Dākugādian 4
Informace:
Další část příběhu
v této kapitolce se Natsuki dozví o svém životě :)
snad se to bude líbit :)
Rai mě požádal abych si sedla a posouchala, uvelebila jsem se do pohodlného křesla a on začal.
„Vše to začalo rok před tvým narozením. Tvůj otec Alucard byl velmi slavný a schopný mág. Byl nejlepší ze všech. Jednoho dne ho proto mnich vybral za nejvyššího mága království. To mimo jiné znamnalo, že bude chránit královskou rodinu. Byl tu ale také jeho bratr Michell, tvůj strýc, který velmi toužil po moci a chtěl se stát nejvyšším mágem. Jeho žárlivost ho jednoho dne dohnala až k zbabělému činu. Stalo se to v roce, kdy ses narodila. Tvůj otec už něco tušil, proto tebe a tvou matku poslal do hor, abyste se tam ukryly a byly v bezpečí. Měsíc na to se tvůj stryc doopravdy pomátl a udělal hrozný čin, který mu nikdo nikdy neodpustí. Zbaběle na tvého otce zaútočil zezadu, kyž to nejméně čekal a zabil ho. Byl to opravdu zbabělý čin, který všichni odsoudili. Zemřel ale se vztyčenou hlavou. Byl šťastný, že ochránil svoji rodinu tím, že je poslal pryč. Kdo ví co strašného by se stalo, kdyby to neudělal. Tvůj strýc se chtěl se stát nejvyšším mágem a proto musel odstranit tvého otce a šel by v tom vraždění jistě ještě dál. Zabil by každého, kdo by mu stál v cestě. Je jisté, že by zabil i tebe, jako otcovu právoplatnou následovníci. Jsi dcera nejvyššího mága máš proto plné právo stát se po něm dálším nejvyšším. Michell však záhy zjistil, kde žiješ, vyslal skupinu svých stoupenců, aby prohledali království a našli tě. Moje matka a tvoje matka byly velmi dobré přítelkyně, stále byly v kontaktu, a tak když se tvá matka dozvěděla, že už o tobě Michell ví, požádala mě abych tě chránil. Má matka z toho byla celkem zděšená, vždyť jsem byl ještě dítě, ale já to tvé matce přislíbil. Začal jsem se proto učit používat zbraně a časem jsem se naučil ovládat magii. Nakonec jsem se naučil ovládat i ohnivou magii, stejnou jakou ovládal i můj otec. Netrvalo ale dlouho a Michell a jeho stoupenci tebe a tvou matku našli a tebe uvěznily v tom velkém domě. O tvé matce nic nevím. Možná je uvězněná někde jinde. „Moje matka žije?“ Zeptala jsem se překvapeně. Rai se na mně smutně podíval a řekl: „Nevím, hledal jsem jí po celém království, nikdo o ní ale nic neslyšel. Je ale možné že žije. Když Michell nechal žít tebe, je možné že nechal žít i jí. „Kéž by to byla pravda!“, vzdychla jsem. „Pokud žije určitě ji najdeme, i kdybychom kvůli tomu převrátili celé království“, řekl rozhodně Rai a pokračoval ve vypravování.
„Jednou v noci přepadli naši vesnici, všechny domy vypálili, zabili spoustu žen, mužu a hlavně spoustu dětí. Jen pár z nás přežilo. Když potom objevili i váš úkryt, nejspíš tě uspali a unesli. Co se stalo s tvou matkou neví nikdo. Sledoval jsem je, ale po několika dnech si mně všimli a zajali. Sice jsem se bránil, ale byl jsem ještě dítě. Nějak jsem se zřejmě Michellovi zalíbil, protože mě přijal za vlastního. Bylo to pro mě hodně těžké, ale alespoň jsem ti mohl být nablízku. Mohl jsem na tebe dávat pozor, učit se a čekat na vhodnou příležitost, abych tě mohl zachránit. Také jsem se od něho hodně naučil. Je to velký mág, ale on ovládá zlé síly a proto musí být zastaven, dřív, než zničí celé království. Haruka jsem o všem informoval, je to můj starý přitel, známe se od dětství, je pro mě něco jako starší bratr. On žije sám, ale našich přátel je hodně, se všemi se jednoho dne seznámíš. Nejspíš máš ještě spoustu dalších otázek, ale odpovědi na ně budou postupně přicházet, jak se budeš učit. Tohle je tvá první zastávka na cestě za velkým poznáním. Já s tebou budu až do konce. Až se naučíš základy, vydáme dál na cestu. Musíme najít toho mnicha a dokázat, že ty jsi pravý nástupce po svém otci. Královská rodina bude opět v nebezpečí, tak jako celé království a ty musíš být připravena.“ Rai se odmlčel a svěsil hlavu. Věděl, že to, co se dál bude dít nebude vůbec snadné. Vše teď bude záležet na síle a odhodlání tohoto mladého a nevinného děvčete. Bude na to mít dost síly? Zvládne to? Rai najenou zastavil proud svých myšlenek. Vedle něho seděla jediná dcera nejvyššího mága království, mladá, krásná a silná. Že by se to nepovedlo na to nechtěl ani pomyslet. Sám byl pro to ochotný položit i svůj život. Zvedl proto hlavu, a rozhodně řekl: „Ty to zvládneš!“
I já jsem si začínala uvědomovat, že úkol, který je předemnou bude hodně těžký, trochu jsem z toho byla vyděšená, ale víc mě trápilo to, co se mé rodině stalo. Nechtěla jsem uvěřit, že něco takového se opravdu mohlo stát. Nechápala jsem jak něco tak podlého mohl udělat bratr bratrovi a mě a možná i mou ubohou matku po tak dlouhý čas věznit. Cítila jsem se ale stále silnější. Už jsem nežila v nejistotě. Věděla jsem o své rodině, měla jsem přátelé a konečně jsem se mohla za všechny ty hrůzy pomstít. Můj život konečně začínal!
