Kdo je anděl a kdo dábel? část 9. +18!
Informace:
Tak se právě dočkáte! Ano ano, já vím, je to pozdě, ale sex v přeplněném metru nenapíšete. :D Tak hezké čtení a těším se na komenty.
V minulém díle jste četli:
Vlasy jí čechral vítr a pohrával jsi trochu i sjejí uniformou. Po té se pomalu otočila, jakoby se bála, koho uvidí, alenakonec se jí na tváři objevil upřímný úsměv a klidným hlasem pronesla: „Jsi toty. To jsem neskutečně ráda." Její úsměv se ještě rozšířil a ze zavřenéhoočka si spadla zbloudilá slza.
Bacha! je to opravdu 18+
Kapitola 9
„Ahoj to jsem já, povídkář. Ráda tě vidím." řekla jsem po chvilce ticha, co jsem se vzpamatovala. Rjóka se uchechtla a otřela si již vlhké oči. Neřekla nic. Jen se mi s úsměvem a slzami se mi vrhla do náručí. Obětí jsem s malým váháním opětovala a zvedla jí obličej za bradu. „Proč pláčeš? Si taky trhlo co? Nemáš proč." Rudá jsem byla asi až za ušima, ale i tak se mi tento okamžik líbil víc a víc. „Nepláču. A nejsem trhlo, ať už je to cokoli... Dobře bulim, ale to je... jen z toho psychickýho vypětí." Opáčila a párkrát popotáhla. Chvíli jsem na ni hleděla a pak jsem si uvědomila, kolik toho neví. „Misaki?" Pronesla jsem nejistě. „Un?" „Něco jsem ti o včerejším večeru neřekla. V podstatě by de dalo říct, že jsem ti lhala..." v tom mi položila prst na rty a usmála se. „Já přece všechno vím. Já jsem jen zkoušela, zda toho nelituješ a nebo se za to nestydíš." „Jsi na hlavu? Jak bych toho mohla litovat?!" Vychrlila jsem, aniž kontrolovala hlasitost hlasu. Pak jsem se zarazila a zbytek jsem jen začala mumlat. „ Ono spíš jsem se styděla, abych ti to ráno řekla. A taky kdybych věděla, že to víš, tak se zachovám jinak. A to kdyby si jen naznačila, nebo tak nějak, tak bych se ráno tolik nedržela..." Teď už mě Misaki umlčela polibkem. Rychlým, ale všeříkajícím. Zafungovalo to dokonale, až na to, že to povolilo všechny pouta, co jsem si vytvořila za ráno a podlehla. Konečně se to dalo popsat jako opravdovým polibkem, při vědomí a všech smyslech. Sjela jsem ji po zádech až bokům, a možná ještě trochu níž. Pak jsem ruce vrátila do normálu a odpojila naše rty. Přes rameno jsem jí zahlédla postavu. ,Tako-chan? Ne, to se mi asi jen zdálo.' mávla jsem nad tím rukou a znovu jí políbila, ale už nešlo o přehršel vášně a chtíče, ale o něco nezapomenutelného, jako kdybych tím vyjadřovala, že již vím, že je moje a já její. ,Tento den se mi vryje do mysli jako den, kdy to vše začalo.
Uběhlo pár dní, které byli naprosto nádherné. S Misaki jsme trávili mnoho času a i kdyby jsme se od sebe vůbec neodtrhli, tak by stále bylo o čem mluvit. Mohli jsme mluvit upřímně a bez jakýchkoliv okolků. Teda to jsem si myslela já. Netušila jsem, co Misaki tolik sloužilo a jak velký mužů být idiot a přes svou zamilovanost nakonec i oslepnout.
