Sen reality II. - 6. Adoptovaná
Informace:
Chi s Jane si jdou nechat udělat pasy. Podívají se před úřadem, když mají vše vyřízené, na rodní list. Zjišťují pravdu o sobě. Chi je adoptovaná. Jane ne. Obě v dešti jsou v parku a navzájem se utěšují, až je najde Natsume a vezme si je k sobě domů. Ostatní si dělají o ty dvě velké starosti.
6. Adoptovaná
Uplynulo pár dní a Kaname měl spoustu práce, tak si mě moc nevšímal, naštěstí. Chi se mi svěřila, jak se jí Subaru vyznal. Byla celá zmatená. Ničemu nerozuměla. Ráda bych jí to vysvětlila, ale tím bych jsem se prozradila a mohla jít rovnou do blázince. A to jsem nechtěla. Taky jsem se jí svěřila, jak se mi Kaname vyznal a já ho odmítla a jak nepřímo vyhlásil Lawovi válku. Dělala jsem, že tomu taky nerozumím, ale sama jsem dobře věděla co to znamená.
Jednou jsem všichni seděli na velké pohovce v obýváku. Ukyo nám všem udělal čaj. Pochutnávali jsem si na čaji. Když Masaomi přišel s nápadem.
,,Co kdybychom všichni jako rodina jeli na dovolenou?’’ navrhl nám všem. Věděla jsem co bude následovat. Teď Chi zjistí, že je adoptovaná. Vlastně, že my jsme adoptované.
,,Dovolená, dovolená.’’ začal jásat Wataru.
,,Máte dívky pasy?’’ zeptal se nás Masaomi. Obě jsme zakývaly hlavou, že ne. ,,Tak si je zařiďte. Vím, že máte hodně učení, ale taky potřebujete odpočinek.’’ řekl a díval se na mě, Chi, Lawa a Yuusukeho. Všichni jsme přikývli na srozuměnou. S Chi jsem se dohodla na další den, že si zařídíme pasy. Čekalo nás nemilé překvapení.
Večer se u mě zase stavil Law, jako každý večer a užívali jsme si romantické chvíle. Ale tentokrát jsem byla vážná. Law si toho všiml.
,,Stalo se něco?’’ zeptal se starostlivě.
,,Zítra zjistíme, že jsme adoptované.’’ řekla jsem Lawovi. ,,A přespíme u Natsumeho.’’ dodala jsem.
,,Takže zítra spolu nebudem skoro vůbec mluvit.’’ řekl Law maličko smutně.
,,Přesně tak. Taky mě to mrzí, ale bohužel tomu nezabráním.’’ přiznala jsem se.
,,To je v pohodě, jeden večer to přežijeme, ne?’’ usmál se na mě Law. Přitulila jsem se k němu. Law mě objal kolem ramen.
,,Pravda, aspoň budeš vědět, kde jsem a nebudeš se muset tolik bát.’’ usmála jsem se.
,,I tak ten strach o vás sehraju, i když si myslím, že tak zcela to hrát nebudu, že to bude pravda.’’ vysvětlil mi Law.
,,OK, ale pak se zase uvidíme.’’ usmála jsem se a víc se přitulila k Lawovi. Chtěla jsem být u něho co nejvíce. Law to vycítil a víc si mě k sobě přitiskl. ,,Miluju tě.’’ vyznal se mi už po několikáté.
,,I já tebe miluju a moc.’’ taky jsem se vyznala. Law mi dal pusu do vlasů. Pak jsme si povídali do pozdních hodin. Pak Law už musel jít.
,,Dobrou noc princezno.’’ popřál mi Law.
,,Dobrou noc krasavče.’’ usmála jsem se na Lawa a taky mu popřála dobrou noc. Vyprovodila jsem Lawa až ke dveřím. Než jsem otevřela dveře, ještě jsme se políbili a pak Law odešel do svého pokoje. Já si lehla na postel a vzápětí jsem usnula.
Druhý den jsem se s Lawem viděla u snídaně a pak ve škole. Ve škole jsme spolu moc nekomunikovali. Ani Yuusuke s námi moc nekomunikoval pokud nemusel. S Chi jsme po škole vyrazily na úřad, kde se nechaly dělat pasy. Podaly jsme přihlášku, s informacemi a fotografii. Než na nás přišla řada, tak to trvalo asi hodinu. Prostě řečeno, po hodině jsme byly venku.
