Bouře
Informace:
Další příběh a pairing na Sebastiana a Ciela :)
Anime: Kuroshitsuji
Příběh je poměrně krátky, ale i tak se mi docela povedl, no ale to posuďte sami
Doufám, že si učijetě příjemné čtení :)
Jen upozorňuji, že je zde lehký náznak YAOI :p
Když Sebastian vešel do Cielovy kanceláře, aby mu oznámil, že je večeře, nenašel tam chlapce, jen hromádku netknutých papírů na stole. Překvapeně se rozhlédl a povzdechl si, než se vydal do jeho ložnice. Hrabě ležel na posteli schoulený pod peřinou, víčka pevně semknutá, i když to nevypadalo, že spí.
"Bocchan, večeře bude brzy nachystaná..." oznámil mu komorník a pomalu přešel k hromádce na matraci.
"Není vám dobře?" sklonil se, aby mohl položit dlaň na jeho čelo. Teplotu neměl.
"Nemám hlad..." zabručel mladík a otevřel oči, aby k němu mohl vzhlédnout. "Zatáhni závěsy," přikázal mu a zachvěl se, když pokoj na chvíli ozářil blesk následovaný v okamžiku hlasitým zahřměním. "A zapal svíčky."
Démon se podivně pousmál a udělal, co se po něm chtělo, "Mám vás nechat o samotě?" zeptal se a všechny poznámky, které ho napadli k situaci v níž se právě nacházel si raději nechal pro sebe.
"Ne... nechoď..."
"Je to rozkaz?" černovlasý muž by lhal, kdyby tvrdil, že před sebou neměl ještě dost práce.
"Není to rozkaz..." Ciel se ušklíbl a vypadalo to, že se s tím snaží zakrýt nepatrný ruměnec, který se mu hnal do tváří. Otočil se na bok, zády ke komorníkovi. "Dělej si, co chceš..." zabručel.
"Samozřejmě," starší nepatrně pokývl a přešel znova k posteli, aby se mohl posadit na její okraj. Chlapec se zachumlal do peřiny a zády se natiskl na ta jeho.
Sebastian se natočil tak, aby mohl chlapce obejmout. Sklonil svoji hlavu blíž k Cielovi a políbil jej na čelo. Rukou mu prohrábl šedomodré vlasy, přičemž mu sundal pásku z oka. Znovu chlapce políbil, tentokrát na jeho rty . Jazykem pečoval o ten jeho. Sundal ze Ciela pokrývku, pod kterou se skrýval, sledoval jak se jeho tělo třese v záchvěvu hromů. Mladíček byl vyděšený. tohle byly chvíle, kdy si dítě vleze do postele za rodiči, jenže on žádné neměl. Neměl si ke komu přitulit, když to potřeboval.
Sebastian si jej přitiskl víc k sobě, rozepnul mu košili, aby se mohl kochat nad tím malým, dokonalým tělíčkem. Začal ho líbat a laskat všude, kde mohl. Kde se jeho rty ocitli zůstali malé rudé flíčky. V prstech svíral jeho bradavky, dopřával jim něžnost stejně jako zbytku těla. Posadil si ho na klín, Ciel vypadal tak nevinně obzvláště, když se červenal. Svými rty se přisál k jeho bradavkám, když se do nich jemně zakousl démonskými zoubky, unikly Cielovi z úst první vzdechy.
Jazykem sklouzl po bříšku dolů k chloubě. Než se však stačil postarat i o ni a dopřát mu neskutečné pocity slasti, jej chlapec rukou zastavil. "Ne... nedělej to..." vykřikl a hlas se mu zadrhával v hrdle. Sebastian byl překvapený z jeho reakce, vždy se mu to líbilo.
"Dobře bocchan..." řekl s klidným a zároveň zklamaným hlasem. Zapnul Cielovi košili, otočil si ho zády k sobě a objal ho. "Pak mi dovolte vás držet dokud bouře nepřestane." na to už se odpovědi nedočkal.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
