Sen reality II. - 7. Dovolená
Informace:
Všichni až na Yuusukeho, který musí zůstat doma učit se na zkoušky na vysokou, jedou do sídla, které patří rodině. Má se tam konat slavnosti a Kaname tam má svoji práci. Všichni se rozdělí a užívají si slavnosti až do ohňostroje.
7. Dovolená
Měsíc poté, co jsem se uzdravila dovolená padla, ale nezoufali jsme, protože Kaname dostal nápad, že bychom mohli jet za ním za jeho prací, která se konala pět hodin jízdy autem. Já, ale moc nadšená nebyla. Ani Law ne. Já a Law jsme náš vztah už netajili. Každý to vědě. Tak se občas stalo, že u mě přespal. V jeho pokoji jsem nebyla ani jednou. Chtěla jsem ho vidět, ale řekla jsem si, když si Law nepřeje, abych tam chodila a sám mi to nenabídne, tak tam chodit nebudu. Juli Lawovi začal víc věřit, což jsem byla ráda. Proto se zaměřil hlavně na Chi, na kterou aspoň chtěl dát pozor.
Nastal den odjezdu. Jelo se ve dvou autech. V prvním jel Masaomi, Wataru, Louis, Azusa, Tsubaki, Iori a Ukyo a ve druhém jsme jeli, Natsume, Subaru, Hikaru, Chi, já a Law. Kaname jel o den dřív a Yuusuke zůstal, aby se mohl připravit na zkoušky na vysokou a Fuuto měl mít koncert.
V autě panovalo ticho. Law mě chytl za ruku a drželi jsem se za ruce. Natsume řídil auto a popíjel kávu.
,,Stalo se něco mezi vámi?’’ zeptal se Hikaru a měl tentokrát na mysli Subara a Chi. Ani jeden nic zatím neříkal.
,,Ne, nic. Co by se mělo stát?’’ zeptal se Subaru Hikara. Chi jenom mlčela.
,,A co mezi vámi, Natsume?’’ zeptal se provokativně Subaru Natsumeho. Ten zrovna pil a vyprskl kávu a na chvilku ztratil kontrolu nad řízením auta. Ostatní si museli myslet, co se to asi u nás děje.
,,N...nic.’’ odpověděl Natsume.
,,Už vím na co jsem zapomněla.’’ promluvila Chi. I já jsem si vzpomněla. ,,Juliho jsem nechala doma.’’ řekla zklamaně.
,,Promiň, ale už se nevracíme.’’ odpověděl Chi Natsume a všem se muselo ulevit, že Juli nejel. Kromě Lawa, protože se s Julim spřátelil. A i Louis s ním byl za dobře. Pak jsme si různě povídali. Po pěti a půl hodině jsem dorazili na místo. Jeli jsem takhle dlouho, protože jsme měli několik přestávek. Na záchod, pití i jídlo.
Po příjezdu na místo jsme se šli do sídla hned ubytovat. Pokoj jsem tu sdílela s Chi. Byly tu dvě postele, balkon, stůl, židle a koupelna. Takže jsem nemusely někam přes chodbu do koupelny, nebo na záchod. Což bylo skvělé. Zabydlely jsme se. Oběma se stýskalo po Julim, ale ani jedna z nás si to neuvědomila, že chybí. Nebo spíš já to věděla, ale musela jsem mlčet. Ale naštěstí tam nebyl sám. Byl tam Yuusuke. I když Juli se umí o sebe postarat sám.
Všichni jsme se sešli dole. Všichni jsme měli yukaty. Moc nerada to taky nosím, blbě se v tom chodí, ale měli to všichni a jednalo se o oslavy, tak i já jsem to musela mít. Ale i Law. Všichni jsme byli připraveni vyrazit. A taky jsme vyrazili.
Došli jsme na začátek stánků, kolotočů a všech různých atrakcí. Rozhlédli jsme se kolem dokola. Nikde žádné známé tváře nebyli. Mám namysli Kanameho a Fuutu.
,,Rozdělíme se. Ať si to každý užije po svém. O půlnoci se sejdeme tady.’’ rozhodl Masaomi. Šli jsem já, Wataru, Chi a Law. Jak se rozdělili ostatní netuším.