Zase jsme spolu stali na střeše školy, která se pro nás stala malým útočištěm. Opřená o zábradlí jsem hladila její vlnité vlasy a sledovala jak se chumlá do mé hrudi. „Víš Zakuro..." začala větu Misaki. Podívala jsem se jí do očí, když se trochu oddálila. „Asi by jsme se neměli scházet. Hlavně ne ve škole." Dodala ustrašeným hlasem. A znovu se mi chtěla zavrtat. „Počkej počkej. Co se děje? Nebyl zrovna tvůj nápad? Neříkala jsi právě ty, že ti bude jedno, když nás někdo najde?" Provrtávala jsem jí pohledem a v mozek mi udělal salto s trojitým levotočivým vrutem. Měla jsem o ní náhlý a přesto neskutečně velký strach. „Co se dějě?" zašeptala s ustrašeným výrazem. „Někdo nás našel. Nečekala jsem, že to bude tolik těžký. Vypadá to, že ví o mě všechno a přijde mi jako by mi byl stále za zády, ikdyž nevím kdo. Každý den ráno nacházím ve skřínce dopisy o tom, že pokud to neukončíme, tak nás prozradí všem mím kamarádkám a... a pak už se to dostane úplně všude. Bojím se. Nechci aby na nás lidé koukali s odporem a aby tě nějak zesměšňovali. Nechci aby ti..." to už jsem její proslov ukončila pevným objetím. „Tak dobrá, tak se sejdeme až po škole a půjdeme spolu domů, pokud ten člověk ti o tom napíše další dopis, budu ho muset najít a potopit. Chápeš? Jsem to přece já Jókaj Zakura. Tak které se snad bojí celá škola. Teda kromě tebe." Zvedla jsem jí bradu a hypnotizovala její oči. „Vidíš? Není se čeho bát." Uklidňovala jsem tu blonďatou kuličku a úsměvem zaháněla slzy.
Pár hodin po té jsem již po poslední hodině vycházela ze třídy, v tom mě ještě zadržel Tako-chan s otázkou, jestli půjdeme spolu na vlak, ale jako poslední dobou často jsem se mu jen rychle omluvila a slíbila, že zase někdy vyrazíme spolu a vyběhla ze třídy. U brány jsem vyhlížela Misaki, která nebyla o tolik pomalejší, než já. Neuběhla ani čtvrt hodina a my jsme stáli před jejím domem. „Půjdeš dál? Mamka zase není doma a tak by jsme si mohli třeba zahrát na počítači něco, nebo si poslechnout nějakou hudbu." ,Vlastně jsem nikdy ještě nezjistila, jakou má ráda hudbu. Sakra já jsem idiot. Hudba je to hlavní... Po manze.' Přikývla jsem tedy a vydali jsme se po ďábelských schodech bez výtahu. Byt byl tichý a vypadal, jako by v něm dlouho nikdo nebyl. Jediné, co prozrazovalo existenci Misaki v tomto místě, byla hromada nádobí ve dřezu a hrnek na stole od čaje ze snídaně. Usadili jsme se v pokoji na posteli a já byla zas o trochu nervóznější. Byla jsem tady již několikrát, ale dnes jsem měla sto chutí jí chytnout a povalit pod sebe. Jenže stud a moje extra uke chování mi v tom nijak napomáhali. Chvíli jsme byli ticho. To rozbila Misaki svým šoupnutím po posteli a zvedla se. „Chceš čaj, nebo tak něco? Já si jdu určitě nějaký udělat." A odešla do kuchyně. Zahlédla jsem jak vytahuje šálky a konvičku na které nedosáhla. Sledovala jsem křivky, které vykoukli pod uniformou. Tělo se mi oklepalo touhou a zvedla jsem se k tomu jí pomoci. Stoupla jsem si za tu malou slečnu a natáhla se přes. Dotkla jsem se její smetanové pokožky a hormony mi na křivce vyskočily a mysl udělala sinus zároveň s cosinem. Položila jsem konvičku pomalu na linku a Misaki se ke mně otočila. Ruka, která jí před tím automaticky chytla při otočce přejela celá záda. Voda se pomalu začala vařit. Pomalu jsme se k sobě přibližovaly. Polibek