Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Třetí anime na světě

Uběhly další tři měsíce a nic se nedělo. Říkala jsem si, že je bylo asi poslední dobrodružství, které jsem zažila. I když ten hlas říkal, že se znovu uvidíme. Tak nevím. Perníkové srdíčko jsem měla na poličce u sebe v pokojíku. Nikdy jsem nikomu neřekla odkud ho mám, kdo mi ho dal atd...Hned by mě poslali do blázince a to jsem nechtěla. Pak bych jsem se nemohla dívat na anime, vidět aspoň Lawa v anime One Piece. Jsem na tom závislá, teda spíš na někom. A tím někdo byl Law.

 

Jednou večer si takhle čtu a už se mi zavíraly oči. Zaklapla jsem knihu a šla spát. Zavřela jsem oči a hned jsem cítila, jak se vznáším. Otevřela jsem oči a byla jsem zase v té bílé místnosti bez ničeho.

,,Vítej dcero má.’’ promluvil hlas. Dcero? Zděsila jsem se. ,,Ano jsi má vyvolená dcera, která dokáže díky mně putovat z anime do anime a zažívat dobrodružství. Teď tě posílám do anime, kde to bude maličko nebezpečné, než v předchozím, ale v první anime jsi to zvládla bravůrně, tak věřím, že to taky zvládneš.’’ pokračoval hlas. Se svým parťákem se tam taky setkáš. Sama uvidíš, kde se potkáte a za jaké situaci. Určitě se ti v hlavě se ti honí spousta otázek, ale na ty ti dám odpovědi časem. Nespěchej na to. Jenom jsem přikývla hlavou na srozuměnou. Pak se objevilo ostré světlo, že jsem musela zavřít oči.

 

Když jsem oči otevřela, byla jsem někde na trávě. Slunci mi svítilo do očí, tak jsem se hned postavila na nohy.

,,Už jsi vzhůru?’’ promluvil na mě známý hlas, ale Law to nebyl. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Kuroh Yatogomi. Takže jsem v anime K. Pomyslela jsem si. Snad s Kurohem nic nemám, nebo snad ano? Ptala jsem se sama sebe.

,,Ano jsem už vzhůru.’’ odpověděla jsem Kurohovi.

,,Něco uvařím a pak vyrazíme. Máme spoustu práce.’’ řekl Kuroh a začal připravovat omeletu. Omeletu jsem už dlouho neměla, ale mlčela jsem. ,,Večer až se usadíme někde, budeme zase trénovat boj s mečem. Mistr Ichigen Miwa, by mi neodpustil, kdyby si vyšla ze cviku. I mně by to neodpustil.’’ dodal při vaření omelety.

,,Dobře.’’ přikývla jsem na souhlas. Poté jsem si všimla, jak u sebe mám meč. Takže zase bolavé ruce a začít od znova. Pomyslela jsem si. I když Ichigen, jestli trénoval i mě, tak bych to měla umět. A taky bych to nemusela zapomenout, když jsem se to učila s Lawem v prvním anime a v prvním našem dobrodružství, kde jsme se prvně potkali. Poté mě zajímalo, jaký vztah mám s Kurohem, ale bylo mi blbé se ptát. Po chvíli jídlo-snídaně bylo hotové Oba jsme se dali do jídla.

,,Jsi připravena zabít bezbarvého krále?’’ zeptal se mě Kuroh. Podívala jsem se na něho. Věděla jsem, že ani jeden z nás ho nezabije, že to bude Shiro, stříbrný král.

,,Jsem připravena na cokoliv.’’ odpověděla jsem Kurohovi a doufala, že jsem neřekla něco špatně.

,,Tak je to správně sestřičko.’’ řekl Kuroh. Díky bohu, vím v jakém vztahu jsem. Sourozenci. Ulevilo se mi. Bála jsem se, že spolu chodíme. Tím pádem jsem volná a nechodím s nikým. Mohla jsem se dát do kupy zase s Lawem. Ale kde je? Teda doufám, že tu je. Pomyslela jsem si a doufala, že tu Law taky je. Po jídle jsme Kurohem vyrazili na cestu do středu města. Věděla jsem, že hledáme Shira, který zabil Tataru Totsuku a ještě to bylo natočeno na videu.

 

Šli jsem do středu města. Cesta nám trvala skoro půl dne. Cestou jsem si dali ještě oběd, který Kuroh uvařil. Byla to dobrota. Když jsem došli do města,tak tam panoval rozruch. Na všech obrazovkách byla podobizna Shira, kde hlásalo, že hledají tohoto chlapce. A Yata z červeného klanu ho našel a hned na něho zaútočil. S Kurohem jsem se na sebe podívali. Přikývli a šli zachránit Shira. I když Kuroh ho chce zabít sám. S mou pomocí samosebou. Naštěstí jsem věděla, že se tak nestane. Kuroh zaútočil na Yatu. Já chtěla zajmout Shira, když v tom mi někdo zkřížil meč. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Law. Srdce mi poskočilo. Nejradši bych ho objala a políbila, ale došlo mi, že patří k červenému klanu.

