Chata v horách - 2 kapitola - Ubytování
Informace:
Rodina Yukiko odjíždí na prázdniny do Rakouských Alp. Jak to Yukiko zvládne, i když se jí tam nechce? A bude se tam opravdu věnovat jenom učení, jak si to naplánovala? To a mnohem víc se dozvíte po přečtení celé mojí povídky.
Druhý díl mojí povídky. Doufám, že se bude líbit.
Cesta do hor trvala přes půl hodiny. Jak dlouho to trvalo na chatu netuším. Asi v polovině cesty jsem totiž usnula. Probudilo mě škubnutí auta. Nejspíš v jelo na kámen. Protáhla jsem se a rozhlédla se po autě. Všichni spaly. Yuko měla opřenou hlavu na mém rameni, proto jsem se nechtěla moc hýbat. Z okna jsem se zadívala na zasněženou krajinu. Byla to nádhera. Tolik sněhu jsem ještě neviděla. Ucítila jsem jak se Yuko zvedla z mého ramene.
,,Jak dlouho jsem spala?" zeptala se a přitom si mnula oči.
,,Nevím, taky jsem spala." usmála jsem se. Yuko se rozhlédla po autě.
,,Páni, všichni spí."
Přikývla jsem. ,,Je skoro neuvěřitelné, že jsme se tu všichni vešly." usmála jsem se na ní.
,,To jo." přikývla. ,,Ještě, že pro nás poslaly tak velké auto. Jenom je škoda, že se tu už nevešla Moe s ostatními." řekla trochu sklesle.
Moe je totiž dcera pana Hachira a Amy. Jsou s Yuko stejně staří a dokonce jsou spolu i ve stejné třídě. Ty dvě jsou dobré kamarádky, stejně jako já s Annie.
,,Však se s němi uvidíme až vystoupíme." usmála jsem se na ní.
,,Hmm." přikývla. ,,Hele one-chan, můžu se tě na něco zeptat?"
,,Jasně." usmála jsem se.
,,Jsi na mě kvůli němu pořád naštvaná?" podívala se na mě sklesle.
Po vzdechla jsem si. ,,Nejsem na tebe naštvaná a nikdy jsem nebyla."
,,Jo ale-" dala jsem jí ruku přes pusu.
,,Nejsem na tebe naštvaná, rozumíš?! Ty jsi za to nemohla!"
,,Ale stejně-"
,,Ani slovo!" výhružně jsem se na ní podívala. Yuko si po vzdechla.
,,Dobře, už o tom nebudu mluvit." usmála se na mě.
,,Hodná holka." usmála jsem se.
,,,A co tam vlastně chceš dělat?" zeptala se mě.
,,Co asi?! Učit se."
,,To nemyslíš vážně že ne?!" vykřikla.
Musela jsem se tomu zasmát, protože probudila celé auto. Asi za hodinu a půl, jak jsem se dozvěděla od táty, jsme dorazily na místo. Zhluboka jsem se nadechla než jsem vylezla z auta. Zatajil se mi dech. Přede mnou stála velká a nádherná chata. Byla moderně opravená, ale přes to tam byly zanechané staré prvky. O kolo se rozléhal les.
,,Vypadá to, že jsme tu druzí." položil mi ruku na rameno táta.
,,Jak víš, že druzí?" zeptala jsem se ho.
,,Protože šéf už tu je a Hachiro s ostatními jsou za námi. Jo a taky, protože mi Colby psal, že mají zpoždění." pousmál se.
Mamka nás zavolala, abychom si šly pro kufry. S tátou jsme se na sebe usmály a šly si pro kufry.
,,One-chan, pozor!" zakřičela na mě Yuko. Než jsem se stačila otočit trefila mě sněhová koule.
,,A jéje. Je po nás brácho!" promluvil po chvilce Kenzo.
,,To teda je!" otočila jsem se na ně a ušklíbla se.
,,Zdrhej!" zaječely naráz.
,,Pozdě." pousmála jsem se sněhovou koulí v ruce.
Kichiro stačil utéct, ale Kenzo ne. Trefila jsem ho přímo do obličeje.
,,Brácho!" zařval na něj Kichiro.
,,Je po mě brácho. Pomsti mě." přitom spadl jako v nějakém dramatickém filmu.
,,Nebojse! Pomstím tě." řekl Kichiro rozhodně. Potom se podíval na mě. Stála jsem tam už s další sněhovou koulí v ruce.
,,A nebo taky ne." zakřičel a začal utíkat. Já jsem se rozběhla za ním. Doběhla jsem ho celkem rychle. Chytla jsem ho o kolo pasu.
,,Nějaká poslední slova bratříčku?" zeptala jsem se ho.
,,Vyřiť čokoládové zmrzlině, že ji miluji a nevyměním za jinou."
,,Jak dojemné." ušklíbla jsem se a hodila ho do sněhu. Začala jsem si oprašovat sních z rukavic.
,,Zase nás dostala brácho." přiběhl k nám Kenzo a pomohl Kichirovi na nohy. Hned se začaly domlouvat jak se mi pomstí.
,,Nepříde ti to trochu nefér, že jsi jedinná kdo se nevyválel ve sněhu?" otočila jsem se na tátu, který ke mně směřoval se šibalským úsměvem na tváři.
,,Tati ne!" začala jsem couvat. Táta se na mě ušklíbl a rozběhl se na mě. Vykřikla jsem a začala jsem utíkat. Táta byl, ale rychlejší. Chyt nul mě a hodil do sněhu.
,,Ty podrazáku jeden!" řekla jsem uraženě.
,,Promiň zlatíčko, ale na tatínka pořád ještě nemáš." usmál se.
,,To se ještě uvidí." ušklíbla jsem se. ,,Na něj!" zakřičela jsem na dvojčata. Ty se hned rozběhly na tátu a povalily ho na zem.
,,Tak tohle znamená "JDU JE Z KROTIT" Nori?!" podívaly jsme se na mámu, která nad námi stála s lehce naštvaným výrazem. Táta se jí hned začal omlouvat. Pousmála jsem se tomu. Takhle to dopadne vždycky. Chtěla jsem si stoupnout, ale křuplo mi v kotníku. Mamka s Tátou se ke mě hned sklonily. Měla jsem ho vyvrtlí. Táta mě vzal do náruče a odnesl mě do chaty. Mamka mu vyčítala, že je to jeho vina. Prý kdyby nás z krotil jak říkal, nemuselo se to stát. Paní Olívie, žena tátové ho šéfa, mi donesla led. Celý zbytek dne se o mě někdo staral. Vesměs to byla, ale Yuko nebo Akira. Asi o půl deváté přijela i poslední rodina. Zaujal mě jejich nejstarší syn Shiro. Měl havraní vlasy a stejně tmavé oči.Ale přesto mi na něm přišlo něco zvláštní, ale nedokázala jsem říct co.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