Šli jsem ke stánku s ledovou tříští. Wataru na ni dostal chuť. I já s Lawem jsme si dali tříšť. Po tříšti jsem šli na kolotoče. Wataru si to užíval. Já moc ne, protože kolotoče moc nemusím. Ale Wataru přesvědčil nás všechny, abychom šli. Tak jsem šla i já. Law jako by vycítil, že se bojím, tak při každé atrakci mě chytl za ruku. Byla jsem za to ráda. Dodával mi tím odvahu. Ale myslím si, že to bylo oboustranné. Že i Law měl strach, jen to nechtěl dát najevo. Možná by se mi svěřil, ale před Chi, nebo Watarem ne. Rozuměla jsem mu. I já to nechtěla přiznat. Naštěstí Wataru na nepřišel. Po kolotočích, si Wataru dal další tříšť. Věděla jsem, že mu bude zle, ale mlčela jsem. Po tříští jsme si prošli stánky a stavili jsem se u jednoho, kde bylo chytání rybek do síťky. Wataru si to chtěl zkusit. Toto kupodivu vždy lákalo to zkusit i mě. Tak jsem to taky zkusila. Na poprvé jsem síťku protrhla, ale na podruhé jsem chytila hned tři rybky. I Law si to zkusil, ale jemu to nešlo vůbec. Aspoň jsem se mohla od srdce zasmát.
,,Jen se směj, vymstí se ti to.’’ na oko se urazil Law.
,,Promiň, ale je to vtipné.’’ smála jsem se.
,,Jane, je v tomto přeborník. Ani já ji nedokážu překonat.’’ řekla Chi a taky se začala smát. Watarovi to taky nešlo, ale jemu jsem se nesmála. Byl ještě malý, aby to ovládal. I když já mám co říkat, když jsem to zkoušela prvně. I když podle Chi jsem byla přeborník. Pak si Wataru dal další tříšť.
Procházeli jsem se. Law a já jsme se drželi za ruce. Wataru si baštil tříšť a já s Lawem jsem si na půl dali maso. Bylo toho hodně a věděla jsem, že sama to nesním. A Law taky měl už hlad, tak jsem si to dali na půl.
,,Tobě bude zle.’’ řekla Chi Watarovi.
,,Ale nebude.’’ ujistil Wataru Chi. Já sama věděla, že zle bude. V tom jsme šli kolem pódia, kde měl vystoupení Fuuto. ,,Je Fuuto, pojď jsme se na to podívat.’’ navrhl Wataru. Všichni jsem s tím souhlasili a šli se podívat.
Fuuto zpíval a všimla jsem si, že nás zmerčil a sleduje Chi. Law mě objal kolem ramen a já se k němu víc přitulila.
,,Myslím, že je mi zle.’’ řekl náhle Wataru a držel se za břicho Všichni jsme se sebrali a šli najít záchody.
Po chvíli jsem je našli. Wataru hned běžel na záchod. Podívala jsem se na Lawa a ten šel s ním. Pochopil, co jsem chtěla, aby udělal a to jsem nic říkat nemusela.
,,Omluvte nás.’’ řekl Law a spěchal na záchod za Watarem. Já a Chi jsem osamostněly, ale ne na dlouho. Za chvíli se u nás objevil Kaname. Moc nadšená jsem z toho nebyla.
,,Co pak tu děláte, tak sami sestřičky?’’ zeptal se Kaname a stoupl si mezi nás.
,,Watarovi je zle, a Law šel za ním. Tak tu na ně čekáme.’’ odpověděla Chi.
,,Tak to pak jo.’’ usmál se Kaname a při tom sledoval jenom mě. ,,Mohu s tebou na chvíli mluvit Jane?’’ zeptal se náhle.
,,Mno...Já nevím.’’ soukala jsem ze sebe.
,,Jen jdi, já tu počkám.’’ usmála se Chi. Tím mi nepomohla a to vůbec. Pak jsem jenom přikývla neochotně a šli jsem stranou.
Kaname mě přimáčkl ke zdi. Sehnul se, aby mi viděl do očí. Bála jsem se, že udělá něco, co nechci, aby udělal. I když slíbil, že o polibek se nepokusí, přesto jsem mu nevěřila. V jednom Juli měl pravdu, že chlapi jsou jak zvířata, ale Law byl jiný. Ten jediný byl normální chlap.
,,K...Kaname?’’ dostala jsem ze sebe. Ten se nepřestal dívat do mých očí. Snažila jsem se pohledem uhýbat. V tom mě chytil rukou za bradu. A je to tady. Pomyslela jsem si. Nemohla jsem se nijak bránit. Pevně jsem zavřela oči a čekala polibek, který jsem nechtěla.
,,Říkal jsem ti, že se o nic nepokusím, dokud nebudeš chtít sama.’’ promluvil Kaname, ale neodtáhl se ode mne a ani mě nepustil tu bradu.
