Zapomeň na mě
Informace:
Je to z Highschool of the dead a bude to hlavně na pár Saeko a Rei. Doufám že se vám to bude líbit :)
Myslela jsem si, že je to normální den ve škole. Všehno tomu napovídalo, že je ale ani ne za hodinu se mi měl změnit život a nejenom mě ale celýmu světu. Zrovna jsem měla japonštinu a hodina mi vůbec neutíkala. Z nudy jsem se koukala ven z okna. Venku bylo nádherný počasí a dole před bránou do školy stály dva učitelé a koukali se na člověka co je za bránou. Ale ten člověk nevypadal vůbec zdravě natož živě. Oblečení měl potrhané a pleť zbarveno do bíla a z očí a pusy měl zaschlou krev. Viděla jsem jak se jeden z učitelů přibližuje k člověku za bránou ale dál jsem už neviděla co se stalo, protože mě vyvolal učitel.
Když konečně skončila hodina tak se ozvalo ředitelovo hlášení.
„Prosím všichni opustě školu a běžte domů. Nic vážného se neděje nemusíte se bát jenom bude tady probíhat kontrola.“
Z hlasu ředitele jsem poznala, že se něco děje. Mluvil rychle a zadrhával se ale poslechla jsem a začala si balit věci domů. Když jsem měla vše zbaleno v tašce a mohla jsem se vydat v klidu domů tak jsem uslyšela dívčí křik. Rychle jsem se rozběhla do té třídy ale když jsem tam doběhla viděla jsem tam jenom jednu dívku jak se krčí pod stolem. Přišla jsem blíž k ní a pomohla jsem jí zpět na nohy.
„Co se tady stalo? A kde jsou všichni ??“ začala jsem se jí ptát ale hned jak jsem jí položila otázky tak jsem si všimla, že je celá od krve. „A proč máš oblečení od krve ??“ to byla moje poslední otázka pak jsem jí nechala mi to všechno vysvětlit.
„Nevím přesně co se tady stalo. Do třídy přišel nějaký muž a nevypadal vůbec zdravě. Učitel šel k němu blíž aby se na něj podíval ale jenom co se přiblížil k němu blíž tak ho ten muž kousl do krku a zabil ho. Náš učitel spadl k zemi a chvíli tam ležel ale pak se zvedl a vypadal stejně nemocně jako ten muž co přišel. Celá třída začala panikařit a běhat po třídě. Já jsem to všechno jenom nevěřícně sledovala. Učitel i ten muž začali chytat a zabíjet mé spolužáky, já se schovala pod stůl a vůbec jsem se nehejbala. Nevím proč ale nechali mě být i když kolem mě prošli několikrát.“ dořekla mi ta dívka a já sem nemohla uvěřit vlastním uším.
„Jsem ráda že jsi aspoň ty v pořádku. A je mi líto co se tady stalo. Nevíš co by mohli být zač?? … AAA... úplně jsem se tě zapoměla zeptat na jméno. Já jsem Saeko a ty ?“
„Těší mě Saeko já jsem Saya. Myslím že jsou něco jako zombie ale nevím to přesně. A ještě si musím ověřit mojí teorii o tom jak vnímají okolí. A asi by nebylo nejlepší se rozdělovat. Měli by jsme najít někoho kdo taky ještě přežil.“
Koukala jsem na ní jak na blázna. Ještě před chvílí byla vystrašená pod stolem a teď mluví jak expert na zombii. Ale souhlasila jsem v to, že rozdělit se není nejlepší nápad.Když jsem se trochu vzpamatovala tak jsme se vydali na cestu po škole zjistit jestli ještě někdo přežil.
Chvíli jsme se potichu plížili po škole aby si nás nevšimli zombie. Cestou jsme míjeli ošetřovnu kde jsem slyšela nějaký zvuky. Nenápadně jsem otevřela dveře a nakoukla jsem kdo tam je. Viděla jsem doktorku jak balí léky a obvazy. Potichu jsme vlezly do ošetřovny a Saya za námi rychle zavřela dveře.
