Dākugādian 5
Informace:
nevím co o tom napsat tak snad jen příjemné čtení :)
jo a jen promiňte že je to trochu kratší :)
Brzy ráno mě probudil Rai. Přinesl mi nové oblečení a řekl abych se oblékla a přišla dolů. Po snídani jsme začali s tréninkem. Oba dva, Rai i Haruko se na mě usmívali. Vůbec jsem netušila co se bude dít, ale byla jsem připravená na cokoliv.
Oba mi učitelé mě zavedli k rybníku a postavili jsme se na jeho břehu. Haruko popošel kus před nás, napnul všechny svaly v těle, celá tvář jakoby mu zmrzla, zhluboka se nadechl otevřel doširoka ústa a ze všech sil vyfoukával mrazivý vzduch ze svých plic. Oněmnělé jsem zírala chvíli na něho a chvíli na rybník, který se začal postupně zaledňovat až nakonec se celý zalednil. Bylo to neuvěřitelné a nevím co bych v té chvíli udělala, kdyby mě Rai nevzal za ruku a řekl. „Neboj se uvidíš toho ještě víc, všechno to ale potřebuješ vidět a pochopit.“
„Uvidím ještě jiné věci?“ Zeptala jsem se s třesoucím se hlasem. „Ano, uvidíš!“, řekl tajemně a popostoupil na místo, kde předtím stál Haruko. I Rai se teď ujal vykonat své kouzlo. Dokonce ohnivé, jak jsem to záhy zjistila. Z Raiových rukou sálal mohutný proud ohně směřujícího na ledovou plochu zamrzlého jezera, který se opět vracel do svého původního stavu. Led se postupně lámal, tál a tál až v něm nezůstal ani malý kouse ledu. Nezbylo po něm nic. Stála jsem tam a dívala se na jezero, které během pár minut záhadně zmrzlo a po té opět stejně záhadně roztálo. Při pohledu na to se mi zastavil dech. Tohle je magie? Tohle je to, co se budu muset naučit a nejspíš za krátkou dobu protože, jak už mi bylo řečeno, času moc není. Ta neuvěřitelná síla u obou mladých mužů, kterou jsem právě viděla byla naprosto užasná. Připadala jsem jako ve snu. Nikdy mě nenapadlo, že něčeho takového budu svědkem. Rai sice říkal, že Haruko je v tomto nejlepší a jeho sebejistota s jakou se ujal svého ůkolu tomu napovídala, ale ani Rai se nenechal zahambit. Oba byli prostě skvělí. Pokud mě budou oba učit, určite to dokážu - nebo aspoň jsem se usilovně snažila tomu uvěřit.
„Tak co Natsuki, líbilo se ti to?“ ozval se s usměvem Rai. Stále ještě v šoku jsem hlesla:„Bylo to užasné!“ Řekla jsem to s velkým obdivem a hleděla při tom na jezero. Přidal se i Haruko: „Jsem rád že se ti to líbilo, Natsuki, a rád bych ti také někoho představil. Bude nám pomáhat s treninkem. Je to má dlouholetá kamarádka. Je velmi dobrá, však uvidíš. Když o tom tak mluvím ,už by tu vlastně měla být“. Rozhlédl se ustaraně po okolí, ale nikde ji nebylo vidět. I Rai se podíval svým ostrým zrakem po okolí a pak řekl: „Ta si určitě poradí a co nevidět dorazí.“ Rai měl pravdu, protože asi po deseti minutách se na obzoru objevila siluleta člověka. Byla to rudovlasá dívka. Její zářili v poledním slunci a divoce si s nimi pohrával vítr přicházejíci z nedalekých hor. Když nás zahlédla přidala do kroku a nakonec se rozběhla. Doběhla k nám a bez velkého rozmýšlení objala Haruka. Ten jí obětí opětoval a hned na to nás seznámil. „To je Sally, doufám že si budete rozumět.“ Přistoupila ke mně a vážnym pohledem na mě pohlédla „Teší mě, jsi Natsuki že?“ Přikývla jsem:„Taky mě těší“ řekla jsem upřímě i když mě její obětí Haruka ta trochu zmátlo. Bylo mi jasné, že k sobě mají hodně blízko. Vypadalo to že se Sally a Haruko znají opravu dobře, protože Haruko po jejím přichodu změnil. Byl milejší a dokonce se i víc usmíval. Vypadal opravdu šťastně. Chtěla bych, aby takový byl pořád. Do teď byl spíše zasmušilý a něják moc výžný. Mezitím Rai odběhl, ale jen co se vrátil, i on se dal s tou dívkou ihned do řeči. „Dlouho jsme se nevideli Sally, jsem rád že tě znovu vidím“, usmál se na ní. „Také tě ráda vidím, doufám, že jsi trénoval, ráda bych si s tebou zabojovala jako za starých časů“, ušklíbla se a trochu do Raie píchla. Na to se Rai začal smát jakoby si na něco zábavného vzpoměl. Pak rozvérně řekl: „Však uvidíš, ale věř, že tentokrát tě už porazím“. Ta věta mě docela zarazila, že by byl někdo silnější, než Rai, a ještě k tomu dívka? Opravu jsem se těšila na to, co Sally předvede.
„Na kdy plánujete odjezd?“ zeptala se Sally.
„Zítra ráno. Dnes si musíš odpočinout“ řekl Haruko.
„Díky za to pochopení, klidně bych jela i teď ale ráda ráda si s váma popovídám a dám si něco teplého k snědku. Také musím zjístit co je u vás nového a co jste celý ten čas dělali.“
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