,,Vím, ale i tak se toho bojím.’’ přiznala jsem.
,,Neboj. To budeš první ty, kdo mě políbí.’’ řekl rozhodně Kaname. Už jsem se dívala taky do jeho očí.
,,Nebudu. Mám svého Lawa.’’ řekla jsem rozhodně.
,,Vím a nechápu, co na něm vidíš.’’ přiznal se Kaname.
,,Vidím v něm správného chlapa, který dívku do ničeho nenutí, když nechce.’’ dostala jsem ze sebe, proč jsem si vybrala Lawa. ,,A taky je nejmužnější chlap na světě. Ale to nejsou důvody proč ho miluju. Má dobrý charakter a na tom mi záleží. Nemíním tím, že ty ho máš zlej, ale nejsi můj typ a mniši by se o ženy až tak zajímat neměli, i když existují výjimky. Ale Law je prostě nejlepší na světě a tak to zůstane.’’ dodala jsem. Nevěděla jsem, že Law vše slyší. Neviděla jsem ho přes Kanameho. I Kaname ho nezaregistroval.
,,Myslím, že je na čase ji pustit.’’ promluvil Law za Kanamem. Oba jsme se na Lawa podívali. Kaname se ode mne odtrhl.
,,Asi si vše slyšel co?’’ promluvil Kaname.
,,Skoro vše.’’ přiznal Law. ,,Watarovi je líp.’’ díval se na mě.
,,Jestli jí nějak ublížíš, tak ti ji přeberu.’’ promluvil výhružně Kaname. V tom se objevil jeho kolega, který Kanameho poslal pracovat, že na něho už dívky čekají.
,,Tak se měj sestřičko.’’ řekl běžící pryč Kaname.
,,Slyšel jsem tvůj proslov. Myslela jsi to vážně?’’ zeptal se Law a vystřídal pozici Kanameho. Přimáčkl mě ke stromu a rukou chytl za bradu. Nevadilo mi to. Dívali jsme si do očí. V tom jsem Lawa překvapila. Místo odpovědi jsem ho políbila.
,,Stačí ti tato odpověď?’’ zeptala jsem se a usmívala jsem se. Law jenom přikývl a něžně mě políbil. Tím mi dal najevo, že to myslí vážně. Po chvíli se odtrhl.
,,Ema šla s Watarem ještě na zbytek koncertu Fuuta, co podnikneme my?’’ zeptal se vzájemně Law.
,,Nevím, co navrhuješ?’’ zeptala jsem se. Law mi neodpověděl a vzal za ruku a odtáhl mě pryč.
Bohužel nebylo žádné místo na milování, ale oba jsem věděli, že to není zapotřebí. Že se milujeme i tak aniž bychom se museli hned milovat. I když ta touha byla oboustranná. Procházeli jsme se stánky. Law mi koupil srdce z perníku. Nechala jsem si ho. Neotevřela jsem ho a ani si nedala. Chtěla jsem si ho uschovat na památku. Stálo na něm totiž Miluju tě lásko.
Nakonec jsme došli na louku, kde jsme se sešli s Masaomim, Hikarem, Tsubakim a Azusou. Dívali jsem se všichni na ohňostroj. Kde byli ostatní netušíme. Law mě objímal kolem ramen a já se k němu tulila. Po ohňostroji jsme se sešli tam, kde jsme se rozloučili a společně i s Kanamem a Fuutou vyrazili do sídla.
Šli jsem všichni hned spát. Wataru cestou usnul a Masaomi ho celou cestu nesl na zádech. I mně se zavíraly oči. Ale vydržela jsem to až do sídla. Tam jsem zalehla a hned usnula.
Druhý den jsem se vraceli už domů. Nasnídali jsme se, sbalili jsme si věci a dali do aut. Po snídani jsem měli vyrazit.
,,Ještě se někde stavíme cestou.’’ promluvil Masaomi. Já věděla kde. Poté jsem nasedli do aut, Kaname s Fuutem k nám a jelo se pryč.
Cestou jsem se stavěli na hřbitově, kde leželi pohřbeni biologičtí rodiče Chi. Masaomi koupil kytici a dal ji Chi, aby ji mohla dát na hrob. Chvíli jsem u hrobu stáli a nikdo nic neříkal. Všimla jsem si, že Chi brečí. I mně bylo do breku, ale zadržela jsem slzy. Law mě objal a tím mi dodal odvahu nebrečet. Pak jsem se vrátili k autům a jelo se domů.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