„Doktorko, jste v pořádku?“ bylo vidět, že se trochu lekla.
„Ha-Hai. Jsme v pořádku. A co tady děláte? Neměli jste už dávno být pryč ze školy?“
„Šly jsme se podívat po škole jestli ještě někdo přežil nebo jestli jsou všichni zombie. Ale zatím jsme našli jenom vás.“ zapletla se do hovoru i Saya.
„Aha to chápu já jsem chtěla jenom zabalit nějaké léky, které by se pak mohli později hodit. A jak se jmenuje te?? Já jsem doktorka Shizuka. Ale přátelé mi říkaj jenom Shizuka.“
„Já jsem Saeko. A tohle je Saya. Nechcete jít snámi Shizuko? Všichni se společně podíváme jestli tu ještě někdo zůstal a jestli ne tak odejdeme všichni společně pryč.“ zeptala jsem se Shizuki.
„Ráda se k vám přidám. Nerada bych tady zůstala sama.Trochu se tady bojím.“ přiznala se nám Shizuka
Shizuka pak zabalila ještě pár léku a pak jsme se mohli vydat dál po škole. Ale než jsem tak udělali tak jsem se vrátila pro svůj dřevěný tréninkový meč. Jenom pro jistotu kdybychom museli bojovat tak ať mám něco po ruce.Jediná já jsem z nás tří měla zbraň takže boj by byl jenom na mě. Naštěstí jsem cestou nepotkali skoro žádný zombie takže jsem nemusela bojovat. Prošli jsme všechny patra ve škole ale nikoho jsme už nenašli. Pak mě napadlo jestli někdo není na střeše. Když jsme došli na střechu tak jsem viděla dva kluky a jednu holku jako bojují. Rychle jsem jim běžela na pomoc všechny pozabíjet. Ale nevěděla jsem jak je zabít. Probodnutá hruď je nezastavila.
„Zkus jim rozseknout hlavu. Možná je to zabije.“ zakřičela na mě Saya.
Hned jsem jednomu rozbila hlavu a vypadalo to, že je mrtvej.
„Poslouchejte musíte jím rozmlátit hlavu abyste je zabili.“ zakřičela jsem na tu partičku lidí.
Hned mě poslechly a rozmlátili jim hlavy. Zachvilku tam nebyl už žádný zombie.
„Jste všichni v pohodě?“ zakřičela na nás Saya.
Od všech jsem slyšela ano. Byla jsem ráda, že se nikomu nic nestalo. Až teď jsem si mohla pořádně prohlédnout tu skupinku. Byli tam 2 kluci a jedna dívka. Ta dívka se nám představila i se svými přáteli. Jmenovali se Takashi, Kohta a ta dívka je Rei. A jak se ukázalo tak se Takashi a Saya znali už od děctví. Doufala jsem, že se k nám přidají a půjdeme všichni společně odsud pryč.
„Nevadilo by vám kdyby jsme se k vám přidali?“ zeptala se mě Rei
Koukla jsem na Sayu a Shizuku jestli by jim to nevadilo ale i kdyby jim to vadilo tak bych je stejně vzala sebou. Naštěstí neprotestovaly.
„Jistěže můžete jít s námi stejně sem se vás na to chtěla zeptat.“ usmála jsem se vlídně na Rei.
„Děkujeme. A kam vlastně teď půjdeme??“
Chvilku jsem přemýšlela a pak mě napadlo, že by jsme se měli jít podívat po našich rodičích. O mého otce jsem si nedělala starosti je mistr v šermu, takže se o sebe umí postarat a má matka zemřela ještě když jsem byla malá.
„Půjdeme se podívat po vašich rodinách jestli to přežili.“ rozhodla jsem za všechny aniž bych se ptala jestli souhlasí.
„A co tvoje rodina tu hledat nebudeme ??“ zeptala se mě Rei.
„Moje matka už dávno nežije a otec je mistr šermu. Ten se o sebe postará.“ usmála jsem se na ní.
Potom co jsme si ještě trochu odpočinuli od toho boje a popovídali se mezi sebou jsme se vydali na cestu hledat naše rodiče.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
