Prokletý vrah
Informace:
Tak příjemné čtení :) (snad mě neukamenujete za to co se tam bude dít :D
Seděl jsem mezi popelnicemi když jsem zahlédl dvě dívky jít kolem. Jedné bylo kolem 18 a druhé kolem 13. ,,Další pro mě..." usmál jsem se pro sebe, nasadil masku a šel potichu za nimi. Cesta netrvala dlouho ale přesto jejich dům byl na odlehlém místě. ,,Nikdo neuslyší křik" Když dívky vešly dovnitř čekal jsem ještě dobré dvě hodiny než šly spát. Prohlídl jsem si dům a zahlédl otevřené okno. Potichu jsem se vplížil dovnitř. ,,pěkné..." začal jsem hledat dívky naštěstí nebyly daleko. ,,Vstávej šípková růženko." zašeptal a olízl jsem starší ucho. Chtěla začít křičet ale včas jsem jí položil ruku na ústa ,,nevzbuď jí ještě není její čas" vytáhl jsem lano a nůž který jsem jí přiložil ke krku. ,,Tak teď jí vzbuď a odveď jí do kuchyně kde jí přivážeš na stůl jasný?" kývla na souhlas. Ten strach v jejích očích mě vzrušoval. Já se přesunul do kuchyně kde nakonec přišla i ona a udělala co jsem řekl. ,,One-chan proč to děláš?" zafňukala malá. ,,Proto že jsem to řekl." ,,Sundej si aspoň masku!" křikla starší. ,,Ale ale tvář není podstatná a hezky si sedni." poslouchala jak pejsek. Přivázal jsem jí k židli. ,,Tak teď s kterou začnu..." přešel jsem ke stolu a nožem rozřízl pyžamo malé. Ta začala brečet. ,,Nech jí ty zvíře! Se mnou si dělej co chceš ale jí nech být!" vzpírala se starší. ,,Dobrá tedy!" přešel jsem k ní. ,,krásně voníš" pohladil jsem jí po tváři. Vyhrnul jsem jí noční košili a sundal kalhotky. Pak jsem se svlékl já. Roztáhl jsem jí nohy a vnik do ní. Kousla se do rtu aby nevzdechla. Malá zatím na stole brečela. Začal jsem přirážet. Ona vzdychala a já byl jako v sedmém nebi. Přirážel jsem čím dál tím rychleji. Nakonec jsem se do ní udělal. Vytáhl jsem ho z ní a usmál se i když ona to neviděla. ,,Myslíš si že vrah drží slovo?" Bodl jsem jí do břicha. ,,Ty hajzle! Kolik jsi takhle obelstil?!" ,,Desítky nebo možná stovky už sám nevím" ,,Dotkni se jí a již navždy tě budou pronásledovat tvé oběti!" zakroutil jsem nožem ona vyjekla bolestí já se smál. ,,Hloupost" vytáhl jsem nůž. Starší se na noční košili utvořil rudý květ. Já se bezstarostně přesunul k mladší jež plakala a volala sestru. Ta se na ní podívala ,,Buď silná a vše bude v pořádku...." zašeptala a její hlava se svěsila. ,,Ach umřela a já doufal že se bude dívat.... Mno nic" přisunul jsem si mladší na kraj stolu kde jsem jí sundal spodní část pyžama. Po tváři jí tekly slzy a já zasunul. Prohnula se v bolestném oblouku ale nevydala ani hlásku. Začal jsem přirážet. ,,Ještě lepíš než tvoje sestra...." vzdychal jsem. ,,Vrahu..." podíval jsem se na dívku pode mnou. Měla zavřená ústa,,Asi se mi to zdálo..." začal jsem zrychlovat přirážení. Malá plakala já se smál a něco mi šeptalo do ucha ,,Vrahu...." udělal jsem se zase do dní. ,,A teď sbohem malá" podřízl jsem jí krk. Krev mi stříkla na masku setřel jsem jí navlékl si kalhoty a zmizel do temnot.
,,vrahu!" ty slova mě pronásledovaly. Křik mích obětí. Bylo to k nevydržení. Každé slovo mě bodalo jako tisíc jehel. Každé slovo byla výčitka. Zastavil jsem se u u zdi a začal do ní mlátit hlavou. ,,Mlčte!" řičel jsem. Najednou vše utichlo. Já ležel na zádech a můj svět se potápěl do temnoty. Ticho už jsem je neslyšel. Temnota se změnila na podivnou ulici. ,,Vrahu!" ozvalo se znova. Ohlédl jsem se. Byli tam všechny mé oběti. Tak jak jsem je zanechal. Některé znetvořené jiné s bodnými ranami. ,,Tohle je konec...." usmál jsem se. ,,Není vrahu" usmála se dívka jež mě proklela. ,,To je teprve začátek" všechny mé oběti se rozběhly proti mě. Povalili mě na zem a začaly mi trhat kusy masa. Ta neskutečná bolet. Křičel jsem aby přestaly ale oni ne. Jen se smály a já křičel bolestí. Pak zase tma. Myslel jsem si že je konečně konec ale zase jsem se objevil na té ulici. Vše se opakovalo dokola. Vždy když mě zabili objevil jsem se tam znova.
V tom světě nemohu zemřít a tak mě trhají dál a dál. Nekonečná bolest mě bude provázet už na vždy......
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
