Sen reality II. - 8. Rozdělení
Informace:
A je tu poslední kapitola tohoto pokračování. Těšte se na další pokračování. Kaname, Iori i Subaru se rozhodli opustit své bratry, své sídlo. Subaru s Iori se rozloučili s Chi a Kaname s oběma. Sice Yuusuke se na vysokou nedostal, ale nakonec dostal po promoci dopis, že na školu byl přijat.
8. Rozdělení
Blížila se nám naše promoce. Moje, Lawa, Chi a Yuusukeho, ale hlavně se blížily zkoušky na vysokou. Učila jsem se společně s Lawem. Chi se učila sama stejně tak i Yuusuke. Chi to chtěla zvládnout sama a Yuusuke by se neodvážil požádat o pomoc. Jen já i Law jsem chtěli trávit spolu volný čas, ale museli jsem se učit, tak jsme se učili spolu, abychom byli i spolu.
Nastal den zkoušek. Místo naší střední školy jsme šli na vysokou, kde se konaly zkoušky. Před školou se shromáždilo spoustu uchazečů. Byli jsme rozděleni do různých skupin. Byla jsem ve skupině s Yuusukem.
,,Tak jak se cítíš?’’ zeptal se mě Yuusuke.
,,Nervózně, a jak ty?’’ zeptala jsem se taky Yuusukeho.
,,Taky tak.’’ odpověděl mi Yuusuke. Pak nás odvedli do učebny, kde jsem si museli sednout ob lavici. Poté nám rozdali papíry s testem. Měli jsem na to 60 minut. Dali jsem se do práce. Po 60 minut jsem museli testy odevzdat a propustili nás.
S Chi a Lawem jsme se sešli venku před školou. Law mě hned políbil.
,,Chyběla si mi.’’ řekl mi do ucha.
,,Ty mně taky, ale soustředila jsem se spíš na ten test.’’ přiznala jsem.
,,To i já.’’ přiznal Law.
,,Nezajdeme nějak?’’ navrhl Yuusuke.
,,Já jsem pro, ale dáme vědět ostatním ne?’’ souhlasila jsem. I Law s Chi byli pro. Yuusuke napsal smsku Ukyovi, že se zdržíme. Odepsal hned, že to bere na vědomí a vyřídí ostatním. A my šli do nejbližší kavárny.
Sedli jsme si do jednoho z boxů. Po chvíli přišla servírka a všichni jsem si objednali čokoládu s pohárem. Po chvíli jsem naši objednávku dostali. Povídali jsem si nejdřív o tom testu a pak různě o různých věcech. Zdrželi jsem se asi tři hodiny. Měli jsem si o čem povídat.
Po návratu nás čekal výslech. Všichni jsme se sešli v obýváku a vyptávali se nás, jaké byly testy a co si myslíme, že dopadneme. Říkali jsem pravdu, jak jsem byli nervózní, že máme pochybnosti, že těch uchazečů bylo tolik atd atd...Pak jsem si šla lehnout. I bez večeře, protože jsem byla po tom všem tak vyčerpaná a unavená, že jsem se osprchovala lehla na postel a hned usnula.
Ve škole se chystalo otevření pro veřejnost a museli jsem vymyslet, co naše třída podnikne. Vymysleli jsme, že budeme mít kavárnu. Vše jsme chystali. Ve školní kuchyně jsem uvařili kupu čaje a kávy a sušenek. Ve třídě to připravili jako kavárna. Všichni jsem měli oblečení, jako číšníci a číšnice. Lawovi to moc slušelo. Zírala jsem na něj snad i s otevřenou pusou. A pak to vypuklo. Chi na chvíli zmizela, a já věděla co se děje. Fuuto ji odtáhl pryč. Bohužel Lawovi jsem to neřekla, protože jsme měli kupu práce s obsluhou. Měli jsem hodně návštěv. Každý se chtěl občerstvit a napít se po dni prohlídky školy a hlavně po návštěvě strašidelného hradu, kterou připravila Fuutova třída. Byla jsem ráda, že bylo konečně po všem. Měla jsem toho plný kecky a nejen já. Celá naše třída. A to nás čekal ještě úklid. Všichni jsem makali dost dlouho. Až Masaomi pro nás musel přijet, protože nám ujelo poslední metro. Naštěstí s tím počítal, tak byl připraven a před školou byl poměrně brzo.
Doma jsem zalehla do postele a hned usnula. Naštěstí byl víkend, tak jsem si mohli prospat. Ale i tak jsem se museli stále učit. Blížila se naše promoce. Museli jsme se učit na ni. Takže jsme byli stále zabalení v učebnicích.
V pondělí než jsme vyrazili do třídy, jsem šli na nástěnku podívat, jak jsem dopadli u zkoušek na vysokou.
,,Chi, ty ses dostala.’’ zaradoval se Yuusuke. Já a Law jsem sami sebe ještě hledali. Chi našla Yuusukeho, ale ten se bohužel nedostal. Nakonec mě našel Yuusuke a Chi Lawa. Oba jsem se dostali, ale bylo vidět, že já jsem to měla jenom jen tak tak.