,,Zajímalo by mě, co tam o nás píšou.’’ promluvila Chi a otevřela svoji obálku. Já ji napodobila. To co jsme si přečetly byl šok pro nás obě. Chi zjistila, že je adoptovaná a já zase, že adoptovaná nejsem. Obě jsem na to zíraly překvapeně. I mně se chtělo brečet. Takže sestry nejsme, ani dvojčata ne. Ale jak je možné, že slavíme ve stejný den narozeniny. Hned se to vysvětlilo.
,,A...adopce?’’ dostala ze sebe Chi překvapeně i v šoku.
,,J...já nejsem adoptovaná.’’ dostala jsem ze sebe já. Obě jsem si vyměnily rodné listy. U Chi stálo adopce a u mě ne. A taky jsme se narodily ve stejný den i měsíc, jen já byla o rok starší.
,,Proč?’’ zeptala se Chi, ale odpověď jsem sama neznala. Dobře znala, ale nemohla jsem ji říct. Takže já adoptovaná nejsem a ještě jsem o rok starší. Tím pádem jsem byla stejně stará, jako Law. Poté se Chi rozeběhla pryč. Začalo pršet. Hned jsem se rozeběhla za Chi.
,,Chi počkej na mě.’’ křikla jsem za Chi, ale ta běžela poměrně rychle. Naštěstí jsem jí stačila.
Doběhla jsem za Chi, která zamířila do parku. Sedla si na lavičku. Já vedle ní. Chvíli jsme obě dvě mlčely. Ani jedna z nás nepromluvila.
,,Proč...proč adopce? To mě rodiče nechtěli?’’ ptala se Chi a brečela. I mně tekly slzy.
,,Nevím, ale nemuseli tě zrovna nechtít. Třeba se něco stalo jiného, finance nebyli, tak tě museli dát k adopci, nebo se stala nějaká nehoda a zemřeli. Nevím.’’ řekla jsem a slzy mi tekly proudem, jako Chi.
,,Chci zjistit, jak to bylo.’’ řekla smutně, ale rozhodně Chi.
,,Zjistíme to, neboj.’’ ujišťovala jsem Chi. Ta přikývla a přitulila se ke mně. Já ji objala kolem ramen a Chi se začala na mě lepit, jako já předešlý večer na Lawa. Chyběl mi, ale víc jsem se soustředila na Chi. V tom ji začal zvonit mobil. Vypnula mobil úplně. Já jen dala mobila na vibrace. Po chvíli mi začal mobil vibrovat, ale ignorovala jsem to. Přála jsem si, aby nás už Natsume našel, protože mi začínala být zima. Seděly jsem mlčky a Chi se ke mně tulila a obě jsem brečely.
,,Proč mi to neberete?’’ zeptal se Natsume, který nás našel. Konečně. Pomyslela jsem si. Chi i já jsem se na něho podívaly. Když viděl naše ubulené tváře zděsil se. ,,Co se stalo?’’ zeptal se hned na to. Obě jsem mlčely. ,,Pojďte půjdete ke mně a o všem si promluvíme. Jen zavolám ostatním, že jsem vás našel.’’ dodal a už chtěl vytočit číslo.
,,Prosím nevolej.’’ požádala Chi. Natsume se na nás podíval.
,,Dobře, ale pojďte už.’’ pobízel nás Natsume. Obě jsem vstaly a šly do domu Natsumeho.
Tam nás přivítaly dvě kočky. Já už věděla, jak se jmenují, ale dělala jsem, že to nevím. Obě kočky se začaly lísat k Natsumemu.
,,Azuso, Tsubaki, nechte toho.’’ napomenul kočky Natsume.
,,Azuso a Tsubaki?’’ podivila se Chi.
,,To je dlouhý příběh.’’ řekl Natsume. ,,Tady je koupelna a nějaké oblečení vám půjčím.’’ řekl a ukázal nám koupelnu. S Chi jsem se šly osprchovat. Sprcha byla veliká, že jsem se tam vešly obě dvě. Po čtvrt hodině jsem obě vylezly, i oblečené. ,,Tak co se stalo?’’ zeptal se nás znovu. Chi i já, aniž bychom něco řekly, jsem podaly papíry Natsumemu. Ten se na to podíval. Chvíli mlčel. ,,Takže vy dvě nejste sestry.’’ dostal ze sebe Natsume. Obě jsem jenom přikývly.
,,Ale beru Jane, jako svou sestru.’’ řekla po chvíli Chi. Byla jsem za to ráda.