„Je ti dobře?“ zeptal se mě Haruko. Ano, je mi dobře“, odpověděla jsem rozhodně i když mě bolelo to, co jsem se o své rodině a svém osudu právě ozvěděla.
„Omluvte mě, chtěla bych teď být chvíly sama“, řekla jsem a Haruko příkývl na znamení, že tomu rozumí. Zamířila jsem do svého pokoje, lehla jsem si do měkké postele. Sice tam někde hluboko ve mně ozýval strach, ale věděla jsem, že dokud je semnou Rai, ničeho se bát nemusím. Jen jsem si vše potřebovala nechat projít hlavou, bylo toho na mě moc.
Pokud je pravda to, co Rai říkal, je nejspíš mé poslání velmi důležité. Musím se toho hodně naučit, najít mnicha a dokázat mu, že jsem nástupce po mém otci. Zatím jsem ale ani netušila, co to obnáší. Cítila jsem v sobě zváštní chvění. Měla jsem chuť začít s treninkem, ale nebylo to kvuli ochraně království, ani kvuli tomu abych se stala nejvyšší, bylo kvůli pomstě. Po mém nepřijemném zjištění tato má touha ještě vzrostla. Byla jsem z toho všeho unavená a řekla si, že si na chvíli zdřímnu, abych byla dobře připravená na cvičení. V tom ale někdo zaklepal na dveře mého pokoje. „Neruším má slečno?“ zeptal se Haruko, když vstoupil dovnitř. Zavrtěla jsem hlavou. Přisedl si ke mně na postel a svou ledovou rukou mě pohladil po tváři, překvapeně jsem se na něj podívala, jeho pohled byl vlídný a starostlivý. Vůbec by mě nenapadlo že bych ho mohla někdy vidět i takhle, jeho pohled byl vždy ostrý a děsivý. Byla jsem ráda, že jsem teď poznala i jinou jeho stránku.
Když chvíli nic neříkal, začala jsem sama: „Ráda bych začala s treninkem, abych byla připravena co nejdřive“. Haruko se na mě podíval a řekl: „S tréninkem začneme až zítra, dnes si odpočiň. Vím jaké to je, když se dozvíš něco takového. Je to hrozné, sám jsem to zažil.“
Po těchto jeho slovech jsem si znovu vzpomněla na hrůzy mého dlouhého zajetí, na tu hroznou nejistotu a samotu, začala jsem plakat a nemohla přestat. Najednou se stalo něco, co jsem opravdu nečekala, dokonale mě to vyvedlo z míry. Najednou jsem ucítíla jak mě jeho silné paže pevně objímají. Byla jsem z toho v šoku. Celá jsem zrudla, objala ho také a začala plakat ještě víc. Haruko si mě přitiskl blíž k sobě, cítila jsem jak mě jeho vlasy šimraji po obličeji. V tom do pokoje vešel Rai. Haruko se ode mě odtrh, vstal a rychle odešel. Rai se na mě nechápavě podíval a odešel také. Zustala jsem v pokoji sama, seděla jsem na posteli a nemohla jsem se stále pohnout. Stále jsem cítila Harukovo objětí a ničemu nerozuměla. Takový pocit jsem nikdy nezažila. Bylo to zvláštní, ale líbilo se mi to a hodně mě to upokojilo. Vstala jsem proto a sešla dolů. Když jsem stála na posledním schodu, slyšela jsem jak se Rai hádá s Harukem. „Haruko! Co si sakra myslíš že děláš? Nejdřív ji ublížíš a pak jí objímáš?“ Haruko jako vždy klidně odpověděl: „Neudělal jsem nic špatného Raii. Potřebovala podoru, byla vyděšená a smutná a na rozdíl od tebe jsem udělal alesoň něco“. Raie jeho odpověď nakrátko vyvedla z mímy. „Chtěl jsem ji nechat, aby se uklidnila“, bránil se. Haruka se otočil a při odchodu řekl: „Nebudu se tu s tebou zbytečně hádat, není můj problém že žárlíš“. Rychle jsem vyběhla schody a schovala se v pokoji, aby si mě nevšimli. „Myslel to vážně? Opravdu Rai žarlí?“ Vždyť dosud ani jednou nenaznačil, že bych se mu líbila. Stále jen byl ve střehu a hlídal mě jako oko v hlavě. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet, bylo toho na mě dnes už asi opravdu moc. Byla jsem rozrušená, unavená a chtěla jsem si konečně odpočinout. Spánek sice dlouho nepřícházel, ale alespoň jsem si utřídila své myšlenky a připravila na další těžký a dlouhý den. Co mě zítra asi čeká?
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