,,Rád tě vidím, ale teď bojuj.’’ řekl mi potichu Law. Vzala jsem to vážně a zaútočila na Lawa, který můj útok vykryl. ,,Zlepšila ses.’’ usmál se Law.

,,Taky tě ráda vidím, i když jsi na opačné straně, ale prej jsem se učila u největšího mistra umění s mečem.’’ ušklíbla jsem se na Lawa, i když bych jsem nejradši usmála.

,,U koho?’’ zeptal se Law a bojovali jsme.

,,U tebe a pa u mistra Ichigena.’’ odpověděla jsem Lawovi. ,,Jinak ten hoch na obrázku je nevinný. Toto tělo ovládl bezbarvý král a jmenuje se ten kluk Shiro Isana a je to stříbrný král.’’ oznámila jsem Lawovi.

,,Takže se honíme po falešným vrahovi Tatary?’’ zeptal se Law.

,,Jak o něm víš?’’ podivila jsem se.

,,Řeknu to takhle. V červeném klanu o něm dost mluví a Izumo, barman nám vysvětlil, proč byl Mikoto, můj mimochodem bratr, zajat.’’ oznámil mi Law. Docela mě to překvapilo.

,,Tak za chvíli budeš v obraze i beze mne.’’ ušklíbla jsem se.

,,Ale rád bych slyšel vše od tebe.’’ ušklíbl se taky Law.

,,Snad nastane chvíle.’’ řekla jsem, co si přeju. ,,Jinak ten co bojuje s Yatou, je můj bratr pro změnu a jmenuje se Kuroh.’’ dodala jsem.

,,Tak oba máme tady další sourozence.’’ ušklíbl se Law.

,,Vypadá to tak.’’ řekla jsem.

,,Janey, razíme.’’ ozvalo se za mnou. Byl to Kuroh, který držel Shira v náručí.

,,Promiň musím razit.’’ řekla jsem a Law z oslovení Janey byl překvapen, tak jsem ho uhodila, což Law nečekal a skácel se na zem, i když taková rána to nebyla. A dala jsem ji nechtěně. Nechtělo se mi do toho, ale musela jsem. Pak jsem zmizela stejnou silou, jako umí Kuroh.

 

Naše síla spočívala v tom, že jsme dokázali vytvořit sílu pomocí dalších pomocných rukou, jako lana a zachytit te pevného bodu a letěl. Něco jako Spiderman.

 

Přistáli jsem na střeše z jedné budovy. Viděla jsem Shira naživo. Bílá kočka se proměnila v nahou ženu. Já i Kuroh jsem odvrátili zrak a Shiro zpanikařil. Hned si svlékl školní uniformu, teda jenom saka, a dal ho kočce, aby se oblékla.

,,Teď tě zabiju.’’ promluvil Kuroh, když kočka byla oblečena, i když neochotně si tona sebe vzala.

,,Proč?’’ divil se Shiro.

,,Jsi bezbarvý král. A napáchal si tolik škod, že je zapotřebí tě zabít.’’ odpověděl Kuroh.

,,Počkej, ale já jsem nevinný.’’ řekl Shiro. Já mu věřila, věděla jsem, že je nevinný, ale Kuroh to nevěděl a říct jsem to nemohla.

,,Tak proč tě zachytila ta kamera?’’ řekl Kuroh. Já jenom poslouchala. Shiro to vzdal.

,,Dobrá, ale před popravou bych měl jedno přání. Předej vzkaz mé nemocné jediné sestře, kterou mám.’’ řekl Shiro a začal čmárat na papír. Chtělo se mi smát, protože jsem věděla, že nás napálí, ale musela jsem to zadržet. Kuroh byl v rozpacích. Kdy Shiro vše napsal a předal vzkaz, tak kočičí žena to pochopila, vytvořila iluzi a oba zmizeli. Kuroh i já jsem překvapeně na to koukali. Kuroh rozbalil list a podíval se na to. I já mu nakoukla přes jeho ruku. Stálo tam:

,,Nechali jste se napálit.’’ a smějící se smajlík. Já to nevydržela a začala jsem se smát. Kuroh se na mě podíval.

,,Tady není nic k smíchu.’’ řekl Kuroh.

,,Promiň, ale takhle se nechat nachytat, to se nedá nesmát se.’’ vysvětlila jsem, proč se směju.

,,Musíme ho najít.’’ řekl rozhodně Kuroh. Věděla jsem kde Shiro bydlí, ale nemohla jsem nic říct. Díky uniformě jsem zjistili, na jakou školu chodí. Hned jsme se tam vydali.

 

Jednalo se o školu Ashinaka. Při cestě na procházce skoro na pozemcích školy, jsem narazili na dívku. Hned jsem ji poznala. Jednalo se o Kukuri.

,,Promiň, mohu se na něco zeptat?’’ zeptal se Kuroh Kukuri. Ta se na nás podívala.

,,Jistěže.’’ odpověděla Kukuri.

,,Kde najdeme tohodle chlapce?’’ zeptal se a ukázal fotku Shira.