,,I já Chi tak beru.’’ souhlasila jsem s Chi. Natsume začal chystat večeři. Obě jsem seděly na pohovce a rozhlížely se kolem bytu. Byl velice malý, ale útulný. Po chvíli Natsume přinesl večeři. Byla taková chudá, ale nevadilo nám to. Hlad jsme měli všichni. Jedli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Po večeři jsme šli spát. Já a Chi jsme spali na pohovce, do které jsem se vešly a Natsume spal na zemi.
Ráno, když jsme se probudily, tak Natsume byl ve sprše. S Chi jsem se rozhodly udělat snídani z toho, co Natsume má v lednici. Udělaly jsme omeletu se zelným salátem. Když vše bylo přichystané vyšel z koupelny Natsume a byl polonahý. Já jsem hned odvrátila zrak. Vidět jeho tělo jsem nemusela. Ráda bych viděla Lawovo tělo. A Chi zrudla.
,,Oh...promiňte.’’ omluvil se nám a šel se do koupelny obléci. Poté jsem si dali všichni snídani. Když jsem dělala nádobí, tak Natsume se bavil s Chi. O čem to nevím dialogy z anime si fakt nepamatuju a oba šeptali, nebo spíš Natsume šeptal. Ale když jsem to vše měla hotové a otočila jsem se na ty dva, tak zrovna Natsume políbil Chi, která byla překvapena i v šoku. Já hned zrak odtáhla pryč. Vidět jsem to nepotřebovala. V tom zazněl zvonek. Natsume šel otevřít. Věděla jsem, že to bude Louis. Ale když Natsume otevřel dveře, tak tam čekalo další překvapení. Byl to Louis s Julim, ale i Law.
,,Promiňte, ale volal jsem jim, kde jste, aby neměli strach, když jste byli ve sprše.’’ omluvil se Natsume a pustil ty tři dál. Law mě hned objal. Bylo mu to jedno, že nás uvidí chlapi. Bylo vidět, že se opravdu bál, i když věděl, kde budu. I já Lawa objala. Bylo mi to v tu chvíli jedno.
,,Přinesl jsem vám oblečení. A udělám vám účes.’’ promluvil Louis. Zhrozila jsem se, co mi Louis přinesl, ale naštěstí to byli kraťasy a tílko. Ulevilo se mi. Obě jsem šly do koupelny se obléci. Chlapi čekali venku. Za chvilku jsem vylezly ven. Louis nás poté učesal. Natsume musel odejít a Law vše pozoroval. Já byla rychleji hotová, než Chi. Taky mě dělal první. Když jsem byla hotová, tak jsem si sedla na pohovku k Lawovi. Juli mi skočil na rameno.
,,Bál jsem se o vás.’’ promluvil Juli.
,,Promiň Juli.’’ omluvila se Chi. Law mě objal kolem ramen. V tom jsem si kýchla.
,,Na zdraví.’’ řekli všichni. Obávala jsem, že jsem nastydla.
,,Díky.’’ poděkovala jsem a nic nedala najevo své pochyby.
,,Tak vy dva spolu chodíte, co?’’ promluvil Louis. Oba jsem se na něho podívali.
,,Jup.’’ přikývla jsem a víc se přitulila k Lawovi. Bylo mi to jedno.
,,Blahopřeju. Vím, že to tajíte, ale přeju vám to.’’ řekl Louis a usmál se na nás. My s Lawem jsme mu úsměv vrátili. Když byla Chi hotová, šli jsem všichni pět do parku.
Nejdřív jsem šli na lodičky. Tam Louis vyprávěl, že je taky adoptovaný, ale že to ví jenom pár sourozenců Jenom sedm sourozenců. Byli to Masaomi, Ukyo, Kaname, Hikaru, Tsubaki, Azusa a Natsume. Už jsem pochopila, proč povolal Louise. Law šel s ním, aby viděl mě. Byla jsem ráda. Chi i já jsem pozorně poslouchaly.
,,Ale zjistily jsme, že my dvě nejsme sestry. Biologické. Já adoptovaná nejsem a jsem o rok starší, ale jinak slavíme ve stejný den i měsíc narozeniny.’’ řekla jsem těm dvou. To i Lawa překvapilo. Protože jsem mu řekla, že obě budeme adoptované. I já si to myslela. ,,Ale beru Chi, jako svou sestru.’’ dodala jsem.
,,A já Jane taky.’’ přiznala Chi. Obě jsem pochopily, že i když Chi je adoptovaná a já ne, že do rodiny chlapů patříme, že nás všichni tak budou brát a mít rádi
Po projížďce na loďce jsme si sedli na lavičku. Louis i Juli hned usnuli. Chi si taky zavřela oči a usnula. Já i Law jsem zůstali vzhůru.