Doma zastavil Subaru Chi. Věděla jsem o čem s ní chce mluvit. S Lawem jsem šli ke mně do pokoje.
,,Ty víš, co Subaru chce Emě říct?’’ zeptal se mě Law.
,,Vím. Chce jí říct, není připraven být jejím přítelem, že musí zesílit a přijal pozvánku na basketbalovou školu daleko od domova. A to není všechno. Skoro všichni se odstěhují. Kaname i Iori.’’ řekla jsem Lawovi. Ten mě pozorně poslouchal.
,,To bude muset být pro Emu strašný pocit, že?’’ zeptal se mě Law.
,,Bude, ale všichni se budou chtít už osamostatnit.’’ řekla jsem. ,,Snad tu už nebudem. Sice nerada se budu s tebou loučit, ale u těchto smutných chvil nechci být.’’ přiznala jsem. Law mě objal a já se k němu přitulila. V tom zazněl zvonek a já šla otevřít. Byl to Kaname. ,,Kaname?’’ dostala jsem ze sebe, překvapeně.
,,Chci ti říct, že se za pár dní budeme loučit. Odjíždím se svým mnišským týmem do světa.’’ oznámil mi Kaname. Chi se zrovna vracela do svého pokoje a zaslechla co říká Kaname.
,,I ty?’’ řekla překvapeně a plačtivě Chi.
,,Proč?’’ zeptala jsem se Kanameho, i když odpověď jsem znala.
,,Musím se osamostatnit.’’ přiznal Kaname. ,,Ale ještě se neloučíme.’’ usmál se Kaname. Obě s Chi jsme přikývli Kaname se usmál a odešel. Chi se na mě podívala.
,,Jestli chceš pojď dál.’’ vyzvala jsem Chi. Ta jen přikývla a šla dál. Sedla si vedle Lawa a já taky. Tak Law seděl mezi námi.
,,Subaru a Iori se taky stěhují.’’ promluvila Chi. Poté se rozplakala. Law si vyměnil se mnou místo a já Chi objala. I ona mě. V tom jsem zjistila, že slzy tečou i mně. Navzájem jsme se utěšovaly. Ani jsme nezaregistrovaly, že se Law zvedl a odešel.
V pátek jsem se vrátili ze školy, kde na nás čekalo překvapení. Všichni bratři se sešli v obýváku a blahopřáli nám všem čtyřem. Všichni jsem udělali promoci. Nastala oslava. Byl přichystaný dort, chlebíčky, šampaňské, prostě vše co k oslavě patří. V tom někdo zazvonil.
,,Yuusuke jdi otevřít.’’ řekl Natsume.
,,Proč zrovna já.’’ řekl otráveně Yuusuke a šel otevřít. Bylo to pro něho. Dostal dopis. V dopise stálo, že ho přijali na stejnou vysokou školu, jako nás tři. Málem se zhroutil. Pak se slavilo a slavilo, až do pozdních ranních hodin.
Asi okolo šesté jsem si šla lehnout. Po chvíli někdo zazvonil. Šla jsem otevřít. Byl to Law.
,,Smím dál?’’ zeptal se Law.
,,Jistě, pojď.’’ usmála jsem se na Lawa a pustila ho dovnitř. Law vešel a taky se na mě usmál. Vzal mě za bradu, sklonil se ke mně a políbil mě. I já jeho políbila. Pak jsem se milovali, jako by to mělo být naposledy. A taky, že jo. Nějak jsme usnuli, když se se mnou začal svět točit. Otevřela jsem oči a byla jsem v bílé místnosti bez ničeho. Law tam se mnou nebyl. Věděla jsem, že je konec dobrodružství.
,,Doufám, že sis to užila. Dobrodružství končí. Vrať se zase zpátky domů. Uvidíme se příště.’’ promluvil hlas. Chtěla jsem říct, jak se uvidíme, když kromě bíla nebylo nic vidět. Ale v tom se objevilo ostré světlo, až jsem musela zavřít oči. Poté jsem je znovu otevřela a ležela jsem ve své posteli.
Vstala jsem. musela jsem myslet na Lawa a na naše druhé dobrodružství. Ale vypadalo to, že to nebude konec. Že s Lawem se ještě uvidím. A na to jsem se těšila. Když jsem udělala své povinnosti, hned jsem si pustila anime Brothers Conflict, abych jsem viděla znovu celý příběh. A i když to nebylo tak smutné, jak to vypadalo, tak jsem ke konci brečela, jak malá. A byl tu ještě jeden důvod, proč jsem věřila, že se mi to tak zcela nezdálo. U postele jsem měla perníkové srdce s nápisem Miluju tě lásko, které mi koupil Law na dovolené, když jsem byli. Hned jsem si ho schovala na poličku. Naši si toho ani nevšimli, za což jsem byla velice ráda. A těšila jsem se na další dobrodružství, které nás dva mělo znovu čekat. Byla jsem zvědavá, do jakého anime se dostaneme tentokrát.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