to byl lehký a něžný. Laskala jsem její rty jako kdybych nevěděla, zda jí to neublížím. Chytla jsem jí kolem pasu oběma rukama, ale ona je hned sundala. Věnovala jsem těm modrým očím nechápavý pohled. Oni se na oplátku usmály a ona mě za ruce chytla a odvedla me zpět do pokoje kde mě pustila tak, že jsem dosedla na postel. Pohlédla na mě dolů, když mi dosedala na klín. To už jsme se nemohli vyhnout dalšímu polibku. Hlava mi hořela a srdce tlouklo až v uších. Ucítila jsem její ruce kolem pasu, jak šmátrají po holé kůži. Voda v kuchyni se dovařila. Nechali jsme vodu plavat a Misaki se mírně nazdvedla a rukou mě poručila, abych se položila. Obkročmo si na mě sedla a sklonila se mi k ústům, které nakonec vynechala a sjela mi k uchu. Políbila ho párkrát a pak mi pokračovala krkem, kterému se též chvíli věnovala. Hlava mi nevnímala, co se děje. Rukama jsem ji přejela po celých zádech od spodu, čímž jsem jí skoro stáhla košili. Všimla si mého počínání a jala se rozepínat mi knoflíky, kde začala laskat další dostupnou kůži. "Asi z ní zešílím!" řvalo mi v hlavě a úst se mi vydral potichý sten. Bohužel byl natolik nahlas, že dokázal zrušit to ticho a obě jsme jej slyšely. Na to reagovala tím, že se pod blond vlasy usmála a pokračovala na tom místě ještě náruživěji, než před tím. Byla jsem v jednom ohni. Tělo se mi kroutilo vlivem jejího počínání. Na chvíli skončila a uvázala si vlasy do culíku. Rukama mi přitom přejížděla po těle a párkrát mi zavadila o len sukně. Čím níž hmátla, tím víc jsem ztrácela vědomí. Nějak mi přišlo, že moje tělo na něco čeká a taky, že jo. Nadzvedla mi sukni a začala jemně hladit třísla. Teď už jsem svůj hlas nedokázala udržet, i když jsem si pevně skousávala ret. „Ty kráso, to nemohla bejt trochu míň zkušená? Jestli z toho nezešílím teď, tak za chvíli ano." Nějaká neposedná ručka našmátrala boční lem kalhotek a neváhala šáhnout pod něj. Misaki si pak lehla vedle mě a pošeptala: „Nemusíš se krotit, stejnak tu nikdo není." „Já vím, že tu nikdo není, teda doufám, ale já nedokážu se uvolnit před tebou!" mihlo se mi hlavou. „Můžu?" řekla tichým hláskem a roztomile se podívala. „Co můžeš?" nechápavě jsem dodala. Na to se ušklíbla a vjela dovnitř.
Ano, musím uznat, že pak se mě dostala dost zvuku. Bylo to něco mezi údivem a chtíčem. Sama jsem nebyla pod svou vlastni kontrolou, hlava byla přehršena jen tím jedním. Ruka se mi zvedla a začala hladit její hedvábnou pleť a skončila a jejích prsech. Odpověď bylo zamručení, které jako by říkalo: ,Ano, tak je to správně, jen pokračuj.' Jen ta myšlenka mě donutila se pousmát. Ani jedna jsme nepřestávala ve své činnosti až do úplného konce. Přitáhla jsem si jí po té za bradu a začala jí zuřivě líbat. Nic takového jako dnes jsem nikdy nezažila. Nakonec jsem padla na postel a ona se mi přitulila k tělu. Hladila jsem její hedvábné vlasy a snažila se vydýchat prožitou zkušenost.
Voda v kuchyni už vychladla.
Tak a je to tu. Nevíte jak moc jsem se těšila na tuhle kapitolku.
No a taky jste se dočkali konečně něčeho drsnějšího. :D
Tak napište jak se vám to líbí, abych se odhodlala napsat jejich emoce, které přijdou po tom. TOM!
No... dostala jsem se na 10 odběratelů profilu. Wuhůůů! 10! Slovy DESET! :D
Užijte si den a já jdu jíst.
Páčko! Neko ^×^
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