,,Myslel jsem, že budeš taky adoptovaná.’’ přiznal se mi Law šeptem, aby ty tři nevzbudil. A taky aby nás neslyšeli.
,,To já taky. Byl to šok i pro mě. A jsme stejně staří.’’ řekla jsem pravdu.
,,Pravda, ale to nevadí. I kdyby si byla starší stejně tě budu milovat.’’ přiznal se mi Law.
,,Sice bych tím pádem byla na zajíčky, ale i tak bych tě milovala.’’ usmála jsem se. I Law se usmál.
,,Bál jsem se o tebe.’’ přiznal se mi Law.
,,Věřím, aspoň jsi to nemusel hrát.’’ usmála jsem se. Law mi dal pusu do vlasů. Já se víc k němu přitulila. Když se ti tři vyspali, šli jsem domů. Tam na nás všichni čekali.
Všichni nás přivítali s otevřenou náručí. Kaname mě chtěl obejmout, ale Law dal na mé rameno ruku. Tím dal najevo, aby to neděl, že patřím jenom jemu. Kaname se zarazil. Já se jenom usmála. V tom jsem měla černo před očima. V tom jsem ztratila vědomí.
Probrala jsem se ve své posteli. Celá jsem se třásla. Za ruku mě někdo držel. Když jsem se pozorně podívala, byl to Law a spal. I Chi byla v pokoji a spala. Jediný Juli byl vzhůru.
,,Jak ti je?’’ zeptal se mě Juli šeptem, aby ty dva nevzbudil.
,,Mizerně.’’ přiznala jsem pravdu. ,,Co mi je?’’ zeptala jsem se.
,,Máš chřipku. Zkolabovala si. Masaomi se o tebe postaral. Zjistil, že jsi nastydla a máš jenom chřipku a to hraniční se zápalem plic.’’ přiznal mi pravdu Juli. Došlo mi, že to bylo tím, jak jsem v dešti seděly s Chi v parku. ,,My tři jsme se od tebe ani nehnuli.’’ přiznal a bylo vidět, že se mu ulevilo.
,,Díky a omlouvám se.’’ omluvila jsem se.
,,Za co?’’ divil se Juli.
,,Že jsem jen tak zkolabovala.’’ vysvětlila jsem.
,,Za to ty nemůžeš.’’ ujistil mě Juli. Přikývla jsem a zavřela jsem oči. Zase jsem usnula. Takhle jsem marodila celé dva týdny. Law mi pomáhal se školou, abych jsem vše dohnala a taky jsem se společně připravovali na zkoušky na vysokou. Kaname mě chodil taky otravovat, ale vždy si vybral chvíle dopoledne, kdy Law byl ve škole.
Jednou takhle zazněl zvonek. Vylezla jsem z postele a šla otevřít. Stál tam Kaname. Nebyla jsem moc nadšená, ale chtěla jsem hned do postele, tak jsem ho pustila dál a šla si zase lehnout.
,,Přišel jsem ti říct, že i když chodíš s Lawem nevzdám se tě sestřičko. O incest se nejedná, tak je to jedno. Stejně ostatní ví, že chodíš s Lawem a respektují to, ale já ne. Nevzdám se tě. Přinutím tě, mě milovat tak, jak miluju já tebe.’’ měl delší proslov Kaname.
,,Ale líbat mě nebudeš proti mé vůli, že ne?’’ začala jsem se ujišťovat.
,,Neboj, to ty budeš první, kdo mě políbí.’’ usmál se Kaname. Přišel ke mně a políbil mě na čelo. Poté odešel. Proč, zrovna já musím mít takovou smůlu, a Kaname miluje mě a ne Chi, jako v anime. Uvažovala jsem v duchu. Odpoledne jsem řekla Lawovi, co mi Kaname řekl. Nebyl z toho nadšený, ale věřil mi a já věřila jemu. Pevně mě objal.
,,Neboj, já se tě snadno nevzdám.’’ zašeptal mi Law do ucha.
,,Neboj, já ho nikdy nepolíbím.’’ taky jsem zašeptala. Law se musel krotit a nepolíbit mě. Já si to nepřála. Nechtěla jsem, aby to chytil. Law to respektoval, ale i já měla co dělat, abych ho nepolíbila. Ale objímání jsme si neodpustili. To jsem potřebovali oba dva a bylo nám velice dobře. Po týdnu jsem už chodila na jídlo do jídelny. Po uzdravení jsem se vrátila do školy a díky Lawovi jsem se hned chytila.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