,,Myslíte Shira Isanu, ten bydlí tady. Hned vás tam odvedu.’’ usmála se Kukuri. Byli jsem rádi. I když jsem věděla kde bydlí, tak bych tam ani za mák netrefila.

 

Došli jsem na ubytovnu. Ukázala nám i okno od bytu. Podívali jsem se tam s Kurohem.

,,Děkuji slečno.’’ poděkoval Kuroh i za mě.

,,Není zač.’’ řekla Kukuri a my dva vyrazili do bytu. Že kufr tam Kuroh našel jsem věděla, ale musela jsem to tam nechat. Jak bych pak vysvětlila, že jsem si toho všimla, jak to vím, že tam leží atd…

 

Přišli jsme k bytu. Kuroh slušně zazvonil. Byl dobře vychovaný. Ale nikdo nám nepřišel otevřít. Což bylo divné. Pak jsme si všimli, že Shiro s kočičí ženou, která se jmenovala Neko utíkají. Hned jsme se s Kurohem za nimi pustili.

 

Honili jsem se po celém objektu školu. Až to Shiro vzdal a přiběhl do svého bytu, a my za ním. Byla jsem zadýchaná, že jsem se nezmohla na žádné slovo. Shiro mi nalil vodu.

,,D...díky.’’ poděkovala jsem zadýchaně a napila jsem se.

,,Není zač.’’ usmál se na mě. Chtěla jsem mu úsměv oplatit, ale radši jsem to neudělala.

,,Teď tě zabiju, bezbarvý králi.’’ promluvil Kuroh.

,,Ale já nejsem bezbarvý král.’’ řekl Shiro.

,,Shiro je Shiro a je můj.’’ promluvila Neko. Všichni jsem se na Neko podívali. Stála za Shirem, protože Shiro ji nedovolil aby si stoupla před něho a snažila se ho bránit.

,,Než mě, ale zabiješ, najíme se. Aspoň si dám poslední jídlo.’’ navrhl Shiro. Prosebně jsem se na Kuroha podívala.

,,Dobrá. Něco udělám.’’ rezignoval Kuroh a chtěl si vzít svůj kufr, když mu došlo, že ho sebou nemá, ale pak ho našel na chodbě, se vzkazem od Kukuri, že ho nechal venku.  Kuroh vduchu poděkoval Kukuri, že mu podruhé pomohla. Mezitím co Kuroh vařil, jsem byli všichni z ticha. Tak ráda bych Shirovi řekla, že mu věřím, ale nemohla jsem. Aspoň jsem jemu a Neko věnovala  úsměv. Shiro se na mě taky usmál. Neko si mě přeměřovala. Bylo vidět, že mi nevěří.

,,A vy jste milenci?’’ zeptal se mě Shiro. Zrovna jsem pila ze sklenice vody a hned ji vyprskla a zakuckala jsem se.

,,N...ne. Jsme sourozenci.’’ dostala jsem ze sebe překvapeně.

,,Promiň.’’ omluvil se mi Shiro.

,,Není proč se omlouvat. Nevěděl jsi to.’’ usmála jsem se na Shira. ,,Jen si mě překvapil.’’ vysvětlila jsem.

,,Dobře. Jsi jiná, než tvůj bratr.’’ řekl mi Shiro.

,,Jinak já jsem Jane a to je Kuroh.’’ představila jsem sebe a bratra.

,,Isana Yashiro, nebo-li Shiro. A to je Neko.’’ představil sám sebe a Neko Shiro. Kuroh nás poslouchal. Vařil kari. Po chvíli bylo jídlo hotové a podávalo se jídlo. Všichni jsem si pochutnali. Po jídle promluvil Kuroh.

,,Teď je čas tě zabít.’’ řekl Kuroh a chystal se tasit svou zbraň. Já zůstávala v klidu.

,,Musí to být? Já opravdu nejsem bezbarvý král, nebo jak si mě nazval. Jsem prostě Shiro.’’ řekl Shiro. Já mu věřila. Kuroh dostal nápad.

,,Něco zkusíme.’’ řekl a tasil diktafon.

,,A je to tady zase.’’ řekla jsem si pro sebe.

,,Zmáčkni nějaké tlačítko.’’ řekl Kuroh a Shiro přistoupil a udělal, jak mu Kuroh poručil.

,,Než začneš jedna, tak si vše prověř a pak jednej.’’ promluvil hlas našeho mistra Ichigena.

,,Strašidelný.’’ promluvil Shiro.

,,To je náš mistr Ichigen Miwa, a když říká, abych si to prověřil, tak budu. Pokud nám dáš dobrý důkaz, že jsi nevinný, tak tě nezabijeme.’’ promluvil Kuroh. Ulevilo se mi a nejen mně, ale i Shirovi a Neko. Poté co jsem se domluvili, že Shiro nám dokáže, že v době vraždy byl jinde, tak jsem šli spát. Já s Neko jsem si lehli na postel, což se Neko moc nelíbilo a Shiro s Kurohem na zem. Všichni hned usnuli, jen já nemohla hned usnout. Musela jsem myslet na Lawa. Asi po třech hodinách jsem taky usnula.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.